Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
28 C 60/2024-30
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Renátou Pešlovou ve věci
žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0
pro 31 477,99 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 6 880 Kč, s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně za dobu od 17. 11. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 24 597,99 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 879,17 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 176,57 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 13 142,50 Kč za dobu od 12. 7. 2023 do 16. 11. 2023, zákonného úroku z prodlení z částky 6 262,50 Kč za dobu od 17. 11. 2023 do zaplacení, úroku ve výši 15 % ročně z částky 13 142,50 Kč za dobu od 12. 7. 2023 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Karviné do 3 dnů od právní moci rozsudku nedoplatek soudního poplatku za řízení před soudem 1. stupně ve výši 306 Kč, na bankovní účet č. 3703-220791/0710, variabilní symbol 2800006024.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 6 880 Kč, s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně za dobu od 17. 11. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se zamítá co do částky 24 597,99 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 879,17 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 176,57 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 13 142,50 Kč za dobu od 12. 7. 2023 do 16. 11. 2023, zákonného úroku z prodlení z částky 6 262,50 Kč za dobu od 17. 11. 2023 do zaplacení, úroku ve výši 15 % ročně z částky 13 142,50 Kč za dobu od 12. 7. 2023 do zaplacení.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Karviné do 3 dnů od právní moci rozsudku nedoplatek soudního poplatku za řízení před soudem 1. stupně ve výši 306 Kč, na bankovní účet č. 3703-220791/0710, variabilní symbol 2800006024.
1. Žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení pohledávek v souhrnné výši 31 477,99 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 879,17 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 176,57 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 13 142,50 Kč za dobu od 12. 7. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně a úroku z částky 12 271,51 Kč za dobu od 12. 7. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně, s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba., IČ: IČO, se sídlem adresa, a žalovanou došlo dne 30. 7. 2021 k uzavření smlouvy o úvěru č. hodnota, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč, a žalovaná se zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši 1 637 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 8 330 Kč, úhradou za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 571 Kč a úhradou za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 3 060 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 31 598 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 14 měsíčních splátkách po 2 257 Kč. Poslední splátku tak byla povinna uhradit nejpozději do 30. 9. 2022. Poslední splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 27. 4. 2022 ve výši 700 Kč. Dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky tak vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na jistině úvěru 12 271,51 Kč; na úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 870,99 Kč; na úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 5 353,57 Kč; na úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 1 015,30 Kč a na úhradě za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště 1 966,62 Kč. Na dlužnou částku nebylo následně ze strany žalovaného ničeho zaplaceno. Pohledávka za žalovaným byla společností právnická osoba. postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023 s účinností ke dni 7. 8. 2023, což bylo žalované písemně oznámeno. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu k plnění, na kterou však žalovaná nereagovala a ničeho neuhradila.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, jednání se nezúčastnila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána. Žalovaná se z účasti u jednání neomluvila, ani nepožádala o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a současně v omluvené nepřítomnosti zástupce žalobkyně a žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.
3. Z jednotlivých dále uvedených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu.
4. Ve smlouvě o postoupení pohledávek podepsaného dne 2. 8. 2023 za postupitele i za postupníka, se společnost právnická osoba. IČO: IČO, sídlem adresa, PSČ 13 000, jako postupitel a žalobkyně jako postupník dohodly, že postupitel postupuje postupníkovi pohledávky uvedené v příloze č. 1 smlouvy. V příloze smlouvy je specifikována pohledávka za žalovanou (označenou jménem, příjmením, adresou, rodným číslem) uvedením čísla smlouvy a výší pohledávky. V dopise „Oznámení o postoupení pohledávek“ ze dne 15. 8. 2023 oznamuje právní předchůdkyně žalobkyně žalované postoupení pohledávek ze smlouvy č. hodnota, na nového věřitele, žalobkyni.
5. Ze smlouvy o úvěru č. hodnota soud zjistil, že smlouva byla uzavřena dne 30. 7. 2021 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou, ve smlouvě si smluvní strany sjednaly, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytne žalované 17 000 Kč, a žalovaná se zavazuje uhradit souhrnnou částku 31 598 Kč, skládající se z jistiny, úroku ve výši 1 637 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 8 330 Kč, nákladů za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 571 Kč, a poplatku za inkaso plateb v hotovosti ve svém bydlišti ve výši 3 060 Kč, to vše ve 14 měsíčních splátkách ve výši 2 257 Kč, když první splátka je splatná do měsíce od podpisu smlouvy. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že přijala v hotovosti celou výše uvedenou částku spotřebitelského úvěru. Z transakční historie ke smlouvě soud zjistil, že žalobkyně eviduje úhradu ze strany žalované v celkové výši 10 120 Kč.
6. Před uzavřením smlouvy o úvěru č. hodnota měla právní předchůdkyně žalobkyně k dispozici údaje uvedené ve vyplněném formuláři „Žádost o úvěr“, který žalobkyně předložila soudu k prokázání tvrzení, že před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované. Formulář je podepsán žadatelem o úvěr a osobou jednající za právní předchůdkyni žalobkyně dne 30. 7. 2021. Ve formuláři je uvedeno, že příjem žalované je tvořen vdovským důchodem ve výši 18 332 Kč, jako podklad pro ověření příjmu je uvedena listin listina označená „složenky“, výdaje na bydlení a energie činní 1 000 Kč, na dopravu, jídlo, léky, osobní náklady činní 6 320 Kč, měsíční splátky stávajících půjček 3 320 Kč, je vypočten použitelný měsíční příjem ve výši 7 692 Kč, není vyplněn způsob bydlení, je vyplněno, že žalovaná má jednu vyživovací povinnost (jedno vyživované dítě do 26 let).
7. Advokát žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dluhu výzvou ze dne 1. 11. 2023, ve lhůtě do 16. 11. 2023. Dle poštovního podacího lístku byla výzva odeslána žalované dne 2. 11. 2023.
8. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části nároku. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu ust. § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen o. z.), když právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel postoupila pohledávku bez souhlasu dlužníka žalobkyni, a postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 o. z., podle kterého přenechá-li zapůjčitel (právní předchůdkyně žalobkyně) vydlužiteli (žalované) zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce, při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky. Na tuto smlouvu v plném rozsahu dopadá regulace stanovená zákonem č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ “) ve znění účinném od 1. 1. 2021 do 30. 9. 2021, neboť žalovaná uzavírala tuto smlouvu v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), když jednala mimo rámec své podnikatelské činnosti, a právní předchůdkyně žalobkyně v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a smlouva naplňuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ . Na právní předchůdkyni žalobkyně jako poskytovatele spotřebitelského úvěru se tak vztahovala povinnost podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ , posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). Při výkonu této činnosti je pak poskytovatel úvěru povinen postupovat s odbornou péčí, jak jí obecně definuje zákon č. 634/1992 Sb. , zákon o ochraně spotřebitele, v § 2 odst. 1 písmene p) jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Podle § 87 odst. 1 věta prvá a třetí ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Posouzení úvěruschopnosti, tj. závěr, že spotřebitel bude schopen splácet poskytnutý úvěr, s odbornou péčí, musí zahrnovat posouzení skutečných příjmů a výdajů, zahrnující výdaje zejména na bydlení a výši splátek případných dalších závazků žadatele o úvěr, a není dostačující se ohledně těchto zásadních údajů spolehnout pouze na prohlášení žadatele o úvěr, poskytovatel úvěru je musí ověřit z jiných zdrojů. Soud má za to, že předloženými listinnými důkazy žalobkyně neprokázala, že by došlo ke skutečnému prověření úvěruschopnosti žalovaného, předložená „Žádost o úvěr“ plní (navíc jen částečně) tuto povinnost neúplně a toliko formálně, nepostačuje k naplnění účelu zákona, jak jí vyložil Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015 sp.zn. 1 As 30/2015 (dostupné na www.nssoud.cz) a návazně taktéž Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na www.usoud.cz), a v návaznosti na vyložený účel zákona je v těchto rozhodnutích definovaný obsah odborné péče, se kterou musí poskytovatel spotřebitelského úvěru postupovat, aby došlo k naplnění účelu zákona o spotřebitelském úvěru, tedy odbornou péčí v daném případě je vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovanou), nýbrž tyto také s odbornou péčí prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.
10. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně jakožto profesionál v oblasti poskytování spotřebitelských zápůjček a úvěrů nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Z předloženého důkazu, žádosti o úvěr, vyplývá, že měl být ověřován toliko příjem žalované, nadto tato skutečnost nebyla dostatečně prokázána, neboť žalobkyně nepředložila listin y, dle kterých měl být příjem ověřen, nikterak nebyly ověřovány výdaje žalované na bydlení a zejména nebyly zjišťovány další závazky žalované (např. nahlédnutím do příslušných registrů, centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku). Formulář je koncipován tak, že je zjevné, že k ověřování výdajů žadatele o úvěr vůbec nedochází, neboť ve formuláři nejsou kolonky pro uvedení listin, dle nichž byly údaje o výdajích ověřeny (jako tomu je u příjmů. Z provedeného dokazování tak soud dospěl k závěru, že výdaje žalované nebyly řádně zjištěny a ověřeny, a současně bylo jejich zjištění a ověření v souladu s výkonem odborné péče na místě, a to i s ohledem na velmi nízkou částku uvedených výdajů na bydlení (1 000 Kč), kterážto neodpovídá ekonomické realitě, s přihlédnutím k tomu, že z příjmu žalované musely být uspokojovány i potřeby nezaopatřeného dítě. Právní předchůdkyně žalobkyně tak při určení částky, se kterou žalovaná disponuje po uhrazení měsíčních nákladů a ze které může hradit splátky, vyšla z nedostatečně zjištěných a ověřených údajů. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, tedy poskytla žalované jako spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou prvou, což je dle ust. § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ stíháno sankcí neplatnosti smlouvy. Soud si je vědom že, zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy stanovoval ve větě druhé předmětného ustanovení, že námitku neplatnosti může spotřebitel uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě, což vyvolávalo interpretační potíže, zda soud může k neplatnosti přihlédnout i v případech, že námitka není spotřebitelem vznesena. Tato otázka však již byla judikatorně vyřešena, a to i v návaznosti na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. března 2020, OPR-Finance s.r.o. v. GK., ve věci C-679/18, tak, že soud musí z úřední povinnosti posoudit, zda došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatelem úvěru. Soud proto dospěl k závěru, že porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (neboť povinnost je stanovena § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru), způsobující neplatnost právního jednání dle § 580 o.z. Soud tak vyšel z toho, že postup poskytovatele úvěru v rozporu s § 86 ZoSÚ je jednáním, které je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání a podle § 588 o. z. se k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak v úrovni informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu.
11. Je-li smlouva o zápůjčce uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou absolutně neplatná ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ , a to pro porušení povinnosti zapůjčitele řádně před uzavřením spotřebitelské smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, avšak současně bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla podle neplatné smlouvy žalované 17 000 Kč, vznikla žalovanému povinnost vrátit žalobkyni jistinu dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ , jiné povinnosti mu z neplatné smlouvy nevznikly. Na tuto jistinu je pak nutno započíst to, co žalovaná již podle smlouvy právní předchůdkyni žalobkyně, resp. žalobkyni, zaplatila, což byla částka 10 120 Kč, když ust. § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ představuje speciální úpravu povinností spotřebitele z neplatné smlouvy o spotřebitelské zápůjčce či úvěru k úpravě nároků z bezdůvodného obohacení dle § 2993 o. z. Soud tak došel k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 6 880 Kč jako neuhrazeného zůstatku na jistině ze smlouvy o úvěru, a proto žalovanou zavázal k úhradě této částky. Soud musel současně určit i počátek splatnosti povinnosti vrátit poskytnutou jistinu, když vyšel z toho, že žalovaná byla dopisem ze dne 1. 11. 2023 vyzvána k úhradě dluhu do 16. 11. 2023, proti tomu žalovaná nikterak nebrojila, v řízení netvrdila, natož aby prokázala skutečnosti rozhodné pro určení jiné splatnosti dluhu, a proto soud přiznal žalobkyni podle § 1970 o. z. rovněž nárok na úrok z prodlení z přiznané částky za dobu ode dne následujícího po marném uplynutí stanovené lhůty k plnění, úroky byly žalobkyni přiznány ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , za dobu předchozí úroky z prodlení zamítl. Rovněž byly zamítnuty nároky zakládající se na ujednání neplatné smlouvy (úroky, poplatky).
12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků řízení nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně nebyla úspěšná co do více než poloviny požadovaného nároku a procesně úspěšnější žalované dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.
13. Výrokem IV. rozsudku soud uložil žalobkyni zaplatit na nedoplatku soudního poplatku za zahájené řízení částku 306 Kč. Žalobkyně uhradila za zahájené řízení soudní poplatek ve výši 1 225 Kč určené dle položky 2 bodu 1. Sazebníku, přílohy zákona č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích, za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu. V dané věci však elektronický platební rozkaz nebyl vydán, a proto dle položky 2 bodu 2 Sazebníku je žalobkyně povinna
uhradit soudní poplatek ve výši 1 531 Kč dle položky 1 Sazebníku, a soud tak v souladu s § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích doměřil nedoplatek soudního poplatku a zavázal žalobkyni k jeho úhradě.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení prostřednictvím Okresního soudu v Karviné ke Krajskému soudu v Ostravě.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo nařízení exekuce.