Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
17 C 211/2024-63
Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Křivancem v právní věci
žalobkyně:Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno.Anonymizováno., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0,
se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0,
právně zastoupena advokátem Anonymizováno. AnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizováno,
se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0,
proti
žalované:Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0,
Adresa zainteresované osoby 0/0,
o zaplacení částky 21 000 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 000 Kč v pravidelných po osobě jdoucích splátkách ve výši 500 Kč měsíčně splatných do každého 25. dne v měsíci s první splátkou splatnou v měsíci, který následuje po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, až do úplného zaplacení.
II. Zamítá se žaloba co do částky 7 000 Kč s úrokem z prodlení do výše 14,75 % ročně z částky 20 000 Kč jdoucímu od 19. 3. 2024 do zaplacení.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 680 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 000 Kč v pravidelných po osobě jdoucích splátkách ve výši 500 Kč měsíčně splatných do každého 25. dne v měsíci s první splátkou splatnou v měsíci, který následuje po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, až do úplného zaplacení.II. Zamítá se žaloba co do částky 7 000 Kč s úrokem z prodlení do výše 14,75 % ročně z částky 20 000 Kč jdoucímu od 19. 3. 2024 do zaplacení.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 680 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu domáhala proti žalované zaplacení částky 21 000 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že dne 22. 6. 2023 byla mezi účastníky uzavřena Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. hodnota (dále jen „smlouva o úvěru“), kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 20 000 Kč. Úroky z úvěru měly být žalobkyni hrazeny v měsíčních splátkách 3 000 Kč vždy k 15. dni každého příslušného kalendářního měsíce. Žalovaná však nedodržela splátkový kalendář a dostala se do prodlení se splátkou, jež byla splatná dne 15. 9. 2023. Na základě tohoto porušení zaslala žalobkyně žalované první upomínku dne 20. 9. 2023, druhá upomínka byla žalované zaslána dne 5. 10. 2023. I přes zaslání několika upomínek nebyla ze strany žalované řádně uhrazena pravidelná měsíční splátka úvěru splatná dne 15. 9. 2023. Žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky 20 000 Kč představující zesplatněnou jistinu poskytnutého úvěru a náklady na upomínkování v celkové výši 1 000 Kč za upomínku č. hodnota a upomínku č. hodnota. Dále žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy o úvěru došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti a odkázala k prokázání této skutečnosti na přílohu smlouvy o úvěru.
2. Ve věci byl vydán platební rozkaz, tento však byl zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované.
3. Žalobkyně byla vyzvána, aby doplnila skutková tvrzení a důkazy k tomu, jakým konkrétním způsobem žalobkyně postupovala při ověřování a posouzení úvěruschopnosti žalované, jaké konkrétní dokumenty posuzovala, dále aby tyto dokumenty doložila a rovněž, jaké jsou současné poměry žalované.
4. Žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že posoudila schopnost spotřebitele splácet podle dokladů: výpis z centrální evidence exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku, výpis z obchodního rejstříku zaměstnavatele žalované, výpis z databáze neplatných dokladů, výpis z registru SOLUS, výpis z registru REPI. K posouzení finanční situace spotřebitele žalobkyně vycházela z toho, že příjem spotřebitele je 18 706 Kč měsíčně, náklady na bydlení činí částku 3 000 Kč měsíčně, splátka poskytovaného CFIG úvěru činí 3 000 Kč měsíčně, finanční zůstatek spotřebitele tak činí 12 706 Kč měsíčně. Výsledky lustrací byly takové, že Centrální evidence exekucí byla bez záznamu, SOLUS bez záznamu, REPI - Registr platebních informací bez negativního záznamu, AML a AML/CFT bez záznamu, insolvenční rejstřík bez záznamu, databáze odcizených dokladů bez záznamu, interní databáze poskytovatele – úvěrovatelný. Při hodnocení skóringu spotřebitele byly jednotlivé parametry hodnocení posouzeny jako pozitivní, a to pokud jde o příjem, pravidelné finanční závazky, sázky, jednorázové závazky, finanční bilance, nefinanční parametry, ostatní finanční parametry, další parametry. K aktuální majetkové situaci žalované žalobkyně uvedla, že tyto informace nemá.
5. Soud ve věci nařídil jednání na 29. 10. 2024, toto jednání proběhlo v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z účasti u jednání omluvila a žalovaná se bez omluvy k jednání nedostavila, přestože ji předvolání k jednání spolu se žalobou byly doručeny do datové schránky dne 3. 10. 2024. Soud tak vycházel z důkazů předložených žalobkyní.
6. Z Předsmluvní informace a z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že celková výše spotřebitelského úvěru měla činit 20 000 Kč, celková částka, kterou byla žalovaná povinna zaplatit, měla činit 56 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 15 % měsíčně. Z tabulky umoření vyplývá, že žalovaná měla hradit měsíčně splátku úroku ve výši 3 000 Kč počínaje dnem 15. 7. 2023, poslední splátka úvěru byla nastavena na 15. 6. 2024, kdy současně byla splatná splátka jistiny. Stejné skutečnosti pak vyplývají ze Smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. hodnota ze dne 22. 6. 2023.
7. Z Přílohy č. hodnota označené jako posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že je zde uveden průměrný měsíční příjem žalované 18 706 Kč, náklady na bydlení 3 000 Kč, splátka poskytovaného úvěru 3 000 Kč, finanční zůstatek spotřebitele je uveden částkou 12 706 Kč. V příloze je také uveden výsledek lustrací, kdy bez záznamu je uveden výsledek lustrace v Centrální evidence exekucí, v registru SOLUS, v registru REPI, v registru AML a AML/CTF, v insolvenčním rejstříku, v databázi odcizených dokladů.
8. Z detailů pohybu ze dne 11. 7. 2023 soud zjistil, že žalovaná zaslala žalobkyni částku 1 Kč, žalobkyně zaslala následně žalované dne 30. 6. 2023 částku 20 000 Kč.
9. Z upomínky ze dne 20. 9. 2023 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky 3 000 Kč představující splátku splatnou dne 15. 9. 2023. Z upomínky č. hodnota ze dne 5. 10. 2023 soud zjistil, že žalobkyně znovu upozornila žalovanou na neuhrazenou splátku ve výši 3 000 Kč splatnou dne 15. 9. 2023.
10. Z předžalobní výzvy ze dne 4. 3. 2024 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 20 000 Kč představující poskytnutou jistinu, částky 16 189,66 Kč představující kapitalizovaný smluvní úrok, částku 1 000 Kč představující náklady na upomínkování a částku 5 840 Kč představující náklady právního zastoupení.
11. Z výpisu z registru REPI – Registr platebních informací ze dne 22. 5. 2023 vyplývá, že tento je bez negativního záznamu, kontrola v registru neplatných dokladů je bez záznamu, výsledek registrace v registru SOLUS ze dne 19. 6. 2023 je bez negativního záznamu, bez záznamu byl rovněž dotaz na insolvenční rejstřík, výpisem z obchodního rejstříku byla ověřena existence společnosti právnická osoba.
12. Z výplatních pásek žalované u společnosti právnická osoba. soud zjistil, že její čistý měsíční příjem v dubnu 2023 činil částku 17 360 Kč, v měsíci květnu 2023 částku 17 286 Kč a v měsíci březnu roku 2023 částku 18 622 Kč.
13. Z kopie občanského průkazu žalované byla ověřena její identita při uzavírání smlouvy.
14. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 22. 6. 2023 prostředky komunikace na dálku smlouvu o úvěru, kterou se zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Peněžní prostředky v této výši byly žalované poukázány bezhotovostně na účet žalované dne 30. 6. 2023. Žalovaná měla hradit měsíčně úrok ve výši 3 000 Kč celkem ve 12 splátkách, při poslední splátce měla kromě úroku uhradit též jistinu v plné výši ve výši 20 000 Kč. Z dokladů předložených žalovanou vyplynulo, že byla zaměstnána u společnosti právnická osoba. a její čistý měsíční příjem se pohyboval v rozmezí 17 – 18 000 Kč čistého. Výdaje žalované žalobkyní ověřovány nebyly, žalobkyně vycházela z údajů sdělených žalovanou, že její náklady na bydlení činí 3 000 Kč měsíčně.
15. Žalovaná soudu nenabídla žádná skutková tvrzení ani důkazní návrhy, ze kterých by vyplývalo, že by na vymáhanou pohledávku bylo vidět částečně cokoliv zaplaceno.
16. Žalovaná soudu nenabídla žádná skutková tvrzení ani důkazní návrhy, ze kterých by vyplývalo, že by na vymáhanou pohledávku bylo, byť jen částečně, cokoliv zaplaceno.
17. Podle článku 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledání v příslušné databázi.
18. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
19. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
20. Z rozsudku Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18, konkrétně pak z právní věty, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvu o spotřebitelském úvěru a o zrušení Směrnice rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 Směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatnit pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
21. K problematice povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele se vyjádřil rovněž Nejvyšší soud ČR v rozsudku vydaném pod sp. zn. spisová značka, kdy ze zveřejněné právní věty vyplývá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladujícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako takové, neboť na to mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Je proto na věřiteli, aby dlužníka – spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když s odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.
22. Problematikou úvěrových smluv ve spotřebitelských vztazích, schopností dlužníka úvěr splácet a povinností věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost dlužníka, se zabýval též Ústavní soud v nálezu vydaném III. ÚS 4129/18. V něm Ústavní soud učinil závěr, že poskytovatel úvěru, když dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu úvěruschopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková.
23. Z výše citovaných rozhodnutí vyplývá, že povinností vnitrostátních soudů je z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka. Posouzení, zda ze strany věřitele došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost dlužníka, tak není závislé na námitce dlužníka a soud tedy porušení této povinnosti zkoumá z úřední povinnosti.
24. Soud je toho názoru, že právní předchůdce žalobkyně nedostatečným způsobem splnil svoji povinnost věřitele zkoumat úvěruschopnost žalované jakožto osoby žádající o spotřebitelský úvěr. Povinností věřitele je nejenom se podívat do veřejně dostupných registrů a dotázat se spotřebitele na údaje důležité pro posouzení jeho úvěruschopnosti, tedy na údaje, z nichž je možné zjistit informace o výši měsíčních příjmů a výdajů spotřebitele a osob žijících s ním ve společné domácnosti. Povinností věřitele je také tyto informace ověřit a správně vyhodnotit. Není zřejmé, zda právní předchůdce žalobkyně ověřoval výdaje žalované. Bez tohoto ověření není možné kvalifikovaně a zodpovědně posoudit, zda finanční situace umožňovala dlužníkovi úvěr řádně splácet. Kusé údaje, které právní předchůdce žalobkyně měl, totiž neposkytují dostatečné informace o tom, zda a případně jakou finanční rezervu dlužník měl. Není totiž ničím neobvyklým, že žadatel o úvěr, ač podle registrů je tzv. čistý, nedisponuje dostatečnou rezervou mezi příjmy a skutečnými výdaji, a hradí-li následně splátky, pak tak může činit tzv. „na doraz“. Pak stačí jen nepatrná výchylka z běžného chodu věcí a dlužník začne mít problém splátky hradit. Ostatně o tom, že měla žalovaná problém úvěr splácet, svědčí to, že uhradila pouhé dvě splátky. Soud pro porušení věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost posoudil smlouvu jako neplatnou.
25. Vzhledem k tomu, že ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je úpravou speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, má poskytovatel úvěru nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka – spotřebitele (k tomu viz Nejvyšší soud ČR sp. zn. spisová značka).
26. Z tvrzení uvedených v žalobě vyplývá, že žalovaná uhradila žalobkyni částku 6 000 Kč. Soud vychází z toho, že žalovaná se měla dostat do prodlení se splátkou úvěru splatnou do 15. 9. 2023. Z toho logicky vyplývá, že splátky splatné 15. 7. 2023 a 15. 8. 2023 byly žalovanou uhrazeny. Uhrazena tedy byla částka 6000 Kč. Žalobkyně se vůči žalované domáhala zaplacení částky 21 000 Kč.
27. Vzhledem k tomu, že soud uzavřenou smlouvou o úvěru považuje za neplatnou, náleží žalobkyni pouze částka rovnající se výši nesplacené jistiny. Jestliže žalovaná uhradila žalobkyni částku 6 000 Kč a žalované byla poskytnuta částka 20 000 Kč, zůstává nezaplacena částka 14 000 Kč. V této částce soud žalobu považoval za důvodnou a žalobě vyhověl. Nedůvodná pak je žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky převyšující částku, kterou žalovaná již zaplatila. Vzhledem k tomu, že žalovaná doposud není v prodlení s vrácením poskytnuté částky (s odvoláním na výše citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ČR), byla žaloba zamítnuta i v části, v níž se žalobkyně domáhala přiznání úroků z prodlení.
28. Ze strany žalobkyně soud neobdržel žádná skutková tvrzení ani důkazní návrhy ke zjištění možnosti spotřebitele poskytnutou jistinu vrátit. Soud proto uvážil, že je v možnostech žalované poskytnutou částku vrátit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 500 Kč, když vychází z toho, že je-li spotřebitel chráněn před důsledky neplatně sjednaného úvěrového závazku (vzniklého porušením povinnosti věřitele), jenž nebyl sjednán v souladu s právní úpravou přijatou právě k ochraně spotřebitele, měl by být chráněn i před neúměrným zatížením vrátit nesplacenou částku najednou ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o.s.ř..
29. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. a odpovídá úspěchu účastníků ve věci. Ve věci byla žalobkyně úspěšná co do částky 14 000 Kč, což procentuálním vyjádřením představuje 67 % a neúspěšná byla co do částky 7 000 Kč, což procentuálním vyjádřením představuje 33 %. Čistý procesní úspěch žalobkyně přestavuje 34 % a tímto koeficientem byly vynásobeny náklady řízení ve výši 2 000 Kč, které představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna advokáta ve výši 900 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za tři úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby), tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, dále pak navýšení odměny a paušálních náhrad o 21 % DPH.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení stejnopisu jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím soudu podepsaného.
Nebudou-li povinnosti tímto rozsudkem uložené řádně, včas a dobrovolně splněny, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.