Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
14 C 263/2023-23
Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Tankó ve věci
žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno a Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno.Anonymizováno.Anonymizováno., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0
o 10.500,15 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, se v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky částka od datum do datum, kapitalizovaného zákonného úroku ve výši částka, kapitalizovaného úroku ve výši částka, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši částka, a částky částka, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba, se v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , kapitalizovaného zákonného úroku ve výši , částka, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši , částka, , a částky , částka, , zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši částka, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku ve výši částka, kapitalizovaného úroku ve výši částka, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši částka a částky částka. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný jako úvěrovaný uzavřel dne datum s právní předchůdkyní žalobkyně, kterou je společnost Emma´s právnická osoba., IČO: IČO, se sídlem adresa, adresa, jako úvěrující smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů. Dle smlouvy o úvěru č. hodnota právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostní úvěr ve výši částka se splatností dne datum. Žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnutou jistinu úvěru ve výši částka spolu s příslušenstvím úvěru ve výši částka, celkem tedy částka. Žalobkyně tvrdí, že žalovaný svůj závazek ze smlouvy nesplnil řádně a včas, když neuhradil na svůj dluh ničeho. Dle názoru žalobkyně je tak žalovaný od datum v prodlení. Kvůli prodlení žalovaného vznikla dle názoru žalobkyně i smluvní pokuta ve výši částka a dále vznikly náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši částka, smluvní příslušenství úvěru se kapitalizovalo na částku částka, a zákonný úrok z prodlení za období od datum do datum se kapitalizoval na částku částka. Co se týče aktivní legitimace, uvádí k tomu žalobkyně, že dne datum byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní uzavřena Rámcová smlouva o postoupení pohledávek a na základě této smlouvy pak došlo k postoupení pohledávek, a to konkrétně prostřednictvím Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, přičemž předmětné postoupení se stalo účinné ke dni datum.
právnická osoba posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně tvrdila, schopnost splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr byla ověřována právní předchůdkyní žalobkyně před samotným uzavřením smlouvy o úvěru, a to na základě vyplněné žádosti o úvěru, ve které žalovaný uvedl základní údaje o své osobě a okolnosti vypovídající o jeho finanční situaci. K tomu žalobkyně dodává, že žalovaný byl při žádosti o úvěr povinen uvést o své osobě pravdivé, správné a úplné údaje.
3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Soud doručoval veškeré písemnosti určené žalovanému na adresu pro doručování dle ustanovení § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř. “), srovnej např. s usnesením Ústavního soudu č. II. ÚS 1308/10 . Zásilku soudu si žalovaný osobně nepřevzal, byla mu vhozena do schránky.
právnická osoba souladu s ustanovením § 115a a § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. , soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Žalovaný byl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. o. s. ř. vyzván, nechť se vyjádří ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy, zda se vzdává práva účasti na projednávání věci, případně, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalovaný byl současně poučen, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. za to, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí; k výzvě se žalovaný nevyjádřil.
5. Soud má za prokázané, že žalovaný dne datum uzavřel písemnou dohodu s právní předchůdkyní žalobkyně, kterou je společnost Emma´s právnická osoba., IČO: IČO, se sídlem adresa, adresa, pojmenovanou jako Smlouva o úvěru č. hodnota, na základě které mu bylo nabídnuto poskytnutí finančních prostředků až do výše částka, s tím, že tyto finanční prostředky vrátí dne datum a za poskytnutí prostředků se zavázal zaplatit smluvené finanční prostředky (důkaz: Smlouva o úvěru č. hodnota). Před samotným podpisem výše uvedené písemné dohody zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně finanční možnosti žalovaného a dospěla k závěru, že žalovaný má dostatečné finanční prostředky na případné splácení úvěru, k tomuto závěru došla tak, že vyšla z jeho žádosti o úvěr a vzala za prokázané jeho příjmy ve výši částka a dále vzala bez dalšího za prokázané jeho tvrzené výdaje ve výši částka, z toho částka na splácení jiných úvěrů, částka na bydlení, částka na ostatní výdaje jako internet, telefon, doprava, atd. (důkaz: žádost o úvěr ze dne datum). Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostním převodem částku částka a žalovaný jí nevrátil ničeho (důkaz: potvrzení o platbě ze dne datum). Dne datum byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní uzavřena písemná dohoda nazvaná Rámcová smlouva o postoupení pohledávek a na základě této dohody pak došlo mimo jiné i k převedení pohledávek za žalovaným na žalobkyni, a to konkrétně prostřednictvím další dohody nazvané Dílčí smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum, přičemž předmětné převedení pohledávky za žalovaným na žalobkyni se stalo účinné ke dni datum (důkaz: Rámcová smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum, Dílčí smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum, oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum). K vrácení dlužné částky měl být žalovaný vyzýván výzvami k úhradě, oznámením o postoupení pohledávky, a předžalobní výzvou, avšak soud nezjistil datum, kdy se kterákoliv výzva dostala do sféry žalovaného (důkaz: oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, podací arch ze dne datum, výzva ze dne datum, výzva ze dne datum, výzva ze dne datum, výzva ze dne datum, výzva ze dne datum, předžalobní výzva ze dne datum, podací arch ze dne právnická osoba. 2023). Žaloba byla žalovanému doručena do jeho sféry dne datum (důkaz: doručenka).
6. Soudem zjištěný skutkový stav je následující: Právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala finanční možnosti žalovaného pro to, aby mu poskytla úvěr, přičemž vyšla z jeho doložených příjmů a tvrzených výdajů, a zjistila, že má dostatečné finanční prostředky pro splácení úvěru, proto s žalovaným dne datum uzavřela písemnou dohodu pojmenovanou jako Smlouva o úvěru č. hodnota, na základě které mu bylo nabídnuto poskytnutí finančních prostředků až do výše částka, s tím, že tyto finanční prostředky vrátí do dne datum a za poskytnutí prostředků se žalovaný zavázal zaplatit smluvené finanční prostředky. Na základě dohody mu právní předchůdkyně žalobkyně poskytla v hotovosti částku částka a žalovaný jí nevrátil ničeho. Pohledávka za žalovaným byla převedena na žalobkyni. Nebylo prokázáno, že by se do sféry žalovaného dostala jakákoliv výzva k plnění, ať už od žalobkyně či její právní předchůdkyně. Žaloba se dostala do sféry žalovaného dne datum.
7. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval občanský zákoník a zákon č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru.
8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je Spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen úvěr splácet bez ohledu na své příjmy.
10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Podle § 1958 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
13. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
14. Bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně měla vůli s žalovaným (coby spotřebitelem) uzavřít smlouvu o úvěru, která ve smyslu § 2 zákona o spotřebitelském úvěru byla smlouva spotřebitelským úvěrem. Soud se tedy s ohledem na výše citované ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zabýval tím, zda smlouva o spotřebitelském úvěru byla platně uzavřena, tedy zda právní předchůdkyně žalobkyně před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, zejména tím, že porovnala příjmy a výdaje žalovaného. Vycházel přitom z konstantní judikatury v obdobných věcech (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, č. j. spisová značka), z níž jsou zřejmé základní principy, ze kterých by měl soud při posuzování splnění uvedené podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vycházet. Nejvyšší soud se vyjádřil v odůvodnění citovaného rozhodnutí tak, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti splácet úvěr, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Již gramatickým a logickým výkladem předmětného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením od zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích.
15. Soud v posuzované věci musel zkoumat (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ), zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit. Pokud by tak soud neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d.
16. Odkaz soud v této věci činí i na další rozhodnutí – nálezy Ústavního soudu, a to zejména sp. zn. I. ÚS 199/11 a sp. zn. III. ÚS 4084/12 , kdy Ústavní soud dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, zejména nebankovním společnostem, poskytující úvěry spotřebitelům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Ustanovení formulářových smluv, do jejichž znění nemá spotřebitel možnost, jakkoliv zasáhnout a ovlivnit jejich obsah, je nutné dle Ústavního soudu považovat za neplatné. Nadto Ústavní soud konstatoval, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti, které Nejvyšší správní soud posuzoval v rozsudku z datum, č. j. spisová značka. Nejvyšší správní soud konstatoval, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá jen na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale tyto řádně prověří. Bylo konstatováno, že výklad přijatý Nejvyšším správním soudem, konvenuje interpretací zaujaté soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne datum ve věci C–449/13 (CA Consumer finance SA versus jméno FO a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka na základě dostatečných informací, přičemž na informace podané spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné. Tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání obchodního vztahu. V rozsudku ze dne datum ve věci C-377/14 (E. G. jméno FO a jméno FO versus právnická osoba.) se k předběžné otázce Krajského soudu v adresa dvůr vyjádřil tak, že i v rámci insolvenčního řízení musí insolvenční soud zohlednit porušení ustanovení zakotvených ve směrnici majících chránit spotřebitele, a to tak, aby spotřebiteli poskytl účinnou ochranu.
17. Rovněž v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11 , Ústavní soud konstatoval, že není důvod, aby státní moc poskytovala ochranu právům subjektu, který nejenže řádně neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku, realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěru - dlužník, ať již z nevědomosti, či z bezvýchodnost aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.
18. Z rozsudku Krajského soudu v adresa č. j. spisová značka ze dne datum se podává, že poskytovatel úvěru musí náležitě, pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.
19. V daném případě má soud za to, že výdaje žalovaného posoudila právní předchůdkyně žalobkyně způsobem naprosto formálním, když vyšla pouze z tvrzených příjmů a výdajů a nikterak neověřovala výdaje žalovaného (např. výpisem z účtu, nájemní smlouvou). Již samotný náklad na bydlení ve výši částka vyvolává značné pochyby o správnosti výše tohoto nákladu, když je obecně známo, že náklady na bydlení jsou násobně vyšší, stejně tak nelze mít za to, že ostatní životní výdaje žalovaného jsou ve výši pouhých částka. Jinak řečeno soud neříká, že žalovaný nemohl mít náklady v takové výši jaké tvrdí, nicméně pokud jsou náklady ve výši, která je podezřele nízká, je povinností osoby, jenž prověřuje úvěruschopnost, požadovat důkazy k prokázání reálné výše nákladů. Dle názoru soudu tedy nebyla řádně posuzována úvěruschopnost žalovaného.
20. Soudu proto nezbývá než uzavřít, že písemná dohoda, jež měla být smlouva o úvěru, je absolutně neplatné (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 zákona občanského zákoníku ), v důsledku toho nemá žalobkyně nárok na příslušenství k tomu související a ani na smluvní pokutu vycházející z neplatné smlouvy. Pokud právní předchůdkyně žalobkyně na základě neplatné smlouvy poskytla žalovanému částku ve výši částka, byl žalovaný povinen dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vrátit poskytnutou částku.
21. Jak už bylo uvedeno výše, bylo zjištěno, že žalovaný získal částku částka a nevrátil ničeho. Soud proto uložil žalovanému výrokem I. povinnost vrátit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení, neboť na ni právní předchůdkyně žalobkyně postoupila v souladu § 1879 o. z. pohledávku za žalovaným. Zákonný úrok z prodlení se však nemůže přiznat od data datum, neboť to je datum vycházející z neplatné smlouvy o úvěru, proto se musí přiznat až od první výzvy k zaplacení dluhu. S ohledem na to, že nebylo prokázáno, že do sféry žalovaného se dostala výzva k zaplacení dluhu dříve, nežli když mu byla zaslána žaloba soudem, která došla do sféry žalovaného dne datum (v tento den se mohl poprvé seznámit s žalobou), a proto soud přiznal žalobkyni nárok na zaplacení úroku z prodlení dle § 1958 a § 1970 občanského zákoníku ode dne datum z částky částka v požadované výši 8,5 % ročně.
22. Ve zbývající části soud s ohledem na výše uvedené nárok žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky částka od datum do datum, kapitalizovaného zákonného úroku ve výši částka, kapitalizovaného úroku ve výši částka, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši částka, a částky částka, výrokem II. zamítl.
23. O nákladech účastníků soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , přičemž se musel zabývat poměrem úspěchu a neúspěchu. Předmětem žaloby byla (ke dni rozhodování soudu) částka částka (částka + částka + částka + částka + částka + částka) představující 100 % nároku, žalobkyně byla úspěšná co do částky částka (částka + částka) odpovídající 47,83 % nároku a neúspěšná ve zbývající části odpovídající 52,17 % nároku. Žalovanému by proto náležela náhrada nákladů řízení odpovídající 4,34 %, avšak v daném případě žalovanému žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
24. K úhradě částky přiznané žalobkyni výrokem I. byla žalovanému poskytnuta lhůta dle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , když jiné možnosti pro úhradu nebyly pro pasivitu žalovaného zjištěny.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Bruntále.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 občanského soudního řádu ).