Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
18 C 260/2024-49
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlínou Černou ve věci
žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0
o 501 059,19 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 428 038,29 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 428 038,29 Kč od datum do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 73 020,9 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 14 181,95 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 501 059,19 Kč od datum do datum, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 73 020,9 Kč od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 501 059,19 Kč od datum do zaplacení, s úrokem ve výši 7,99 % ročně z částky 493 286,09 Kč od datum do zaplacení a s úrokem ve výši 7,99 % ročně z částky 7 773,1 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 34 657 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 428 038,29 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 428 038,29 Kč od , datum, do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 73 020,9 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 14 181,95 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 501 059,19 Kč od , datum, do , datum, , s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 73 020,9 Kč od , datum, do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 501 059,19 Kč od , datum, do zaplacení, s úrokem ve výši 7,99 % ročně z částky 493 286,09 Kč od , datum, do zaplacení a s úrokem ve výši 7,99 % ročně z částky 7 773,1 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 34 657 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 501 059,19 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 14 181,95 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 501 059,19 Kč od datum do zaplacení, s úrokem ve výši 7,99 % ročně z částky 493 286,09 Kč od datum do zaplacení a s úrokem ve výši 7,99 % ročně z částky 7 773,1 Kč od datum do zaplacení. Svůj nárok odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba., IČO IČO, se sídlem adresa (dále jen ,,právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o úvěru, který byl veden na úvěrovém účtu č.: č. účtu. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného, když tento byl v žádosti o poskytnutí produktu dotazován na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 521 043 Kč, a to se zápůjční úrokovou sazbou 7,99 % ročně. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný si dále dohodli, že právní předchůdkyně žalobkyně je oprávněna si připisovat vyúčtované úroky z úvěru k jistině úvěru mimo jiné při uplatnění práva na okamžité splacení úvěru. Ujednáno bylo dále to, že v případě, pokud se žalovaný dostane do prodlení s placením splátky úvěru nebo jiného závazku, může být úvěr okamžitě prohlášen za splatný. Vzhledem k tomu, že žalovaný sjednané splátky nehradil řádně a včas, byl úvěr ke dni datum zesplatněn. Pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, s účinností ke dni datum, postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum. Žalobkyně tak požadovala zaplacení jistiny ve výši 501 059,19 Kč, která se skládala z neuhrazeného zůstatku úvěru ve výši 493 286,09 Kč a neuhrazených úroků z úvěru ve výši 7 773,1 Kč. Dále žalobkyně požadovala přiznat kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 14 181,95 Kč, jakož i běžící smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení. Dlužnou částku žalovaný neuhradil, a to ani přes předžalobní výzvu žalobkyně, která mu byla odeslána dne datum.
2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.
3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř. “), v nepřítomnosti žalovaného, který se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání předvolán.
4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Žalobkyně je právnickou osobou zapsanou v obchodním rejstříku /viz výpis z OR žalobkyně na č. l. 27 spisu/. Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně podepsal dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru, jejíž součástí byly všeobecné obchodní podmínky a ceník. Ve smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 521 043 Kč s úrokovou sazbou 7,99 % ročně, kterou se žalovaný zavázal vrátit nejpozději do datum, kdy měsíční splátka byla stanovena na částku ve výši 6 380 Kč. Úvěr byl spravován na úvěrovém účtu č.: č. účtu. Část úvěru ve výši 121 043 Kč sloužila ke splacení konsolidovaných dluhů žalovaného u právní předchůdkyně žalobkyně na úvěrovém účtu č.: č. účtu /viz smlouva o spotřebitelském úvěru, všeobecné obchodní podmínky a ceník pro soukromou klientelu, to vše uloženo v elektronické evidenci CEPR/. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že má příjem ve výši 22 168 Kč, má měsíční výdaje ve výši 0 Kč a nájemné hradí ve výši 8 000 Kč. K tomuto doložil opis vybraných údajů z daňového přiznání za zdaňovací období 2021, dle něhož základ daně představoval po odečtení ztráty částku ve výši 252 638 Kč. Z učiněného posuzování schopnosti klienta úvěr splácet dále vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že žalovaný nebyl v insolvenčním řízení a dle interní evidence nebyly k této osobě žádné negativní informace. V dané době byly žalovanému poskytnuty již dva úvěry, a to revolvingový úvěr se splátkou ve výši 1 000 Kč měsíčně a osobní úvěr se splátkou ve výši 2 600 Kč měsíčně. Na stávající revolvingový úvěr splátky nadále představovaly částku ve výši 1 000 Kč měsíčně a výše splátek na poskytovaný úvěr představovala částku ve výši 6 380 Kč. Žalovaný měl tedy splácet měsíčně částku ve výši 7 380 Kč /viz posouzení úvěruschopnosti klienta na č. l. 40, daňové přiznání na č. l. 41 spisu/. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem částku ve výši 93 004,71 Kč /viz tabulka umoření ,,podklady pre súdne konanie“ na č. l. 14 - 16 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného před zesplatněním úvěru k úhradě dlužné částky a následně ode dne datum celý úvěr zesplatnila /viz poslední výzva k úhradě dlužné částky uložena v elektronické evidenci CEPR, rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu na č. l. 19 spisu/. Dne datum podepsaly právní předchůdkyně žalobkyně v postavení postupitele a žalobkyně v postavení postupníka smlouvu o postoupení pohledávek, v níž si smluvní strany sjednaly mj. postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Žalobkyně za pohledávku, která na ní byla postoupena, uhradila právní předchůdkyni sjednanou kupní cenu /viz smlouva o postoupení pohledávek uložená v elektronické evidenci CEPR, seznam pohledávek na č. l. 23 - 24 spisu, dohoda o úplatě na č. l. 17 a příloha č. hodnota - potvrzení o zaplacení kupní ceny na č. l. 18 spisu/. O postoupení pohledávky byl žalovaný informován dopisem ze dne datum /viz oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 20 spisu a podací lístek na č. l. 21 spisu/. Žalovaný byl předžalobní výzvou ze dne datum vyzván žalobkyní k úhradě dlužné částky nejpozději do datum. Zásilka byla žalovanému dne datum odeslána a dne datum doručována / viz předžalobní výzva ze dne datum na č. l. 25 - 26 spisu, podací lístek na č. l. 22, detailní informace k zásilce RR2719923018F na č. l. 43 spisu/.
5. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný podepsali dne datum smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 521 043 Kč. Žalovaný takto ve prospěch právní předchůdkyně žalobkyně zaslal v několika platbách finanční prostředky v souhrnné výši 93 004,71 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně měla k dispozici před sjednáním smlouvy informace od žalovaného obsažené v žádosti, interní informace o platební minulosti žalovaného a opis vybraných údajů z daňového přiznání za rok 2021. Právní předchůdkyně žalobkyně rovněž evidovala dva úvěry. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně podepsaly dne datum smlouvu o postoupení pohledávek, dle které měly být mj. postoupeny pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Dne datum byla žalovanému doručena výzva, dle které měl dluh uhradit nejpozději do datum. Žalovaný netvrdil a ani jinak v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění (nad rámec žalobkyní doložených uvedených plateb) uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.
6. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do datum (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “).
7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
9. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
10. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.
11. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
15. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
16. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
17. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti shledal soud žalobu za důvodnou pouze zčásti. Předně se totiž zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli spotřebitelskou smlouvu platně, tj. zda právní předchůdkyně žalobkyně ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru před jejich uzavřením zkoumala s dostatečnou péčí majetkové poměry žalovaného a z takto získaných informací uzavřela, že bylo ve finančních možnostech žalovaného úvěry splácet. Toto však v řízení z provedených důkazů nevyplynulo, kdy tedy žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému úvěr po posouzení jeho schopnosti úvěr splácet s odbornou péčí. K tomu soud uvádí, že není postačující, aby právní předchůdkyně žalobkyně vyšla především z nedoložených osobních, výdělkových a majetkových poměrů uvedených žalovaným v žádosti o půjčku, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala výši příjmů žalovaného z opisu daňového přiznání k dani z příjmu za zdaňovací období roku 2021. Co se však týká výdajové stránky žalovaného, tak tuto právní předchůdkyně žalobkyně nijak neověřovala a vyšla toliko z informací od žalovaného, tj. že tento hradí pouze nájem ve výši 8 000 Kč měsíčně a jeho výdaje jsou jinak ve výši 0 Kč měsíčně. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy žádným způsobem neověřovala tyto skutečnosti, které jsou podstatné pro posouzení výdajové stránky žadatele, když lze jen těžko přijmout závěr, že žadatel nemá vůbec žádné výdaje, a to pouze s výjimkou úhrady nákladů v podobě nájemného (není ani ověřen, zda odpovídá výše nájmu). Nebyly tak ověřovány základní výdaje za jídlo, energie, atd. Právní žalobkyně byla srozuměna i s tím, že žalovaný u ní splácel další dva úvěry, když jeden měl nadále splácet a druhý úvěr měl být pokryt právě finančními prostředky, pocházejícími z nově poskytnutého úvěru. I s ohledem na tuto skutečnost bylo tedy třeba, aby byla řádně ověřena výdajová stránka žalovaného, jako žadatele o úvěr. I tato skutečnost měla vést právní předchůdkyni žalobkyně k obezřetnosti při závěru, že žalovaný je schopen poskytnutý úvěr splácet. Pokud tedy právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru, bylo dané právní jednání od počátku absolutně neplatné. Ke zkoumání platnosti smlouvy z úřední povinnosti /srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 v řízení OPR-Finance s.r.o. proti GK/.
18. Jelikož soud uzavřel, že smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky uzavřena platně, došlo na straně žalovaného na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. žalobkyně, k bezdůvodnému obohacení, a proto je povinen toto obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z. žalobkyni vydat. Smlouvou o postoupení pohledávek dle § 1879 a násl. o. z. byly pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným postoupeny na žalobkyni. Žalobkyně tak byla k podání žaloby aktivně věcně legitimována. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dle smlouvy o úvěru ze dne datum finanční prostředky ve výši 521 043 Kč, kdy naopak žalovaný již uhradil celkově částku ve výši 93 004,71 Kč. Žalovaný je tak povinen vrátit finanční prostředky ve výši 428 038,29 Kč (tj. 521 043 Kč - 93 004,71 Kč), o které se v daném případě bezdůvodně obohatil. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). V daném případě bylo prokázáno, že se výzva k úhradě dluhu žalovanému dostala do dispozice dne datum, když byla zásilka připravena k vyzvednutí a žalovaný se s ní tak mohl seznámit. Žalobkyně ve výzvě žalovanému poskytla lhůtu k vrácení dluhu do datum. Od následujícího dne, tedy od datum, je tak žalovaný v prodlení a žalobkyni od tohoto dne náleží nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné částky. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku). Ve zbylém soudu nezbylo, než nárok žalobkyně zamítnout, když nebylo v řízení prokázáno uzavření platné smlouvy o úvěru, ani dřívější dojití výzvy k plnění (výrok II. tohoto rozsudku).
19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 34 657 Kč, přičemž tato částka představuje 52 % z jejich celkové výše 66 649 (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 76 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 24 %). Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 , či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08 , přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení. Celkové náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 20 043 Kč, z odměny advokáta ve výši 36 190 Kč z tarifní hodnoty ve výši 501 059,19, a to za převzetí a přípravu zastoupení, dále za jednoduchou výzvu k plnění (chybějící právní rozbor ve věci), za žalobu a za účast při jednání soudu dne datum (za každý z těchto úkonů odměna ve výši 10 340 Kč, resp. za jednoduchou výzvu ve výši 5 170 Kč), ze čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč, tj. ve výši 1 200 Kč, dále z náhrady promeškaného času na cestě k jednání a zpět v délce 4 započatých půlhodin po 100 Kč ve výši 400 Kč, to vše podle § 1 odst. 2 , § 2 , § 6 odst. 1 , § 7 bod 6 ., § 8 odst. 1 , § 11 odst. 1 písm. a) , d) a g) a odst. 2 písm. h), § 13 odst. 1 a 4, § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.“). Soud dále přiznal náhradu cestovného ve výši 727 Kč za cestu k jednání soudu a zpět na trase adresa a zpět v celkové délce 84 km vozem registrační značky SPZ o kombinované spotřebě 8 l/100 km při vyhláškové ceně benzínu 38,2 Kč/1l a paušální sazbě základních náhrad 5,6 Kč/1 km dle vyhlášky č. 398/2023 Sb. , a 21% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad zástupce žalobkyně ve výši 8 089 Kč, která patří k nákladům řízení podle § 137 odst. odst. 2, 3 o. s. ř. o. s. ř. za použití § 14a a. t., když dle předloženého osvědčení je zástupce žalobkyně registrován jako plátce daně. Soudem nebyla přiznána náhrada za písemné podání ze dne datum, neboť žalobkyně dotvrzovala skutečnosti, které však mohly a měly být již součástí žaloby, proto nelze takový úkon považovat na účelný. Zaplacení nákladů řízení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. a k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. (výrok III. tohoto rozsudku).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku.
Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. o. s. ř. nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb. , exekučního řádu.