Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

59 C 199/2024-18

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudcem Mgr. Danielem Jedličkou ve věci

Anonymizováno Anonymizováno, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0,

sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0,

zastoupena advokátem Mgr. Anonymizováno Anonymizováno,

sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0

proti

Anonymizováno AnonymizovánoDatum narození zainteresované osoby 0/0,

Adresa zainteresované osoby 0/0

o 28 892,03 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá zaplacení částky 28 892,03 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 31785,73 Kč od datum do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 2 893,70 Kč za období od datum do datum, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 800 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá zaplacení částky 28 892,03 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 31785,73 Kč od , datum, do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 2 893,70 Kč za období od , datum, do , datum, , nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 800 Kč, se zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vůči žalovanému, aby mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 28 892,03 Kč s příslušenstvím, a to z titulu Smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. hodnota ze dne datum, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěru ve výši 36 000 Kč. Žalovaný se zavázal hradit úvěr v pravidelných měsíčních splátkách po 1 557 Kč. Žalovaný se však dostal do prodlení se splátkou splatnou dne datum. Žalovaný ani přes výzvy dlužnou částku neuhradil, žalobkyně tak úvěr zesplatnila ke dni datum. Žalobkyně rovněž tvrdila, že zkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Žalovaný je státním příslušníkem adresa s bydlištěm v České republice. Pravomoc českého soudu je dána dle čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne datum o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis).

4. Žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání soudu nedostavil, ani včas nepožádal o jeho odročení, žalobkyně se z jednání omluvila. Soud proto jednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti v souladu s , (dále jen „“), když přitom vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

5. Z předložených listinných důkazů plyne následující skutkový stav. Žalobkyně coby poskytovatelka spotřebitelských úvěrů a žalovaný uzavřeli dne datum Smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. hodnota, když uzavření smlouvy žalovaný potvrdil úhradou verifikační platby ve výši 1 Kč. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 36 000 Kč převodem na účet prostřednictví dvou plateb ve výši 18 778 Kč a 10 022 Kč dne datum. Žalovaný se zavázal hradit měsíční splátky ve výši 1 557 Kč (předsmluvními informacemi, smlouvou o poskytnutí spotřebitelského úvěru včetně žádosti o sjednání doplňkové služby podpora, potvrzením o zaplacení verifikační platby, potvrzeními o vyplacení úvěru). Před uzavřením smlouvy byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného s tím, že příjem žalovaného má činit 22 780 Kč měsíčně, výdaje na bydlení částku 3 000 Kč, pravidelné měsíční závazky 5 000 Kč. Podkladem měly být výpisy z účtu (přílohou č. hodnota – posouzení úvěruschopnosti spotřebitele). Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou měsíční splátky splatné dne datum, byl opakovaně upomínán o zaplacení (upomínkou ze dne datum, ze dne datum, podacími lístky). Následně došlo k zesplatnění úvěru ze strany žalobkyně ke dni datum (předžalobní výzvou ze dne datum). Soud hodnotil důkazy v souladu s

6. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

7. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu mezi Českou republikou a adresa a v mezinárodní smlouvě není tato problematika upravena, aplikoval soud pro určení rozhodného práva čl. 4 NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž je rozhodným právem právo české.

8. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení , (dále jen „o. z.“), a , o spotřebitelském úvěru (dále též jen „zákon“).

9. Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

11. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku 36 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni za poskytnutí částky úrok v celkové výši úrok ve výši 30 672 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal zaplatit v 72 měsíčních splátkách po 1 557 Kč do datum. Žalovaný se dostal dle tvrzení žalované do prodlení se splátkou splatnou dne datum, přestože žalobkyně netvrdila a neprokázala, jakou celkovou částku žalovaný uhradil, s ohledem na jeho prodlení musel uhradit minimálně částku 35 811 Kč.

12. Žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jde o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele.

13. Soud s ohledem na výše uvedené aplikoval na uzavřenou smlouvu právní úpravu , o spotřebitelském úvěru, kdy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je dle ustanovení a 87 , zákona o spotřebitelském úvěru, neplatná, neboť v řízení žalobkyně neprokázala, že by před uzavřením smlouvy dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Tvrzené měsíční náklady neodpovídali reálnému stavu, neboť bylo zjištěno žalobkyní, že jeho odhadované náklady činí 3 000 Kč měsíčně na bydlení a jeho splátky činí 5 000 Kč měsíčně. Žalobkyně tvrzením žalovaného uvěřila bez dalšího, když nikterak nekontrolovala jeho reálné výdaje (nebylo ničím prokázáno, přestože žalobkyně tvrdila kontrolu prostřednictvím výpisu z účtu). Žalobkyně nekontrolovala reálné příjmy žadatele. Žalobkyně proto nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, když se spokojila s pouhým tvrzením žalovaného.

14. Tento závěr je i v souladu se závěry relevantní judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu. V rozsudku sp. zn. , ze dne 25. 7. 2018, Nejvyšší soud konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“

15. Na tyto závěry Nejvyššího soudu navázal i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. , ze dne 26. 2. 2019, v něm rovněž Ústavní soud shrnul podobné závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. -39, ze dne 1. 4. 2015, či Soudního dvora Evropské unie (např. v rozsudku ze dne [datum] ve věci C -449/13, Consumer Finance SA v . Ingrid Bakkaus a další). Podle nich součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. Poskytovatel úvěru má tudíž „povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady).“

16. Byť se uvedená judikatura vztahovala k , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinnému do 30. 11. 2016, je s ohledem na téměř totožné znění dotčených ustanovení plně použitelná i při aplikaci zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2016. Co se týče dílčího rozdílu, a to věty druhé a třetí ZoSÚ, dle nichž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy; spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k tomu se vyjádřil Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, OPR- právnická osoba. v. Anonymizováno. Soudní dvůr se v uvedené věci zabýval výkladem článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS a jejich dopadu na aplikaci a 87 ZoSÚ. Vyložil, že vnitrostátní soudy musí z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a musí z toho vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Dále nelze připustit takovou vnitrostátní právní úpravu, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

17. Je-li neplatná smlouva, pak včetně všech ujednání o úrocích, smluvní pokutě a náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením.

18. Jestliže právní předchůdkyně žalobkyně přes neplatnost smlouvy o úvěru plnila žalovanému 36 000 Kč, plnila dle ustanovení § 2991 o.z. bez spravedlivého důvodu, a vzniklo jí dle ustanovení § 2991 odst. 2 o.z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení. Jelikož žalobkyně požaduje jistinu úvěru ve výši 28 892,03 Kč, má soud za to, že tato částka již byla ze strany žalovaného uhrazena (úhrada 23 splátek ve výši 1 557 Kč). Proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

19. O náhradě nákladů řízení proto soud rozhodl podle tak, že právo na ni nemá žádný z účastníků řízení. Je tomu tak proto, že žalovaný byl ve věci zcela úspěšný. Tomu však s ohledem na jeho procesní pasivitu žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 10. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.