Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 123/2024-22

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci

žalobkyně: právnická osoba., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0

proti

žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0, adresa

o zaplacení částky 68 623,04 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Řízení se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 4 497,51 Kč, úrok 6,99 % ročně z částky 2 049,51 Kč od datum do zaplacení, úrok 6,99 % ročně z částky 1 948 Kč od datum do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 049,51 Kč od datum do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 948 Kč od datum do zaplacení a kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 398,49 Kč, zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 27 600 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 27 600 Kč od datum do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 36 525,53 Kč, úrok 6,99 % ročně z částky 67 123,04 Kč od datum do datum, úrok 6,99 % ročně z částky 65 073,53 Kč od datum do datum, úrok 6,99 % ročně z částky 63 125,53 Kč od datum do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 67 123,04 Kč od datum do datum, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 65 073,53 Kč od datum do datum, zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 35 525,53 Kč od datum do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 63 125,53 Kč od datum do zaplacení a kapitalizovaný úrok ve výši 1 154,64 Kč, zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení

Odůvodnění:

I. Řízení se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 4 497,51 Kč, úrok 6,99 % ročně z částky 2 049,51 Kč od , datum, do zaplacení, úrok 6,99 % ročně z částky 1 948 Kč od , datum, do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 049,51 Kč od , datum, do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 948 Kč od , datum, do zaplacení a kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 398,49 Kč, zastavuje.II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 27 600 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 27 600 Kč od , datum, do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.III. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 36 525,53 Kč, úrok 6,99 % ročně z částky 67 123,04 Kč od , datum, do , datum, , úrok 6,99 % ročně z částky 65 073,53 Kč od , datum, do , datum, , úrok 6,99 % ročně z částky 63 125,53 Kč od , datum, do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 67 123,04 Kč od , datum, do , datum, , zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 65 073,53 Kč od , datum, do , datum, , zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 35 525,53 Kč od , datum, do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 63 125,53 Kč od , datum, do zaplacení a kapitalizovaný úrok ve výši 1 154,64 Kč, zamítá.IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 68 623,04 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná jí tuto částku dluží na základě smlouvy o hotovostním úvěru č. hodnota uzavřené dne datum, na základě které žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 150 000 Kč oproti závazku žalované tuto částku vrátit spolu s úrokem 6,99 % ročně a poplatkem za zprostředkování úvěru ve výši 3 000 Kč, a to ve splátkách po 2 448 Kč. V bodě 5. smlouvy ve spojení s bodem 6.2 úvěrových podmínek smlouvy si strany ujednaly možnost žalobkyně zesplatnit úvěr v případě, že žalovaná poruší svou povinnost splátky splácet řádně. Žalovaná uhradila splátky od datum do datum a od té doby žalobkyně neeviduje od žalované žádnou úhradu. Žalovaná řádně nesplácela, čímž porušila svou povinnost, pročež žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni datum, což oznámila žalované dopisem ze stejného data a vyzvala ji k doplacení dlužné částky před podáním žaloby. Žalobkyně tedy požaduje zaplacení dlužné jistiny 67 123,04 Kč, dlužného smluvního úroku 1 553,13 Kč) kapitalizovaný ke dni datum) a smluvní pokuty 1 500 Kč (3krát 500 Kč za pozdní úhradu splátek). Dále se žalobkyně domáhá zaplacení příslušenství v podobě úroku 15 % ročně z částky 67 123,04 Kč od datum do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 67 123,04 Kč od datum do zaplacení.

2. Před uzavřením smlouvy zkoumala žalobkyně úvěruschopnost žalované tak, že údaje sdělené žalovanou ověřila z nezávisle ověřitelných údajů. Příjmy jsou verifikovány výpisy z bankovního účtu, případně daňovými přiznáními, výměry důchodu apod. Pro ověření výdajů žalobkyně využívá státem publikované údaje o životním a existenčním minimu, údaje o výši normativních nákladů na bydlení dle účinných nařízení vlády, nahlédnutí do bankovních a nebankovních registrů, insolvenčního rejstříku a registru SOLUS. Žalobkyně vyšla ze žalovanou tvrzených údajů o příjmu a ověřila je na základě předložených podkladů, u výdajů porovnala výši sdělenou žalovanou a porovnala je s normativními náklady na bydlení, částkou životního minima a užila vyšší z těchto částek.

3. V průběhu řízení žalobkyně vzala žalobu zpět v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku, tj. co do částky 4 896 Kč, když žalovaná dne datum uhradila částku 2 448 Kč a dne datum uhradila rovněž částku 2 448 Kč. S ohledem na dispoziční úkon žalobkyně soud výrokem pod bodem I. rozsudku rozhodl podle , odst. 2 věty prvé , (dále jen „“), za použití o zastavení řízení v rozsahu požadovaném žalobkyní. K tomuto rozhodnutí nebylo potřeba souhlasu žalované, neboť ke zpětvzetí došlo před rozhodnutím ve věci samé.

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci usnesením ze dne datum vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovanou poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované řádně doručeno dne datum. Žalovaná se k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě.

5. Ze žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění:

6. Ze smlouvy o úvěru ze dne datum soud zjistil, že společnost právnická osoba. (právní nástupkyně společnosti je na základě fúze sloučením nástupnická společnost právnická osoba), poskytující službu se zavázala poskytnout ihned po podpisu smlouvy a provedení kontrol poskytnout žalované úvěr ve výši 150 000 Kč s roční úrokovou sazbou 6,99 %. Žalovaná se naproti tomu zavázala tuto částku splácet ve 78 měsíčních splátkách po 2 448 Kč. Žalovaná smlouvu podepsala prostřednictvím SMS kódu (jak dokládá i Potvrzení o zaslání potvrzovací SMS…“).

7. Splátkovým kalendářem bylo zjištěno, že žalovaná uhradila žalobkyni celkem 117 504 Kč. Poslední platbu žalovaná provedla dne datum. Z aktualizovaného splátkového kalendáře (č. l. 15-16) soud zjistil, že žalovaná uhradila žalobkyni dne datum částku 2 448 Kč a dne datum částku 2 448 Kč.

8. Zy Potvrzení o prověření úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že žalovaná uvedla, že pobírá rodičovský příspěvek 7 100 Kč, že žije s partnerem a bydlí rovněž u partnera a má jedno dítě. Výdaje má 8 000 Kč a ostatní členové domácnosti mají příjem 10 900 Kč. Dále je v tabulkách uvedeno, že žalovanou uvedená výše rodičovského příspěvku byla shodná s doloženými doklady (asi jde o bankovní výpis, nicméně není zřejmé, za jaké období a co tento výpis obsahoval). Banka dále zjistila, že kromě kontokorentu a kreditní karty žalovaná splácí i dva úvěry s celkovou splátkou 3 727 Kč. Po zohlednění verifikovaných výdajů a příjmu 7 100 Kč žalobkyně vypočetla disponibilní čistý měsíční příjem ve výši 3 875 Kč a dospěla k závěru, že klient bude schopen z disponibilního příjmu splácet úvěr č. hodnota s měsíční splátkou 2 448 Kč, proto klientovi úvěr poskytl.

9. Z úvěrové zprávy CNCB soud zjistil, že žalovaná měla v době sjednávání smlouvy o úvěru sjednán jeden kontokorentní úvěr s úvěrovým rámcem 5 000 Kč a dále měla aktivní kreditní kartu.

10. Potvrzením o vyplacení úvěru žalobkyně prokázala, že částka 150 000 Kč byla žalované převedena dne datum.

11. Z dopisu nazvaného Ztráta výhody splátek a zesplatnění úvěru ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně přistoupila v souladu se smluvními podmínkami k zesplatnění zbytku závazku a vyzvala žalovanou k úhradě dluhu do 10 dnů. V dopise je zároveň uvedeno, že žalovaná uhradila 48 splátek v celkové výši 117 504 Kč. Dopis byl zároveň předžalobní upomínkou.

12. Z ostatních předložených důkazů soud již více s ohledem na níže rozvedený právní závěr, nezjišťoval.

13. Po takto provedeném dokazování a poté, co soud provedené důkazy hodnotil jak jednotlivě, tak v jejich souvislostech a zároveň přihlédl ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Žalobkyně a žalovaná se dne datum prostředky komunikace na dálku dohodly, že Zonky s. r. o. poskytne žalované ihned po uzavření dohody částku 150 000 Kč, kterou jí vyplatila dne datum, a to vše oproti závazku žalované částku 150 000 Kč vrátit spolu s úrokem 6,99 % , a to ve 78 měsíčních splátkách po 2 448 Kč. Žalobkyně svůj závazek splnila dne datum, ale žalovaná splátky nesplácela řádně a včas, pročež Zonky s. r. o. přistoupila k zesplatnění dluhu a vyzvala žalovanou k uhrazení zbytku dluhu dopisem ze dne datum do 10 dnů. Do té doby žalovaná na svůj dluh uhradila částku celkem 117 504 Kč, poslední úhradu provedla datum. Po tomto datu žalovaná neplatila, a to až do dne datum, kdy zaplatila částku 2 448 Kč a dne datum částku 2 448 Kč.

14. Před uzavřením dohody zkoumala předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované tak, že příjmy a výdaje žalované porovnala s nejrůznějšími daty. Příjem žalované z rodičovského příspěvku si ověřila blíže neurčeným výpisem z účtu. Žalovaná byla v té době svobodná, žila s partnerem, jehož příjem měl činit 10 900 Kč (nebylo ničím ověřeno) a měla jednu vyživovací povinnost. Celkové výdaje domácnosti žalovaná deklarovala ve výši 8 000 Kč. Výdaje sdělené žalovanou předchůdkyně žalobkyně porovnala s výší existenčního minima a s normativními náklady na bydlení. K tomu předchůdkyně žalobkyně zkoumala závazky žalované a zjistila, že měla aktivní kontokorent a kreditní kartu a dále žalovaná splácí i dva úvěry s celkovou splátkou 3 727 Kč. V neposlední řadě nahlédla předchůdkyně žalobkyně do bankovních a nebankovních registrů, insolvenčního rejstříku a registru SOLUS.

15. Podle , o spotřebitelském úvěru, (dále jen „“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Soud posoudil zjištěný skutkový stav po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobkyně a žalovaná uzavřely prostředky komunikace na dálku dne datum smlouvu o zápůjčce ve smyslu , , (dále jen „o. z.“), na základě, které byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši celkem 150 000 Kč. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalované při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytovala spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i , jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem ( ).

20. Podle je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě předchůdkyně žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalované, tedy zkoumat, zda je v jejích schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. .

21. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně, resp. tehdy společnost Zonky s. r. o., nezkoumala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, a to zejména pokud se týká její výdajové stránky. Pokud se týká příjmů pak tyto si Zonky měla ověřit prostřednictvím výpisu z účtu, který však soudu nepředložila, byť povinnost archivovaty sloužící ke zkoumání úvěruschopnosti je pro poskytovatele spotřebitelských úvěru v zákoně výslovně stanovena. I v případě, že by byl výpis z účtu předložen, pak příjem žalované by nepostačoval ani na pokrytí jejích uváděných výdajů, které jsou s ohledem na ceny nájmů, potravin a energií v roce 2019 velmi nízké, když navíc měla žalovaná vyživovací povinnost. V tomto směru je nutné poukázat na to, že z předložených důkazů absolutně nevyplývá, že by si právnická osoba. ověřovala příjmy partnera žalované. Pokud se však týká výdajů, těmito se předchůdkyně žalobkyně nezabývala dostatečně, neověřovala si vůbec žalovanou sdělené výdaje, a to jak ostatní výdaje, tak výdaje na bydlení, nýbrž je pouze srovnala s životními a existenčním minimem a normativními náklady na bydlení. Existenční minimum totiž rozhodně nelze aplikovat na každou osobu a nelze v žádném případě zobecňovat, že takové náklady má každá osoba bez toho, aby náklady byly zkoumány individuálně v každém jednotlivém případě. Žalovaná byla taktéž v době sjednávání úvěru splátkově zatížena, a to splátkami v minimální výši 3 727 Kč, které už tak představovaly více než polovinu jejího příjmu z rodičovského příspěvku. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou v souladu se zněním , protože je povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18. Dnes je tato skutečnost již zakotvena v . Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný.

22. Jelikož byla smlouva mezi účastníky posouzena jako absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi účastníky posoudit ve smyslu a uložit žalované vrácení poskytnuté jistiny. Žalobkyně prokázala, že žalované poskytla 150 000 Kč s žalovaná jí vrátila 122 400 Kč (117 504 plus 4 896), pročež žalobkyni stále dluží částku 27 600 Kč. Z důvodu neplatnosti smlouvy nebylo možné žalobkyni přiznat smluvní úrok, jak požadovala. Pokud se týká žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení, soud jej žalobkyni přiznal, ale pouze od doby, kdy měl za to, že bylo ve schopnostech žalované svůj dluh plnit ( věta druhá ). Ustanovení je totiž ustanovením speciálním k úpravě bezdůvodného obohacení v , a zakotvuje, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, tedy lhůta splatnosti neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , který zdůrazňuje, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má v případě aplikace nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti, která je buď mezi účastníky dohodnutá anebo soudem určená). Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaná jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení. K tomu lze odkázat i na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č. j. , který tuto rozhodovací praxi rovněž respektuje. Ze splátkového kalendáře vyplývá, že žalovaná před zesplatněním na svůj dluh plnila naposledy dne datum. Další platbu provedla až datum a následně datum, pročež soud měl za to, že plnit dluh žalovaná byla schopna právě od data datum, kterým dala jasně najevo, že již je připravena opět dluh splácet. Právě od tehdy uložil žalované zaplatit i úrok z prodlení, jehož výše 14,75 % odpovídá V této části tedy soud žalobě vyhověl a lhůtu k stanovil na 3 dny podle věty před středníkem , když k jinému postupu soud neshledal podmínky. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

23. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož mělli účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud částečně kapitalizoval požadované a přiznané příslušenství ke dni vydání rozsudku (jak toto vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. ) a zjistil, že žalobkyně byla úspěšná co do částky 33 174,15 Kč (výrok I., když podíl na zastavení řízení má žalovaná, která na žalovaný dluh plnila po podání žaloby, + výrok II.) a žalovaná byla úspěšná (výrok III.) v částce 36 525,53 s příslušenstvím, z čehož vyplývá, že nárok na úhradu části nákladů by měla právě žalovaná, které však dle obsahu spis žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve FrýdkuMístku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnost uloženou jí tímto rozsudkem v uvedené lhůtě, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.