Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
24 C 235/2020-86
Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Zatloukalovou ve věci
žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozená Anonymizováno Adresa zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0
proti
žalovaným: 1. Anonymizováno s.r.o., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Anonymizováno
2. Anonymizováno, a.s., IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupená advokátem Mgr. Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno. sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
o zaplacení 32 392 Kč s příslušenstvím
takto:
I. První žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 32 392 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 59 580 Kč za dobu od 16. 10. 2020 do 19. 5. 2021 a úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 32 392 Kč za dobu od 20. 5. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů ode dne, kdy tento rozsudek nabude právní moci.
II. Žaloba, aby soud druhé žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 32 392 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 59 580 Kč za dobu od 16. 10. 2020 do 19. 5. 2021 a úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 32 392 Kč za dobu od 20. 5. 2021 do zaplacení, se zamítá.
III. První žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 37 324 Kč, k rukám zástupkyně žalobkyně tituly před jménem jméno FO, advokátky, do tří dnů ode dne, kdy toto rozhodnutí nabude právní moci.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit druhé žalované na náhradě nákladů řízení částku 2 747,20 Kč, k rukám zástupce druhé žalované tituly před jménem jméno FO, Anonymizováno, advokáta, do tří dnů ode dne, kdy toto rozhodnutí nabude právní moci.
Odůvodnění:
I. První žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 32 392 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 59 580 Kč za dobu od 16. 10. 2020 do 19. 5. 2021 a úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 32 392 Kč za dobu od 20. 5. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů ode dne, kdy tento rozsudek nabude právní moci.II. Žaloba, aby soud druhé žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 32 392 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 59 580 Kč za dobu od 16. 10. 2020 do 19. 5. 2021 a úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 32 392 Kč za dobu od 20. 5. 2021 do zaplacení, se zamítá.III. První žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 37 324 Kč, k rukám zástupkyně žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , advokátky, do tří dnů ode dne, kdy toto rozhodnutí nabude právní moci.IV. Žalobkyně je povinna zaplatit druhé žalované na náhradě nákladů řízení částku 2 747,20 Kč, k rukám zástupce druhé žalované , tituly před jménem, , jméno FO, , , Anonymizováno, , advokáta, do tří dnů ode dne, kdy toto rozhodnutí nabude právní moci.
1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí ukládajícího žalovaným solidární platební povinnost v původní výši 59 580 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 59 580 Kč za dobu od 16. 10. 2020 do zaplacení. Odkazovala přitom na to, že dne 15. 1. 2020 uzavřela s první žalovanou, prostřednictvím druhé žalované, smlouvu o zájezdu a rekreační smlouvu. Podle smlouvy o zájezdu měla první žalovaná poskytnout žalobkyni letecký pobytový zájezd do Spojených arabských emirátů v termínu od 26. 7. 2020 do 6. 8. 2020, za cenu 65 180 Kč. Na základě rekreační smlouvy měla žalobkyně platby za pobyt zaslat na bankovní účet Anonymizováno. Smlouvu o zájezdu nelze posuzovat izolovaně, „nedílnou součástí smlouvy“ byla rekreační smlouva, žalobkyně neměla vliv na to, jakým způsobem budou Anonymizováno poskytovat platbu druhé žalované a druhá žalovaná první žalované, žalobkyni nejsou známy smlouvy mezi těmito subjekty.
2. Žalobkyně „celou cenu zájezdu“ 59 580 Kč zaplatila v souladu smlouvami, zbývající část ceny zájezdu měly buď první nebo druhé žalované uhradit Anonymizováno. právnická osoba na účet druhé žalované zaslaly ve dvou platbách pokaždé částku 32 590 Kč (první platbu dne 3. 2. 2020 a druhou platbu na základě požadavku druhé žalované dne 24. 7. 2020). Z důvodu pandemie covid-19 byly uzavřeny hranice, zrušeny lety a uzavřeny hotely, bylo zřejmé, že se zájezd konat nebude a nekonal se. Druhá žalovaná se snažila s první žalovanou dojednat vystavení voucherů za neuskutečněný zájezd, ale bezúspěšně, také sdělila žalobkyni, že veškeré finanční prostředky byly zaslány na účet první žalované. Druhé žalované bylo podle sdělení ze dne 3. 7. 2020 jasné, že se zájezd konat nebude. Pokud by se zájezd konat mohl, žalobkyně by ráda i přes všechna omezení zájezd uskutečnila. Právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalované dopisy z 5. 10. 2020 k vrácení prostředků ve výši 59 580 Kč ve lhůtě do 15. 10. 2020. Žalobkyně nebyla nikdy vyzvána k doplacení zájezdu, nikdy jí žádnou z žalovaných nebylo doručeno žádné odstoupení od smlouvy, žalobkyně nebyla druhou žalovanou ani upozorněna na skutečnost, že první žalovaná od smlouvy o zájezdu odstoupila. Žalobkyně rovněž zdůraznila, že smlouvu o zájezdu a rekreační smlouvu uzavírala v provozovně druhé žalované, druhá žalovaná žalobkyni dostatečně nevysvětlila, že zde vystupuje pouze jako zprostředkovatel a zmocněnec a že pořadatelem zájezdu je první žalovaná, druhá žalovaná svým jednáním u žalobkyně vyvolala dojem, že služby poskytuje ona sama. Druhá žalovaná navíc s žalobkyní uzavřela rekreační smlouvu a pojistnou smlouvu. Žalované se na úkor žalobkyně obohatily o 59 580 Kč. Pokud jde o obsah smluvních ujednání, druhá žalovaná nepředala žalobkyni v písemné podobě své obchodní podmínky, ani obchodní podmínky první žalované. V otázce pasivní legitimace obou žalovaných žalobkyně vycházela z toho, že platební povinnost mí stíhat obě žalované „ať již z titulu bezdůvodného obohacení nebo z titulu náhrady škody“.
3. Podáním ze dne 20. 4. 2022 vzala žalobkyně žalobu co do částky 27 188 Kč zpět, na což soud zareagoval usnesením o částečném zastavení ze dne 6. 6. 2022, č.j. 24 C 235/2020 – 45. Částečné zpětvzetí žaloby žalobkyně odůvodnila tím, že Anonymizováno dne 20. 4. 2021 obdržely od druhé žalované plnění v částce 32 788 Kč, z čehož žalobkyni dne 19. 5. 2021 poskytly plnění v částce 27 188 Kč. Uvedené skutečnosti soud na tomto místě zdůrazňuje i z toho důvodu, že žádná z žalovaných v tomto řízení neměla potřebu vysvětlit, že i přes odmítavé stanovisko obou žalovaných k žalobnímu nároku druhá žalovaná vrátila, a to po zahájení řízení, část prostředků na bankovní účet Anonymizováno.
4. První žalovaná se k žalobě vyjádřila odmítnutím žalobou uplatněného nároku. Přihlásila se k tomu, že mezi ní a žalobkyní byla uzavřena smlouva o zájezdu za cenu 65 180 Kč, jež byla podle dohody smluvních stran rozdělena do dvou plateb. První část (32 590 Kč) měla být uhrazena dne 15. 1. 2020, druhá část (32 590 Kč) měla být žalobkyní uhrazena dne 16. 6. 2020. Vzájemná práva a vzájemné povinnosti jsou vymezeny i všeobecnými obchodními podmínkami. Žalobkyně uhradila první část ceny zájezdu v ujednaném termínu, druhou část ceny zájezdu žalobkyně v ujednaném termínu nezaplatila, přitom není podstatné, zda k tomuto pochybení došlo z důvodů na straně žalobkyně či dalšího subjektu. „Důsledkem“ uvedeného porušení povinností žalobkyně bylo odstoupení „žalovaného“ (pozn. soudu - zřejmě první žalované) od smlouvy o zájezdu, a to z důvodu neuhrazení části ceny zájezdu ve výši a ve lhůtě, která byla oběma smluvními stranami ve smlouvě sjednána. Žalobkyně si ujednaných termínů musela být vědoma, věděla, kdy a co má hradit. První žalovaná také připomněla zásadu o tom, že smlouvy se mají plnit. V době, kdy se měl zájezd uskutečnit, bylo podle první žalované možné zájezd realizovat, „neexistoval zákaz cestování, byť bylo třeba splnit určité podmínky“. Pokud by žalobkyně podle smluvního ujednání uhradila cenu zájezdu, mohla zájezd absolvovat. První žalovaná dovodila, že smlouva o zájezdu zanikla odstoupením žalovaného (pozn. soudu - zřejmě první žalované), přičemž s odstoupením „jsou pak splněny závazky spojené se stornem, proto částka, kterou žalobkyně požaduje, této nenáleží.“
5. Druhá žalovaná namítla, že žalobkyni nedluží, s žalobkyní uzavřela smlouvu o zájezdu a zastupovala přitom první žalovanou, sama nebyla smluvní stranou. Shodně s první žalovanou také namítla, že žalobkyně se zpožděním zaplatila „splátku č. 2“ ceny zájezdu, resp. třetí subjekt provedl úhradu opožděně a druhá žalovaná „následně“ prostředky zaslala první žalované. Dále druhá žalovaná uvedla, že dne 9. 11. 2020 obdržela platbu od první žalované „ve výši kdy finální vyrovnání ve výši 32 788 Kč“ druhá žalovaná vrátila na účet plátce Anonymizováno.
6. Soud provedl důkazy listinami předloženými účastníky, přičemž z jednotlivých provedených důkazů učinil následující skutková zjištění:
7. Ze smlouvy o zájezdu (rezervační číslo hodnota, variabilní symbol var. symbol) soud zjistil, že první žalovaná (pořadatel zájezdu), zastoupená druhou žalovanou (cestovní agenturou na základě plné moci), dne 15. 1. 2020 písemně ujednala s žalobkyní (zákazníkem), že první žalovaná poskytne žalobkyni služby - zájezd v období od 26. 7. 2020 do 6. 8. 2020 do destinace Spojené Arabské Emiráty, za celkovou cenu 65 180 Kč, splatnou tak, že do 15. 1. 2020 měla být zaplacena záloha ve výši 32 590 Kč a doplatek ve výši 32 590 Kč měl být zaplacen do 16. 6. 2020.
8. Podle rekreační smlouvy č. hodnota (evidenční číslo se shoduje s variabilním symbolem u smlouvy o zájezdu) byla tato listin listina sepsána dne 16. 1. 2020, cena zájezdu činila 59 580 Kč, počítáno bylo s příspěvkem zaměstnavatele ve výši právnická osoba 800 Kč. Co do platebních podmínek je v listin ě specifikováno, že na číslo bankovního účtu Anonymizováno je splatná 1. splátka ve výši 32 590 Kč, a to do 14 dnů od podpisu „CS“, 2. splátka ve výši 26 990 Kč je splatná do 30 dnů před odletem, s tím, že nejdéle 30 dnů před odjezdem musí být zájezd uhrazen celý. Jako žadatelé jsou uvedeni žalobkyně i jméno FO, na místě pro podpis žadatele je umístěn toliko jeden podpis. Listin Listina zahrnuje také poznámku o tom, že v případě porušení platebních podmínek je smlouva neplatná.
9. Podle podkladního dokladu ze dne 28. 1. 2020 bylo na bankovní účet č. č. účtu dne 28. 1. 2020 vloženo 59 580 Kč.
10. Z výtisku náhledu e-mailové komunikace, uvozeného e-mailovou zprávou ze dne 9. 10. 2020, soud zjistil, že jméno FO (za druhou žalovanou) dne 3. 7. 2020 sdělovala první žalované, že žalobkyně nebude zájezd stornovat, poukazovala na to, že Spojené arabské emiráty se „v červenci přece nepoletí“ a v souvislosti s tím se dotazovala, proč není možné žalobkyni vystavit voucher, který by žalobkyně ráda využila v příštím roce.
11. Z výtisku náhledu e-mailové komunikace, uvozeného e-mailovou zprávou ze dne 23. 7. 2020, soud zjistil, že jméno FO (za druhou žalovanou) dne 23. 7. 2020 žádal jméno FO (Anonymizováno adresa) o zkontrolování přijatých plateb. Na to mu téhož dne jméno FO odpověděla, že cena byla uhrazena už 28. 1. 2020, ale druhá platba 32 590 Kč je ještě na účtu Anonymizováno Anonymizováno. jméno FO se dotazovala, zda má dát příkaz k úhradě na druhou žalovanou nebo prostředky vrátit klientům. V reakci na to ještě téhož dne jméno FO (za druhou žalovanou) sdělovala, že žádá o úhradu.
12. Z výtisku náhledu e-mailové komunikace, uvozeného e-mailovou zprávou ze dne 9. 10. 2020, soud zjistil, že jméno FO se dne 14. 9. 2020 obracel na žalobkyni s tím, že na základě jejich domluvy se neúspěšně obrátil na první žalovanou ohledně vystavení voucheru / vrácení platby za neuskutečněnou dovolenou. Po domluvě s vedením druhé žalované doporučoval žalobkyni obrátit se na právního zástupce, poukázal na to, že veškeré finanční prostředky byly zaslány první žalované. Žalobkyně dne 15. 9. 2020 reagovala s podivem nad tím, že se druhá žalovaná neumí dohodnout s první žalovanou. Téhož dne jí odpověděl jméno FO, že vina není na straně druhé žalované, poukazoval na „zákon Lex voucher“, objednávku žalobkyně řeší už měsíc a první žalovaná buď nereaguje nebo trvá na poukazu s platností do konce října, nepřipouští vrácení platby.
13. Předžalobní upomínkou ze dne 5. 10. 2020, adresovanou druhé žalované, a výtiskem dat – sledování zásilky Anonymizováno je prokázáno, že zástupkyně žalobkyně se dopisem předaným k poštovní přepravě dne 6. 10. 2020 obracela na druhou žalovanou, poukazovala přitom na to, že zájezd se neuskutečnil z důvodu celosvětové pandemie covid - 19, zrušení letů a zákazu cestování, avšak žalobkyni nebyly vráceny peníze, nebyl ani vystaven voucher. Druhá žalovaná byla vyzvána, aby prostředky žalobkyni vrátila do 15. 10. 2020.
14. Předžalobní upomínkou ze dne 5. 10. 2020, adresovanou první žalované, a dodejkou datové zprávy – ID zprávy tel. číslo je prokázáno, že zástupkyně žalobkyně se písemností odeslanou datovou zprávou dne 5. 10. 2020 obracela na první žalovanou, a to ve stejném duchu jako na druhou žalovanou, včetně výzvy k plnění do 15. 10. 2020.
15. Z výtisku náhledu e-mailové zprávy ze dne 5. 10. 2020 soud zjistil, že pojišťovna sdělovala zástupkyni žalobkyně, že pojistná smlouva je v jejím systému vedena jako stornovaná a klienti měli sjednáno Komplexní pojištění s připojištěním storna (bez připojištění spoluúčasti při připojištění storna).
16. Z výtisku náhledu e-mailové komunikace, uvozeného e-mailovou zprávou ze dne 25. 10. 2020, soud zjistil, že jméno FO dne 13. 10. 2020 sděloval žalobkyni, že dopis její právní zástupkyně převzali jeho kolegové na centrále, on vyřídil pro žalobkyni vrácení platby za pojištění ve výši 1 526 Kč.
17. Z dopisu první žalované datovaného dnem 27. 10. 2020 soud zjistil, že první žalovaná se obracela na zástupkyni žalobkyně s tím, že doplatek ceny zájezdu měl být zaplacen do 16. 6. 2020, nejpozději však do 30 dnů před začátkem daného zájezdu, tedy do 26. 6. 2020. První žalovaná současně poukázala na to, že dne 7. 7. 2020 zaslala prodejci (druhé žalované) upomínku týkající se doplatku zájezdu a dne 8. 7. 2020 prodejci (druhé žalované) zaslala „zrušení zájezdu/odstoupení od Smlouvy ze strany pořadatele“, a to z důvodu nedodržení Všeobecných smluvních podmínek – platební podmínky. Spolu s tím první žalovaná uvedla, že dne 9. 7. 2020 v rámci proklientského přístupu nabídla ještě možnost bezplatného zrušení zájezdu a převedení uhrazené zálohy na poukaz, který mohli klienti první žalované využít na zájezdy v sezóně 2020 a 2021, žalobkyně tuto nabídku nevyužila, zájezd nedoplatila, obchodní případ proto zůstal ve stavu odstoupení od smlouvy ze strany pořadatele.
18. Na tomto místě je třeba uvést, že zástupce první žalované na jednání soudu uvedl, že první žalovaná odeslala informaci o odstoupení od smlouvy druhé žalované e-mailem ze dne 23. 7. 2020, a zástupce druhé žalované uvedl, že žalobkyně byla o odstoupení první žalované od smlouvy vyrozuměna druhou žalovanou při osobním jednání na pobočce dne 23. 7. 2020. Žalobkyně popřela, že by se uvedeného dne k osobnímu jednání dostavila.
19. Z výzvy adresované Anonymizováno, datované dnem 27. 10. 2020, a z výtisku náhledu e-mailové komunikace, uvozeného e-mailovou zprávou ze dne 29. 10. 2020, má soud za prokázané, že jméno FO v reakci na výzvu zástupkyně žalobkyně ze dne 27. 10. 2020 kontaktovala druhou žalovanou, rekapitulovala, že druhá platba ve výši 32 590 Kč byla odeslána na požadavek druhé žalované dne 24. 7. 2020 a celková cena zájezdu 65 180 Kč byla na účet druhé žalované uhrazena. Uvedené sdělení jméno FO zaslala i zástupkyni žalobkyně, se specifikací, kdy k úhradám došlo – první platba ve výši 32 590 Kč byla provedena dne 3. 2. 2020, druhá platba ve výši 32 590 Kč byla provedena dne 24. 7. 2020.
20. Obě žalované byly opětovně vyzývány zástupkyní žalobkyně k plnění, a to předžalobní upomínkou – II. výzvou (druhá žalovaná) a výzvou sepsanou dne 27. 10. 2020 a téhož dne odeslanou podle připojené dodejky datové zprávy – ID zprávy tel. číslo(první žalovaná).
21. Podle obchodních podmínek, které předložila v řízení druhá žalovaná, je druhá žalovaná autorizovaným prodejcem zájezdů renomovaných cestovních kanceláří (čl. 1 .3) a rovněž „vlastníkem“ vlastní koncesní listin y též na činnost „Provozování cestovní kanceláře“, s tím, že pokud je na smlouvě o zájezdu uvedena výslovně jako pořadatel či poskytovatel, vystupuje druhá žalovaná jako cestovní kancelář a v opačném případě se má za to, že druhá žalovaná je v postavení cestovní agentury, není-li výslovně stanoveno jinak (čl. 1 .4).
22. První žalovaná v tomto řízení předložila a soud k důkazu provedl listin u „Všeobecné smluvní podmínky cestovní kanceláře právnická osoba.“ (dále také jen „všeobecné smluvní podmínky“). Podle těch je zákazník povinen uhradit první žalované odstupné ve výši skutečných vzniklých nákladů, nejméně ve výši 1 000 Kč za osobu, pokud k odstoupení dojde 50 a více dnů před odletem; ve výši skutečných vzniklých nákladů, nejméně ve výši 20 % z předem stanovené celkové ceny za osobu, pokud k odstoupení dojde 49 až 30 dnů před odletem; ve výši skutečných vzniklých nákladů, nejméně ve výši 50 % z předem stanovené celkové ceny za osobu, pokud k odstoupení dojde 29 až 15 dnů před odletem; ve výši skutečných vzniklých nákladů, nejméně ve výši 70 % z předem stanovené celkové ceny za osobu, pokud k odstoupení dojde 14 až 7 dnů před odletem; ve výši 100 % z předem stanovené celkové ceny za osobu, pokud k odstoupení dojde v době kratší než 7 dnů před odletem. První žalovaná byla oprávněna odstoupit od smlouvy z důvodů porušení povinností zákazníkem. První žalovaná byla oprávněna jednostranně započíst odstupné se vzájemnou pohledávkou zákazníka na vrácení zaplacené ceny zájezdu (včetně zálohy na cenu zájezdu).
23. Na tomto místě je třeba uvést, že první žalovaná v tomto řízení netvrdila skutečnosti směřující k závěru o tom, že by jednostranně započetla pohledávku z odstupného proti pohledávce žalobkyně na vrácení zaplacené ceny zájezdu.
24. Provedené důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, soud také v souladu s ust. § 120 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád („o. s. ř. “) vzal za svá skutková zjištění též nesporná tvrzení účastníků. Účastníci nebrojili proti pravosti a správnosti listin provedených k důkazu, a v řízení ani nevyšly najevo skutečnosti, které by zavdávaly příčinu k jakýmkoliv pochybnostem o pravosti a věrohodnosti důkazů.
25. Jiné důkazy soud neprováděl, účastnický výslech žalobkyně byl nadbytečným, navíc se jedná o subsidiární důkazní prostředek. Soud rovněž neprovedl žalobkyní navržený důkaz výslechem zaměstnankyně Anonymizováno, když tento měl být zaměřen k objasnění skutečností, které neměly pro posouzení věci význam. V řízení nebylo třeba vyslýchat ani jméno FO, když relevantní zjištění bylo možné učinit z obsahu e-mailové komunikace, proti jejíž autenticitě účastníci nebrojili, a navíc se nejednalo ani o důkaz, který by měl potenciál zvrátit závěr soudu o důvodnosti žaloby ve vztahu k první žalované a nedůvodnosti žaloby ve vztahu ke druhé žalované. Z týchž důvodů soud neprovedl ani důkaz dotazem na právnická osoba.
26. Co se týče závěru o skutkovém stavu, lze jej shrnout následovně:
Žalobkyně s první žalovanou, zastoupenou druhou žalovanou, dne 15. 1. 2020 písemně ujednaly, že první žalovaná poskytne žalobkyni zájezdové služby, letecký zájezd do Spojených arabských emirátů se měl konat v období od 26. 7. 2020 do 6. 8. 2020, za celkovou cenu 65 180 Kč, splatnou tak, že do 15. 1. 2020 měla žalobkyně zaplatit zálohu ve výši 32 590 Kč a doplatek ve výši 32 590 Kč měla žalobkyně zaplatit do 16. 6. 2020. Následujícího dne byla sepsána rekreační smlouva odkazující svým obsahem na smlouvu o zájezdu, podle té cena zájezdu činila 59 580 Kč, počítáno bylo s příspěvkem zaměstnavatele ve výši právnická osoba 800 Kč, co do platebních podmínek je v listin ě specifikováno, že na bankovní účet Anonymizováno byla splatná 1. splátka ve výši 32 590 Kč, a to do 14 dnů od podpisu „CS“, 2. splátka ve výši 26 990 Kč byla splatná do 30 dnů před odletem, s tím, že nejdéle 30 dnů před odjezdem musí být zájezd uhrazen celý. Žalobkyně dne 28. 1. 2020 veškeré prostředky odpovídající svou výší ceně zájezdu podle rekreační smlouvy zaplatila na bankovní účet Anonymizováno, které dne 3. 2. 2020 převedly prostředky ve výši 32 590 Kč na bankovní účet druhé žalované. Druhá žalovaná dne 3. 7. 2020 sdělovala první žalované, že žalobkyně nebude zájezd stornovat, vyslovila současně s tím předpoklad o tom, že zájezd nebude možné v červenci 2020 uskutečnit, dotazovala se na důvody, pro které není možné žalobkyni vystavit voucher. Dne 23. 7. 2020 druhá žalovaná prověřovala u Anonymizováno platby ceny zájezdu, téhož dne jí bylo sděleno, že žalobkyně prostředky uhradila už dne 28. 1. 2020 a že druhá platba 32 590 Kč je do té doby stále v dispozici Anonymizováno, v souvislosti s čímž žádaly Anonymizováno druhou žalovanou o pokyn, jak dále postupovat, a druhá žalovaná obratem učinila pokyn směřující k tomu, aby jí byly i zbývající prostředky vyplaceny. Zbývající prostředky ve výši 32 590 Kč byly druhé žalované vyplaceny dne 24. 7. 2020. Dne 14. 9. 2020 se druhá žalovaná obracela na žalobkyni se sdělením, že se jí nepodařilo přimět první žalovanou k vystavení voucheru / vrácení platby za neuskutečněnou dovolenou, doporučoval žalobkyni obrátit se na právního zástupce, poukázal na to, že veškeré finanční prostředky již byly zaslány první žalované. Dne 15. 9. 2020 v reakci na podivující se odpověď žalobkyně druhá žalovaná uvedla, že vina není na straně druhé žalované, která objednávku žalobkyně řeší už měsíc a první žalovaná buď nereaguje nebo trvá na poukazu s platností do konce října, nepřipouští vrácení platby. Zástupkyně žalobkyně poté v říjnu roku 2020 obě žalované vyzvala k vrácení prostředků ve lhůtě do 15. 10. 2020. Druhá žalovaná převzetí výzvy potvrdila, nicméně v potvrzení o převzetí ani nenaznačila existenci okolností, které by mohyl směřovat k závěru o tom, že první žalovaná kdykoliv předtím učinila jakékoliv kroky směřující k jednostrannému zrušení závazku, o takových okolnostech se druhá žalovaná podle výsledků provedeného dokazování nikdy v rámci doložené e-mailové komunikace s žalobkyní (její právní zástupkyní) nezmínila, současně však ubezpečovala žalobkyni o tom, že se snaží u první žalované vyjednat vystavení voucheru či vrácení prostředků. První žalovaná v reakci na výzvu žalobkyně zrekapitulovala, dokdy měly být jednotlivé platby ceny zájezdu provedeny, poukázala na to, že dne 7. 7. 2020 zaslala druhé žalované upomínku týkající se doplatku zájezdu a hned navazující den (8. 7. 2020) zaslala druhé žalované „zrušení zájezdu/odstoupení od Smlouvy ze strany pořadatele“, a to pro porušení platebních podmínek, aby současně uvedla, že již dne 9. 7. 2020 v rámci proklientského přístupu nabídla žalobkyni možnost bezplatného zrušení zájezdu a převedení uhrazené zálohy na poukaz využitelný v sezóně 2020 a 2021, avšak žalobkyně tuto nabídku nevyužila, zájezd nedoplatila (!). Obě žalované byly poté ještě opětovně zástupkyní žalobkyně vyzývány k poskytnutí plnění. Podle všeobecných smluvních podmínek, jejichž aplikovatelností v tomto řízení argumentovala první žalovaná, by odstupné v případě odstoupení první žalované od smlouvy o zájezdu (pro případ porušení smlouvy žalobkyní) dne 8. 7. 2020 činilo nejméně 50 % z předem stanovené celkové ceny za osobu, a v případě, že by odstoupení od smlouvy nabylo účinnosti dne 23. 7. 2020, pak by odstupné činilo 100 % z předem stanovené celkové ceny za osobu; úprava všeobecných smluvních podmínek nebyla založena na tom, že by docházelo bez dalšího k „automatickému“ započtení vzájemných pohledávek první žalované (pohledávky na odstoupeném) a žalobkyně (pohledávky na vrácení ceny zájezdu), první žalovaná mohla projevit vůli směřující ke vzájemnému započtení pohledávek.
27. Na tomto místě je třeba uvést, že první žalovaná v tomto řízení netvrdila skutečnosti směřující k závěru o tom, že by jednostranně započetla pohledávku z odstupného proti pohledávce žalobkyně na vrácení zaplacené ceny zájezdu.
28. Soud se musel zabývat tím, zda z hlediska smlouvou vymezených práv a povinností je právní jednání dostatečně určité a srozumitelné (ust. § 553 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , „o. z.“).
29. Žalobkyně dne 15. 1. 2020 ve smlouvě o zájezdu ujednala práva a povinnosti s první žalovanou, za níž v uvedené záležitosti jednala druhá žalovaná, konkrétně věc s žalobkyní vyřizovala prodejkyně druhé žalované, jméno FO. Z dokazování vyplynulo, že druhá žalovaná musela být obeznámena s obsahem další listin y – rekreační smlouvy, neboť na listin u byl připojen nejen podpis, ale také otisk razítka odkazující na název druhé žalované. Vědomost druhé žalované ohledně obsahu rekreační smlouvy se přičítá i první žalované (ust. § 436 odst. 2 o. z.).
30. Z hlediska obsahového rekreační smlouva sice neobsahuje samostatnou úpravu vzájemných práv a povinností, ale je zjevné, že se v ní také řešila práva a povinnosti žalobkyně související s obsahem smlouvy o zájezdu, navíc obsah listin y - rekreační smlouvy musel být žalovaným znám. Vzájemná provázanost jednotlivých písemností je tak zcela zřejmá a druhá žalovaná (a tedy ani první žalovaná) se v tomto řízení neubrání argumentací o tom, že to, co je uvedeno v rekreační smlouvě, nemá vliv na obsah smlouvy o zájezdu. Údaje v rekreační smlouvě, která pochází ze dne 16. 1. 2020, měly být přizpůsobeny údajům ve smlouvě o zájezdu ze dne 15. 1. 2020, nebo druhá žalovaná měla alespoň vznést výhradu, jakkoliv upozornit žalobkyni na nesrovnalosti a rizika plynoucí z toho, že obsahově spolu uvedené listin y beze zbytku nekorespondují. Odlišnosti spočívají ve vymezení termínů pro zaplacení „zálohy“ a „doplatku“ ceny zájezdu podle smlouvy o zájezdu, resp. „1. splátky“ a „2. splátky“ podle rekreační smlouvy. Podle rekreační smlouvy měla žalobkyně plnit na bankovní účet subjektu odlišného od žalovaných, přitom účastníci netvrdili a z provedeného dokazování nevyplynulo, že by byl zároveň vyřešen navazující mechanismus zaplacení ceny zájezdu – komu, v jakém termínu apod. Jinými slovy z obsahu písemností (smlouvy o zájezdu a rekreační smlouvy) především není seznatelné, jak mělo být naloženo s finančními prostředky splatnými na bankovní účet Anonymizováno, přitom Anonymizováno nebyly smluvní stranou smlouvy o zájezdu.
31. Vymezení vzájemných práv a povinností je z hlediska určení obsahu závazku zcela zásadní – první žalovaná v tomto řízení (jako první) namítla, že doplatek ceny zájezdu nebyl zaplacen včas. Ohledně času plnění rekreační smlouva dokonce obsahovala „ujednání“ o tom, že v případě porušení platebních podmínek je smlouva neplatná.
32. Podle smlouvy o zájezdu měl být doplatek ceny zájezdu (32 590 Kč) zaplacen do 16. 6. 2020, na tento čas plnění se odvolává i první žalovaná, avšak podle rekreační smlouvy byla „2. splátka“ (26 990 Kč) splatná na bankovní účet Anonymizováno „do 30 dnů před odletem“ (tedy zjevně později než podle smlouvy o zájezdu). Měly-li snad Anonymizováno plnění převést (první či druhé žalované?), je zřejmé, že plnila-li by žalobkyně v souladu s obsahem rekreační smlouvy skutečně až 30 dnů před odjezdem naplánovaným na 26. 7. 2020 (dne 26. 6. 2020 a podle rekreační smlouvy tedy ještě včas), podle smlouvy o zájezdu by se jednalo o plnění již opožděné (neboť podle té měla žalobkyně plnit do 16. 6. 2020.
33. Anonymizováno plnění poskytly ve dnech 3. 2. 2020 (částka 32 590 Kč) a 24. 7. 2020 (v částce 32 590 Kč a na pokyn druhé žalované). Sama druhá žalovaná aktivně s Anonymizováno ohledně plateb komunikovala a pokyn k vyplacení částky 32 590 Kč učinila až dne 23. 7. 2020. Pokud nyní tvrdí, že ve vztahu k ní není obsah rekreační smlouvy relevantní, je s podivem, že činila směrem k Anonymizováno jakýkoliv pokyn, jak má tento subjekt s drženým plněním naložit, navíc pokyn směřující k vyplacení plnění druhé žalované.
34. Žalobkyně podle výsledků provedeného dokazování prostředky v částce 59 580 Kč zaplatila již dne 28. 1. 2020. Není však zřejmé (z obsahu smluvních ujednání nevyplývá), jak se její plnění mělo projevit ve vztahu k první žalované, ve vztahu k závazku ze smlouvy o zájezdu. Sama první žalovaná svou obrannou argumentací do řízení vnesla potřebu zabývat se tím, dokdy měla žalobkyně plnit (zajistit, aby bylo plněno), aby předešla namítanému porušení smlouvy (pro porušení platebních podmínek, resp. výkonu práva první žalované v podobě odstoupení od smlouvy odůvodňovaným opožděným plněním. Podrobit výkladu je třeba každé právní jednání a na smlouvy je třeba hledět jako spíše na platné než neplatné. Formulace smluvních ujednání je z důvodů shora uvedených, z hlediska požadavku na určitost právního jednání, zcela nedostatečná a uvedené vedlo soud k závěru o zdánlivosti právního jednání, jímž měl být založen závazek ze smlouvy o zájezdu (ust. § 553 odst. 1 o. z.), přičemž k takovému právnímu jednání se nepřihlíží (ust. § 554 o. z.). Pak je otevřena cesta pro vypořádání vzájemných práv a povinností účastníků řízení cestou bezdůvodného obohacení (ust. § 2991 odst. 1 o. z. a násl.).
35. Staly-li se všeobecné smluvní podmínky součástí smlouvy (jak prosazovaly v tomto řízení žalované) a odstoupila-li první žalovaná od smlouvy o zájezdu pro porušení povinnosti žalobkyně zaplatit včas cenu zájezdu (jak také prosazovaly v tomto řízení žalované), i v takovém případě by byla žalobkyně úspěšná s žalobou proti první žalované, a to z těchto důvodů:
36. První žalovaná ve vyjádření k žalobě argumentovala tím, že plnění žalobkyni nenáleží, neboť „s odstoupením od smlouvy jsou pak splněny závazky spojené se stornem“, v závěrečném návrhu zástupce první žalované zmiňoval aktivaci „smluvní pokuty“, avšak ani ujednání (natož pak případná aktivace) smluvní pokuty se z obsahu všeobecných smluvních podmínek nepodává. Žalované, jak soud uvedl již shora, neměly potřebu vysvětlit důvody, pro které druhá žalovaná částečně plnila žalobkyni po zahájení tohoto řízení. Nelze přehlédnout, že výše odstupného byla ujednána tak, že v době kratší než 7 dnů před odletem činí odstupné 100 % z předem stanovené celkové ceny za osobu, a pokud by první žalované vzniklo právo na odstupné podle úpravy ve všeobecných smluvních podmínkách, pak to svou výší neodpovídá výši prostředků, které první žalovaná ke dni vyhlášení rozsudku zadržovala (65 180 Kč oproti 32 392 Kč). Tedy ani z pozdějšího chování žalovaných, když druhá žalovaná v průběhu řízení uvolnila část prostředků, o které žalobkyně následně ponížila žalobní žádání, nelze usuzovat na předchozí odstoupení od smlouvy (k tomu ještě podrobněji níže).
37. I kdyby první žalované vzniklo právo na odstupné, pak takovou případnou pohledávku by první žalovaná musela, aby se zbavila platební povinnosti vůči žalobkyni, nejprve započíst proti pohledávce žalobkyně na vrácení zaplacené ceny zájezdu. První žalovaná skutečnosti směřující k závěru o tom, že projevila vůli k započtení, v řízení neuplatnila. V řízení nevyšlo najevo (žádná z žalovaných ani netvrdila), že by první žalovaná realizovala jednostranné adresované právní jednání, jehož obsahem by byl projev vůle směřující k započtení. Obohacený by se požadavku na vrácení bezdůvodného obohacení ubránil, pokud by tvrdil (a prokázal) skutečnosti směřující k závěru o tom, že stav obohacení bez spravedlivého důvodu vůbec nenastal, nebo zanikl. Žalované svojí argumentací směřovaly k tomu, že stav obohacení nastal (prosazovaly zánik závazku odstoupením od smlouvy, s předchozím plněním žalobkyně), avšak nenabídly soudu žádná tvrzení, z nichž by bylo možné usuzovat na následný zánik pohledávky žalobkyně.
38. Soud zde shrnuje, že jak v případě zdánlivosti právního jednání (pro obsahovou neurčitost smlouvy o zájezdu), tak v případě, pokud by první žalovaná odstoupila od smlouvy, je zde plnění, které je třeba vypořádat podle zásad o vypořádání bezdůvodného obohacení.
39. I v režimu právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 je třeba zachovat (dřívější judikaturou dovozenou) koncepci o tom, že pasivní legitimace při nabytí bezdůvodného obohacení plněním na základě vadné, popř. zrušené smlouvy je dána na straně účastníků onoho kontraktu (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 694/2019 , ze dne 4. 6. 2019).
40. První žalovaná byla účastníkem vadné smlouvy o zájezdu, resp. prosadil-li by se závěr o bezvadnosti smlouvy, pak účastníkem smlouvy o zájezdu, z níž závazek zanikl ať už vlivem žalovanými prosazovaným odstoupením od smlouvy či ex lege, jak je podrobněji rozvedeno níže v bodě 47. a násl.). To, zda má plnění vydat i druhá žalovaná, tedy zda se může žalobkyně domáhat plnění také po druhé žalované, souvisí s posouzením postavení druhé žalované, u níž je třeba vyřešit, zda měla postavení pořadatele, a v navazujícím kroku, zda i u ní je dán stav obohacení.
41. Za pořadatele (strany smlouvy o zájezdu) je třeba s ohledem na ust. § 2521 odst. 1, § 2523 odst. 1, příp. § 2523 odst. 2 o. z. obě žalované. Vyvolání představy ve smyslu ust. § 2523 odst. 2 o. z. je zřetelné z obsahu rekreační smlouvy, avšak druhá žalovaná se za pořadatele považuje také s ohledem na zákonnou fikci dle ust. § 2523 odst. 1 věta druhá o. z.
42. U bezdůvodného obohacení (oproti náhradě škody) má obohacený vydat, oč se sám obohatil. Majetkové hodnoty se od žalobkyně (59 580 Kč) přesunuly k Anonymizováno, které veškeré plnění převedly druhé žalované, jež následně (podle vlastních tvrzení) veškeré plnění převedla první žalované a (po zahájení tohoto řízení) Anonymizováno převedla zpět plnění v částce 32 788 Kč, z něhož Anonymizováno vyplatily žalobkyni 27 188 Kč.
43. Je tak zřejmé nejen to, že žalobkyni v průběhu tohoto řízení byly vráceny prostředky ve výši 27 188 Kč, ale také to, že veškeré prostředky byly již před zahájením řízení převedeny první žalované. Druhá žalovaná se o prostředky ve výši 59 580 Kč (resp. 32 392 Kč) obohatit nemohla, přičemž pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení (ust. § 154 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
44. Stav obohacení ke dni vyhlášení rozsudku panuje toliko u první žalované, čehož si ostatně i žalobkyně byla vědoma, tuto vědomost žalobkyně nabyla v průběhu řízení, v souvislosti s obranou druhé žalované, kterou první žalovaná nezpochybnila. Žalobkyně však novému zjištění svůj žalobní požadavek nepřizpůsobila.
45. Žalobkyně obě žalované vyzvala k plnění výzvami ze dne 5. 10. 2020, v nichž požadovala vrácení prostředků ve lhůtě do 15. 10. 2020. Jelikož první žalovaná plnění vrátit měla a v uvedené lhůtě jej žalobkyni neposkytla, ocitla se dnem 16. 10. 2020 v prodlení se splněním peněžitého dluhu a je její povinností zaplatit žalobkyni také úrok z prodlení (ust. § 1958 odst. 2 o. z., § 1968 § 1970 o. z.). Počínaje dnem 20. 5. 2021 je první žalovaná v prodlení se zaplacení částky 32 392 Kč, protože dne 19. 5. 2021 bylo ochuzené žalobkyni zaplaceno (a tedy vráceno) 27 188 Kč.
46. Ze shora vyložených důvodů tak bylo na místě žalobě vyhovět ohledně požadavku žalobkyně směřujícímu proti první žalované a zamítnout žalobu ohledně požadavku žalobkyně směřujícímu proti druhé žalované.
47. Již bez dopadu na výsledek řízení lze připojit i úvahu ohledně možného zániku závazku ex lege (pro případ, že by závazek platně vznikl a nezanikl ani odstoupením první žalované). Zájezd měl být realizován v červenci a srpnu 2020, spornou mezi účastníky byla otázka ohledně toho, zda bylo možné v ujednaném termínu vycestovat. To, že v období července a srpna roku 2020 byl trh se zájezdy zasažen opatřeními přijatými v souvislosti s pandemií covid - 19, je notorietou, nebylo třeba v tomto řízení prokazovat, že nebylo možné v termínu plánovaného zájezdu odcestovat. To, že zájezd nebylo možné realizovat, bezpečně vyplývá i z obsahu e-mailového sdělení druhé žalované ze dne 3. 7. 2020, proti kterému (podle výsledků provedeného dokazování) první žalovaná ani nic nenamítala. První žalovaná v tomto řízení přišla s tvrzením, že „Spojené arabské emiráty se od 7. 7. 2020 létaly“. Není zřejmé (první žalovaná v tomto ohledu nenabídla žádné uspokojivé vysvětlení), proč by první žalovaná či aktivně (s žalobkyní) komunikující druhá žalovaná o možnosti zájezd realizovat žalobkyni nevyrozuměly, a na místo oboustranně uspokojivého řešení realizací zájezdu v termínu od 26. 7. 2020 (uspokojivého pro obě smluvní strany, které mají dbát o naplnění smlouvy, která zavazuje) více než dva týdny po tvrzeném otevření leteckého provozu pro zájezdy do Spojených arabských emirátů první žalovaná (opětovně?) odstoupila od smlouvy, když v mezidobí se podle vlastních tvrzení snažila přistupovat k řešení záležitosti v turbulentní době proklientsky. Za „proklientský“ nelze považovat přístup, který žalované (možná) zvolily, když v období července roku 2020 se komunikovalo s žalobkyní ohledně možného vystavení voucheru, před plánovaným termínem zájezdu se (údajně) obnovila možnost odletu a za této situace první žalovaná přednesla (či zopakovala), že od smlouvy o zájezdu odstoupila.
48. Co se týče žalovanými dovozovaného odstoupení od smlouvy o zájezdu, první žalovaná netvrdila, že by projev vůle odstoupit od smlouvy o zájezdu vůbec adresovala žalobkyni, přičemž toto je prvním předpokladem pro nástup účinků takového projevu vůle. Odstoupení od smlouvy, jako jednostranné adresované právní jednání, vyvolává právní účinky (zánik závazku) tím, že dojde do dispoziční sféry adresáta - druhé smluvní strany (zde žalobkyně). Bez právního významu proto je, pokud první žalovaná projev vůle adresovala druhé žalované. „Sdělení o odstoupení“ adresované první žalovanou druhé žalované nemůže mít žádnou relevanci. Navíc platí, že aby tvrzené odstoupení od smlouvy vyvolalo právní účinky, musela by první žalovaná učinit kroky směřující k tomu, aby její projev vůle, byl-li by adresován žalobkyni, došel do sféry žalobkyně přede dnem 26. 7. 2022.
49. Pochybnou je obranná argumentace druhé žalované o tom, že dne 23. 7. 2020 zpravila žalobkyni o odstoupení od smlouvy ze strany první žalované. Ač se nevědomost žalobkyně o tvrzeném odstoupení od smlouvy objevovala v písemných podáních žalobkyně adresovaných soudu, s nimiž byly obě žalované před jednáním soudu dne 9. 1. 2024 seznámeny, poprvé až na jednání soudu dne 9. 1. 2024, až v jeho průběhu, přišel zástupce druhé žalované postupně s tvrzením o tom, že informace o odstoupení od smlouvy byla sdělena jméno FO žalobkyni při osobním jednání dne 23. 7. 2020. Žalobkyně toto tvrzení v řízení popřela. Z provedeného dokazování vyplynulo, že jméno FO ještě v září roku 2020 (v e-mailové zprávě ze dne 14. 9. 2020) argumentoval snahou přimět první žalovanou k vystavení voucheru či vrácení platby za neuskutečněnou dovolenou, z obsahu žádné (v řízení k důkazu provedené) listin y nevyplynulo, že by kdokoliv žalobkyni urgoval o zaplacení ceny zájezdu, že by kdokoliv v období do 26. 7. 2020 či později poukazoval na předchozí zánik závazku vlivem předchozího odstoupení. Poprvé se o údajném odstoupení zmínila první žalovaná až v říjnu roku 2020. S žalobkyní bylo v rámci e-mailové komunikace po celou dobu komunikováno způsobem, z něhož nelze usuzovat na existenci předchozího projevu vůle první žalované jednostranně závazek ukončit odstoupením.
50. Účastníci netvrdili (a z dokazování nevyplynulo), že by před ujednaným termínem plnění (26. 7. 2020) smluvní strany projevily společnou vůli změnit obsah smlouvy (práv a povinností), přitom druhá žalovaná dne 3. 7. 2020 vyslovila předpoklad o tom, že se zájezd neuskuteční a dotazovala se první žalované, proč není možné žalobkyni, jež nehodlá od smlouvy odstoupit, vystavit voucher. Plnění podle smlouvy první žalovaná žalobkyni ani po předchozí komunikaci nenabídla, resp. nijak nepřipomněla možnost zájezd realizovat. Přitom z obsahu komunikace žalovaných vyplývá, že ještě dne 3. 7. 2020 bylo pracováno s informací o tom, že zájezd nemůže být realizován, a poté první žalovaná ani neupozornila žalobkyni na možnost realizace zájezdu. Nejpozději dnem 26. 7. 2020 se stal dluh první žalované nesplnitelný, neboť první žalovaná nemohla žalobkyni podle smlouvy plnit (s ohledem na dopady opatření proti šíření covid – 19), přičemž uvedené by mělo za následek zánik závazku. Jelikož první žalovaná žalobkyni neplnila podle smlouvy o zájezdu (žalobkyně dne 26. 7. 2020 neodcestovala), a první žalovaná ani neprojevila vůli změnit obsah závazku, navrhnout žalobkyni změnu smlouvy, lze podpůrně vycházet také z toho, že závazek zanikl se vznikem prodlení první žalované. Závazek ze smlouvy o zájezdu by tak v případě, že by smlouva o zájezdu nebyla vadnou a první žalovaná by od smlouvy neodstoupila, zanikl přímo ze zákona pro objektivní následnou nemožnost plnění ve smyslu ust. § 2006 o. z., příp. se vznikem prodlení první žalované (ust. § 1980 odst. 1 o. z.), a to nejpozději dnem 27. 7. 2020 (se vznikem prodlení první žalované plnit podle smlouvy o zájezdu).
51. Pro posouzení věci je podstatné, že v každém případě (tj. ať už v případě nicotnosti smlouvy o zájezdu, či v případě zániku závazku následkem předchozího odstoupení od smlouvy první žalovanou, anebo v případě zániku závazku ex lege následnou nemožností plnění) je třeba, aby bylo žalobkyni vráceno, co plnila (ust. § 2993 o. z.), neboť ke dni podání žaloby existoval stav bezdůvodného obohacení první žalované na úkor ochuzené žalobkyně v rozsahu částky 59 580 Kč a ke dni vyhlášení tohoto rozsudku tento stav přetrvával v rozsahu částky 32 392 Kč.
52. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. o. s. ř. (pokud jde o část předmětu řízení, kde soud řízení částečně zastavoval pro zpětvzetí žaloby odůvodněné chováním druhé žalované, která po podání žaloby učinila kroky směřující k tomu, že žalobkyni bylo vráceno 27 188 Kč) a podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. (ve zbytku předmětu řízení), a s ohledem na samostatné procesní společenství žalovaných vždy ve vztahu mezi žalobkyní na jedné straně a každou z žalovaných na straně druhé.
53. Ve vztahu mezi žalobkyní a první žalovanou byla procesně úspěšnou žalobkyně. Žalobkyni proto náleží náhrada nákladů řízení, kterou tvoří:
- náhrada za zaplacený soudní poplatek v rozsahu, v němž nebyl žalobkyni vlivem rozhodnutí o částečném zastavení řízení vrácen (v částce 2 620 Kč),
- odměna zástupkyně žalobkyně ve výši 22 750 Kč (ust. § 8 odst. 1 , § 7 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. , advokátní tarif, „a. t.“, počítáno z tarifní hodnoty 59 580 Kč, a to za převzetí a přípravu zastoupení, sepis žaloby, sepis dalších tří podání ve věci samé ze dne 15. 9. 2021, 7. 1. 2022 a 5. 4. 2022 a sepis podání ze dne 19. 4. 2022, jímž žalobkyně vzala žalobu částečně zpět – ust. § 11 odst. 1 písm. a) , d) a.t., a dále za předžalobní upomínku – jednoduchou výzvu k plnění – ust. § 11 odst. 2 písm. h) a. t.);
- odměna zástupkyně žalobkyně ve výši 2 420 Kč (počítáno z tarifní hodnoty 32 392 Kč), a to za účast zástupce žalobkyně na jednání před soudem dne 9. 1. 2024 – ust. § 11 odst. 1 písm. g) a.t.;
- paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč ke každému úkonu právní služby dle ust. § 13 odst. 1, 4 a. t., tj. 2 400 Kč (8 x 300 Kč);
- náhrada cestovních výdajů v částce 1 218,30 Kč (když takto zástupkyní žalobkyně vykázaná náhrada nepřevyšuje náhradu, na kterou žalobkyni vznikl nárok s ohledem na vzdálenost ze sídla zástupkyně žalobkyně do sídla soudu – 140 km cestou tam i zpět, průměrnou spotřebu použitého vozidla dle předloženého osvědčení o registraci vozidla – 8,5 litru automobilového benzinu / 100 km, a s ohledem na cenu paliva a výši náhrady za použití vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb. );
- náhrada za promeškaný čas cestou na jednání za celkem 6 půlhodin po 100 Kč dle ust. § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a. t.;
- náhrada za daň z přidané hodnoty v částce 5 915,70 Kč (počítáno v sazbě 21 % z částky 28 170 Kč);
a tedy výše náhrady nákladů řízení žalobkyně činí 37 324 Kč.
54. Ve vztahu mezi žalobkyní a druhou žalovanou bylo třeba zohlednit i to, že v části předmětu řízení soud řízení zastavil pro zpětvzetí žaloby motivované uspokojením části žalobou uplatněného nároku po zahájení řízení. Poměr obou částí původního předmětu řízení přestavuje 39 % (ta část předmětu řízení, kde bylo řízení zastaveno) a 61 % (zbývající část předmětu řízení, při zohlednění úroku kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku). Druhé žalované proto náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 22 % (61 % minus 39 %). Plná náhrada nákladů druhé žalované by činila 12 487,20 Kč, při zohlednění
- odměny zástupce druhé žalované ve výši 7 000 Kč za dva úkony právní služby, jejichž sazba 3 500 Kč byla počítána z tarifní hodnoty 59 580 Kč dle ust. § 8 odst. 1, § 7 a. t., přičemž těmito úkony jsou převzetí a příprava zastoupení a sepis vyjádření k žalobě – ust. § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t.;
- odměny zástupce druhé žalované ve výši 2 420 Kč za úkon právní služby, jehož sazba byla počítána z tarifní hodnoty 32 392 Kč, přičemž tímto úkonem je účast zástupce druhé žalované na jednání před soudem dne 9. 1. 2024 - ust. § 11 odst. 1 písm. g) a. t.;
- paušální náhrady hotových výdajů ve výši 3 x 300 Kč, tj. 900 Kč, dle ust. § 13 odst. 1, 4 a. t.;
- náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % v částce 2 167,20 Kč].
Výsledná výše náhrady nákladů řízení druhé žalované činí po zaokrouhlení 2 747,20 Kč (22 % z 12 487,20 Kč).
55. Uložené povinnosti je třeba splnit ve lhůtách určených podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání. Odvolání se podává ve lhůtě patnácti dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozhodnutí. Odvolání se podává k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 1.
Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.