Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
8 C 114/2024-31
Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Stachovou ve věci
žalobkyně: právnická osoba., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0
o 171.599,16 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 150.370 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 861,28 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 150.370 Kč od 26. 3. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky ve výši 21.229,16 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 28.998,03 Kč, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 169.999,16 Kč od 26. 3. 2024 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 745,63 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 21.229,16 Kč od 26. 3. 2024 do zaplacení.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 16.038 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 150.370 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 861,28 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 150.370 Kč od 26. 3. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky ve výši 21.229,16 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 28.998,03 Kč, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 169.999,16 Kč od 26. 3. 2024 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 745,63 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 21.229,16 Kč od 26. 3. 2024 do zaplacení.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 16.038 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 171.599,16 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. hodnota uzavřené dne datum. Žalobkyně tvrdila, že v průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem načerpal částku ve výši 182.824 Kč a uhradil částku 32.454 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný svůj závazek hradit poskytnutý úvěr nesplácel řádně a včas, žalobkyně úvěr ke dni 21. 12. 2023 zesplatnila a požaduje k úhradě pohledávku ve výši 171.599,16 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 169.999,16 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč (dle splátkového kalendáře 300 za měsíc vymáhání) a smluvních pokut účtovaných ve výši 1.000 Kč (dle podkapitoly úvěrové smlouvy odstavec 7.1. úvěrových podmínek a odst. 7.1. úvěrových podmínek ve výši 500 Kč za prodlení s každou splátkou). Dále žalobkyně požaduje úrok kapitalizovaný ve výši 28.998,03 Kč (ve výši 25,9 % ročně od 22. 12. 2023 do 25. 3. 2024 z částky 16.999,16 Kč) a plynoucí obchodní úrok ve výši 25,9 % ročně od 26. 3. 2024 do zaplacení z částky 169.999,16 Kč. Dále požaduje žalobkyně uhradit kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 5.606,91 Kč (od 5. 1. 2024 do 25. 3. 2024 v sazbě 14,75 % ročně z jistiny, poplatku a smluvních pokut).
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Proti uplatněnému nároku nevznesla žádné skutkové ani právní námitky.
3. K projednání věci samé soud nenařizoval podle § 115a občanského soudního řádu jednání, neboť věc lze rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů a oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.
4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní zjistil soud skutkový stav věci a má za prokázané, že mezi účastníky řízení byla dne datum uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. hodnota. Žalovaná je zde označená jako fyzická osoba spotřebitel, rodinný stav svobodná, počet vyživovaných dětí jedna, vzdělání učňovské, typ bydlení podnájem. Informace o příjmu: zaměstnanec s čistým hlavním měsíčním příjmem 22.000 Kč, zaměstnána od února 2022. Příjem ostatních členů domácnosti uveden ve výši 30.000 Kč. Jedná se o bezúčelový revolvingový úvěr. Výše úvěrového rámce 20.000 Kč. Roční úroková sazba 25,90 %. Celková částka splatná spotřebitelem 22.806 Kč. Výše minimální měsíční splátky 636 Kč. Důsledkem nesplácení úvěru je možnost věřitele požadovat účelně vynaložené náklady s upomínáním ve výši 300 Kč za měsíc vymáhání a dále smluvní pokutu ve výši 500 Kč v případě dlužné splátky (úvěrová smlouva). Žalovaná čerpala od žalobkyně celkem částku ve výši 182.824 Kč (výpis čerpání splátek a úhrad). Žalovaná na daný případ uhradila celkem částku ve výši 32.454 Kč (tvrzení žalobkyně, předpis úhrad).
5. V žalobě žalobkyně tvrdila, že před uzavřením úvěrové smlouvy byla řádně prověřena úvěruschopnost žalované, když pracovníci žalobkyně zjišťovali kreditní skóre žadatele o úvěr. Byly přezkoumány klientské informace sdělené žalovanou jako věk, vzdělání, zdroj příjmu, rodinný stav atd. Bylo nahlédnuto do externích úvěrových registrů. Žalobkyně předložila soudu listin u nazvanou jako „Posouzení úvěruschopnosti klienta-metodika-výklad-hodnocení-judikatura“, ze které vyplývá, že žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žadatele o úvěr tak, že posoudila informace zjištěné žadatelem o úvěr a zjistila credit scoring. Dále takto stanovila bonitu klienta a limit nejvyšší měsíční splátky. Dále prověřila klienta ve veřejných registrech. Dále žalobkyně předložila úvěrovou zprávu, ze které vyplývá, že žalovaná má dvě existující splátkové operace. Měsíční splátka je uvedena 6.658 Kč. Je uveden osobní úvěr se zbývající splátkou 39.558 Kč. Dále žalobkyně předložila potvrzení o provedení ověření bonity klienta-oddělení řízení rizik, ve kterém je uvedena výše úvěru 170.000 Kč. Specifikace klienta svobodný, bydlení podnájem, počet dětí 1, měsíční příjem ze zaměstnání 22.000 Kč, měsíční výdaje domácnosti 14.500 Kč uvedené v žádosti. Dále je uvedena odpověď externího registru týkající se JaP půjčka s výsledkem OK a prověření v externích registrech (viz uvedená listin listina ). Dále vyzvala žalobkyně žalovanou ke splacení celého úvěru přípisem z 21. 12. 2023 uhradit částky nejpozději do 14 dnů od sepsání výzvy (výzva s dokladem o zaslání). Dále žalobkyně poslala žalované předžalobní výzvu k plnění (výzva z 16. 2. 2023 s dokladem o odeslání).
6. Po právní stránce posoudil soud uzavřenou smlouvu o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku , kdy smlouva byla uzavřena ve formě spotřebitelského úvěru, tedy mezi žalobkyní – podnikatelem v oblasti finančních služeb a žalovanou jako spotřebitelem. Vztah účastníků je proto nutné posoudit podle zák. č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, když předmětem bylo poskytnutí finančních prostředků za úrok, což vyplývá z textu samotné úvěrové smlouvy.
7. Podle § 86 odst. 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen zákona o spotřebitelském úvěru). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
8. V principu odpovědného úvěrování, potažmo ochrany spotřebitele, před neúměrným zadlužováním a zároveň ochrany věřitele před nedobytností pohledávky navazuje zákon o spotřebitelském úvěru na právní úpravu účinnou do 30. 11. 2016 zejména na novelu zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru provedenou zákonem č. 43/2013 Sb. , také při výkladu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se pak musí prosadit závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26), podle nichž se má s odbornou péčí na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovanou), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu aktivní a pasivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zajištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě, pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat (srovnej rozsudek KS v Ostravě č. j. 15 Co 300/2019 -103 ze dne 5. 11. 2019).
9. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že žalobkyně, jakožto profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel spotřebitelských úvěrů nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, jak vyplývá ze samotných tvrzení uvedených žalobkyní v žalobě. Závěr o příjmových a výdajových poměrech spotřebitele, jakožto podklad pro posouzení schopnosti splácet úvěr, není možno odvodit pouze na základě informací získaných od žadatele o úvěr a ověřením ve veřejných registrech. Již z těchto tvrzení vyplývá, že se žalobkyně dostatečně nezabývala výdajovou a ani příjmovou stránkou poměrů žalované, když je zohledněno pouze životní minimum klientky a zřejmě žalovanou uváděný příjem. Dále žalobkyně nezjišťovala, jaké má žalovaná náklady na dopravu do zaměstnání, zdravotní stav, záliby, když tyto údaje vůbec nezjišťovala a uvedené údaje jako příjem žalované neprověřovala. Výdaje žalované žalobkyně neprověřila. Žalobkyně pak pouze vycházela z životního minima jednoho dospělého člena domácnosti. Tím, že žalobkyně zcela nedostatečně zkoumala a neprověřila otázku příjmů a ani výdajů žalované, nesplnila nároky požadované v souvislosti s odbornou péčí poskytovatele úvěru, aniž by na tomto závěru mohlo cokoli změnit to, že provedla lustraci žalované, byť s negativním výsledkem v registru SOLUS či registru NRKI, neboť není možné učinit závěr, že pokud žalovaná v těchto registrech nebyla vedena, neznamená to automaticky, že žalovaná je schopna úvěr splácet.
10. Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti právního jednání přihlíží i bez návrhu, je-li v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání [v tomto je možno se opřít i o závěry občanskoprávní teorie – Lavický, P. a kol., Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1 -654). Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084]. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli (jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti) pozitivním zásahem ze strany soudu. Tomu zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Výklad je tak nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamýšleného touto směrnicí, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C-106/89, EU:C:1990:395, Océano Grupo SA C-240-244/98, EU:C:2000:346, Konstantinos Adeneler C-212/04, EU:C:2006:443). Toto zcela akceptoval také Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012 . Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení – ve vztahu ke směrnici 93/13 rozsudkem ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C-243/08, EU:C2009:350, bod 32, ke směrnici Rady 85/577/EHS rozsudek ze dne 17. 12. 2009, Martín Martín, C-277/08, EU:C:2009:792, bod 29, ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES rozsudkem ze dne 3. 10. 2013, Duarte Hueros, C-32/12, EU:C:2013:637, bod 39. Odvolací soud tak nemá jakékoliv pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vtáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. 6. 2015, Faber, C-497/13, EU:C:2015:357, bod 42 a citovaná judikatura). Z toho jednoznačně vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. 10. 2007, Rampion a Godard, C-429/05, EU:C:2007:575, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 , bod 41). Stejný závěr pak vyplývá z aktuálního stanoviska generální advokátky jméno FO ve věci C-616/18 Cofidis SA proti YU, ZT a ve věci C-679/18, OPR. – Finance s. r. o. proti GK, v němž generální advokátka k žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě, ve smyslu výkladu článku 8 Směrnice 2008/4//ES, o spotřebitelském úvěru, navrhla soudnímu dvoru EU, aby na předběžnou otázku, zda se musí spotřebitel porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost na své straně při uzavření smlouvy o úvěru dovolovat neplatnosti smlouvy, či zda k porušení této povinnosti přihlíží vnitrostátní soud z úřední povinnosti, navrhla stanovisko, podle jehož obsahu v případě, že vnitrostátní zjistí z úřední povinnosti porušení článku 8 Směrnice 2008/48/ES, musí s výhradou případné opačné vůle spotřebitele vyvodit všechny důsledky, které podle vnitrostátního práva z tohoto zjištění plynou, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, a to případně bez přihlédnutí k uplynutí prekluzivní lhůty, jsou-li sankce ustanovené tímto právem účinné, odrazující a přiměřené.
11. Neposoudí-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se tedy o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (§ 86 ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu totiž nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti.
12. S ohledem na výše uvedené dovodil soud absolutní neplatnost smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne datum a s ohledem na neplatnost smlouvy vypořádal vzájemný vztah mezi účastníky v režimu ustanovení § 2993 občasného zákoníku, podle kterého může každá ze stran požadovat, aby ji druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. Další uplatněné nároky z neplatné smlouvy nevznikají.
13. S ohledem na výše uvedené soud vyhověl žalobě co do poskytnuté jistiny ve výši 182.824 Kč ponížené o provedené úhrady ve výši 32.454 Kč a přiznal žalobkyni neuhrazenou zbývající jistinu ve výši 150.370 Kč. Splatnost uplatněného nároku dovodil soud dle výzvy žalobkyně k úhradě dlužné částky stanovenou v obsahu výzvy ke splacení celého úvěru z 21. 12. 2023. Soud tedy žalobkyni dále přiznal v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku a ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. právo na kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 4.861,28 Kč a dále plynoucí zákonné úroky z prodlení z přiznané jistiny od 26. 3. 2024 do zaplacení. V ostatním byla žaloba posouzena jako nedůvodná a zamítnuta.
14. Co se týká náhrady nákladů řízení, zkoumal soud dle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu poměr úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Za tímto účelem kapitalizoval veškeré příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku. Soud vypočet úspěch žalobkyně ve výši 71,72 % a úspěch žalované ve výši 28,28 %. Výsledný úspěch žalobkyně pak představuje 43,44 %. Náhradu nákladů řízení vyúčtoval soud dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Ve věci byl zaplacený soudní poplatek ve výši 6.864 Kč a žalobkyně provedla 3 úkony právní služby (převzetí věci, sepis žaloby, předžalobní výzva) dle citované vyhlášky v ceně každého úkonu 7.980 Kč. Dále je nutno za každý úkon připočítat náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč a 21 % DPH, když právní zástupce žalobkyně je plátce DPH. Z celkových nákladů řízení 36.920,40 Kč má žalobkyně nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 43,44 %, tj. 16.038 Kč. Náklady řízení jsou splatné k rukám právního zástupce žalobkyně.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Bruntále.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 občanského soudního řádu ).