Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 413/2023-24

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Jankem ve věci

žalobkyně: Anonymizováno IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0

proti

žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0

pro zaplacení 23 560 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Řízení se co do návrhu, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni kapitalizovaný úrok ve výši 4 700 Kč a částku 3 560 Kč, zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 20 000 Kč od 6. 5. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně.

III. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 463,01 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 20 000 Kč od 12. 4. 2023 do 5. 5. 2023 a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 265 Kč, zamítá.

IV. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 114 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Řízení se co do návrhu, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni kapitalizovaný úrok ve výši 4 700 Kč a částku 3 560 Kč, zastavuje.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 20 000 Kč od 6. 5. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně.III. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 463,01 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 20 000 Kč od 12. 4. 2023 do 5. 5. 2023 a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 265 Kč, zamítá.IV. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 114 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 17. 8. 2023 po žalovaném v tomto řízení domáhala zaplacení částky 23 560 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že její právní předchůdkyně, společnost právnická osoba, IČ: IČO (dále jen „původní věřitel“), uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru ze dne 13. 5. 2022, č. anonymizováno, ve znění smlouvy o úvěru ze dne 8. 9. 2022, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč. Z titulu této smlouvy žalobkyně požadovala po žalovaném, který neuhradil sjednanou částku řádně a včas, plnění spočívající v nesplacené jistině ve výši 20 000 Kč, nesplaceném úroku ve výši 4 600 Kč, nesplacené smluvní pokutě ve výši 3 560 Kč (ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení) a neuhrazené paušální náhradě nákladů na upomínání ve výši 100 Kč. Žalobkyně dále požadovala zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 463,01 Kč za období od 9. 10. 2022 do 4. 4. 2023 z částky 20 000 Kč a dále nákladů na mimosoudní vymáhání pohledávky (za odchozí dopisy, telefonické hovory a osobní návštěvu) ve výši 265 Kč. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Pohledávka ze smlouvy o úvěru byla na žalobkyni postoupena původním věřitelem na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2022 a na základě dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 5. 4. 2023.

2. Podáním ze dne 19. 1. 2024 vzala žalobkyně svou žalobu částečně zpět o část požadovaného příslušenství pohledávky a smluvní pokutu, neboť nedisponuje důkazy k prokázání schopnosti žalovaného úvěr splácet. Konkrétně vzala žalobu zpět co do nároku na zaplacení částky 8 260 Kč (kapitalizovaný úrok 4 700 Kč a smluvní pokutu 3 560 Kč). Sdělila, že dále požaduje pouze dlužnou jistinu ve výši 20 000 Kč, zákonný úrok z prodlení z této jistiny, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení, náklady spojené s uplatněním pohledávky a náklady řízení. Navrhla, aby soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 12. 4. 2023 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 463,01 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 265 Kč a náhradu nákladů řízení.

3. Dle a 2 , , ve znění účinném ke dni podání žaloby (dále jen „ “) může vzít žalobce za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to z části nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Dle ustanovení a 4 dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání, nemusí soud zjišťovat stanovisko ostatních účastníků ke zpětvzetí návrhu.

4. V projednávané věci žalobkyně vzala svůj návrh na zahájení řízení zpět co do původně žalovaného smluvního úroku ve výši 4 700 Kč a též o smluvní pokutu ve výši 3 560 Kč. Jelikož ve věci dosud nedošlo k prvnímu jednání, nebylo zjišťováno stanovisko žalovaného a soud řízení dle v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby zastavil (viz výrok I. tohoto rozsudku).

5. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

6. Ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, soud tedy vyzval účastníky podle , k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyslovila s navrženým postupem souhlas, žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, ačkoli mu bylo předmětné usnesení řádně doručeno. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek

7. Soud na základě listinných důkazů, které se logicky doplňovaly a ve vzájemné souvislosti představovaly dostatečný základ pro rozhodnutí věci, dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Původní věřitel a žalovaný jednali o uzavření smlouvy o úvěru č. anonymizováno ze dne 13. 5. 2022, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 20 000 Kč žalovanému na účet č. č. účtu s tím, že žalovaný za poskytnutý úvěr zaplatí částku 24 600 Kč do 12. 6. 2022. Smlouva předpokládá možnost jejího prodloužení oproti zaslání poplatku ve výši 100 Kč (prokázáno smlouvou o úvěru č. anonymizováno). Dále původní věřitel vystavil potvrzení o uzavření smlouvy č. anonymizováno ze dne 8. 9. 2022, na jejímž základě byly doplněny podmínky smlouvy o úvěru č. anonymizováno tak, že datum splatnosti bylo prodlouženo na 8. 10. 2022 (prokázáno smlouvou ze dne 8. 9. 2022). Žalovaný odeslal ze svého účtu č. č. účtu původnímu věřiteli částku ve výši 0,01 Kč, jakožto verifikační platbu (prokázáno výpisem z účtu u právnická osoba. č. anonymizováno). Původní věřitel poukázal dne 13. 5. 2022 na účet žalovaného č. č. účtu, ze kterého byla odeslána verifikační platba, částku 20 000 Kč s poznámkou „půjčka od Anonymizováno c. Anonymizováno“ (prokázáno výpisem z účtu u Anonymizováno.). Žalobkyně, jakožto postupník, a původní věřitelka, jakožto postupitel, uzavřely dne 28. 11. 2022 rámcovou smlouvu, jejímž předmětem bylo stanovení podmínek pro postupování pohledávek původního věřitele za svými klienty z postupitele na postupníka. Smlouva předpokládá, že mezi smluvními stranami budou uzavírány dílčí smlouvy o postoupení konkrétních pohledávek (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek). Původní věřitel a žalobkyně na základě uvedené rámcové smlouvy následně uzavřeli dne 5. 4. 2023 dílčí smlouvu o postoupení pohledávek, přičemž součástí postupovaného souboru byla též pohledávka za žalovaným ve výši 29 300 Kč (prokázáno společným prohlášením smluvních stran o uzavřené dílčí smlouvě o postoupení pohledávek). Za postoupení souboru pohledávek z dubna 2023 žalobkyně původnímu věřiteli zaplatila (prokázáno potvrzením o provedení transakce z AnonymizovánoAnonymizováno). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem žalobkyně ze dne 18. 4. 2023, odeslaným na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě o úvěru následujícího dne. V tomto oznámení byl žalovaný též vyzván k úhradě dlužné částky 29 398,63 Kč s datem splatnosti 5. 5. 2023 (prokázáno dopisem ze dne 18. 4. 2023, podacím archem ze dne 19. 4. 2023). O oznámení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn též dopisem původní věřitelky ze dne 18. 4. 2023 (prokázáno dopisem původní věřitelky ze dne 18. 4. 2023). Zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k uhrazení dluhu ze smlouvy č. anonymizováno předžalobní výzvou, podanou dne 4. 8. 2023 k poštovní přepravě, ve které upozornil na možnost soudního vymáháním dlužné částky, nebude-li zaplacena do 11. 8. 2023 (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 1. 8. 2023, podací arch ze 4. 8. 2023)

8. Z ostatních předložených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti relevantní pro právní posouzení věci.

9. Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle , o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen „zákon o spotř. úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) zákona o spotř. úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotř. úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotř. úvěru, posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotř. úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Soud má za prokázané, že pohledávka ze shora uvedené smlouvy byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni, čímž je dána aktivní věcná legitimace žalobkyně ve sporu.

19. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že smlouva, o jejímž uzavření žalobkyně a žalovaný jednali, je smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že v právním vztahu vystupoval žalovaný jako spotřebitel, řídí se smlouva i příslušnými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru. Zákon o spotř. úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru, v tomto případě tedy žalobkyni, před uzavřením smlouvy posoudit schopnost úvěrovaného spotřebitele, tedy žalovaného, poskytnutý úvěr splatit. V případě, že poskytovatel spotřebitelského úvěru neprověří úvěruschopnost spotřebitele v souladu se zákonem a přesto spotřebiteli úvěr poskytne, je smlouva o úvěru stižena neplatností.

20. Judikatura Soudního dvora Evropské unie (srov. např. rozsudek z 5. 3. 2020, OPR-Finance, C-679/18 nebo ve věci C-679/18 ze dne 5. 3. 2020) pak zdůrazňuje povinnost soudů zkoumat podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti byl povinen spotřebitel vznést. Zjistí-li porušení této povinnosti, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho bez dalšího zákonem předvídané důsledky. Smyslem harmonizované unijní úpravy spotřebitelských úvěrů je podle Evropského soudního dvora zajistit, aby věřitelé přistupovali k půjčování zodpovědně a aby neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti na základě informací získaných od žadatele o úvěr a z dostupných databází. Cílem směrnice harmonizující vnitrostátní právní úpravu této oblasti je chránit spotřebitele před nadměrným zadlužením a platební neschopností, neboť spotřebitel se nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli úvěru a jeho vyjednávací pozice často vede k akceptaci předem stanovených neměnných smluvních podmínek. Účinnou ochranu pak poskytuje sankce v podobě absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy, v důsledku které věřitel ztrácí nárok na ostatní smluvní finanční plnění, vyjma poskytnuté částky a zákonných nároků (úrok z prodlení).

V řešeném případě dospěl soud k závěru, že původní věřitel dostatečně nesplnil povinnost mu plynoucí z § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a sice povinnost prošetřit úvěruschopnost žalovaného. K okolnostem prověření úvěruschopnosti žalobkyně nepředložila žádné důkazy s odůvodněním, že jimi nedisponuje. Nebyla tedy ani splněna povinnost dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) zákona o spotř. úvěru uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Ani z obsahu smluvní dokumentace není patrné, že by původní věřitelka provedla odpovídající šetření za účelem zjištění schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Soud proto s ohledem na výslovné sdělení žalobkyně o absenci dokladů o posouzení úvěruschopnosti vycházel ze závěru, že původní věřitelka před sjednáním smlouvy o úvěru řádně nezkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet.

21. Soud si je vědom skutečnosti, že v rozhodnutí vydaném dle ustanovení obecně nelze bez dalšího zamítnout návrh tehdy, jestliže na základě listin tvořících obsah spisu nelze učinit závěr, že žalobce svůj nárok prokazuje. V řešené věci se však, pokud jde o otázku posouzení úvěruschopnosti, nejednalo o běžnou situaci, kdy rozhodnutí ve věci samé odvisí od skutečnosti, kterou jeden z účastníků tvrdí, avšak neprokazuje. V podání ze dne 19. 1. 2024 žalobkyně výslovně sdělila, že důkazy k prokázání úvěruschopnosti nedisponuje, čemuž ostatně přizpůsobila svůj procesní postup, když učinila částečné zpětvzetí žaloby ohledně nároků majících smluvní základ. Byť by za standardních okolností před zamítnutím žaloby pro neunesení důkazního břemene měl být žalobce poučen dle o následcích nedoložení absentujících důkazů, v řešeném případě ze sdělení žalobkyně jasně vyplynulo, že nebude v její moci výzvě dle vyhovět. Za této situace považoval soud za neúčelný a nehospodárný postup, kdy by nařídil jednání (generující ve věci další náklady řízení) pouze pro potřeby formalizovaného poučení, které žalobkyně zjevně nemůže splnit. Proto s odkazem na skutečnosti plynoucí ze sdělení žalobkyně soud bez dalšího vycházel ze závěru, že úvěruschopnost žalobkyně nebyla řádně zkoumána. Soud tedy shledal smlouvu o úvěru absolutně neplatnou.

22. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byla právní předchůdkyní žalobkyně bezhotovostně převedena částka ve výši 20 000 Kč. Jelikož byly finanční prostředky žalovanému poskytnuty na základě neplatné smlouvy, žalovaný se na úkor žalobkyně o uvedenou částku bezdůvodně obohatil podle § 2991 o. z. a je povinen toto plnění ve výši 20 000 Kč dle § 2993 o. z. vrátit. V řízení nebylo ani tvrzeno, natož prokázáno, že žalovaný na uvedenou částku cokoliv plnil. Žalobkyni proto byla přiznána částka 20 000 Kč poskytnutý žalovanému bez právního důvodu.

23. Dále žalobkyni náleží úrok z prodlení z poskytnuté jistiny podle § 1968 a 1970 o. z. Soud však úrok přiznal žalobkyni až ode dne 6. 5. 2023. Jedná se o den následující po splatnosti (5. 5. 2023) stanovené v dopise žalobkyně ze dne 18. 4. 2023. Soud vycházel z tohoto data, neboť splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena a není-li určena dohodou účastníků, považuje se za den splatnosti den následující po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. usnesení NS ze dne 27.06.2019, sp.zn. ). Za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení pak soud považoval právě shora zmiňovanou výzvu obsaženou v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 4. 2023. Pokud jde o úrok z prodlení požadovaný do 6. 5. 2023, a to jak v kapitalizované výši, tak jako úrok běžící do tohoto data, byla žaloba zamítnuta, neboť žalovaný nebyl s ohledem na pravidla ohledně splatnosti bezdůvodného obohacení v prodlení.

24. Žaloba byla dále zamítnuta co do nároku žalobkyně na zaplacení částky 265 Kč, jakožto nákladů spojených s uplatněním pohledávky, neboť tento nárok měl základ ve smlouvě, která byla shledána absolutně neplatnou.

25. O náhradě nákladů rozhodl soud dle ve spojení s Žalobkyně byla dle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci převážně úspěšnou. Žalobkyně se, při zohlednění plnění stanovených pevnou částkou, domáhala zaplacení částky celkem ve výši 29 988,01 Kč (100 %), přičemž úspěšnou byla pro částku ve výši 20 000 Kč (67 %), žalovaný byl úspěšný pro částku 9 988,01 Kč, v jejímž rozsahu bylo řízení zastaveno/žaloba zamítnuta (33 %). Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci tak činí 67 % - 33 %, tedy 34 %. Při plném úspěchu ve věci by soud žalobkyni přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v částce 14 327 Kč. Tyto sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 943 Kč a odměny za právní zastoupení ve výši 5 276 Kč, která je tvořena odměnou ve výši á 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby učiněných před podáním návrhu (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby), odměnou 2 260 Kč za úkon právní služby spočívající ve zpětvzetí žaloby po podání návrhu a náhradou hotových výdajů za čtyři úkony právní služby po 300 Kč dle , bodu 5, , odst. 4, a , ve znění pozdějších předpisů. K takto určeným nákladům nadále přistupuje dle náhrada za daň z přidané hodnoty 21 % ve výši 916 Kč. Celkové přiznávané náklady by činily 6 219 Kč. Jelikož žalobkyně plný úspěch ve věci neměla, přiznal soud žalobkyni náhradu nákladů ve výši 34 % z částky 6 219 Kč, tedy náhradu nákladů ve výši 2 114 Kč.

26. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů ( věta prvá před středníkem ), když soud neshledal důvody pro její prodloužení či stanovení splátek; náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo ( ).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.