Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
10 C 101/2024-43
Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem Mgr. Ondřejem Moravcem ve věci
žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 se sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0
o zaplacení 4 581 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 4 581 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 465,11 Kč, kapitalizovaného úroku 932,97 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 235,58 Kč od datum do zaplacení a úroku 29,49 % ročně z částky 3 235,58 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek za žalobu ve výši 600 Kč. Soudní poplatek je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet č. č. účtu, variabilní symbol var. symbol, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 4 581 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 465,11 Kč, kapitalizovaného úroku 932,97 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 235,58 Kč od , datum, do zaplacení a úroku 29,49 % ročně z částky 3 235,58 Kč od , datum, do zaplacení, se zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek za žalobu ve výši 600 Kč. Soudní poplatek je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet č. , č. účtu, , variabilní symbol , var. symbol, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení 4 581 Kč společně s výše uvedeným příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně, společnost právnická osoba, uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru č. tel. číslo, na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit tuto částku spolu s úrokem 1 854 Kč, poplatkem za zpracování zápůjčky 1 500 Kč a poplatkem za službu komfortního a flexibilního splácení 477 Kč. Celkovou částku měl žalovaný hradit v 45 týdenních splátkách po 316 Kč. Žalovaný na dluh zaplatil celkem 9 600 Kč, poslední platbu učinil dne datum, poté již nehradil ničeho. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum. K úhradě dluhu žalobkyně vyzvala žalovaného předžalobní upomínkou ze dne datum.
2. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila, že původní věřitelka splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací a dokladů požadovaných a získaných od žalovaného. Žalovaný byl zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako gumař ve společnosti právnická osoba, jeho měsíční příjem byl ve výši 29 155 Kč. Uvedl přitom, že žije ve vlastním bytě či domě bez zástavy a nemá vyživovací povinnost k jiným osobám. Podle žalobkyně mu tak zbýval dostatek prostředků na splátky zápůjčky. Původní věřitelka ověřila majetkovou situaci žalovaného z výplatních pásek a dále žalovaného lustrovala v insolvenčním rejstříku, v němž neměl záznam. Tyto informace zaznamenala v kartě zákazníka ze dne datum.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalobu mu soud zaslal na shora uvedenou evidenční adresu, jinou se zjistit nepodařilo; zásilka byla vhozena do domovní schránky žalovaného dne datum.
4. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “), bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů. Žalobkyně již v žalobním návrhu sdělila, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaného soud vyzval, aby se vyjádřil, zda s tímto postupem souhlasí, na tuto výzvu však nereagoval. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. u žalovaného předpokládal, že proti projednání věci bez nařízení jednání nemá žádné námitky.
5. Soud z provedených listinných důkazů zjistil následující skutkový stav:
6. Původní věřitelka poskytla žalovanému na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal uhradit poskytnutou částku spolu s úrokem a dalšími poplatky. V období od podpisu smlouvy do datum zaplatil žalovaný celkem 9 600 Kč. Žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně (původní věřitelka) náležitě zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Ve spise se nenachází relevantní důkaz, ze kterého by vyplývalo, že původní věřitelka řádně zjišťovala a posuzovala majetkové a osobní poměry žalovaného. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek.
7. Právní posouzení věci:
8. Soud považuje za zjištěné a prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 9 000 Kč na základě uzavřené smlouvy o úvěru. Povinností právní předchůdkyně žalobkyně jakožto poskytovatele finančních prostředků však bylo, aby před uzavřením smlouvy řádně prověřila, zda je žalovaný schopný poskytnutý úvěr splácet, a to v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od datum do datum (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “). K tomu ovšem nedošlo.
9. Soud především podotýká, že žalobkyně soudu nedoložila žádný doklad, který by prokazoval ověřování výdajů žalovaného v době před uzavřením smlouvy o úvěru. Pokud jde o příjmy žalovaného, tyto žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně doložil podle údajů v zákaznické kartě výplatními páskami za období září a říjen 2021. Tyto dokumenty ovšem žalobkyně soudu nepředložila, nemohl je tak dále posoudit. Pokud pak jde o výdaje žalovaného, soud opakuje, že z žádosti o úvěr (zákaznické karty) nevyplývá, že by tvrzení uvedená žalovaným byla jakkoli ověřována (např. výpisem z účtu žalovaného, výší plateb za bydlení apod.). Původní věřitelka se blíže nezajímala o výdaje domácnosti žalovaného, který podle vyplněných údajů v kartě zákazníka vyživoval jednu osobu, navzdory tomu, co žalobkyně tvrdila v doplnění žaloby. Žalobkyně navíc ani nedoložila žádný doklad o tom, že by snad její právní předchůdkyně provedla lustraci žalovaného v příslušných registrech dlužníků. Žalovaný měl být lustrován pouze v insolvenčním rejstříku, nebylo tvrzeno ani doloženo, že by právní předchůdkyně jeho osobu prověřila i jinými způsoby. Ležérní postup právní předchůdkyně žalobkyně navozuje pochybnosti o tom, že jejím skutečným cílem bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného. Dle názoru soudu se jednalo pouze o formalistické zachycení příjmů a výdajů žalovaného.
10. V daném případě se tak nejednalo o řádné prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet. Za situace, při které žalobkyně neprokazuje, že skutečně došlo ke komplexnímu zjišťování majetkových poměrů žalovaného, soud uzavírá, že nedošlo k řádnému prověření jeho úvěruschopnosti, což má za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru [§ 580 odst. 1 a § 588 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“)]. Pro doplnění soud dodává, že v kontextu rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C-679/18 OPR-právnická osoba. v. GK, je jeho povinností zabývat se ex offo, tedy i bez námitky dlužníka, otázkou, zda věřitel náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele, a pokud této povinnosti nedostál, je povinností soudu vyvodit z tohoto porušení odpovídající následek – absolutní neplatnost smlouvy. Je tedy nerozhodné, že smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena ještě v době platnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do datum, jehož tehdejší dikce (Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.) mohla navozovat dojem, že se jedná toliko o neplatnost relativní. Takový výklad však SDEU odmítl, jak bylo naznačeno výše.
11. Jelikož soud dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná, přičemž právní předchůdkyně žalobkyně na jejím základě žalovanému poskytla 9 000 Kč, byl žalovaný povinen žalobkyni v souladu s § 2991 o. z. vydat to, oč se bezdůvodně obohatil, což se již stalo. Podle tvrzení samotné žalobkyně (doloženého tabulkou umoření) totiž žalovaný zaplatil na dluh celkem 9 600 Kč, poskytnutou jistinu úvěru tedy už splatil. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru nemá žalobkyně nárok na jakékoli další plnění, neplatnými jsou tak ujednání o úrocích z úvěru či dalších poplatcích. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl (viz výrok I. tohoto rozsudku).
12. Žalovaný byl ve sporu úspěšný, v řízení však zůstal nečinným, a žádné náklady mu tudíž nevznikly. Proto soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. a § 151 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II. tohoto rozsudku).
13. Vzhledem k tomu, že soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, bylo povinností soudu doměřit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení ve smyslu položky 2 odstavec 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení činí dle položky 1 odst. 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků 1 000 Kč, dosud bylo na poplatku uhrazeno 400 Kč. Povinností žalobkyně je tudíž doplatit soudní poplatek ve výši 600 Kč (výrok III. tohoto rozsudku). V případě, že tato částka nebude ve stanovené lhůtě uhrazena, předá soud věc nejdříve po 30 dnech od uplynutí lhůty k zaplacení příslušnému celnímu úřadu k vymáhání.
14. Lhůta k plnění vychází z § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
15. Odůvodnění rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nebudou-li dobrovolně splněny povinnosti uložené v tomto rozhodnutí, může být podán návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.