Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 C 260/2024-33

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem JUDr. Romanem Hlaváčem ve věci

žalobkyně: Anonymizováno IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0

proti

žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0

o zaplacení částky 33 935,58 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 688 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 2 567,49 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 17 255,49 Kč od 7. 12. 2023 do zaplacení ve výši 15 %, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 872,23 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 15 081,70 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 698 Kč a částku 2 122,43 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 688 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 2 567,49 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 17 255,49 Kč od 7. 12. 2023 do zaplacení ve výši 15 %, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 872,23 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 15 081,70 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 698 Kč a částku 2 122,43 Kč, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 26. 4. 2024 se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 33 935,58 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že její předchůdce společnost právnická osoba. uzavřela se žalovaným dne 30. 4. 2022 smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě níž poskytla žalovanému částku 20 000 Kč. Žalovaný však úvěr řádně a včas nesplácel a dosud uhradil pouze 5 312 Kč. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni. Žalobkyně po žalovaném požaduje zaplacení jistiny ve výši 17 255,49 Kč, úrok 756,85 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 8 400 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 2 373,95 Kč, inkasní poplatek 3 085,71 Kč, smluvní úrok 465,19 Kč, úrok z prodlení 872,23 Kč, účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání 698 Kč a smluvní pokutu ve výši 2 122,43 Kč. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni.

2. Žalovaný se k meritu věci nevyjádřil.

3. K jednání nařízenému na den 14. 10. 2024 se žalobkyně ani žalovaný nedostavili. Protože měl soud za to, že lze věc projednat a rozhodnout i v nepřítomnosti účastníků řízení, rozhodl podle tak, že bude jednáno v jejich nepřítomnosti, a věc projednal a rozhodnul.

4. Soud ve věci provedl dokazování sdělením podstatného obsahu listin, a to žádosti, formuláře, smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy, oznámení o postoupení včetně podacího archu, potvrzení o úplatě, předžalobní výzvy včetně podacího archu, upomínky, výplatní pásky, dodatku k přidělení zaměstnance, části smlouvy o nájmu, čestného prohlášení.

5. Na základě provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav:

6. Ze smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne 30. 4. 2022 soud zjistil, že společnost právnická osoba. jako věřitel a žalovaný jako klient písemně uzavřeli smlouvu, na základě níž se společnost zavázala poskytnout žalovanému částku 20 000 Kč v hotovosti, přičemž žalovaný stvrdil převzetí této částky podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu s příslušenstvím ve sjednaných splátkách. Nedílnou součástí smlouvy jsou Obchodní podmínky věřitele. Z dodatku k přidělení zaměstnance agentury k uživateli soud zjistil, že dne 25. 11. 2020 byl žalovaný dočasně přidělen agenturou práce k společnosti právnická osoba., a to do 31. 12. 2023. Z výplatní pásky za březen 2022 soud zjistil, že čistý příjem žalovaného za tento měsíc činil 32 564 Kč. Ze smlouvy o nájmu soud zjistil, že jméno FO jako pronajímatel a žalovaný a jméno FO (ročník 1994) jako nájemci uzavřeli smlouvu o nájmu na dobu určitou od 28. 4. 2021 do 28. 4. 2026 na byt 2+1. Soudu byla předložena jen část smlouvy, pasáž s výší nájemného chybí. Z čestného prohlášení žalovaného ze dne 30. 4. 2022 soud zjistil, že žije v domácnost sám s 3 dětmi. Ze skutkových tvrzení žalobkyně vzal soud za prokázáno, že žalovaný dosud uhradil na dluh částku 5 312 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z 6. 12. 2023 soud zjistil, že společnost právnická osoba. postoupila své pohledávky uvedené v příloze na žalobkyni. V příloze se nachází i pohledávka za žalovaným. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti rozhodné pro jeho skutkové závěry.

7. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně jen částečně. Mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo dne 30. 4. 2022 k uzavření smlouvy o úvěru dle a násl. ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen ). Předchůdce žalobkyně na základě ní poskytl žalovanému v hotovosti částku 20 000 Kč. Žalovaný tuto skutečnost ani nijak nerozporoval. Žalovaný se zavázal vrátit jistinu ve splátkách dle smlouvy. Tuto povinnost žalovaný nesplnil a netvrdil ani neprokázal, že by ke dni rozhodnutí soudu uhradil na dluh vyšší částku než 5 312 Kč. Soud však smlouvu vyhodnotil jako neplatnou, neboť žalobkyně neprokázala, že původní věřitel dostatečně prověřil úvěryschopnost žalovaného, zejm. jeho výdajovou stránku. Žalobkyně sice doložila pracovní smlouvu a výplatní pásku i čestné prohlášení žalovaného o jeho osobních poměrech a nájemní smlouvu, v předložené smlouvě však chybí její podstatná část s výší nájemného, žalobkyně rovněž nijak nedoložila výdaje žalovaného na energie spojené s bydlením. Předchůdkyně žalobkyně tedy nesplnila povinnost s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Soud proto dospěl k závěru o neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu ZoSÚ ve spojení s (dále jen o. z.). Jelikož jde o neplatnost absolutní, soud k ní musí přihlížet z úřední povinnosti. Soud odkazuje na ustálenou judikaturu Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci ZoSÚ ve spojení s o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Výklad je tak nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamýšleného touto směrnicí, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C-106/89, EU:C:1990:395, Océano Grupo SA C-240–244/98, EU:C:2000:346, Konstantinos Adeneler C-212/04, EU:C:2006:443). Toto zcela akceptoval také Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. . Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení - ve vztahu ke směrnici 93/13 rozsudkem ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C-243/08, EU:C:2009:350, bod 32, ke směrnici Rady 85/577/EHS rozsudek ze dne 17. 12. 2009, Martín Martín, C-227/08, EU:C:2009:792, bod 29, ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES rozsudkem ze dne 3. 10. 2013, Duarte Hueros, C-32/12, EU:C:2013:637, bod 39. Odvolací soud tak nemá jakékoliv pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vztáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. 6. 2015, Faber, C-497/13, EU:C:2015:357, bod 42 a citovaná judikatura). Z toho jednoznačně vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. 10. 2007, Rampion a Godard, C-429/05, EU:C:2007:575, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. , bod 41). O správnosti výše uvedených závěrů nemohou být jakékoliv důvodné pochybnosti, a to zejména s ohledem na jednoznačné závěry aktuálního rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18. V této věci položil předběžnou otázku Okresní soud v Ostravě a dotazoval se na výklad článků 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ve vazbě na vnitrostátní právo, konkrétně ZoSÚ, který formuluje neplatnost smlouvy jako relativní. V tomto rozsudku Soudní dvůr jednoznačně dovodil, že články 8 a 23 směrnice č. 2008/48/ES musí být jednoznačně vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v směrnice, tj. k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil z toho příslušné důsledky. Neposoudí-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu ZoSÚ ve spojení s přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se tedy o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu ( ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu totiž nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Následkem neplatnosti smlouvy o úvěru je pak povinnost stran neplatné smlouvy vzájemný vztah vypořádat v režimu ust.

8. Soud proto žalovaného zavázal vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši prokazatelně vyplacené a žalovaným nevrácené jistiny, tedy částku 14 688 Kč (rozdíl mezi jistinou 20 000 Kč a dle tvrzení žalobkyně již žalovaným uhrazenou částkou 5 312 Kč). Ustanovení upravující vydání bezdůvodného obohacení v takovém případě je pak speciální k a násl. , jehož úprava zde použije jen subsidiárně. Z ust. vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V tomto případě určuje splatnost nesplacené jistiny soud, poněvadž nedošlo k dohodě mezi účastníky. V tomto směru lze odkázat na usnesení Nejvyššího soud ČR ze dne 20. 4. 2022, č.j. -262, či rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č.j. -160. Vzhledem k tomu, že lhůta ke splatnosti dluhu byla určena soudem do tří dnů od právní moci rozsudku, tedy až tímto soudním rozhodnutím, žalovaný se nemohl dostat v době vydání tohoto rozsudku do prodlení s plněním dluhu. Ve zbytku, tedy aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku 2 567,49 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 17 255,49 Kč od 7. 12. 2023 do zaplacení ve výši 15 %, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 872,23 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 15 081,70 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 698 Kč a částku 2 122,43 Kč, soud žalobu z výše uvedených důvodu pro neplatnost smlouvy a ujednání ohledně těchto dalších nároků, jakož i z důvodu, že se žalovaný dosud nedostal se zaplacením přiznaného dluhu do prodlení, zamítnul.

9. Žalobkyně rovněž prokázala svou aktivní legitimaci ve sporu, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek, která má všechny náležitosti dle a násl. , ve znění účinném od 1. 1. 2014. Žalobkyně se tak stala novým majitelem pohledávky a je oprávněna tuto pohledávku vymáhat soudní cestou, byť jen jako bezdůvodné obohacení.

10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle Soud považuje za úspěch žalobkyně přiznání částky 14 688 Kč v I. výroku rozsudku, za její neúspěch zamítnutí žaloby v rozsahu uvedeném v II. výroku rozsudku. Ke dni rozhodnutí soudu činí zamítnutá částka včetně k tomuto dni kapitalizovaného příslušenství 21 341,85 Kč. Jelikož byla žalobkyně v řízení převážně neúspěšná, měl by žalovaný nárok na poměrnou část nákladů řízení. Jelikož však žalovanému s řízením žádné náklady nevznikly, když ze spisu na jeho straně žádné náklady nevyplývají, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do patnácti dnů následujících po dni jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Karviné, písemně, ve dvou vyhotoveních.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí ( ).