Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
120 C 20/2018-100
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Pipkovou ve věci
žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0
o 54 294 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 45 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 45 000 Kč od 12. 6. 2018 do zaplacení a částku ve výši 29,77 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do částky 9 294 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 294 Kč od 12. 6. 2018 do zaplacení, s úrokem ve výši 69,34 % ročně z částky 45 000 Kč od 15. 11. 2017 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 114 912 Kč a v částce 11 037,23 Kč, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 45 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 45 000 Kč od 12. 6. 2018 do zaplacení a částku ve výši 29,77 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Co do částky 9 294 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 294 Kč od 12. 6. 2018 do zaplacení, s úrokem ve výši 69,34 % ročně z částky 45 000 Kč od 15. 11. 2017 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 114 912 Kč a v částce 11 037,23 Kč, se žaloba zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 13. 6. 2018 domáhala proti žalovanému zaplacení částky 54 294 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že dne 3. 7. 2017 uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě které byl žalovanému na jeho bankovní účet vyplacen úvěr ve výši 45 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit poskytnutý úvěr s úrokem ve výši efektivní úrokové sazby 96,23 % ročně ve 30 pravidelných měsíčních splátkách po 3 192 Kč splatných vždy k 14. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem srpen 2017. Žalobkyně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr prostřednictvím dokladů poskytnutých žalovaným, prohlášení žalovaného a z úvěrové historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI (nebankovní registr klientských informací). Žalobkyně uplatnila také interní scoringový model založený na bodovém hodnocení dlužníka. Výsledkem celého procesu ověřování úvěruschopnosti žalovaného bylo zjištění, že žalovaný je bez důvodných pochybností schopný poskytnutý úvěr řádně splácet. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a dostal se do prodlení s úhradou úvěru, neboť do data zesplatnění úvěru neuhradil ani jednu splátku. Z toho důvodu žalobkyni vzniklo v souladu s bodem 6.1 smlouvy o úvěru právo na smluvní pokutu ve výši 998 Kč (2 × 499 Kč při prodlení se splátkami č. hodnota a 2). V souladu s bodem 6.2 smlouvy vzniklo dále žalobkyni právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného v celkové výši 600 Kč (3 × 200 Kč při prodlení se splátkami č. hodnota, 2 a právnická osoba účinností ke dni 13. 11. 2017 došlo v souladu s bodem 6.3 smlouvy k zesplatnění celé částky nesplaceného úvěru, neboť se žalovaný dostal do prodlení o délce 65 dnů s úhradou splátky č. hodnota splatné dne 14. 8. 2017. K tomuto datu se dle bodu 6.4 smlouvy staly dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru součástí nové jistiny úvěru, která činila 52 696 Kč. Před zesplatněním úvěru byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky; žalovaný však ničeho neuhradil. V bodě 6.5 smlouvy bylo sjednáno, že v případě prodlení žalovaného s úhradou jistiny úvěru je povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Ve smlouvě bylo rovněž sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, a to i po zesplatnění celého úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Žalovaný ničeho neuhradil ani po zesplatnění úvěru, ani k předžalobní upomínce. Žalobkyně tedy touto žalobou uplatňuje úhradu jistiny úvěru ve výši 52 696 Kč (sestávající z původní dlužné jistiny úvěru ve výši 45 000 Kč a přirostlého dlužného úroku za poskytnutí úvěru ve výši 7 696 Kč), smluvní pokuty ve výši 998 Kč, náhradu nákladů souvisejících s prodlením žalovaného ve výši 600 Kč, smluvní pokuty za prodlení žalovaného ve výši 11 067 Kč (tj. smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 52 696 Kč za období od prodlení žalovaného 15. 11. 2017 do data vyhotovení žaloby 12. 6. 2018). Žalobkyně dále požaduje úrok z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z částky 54 294 Kč od 12. 6. 2018 do zaplacení a úrok ve výši 69,34 % ročně z částky 45 000 Kč od 15. 11. 2017 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 114 912 Kč.
2. Usnesením zdejšího soudu ze dne 2. 5. 2019, č. j. 120 C 20/2018 -45, byli účastníci vyrozuměni o tom, že řízení se přerušuje z důvodu zjištění úpadku žalovaného a povolení řešení jeho úpadku oddlužením. Insolvenční řízení bylo vedeno Krajským soudem v Brně pod sp. zn. KSBR 30 INS 15258/2018 . Usnesením ze dne 22. 7. 2024, č. j. 120 C 20/2018 -71, bylo podepsaným soudem rozhodnuto o tom, že v přerušeném řízení se pokračuje, neboť usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 5. 4. 2024, č. j. KSBR 30 INS 15258/2018-B -86, bylo vzato na vědomí splnění oddlužení žalovaného. Insolvenční soud současně rozhodl, že žalovaný se od placení zbývajících pohledávek neosvobozuje. K výzvě soudu žalobkyně podáním ze dne 29. 5. 2024 sdělila, že v insolvenčním řízení k uspokojení pohledávky žalobkyně uplatněné v tomto řízení nedošlo, a to ani zčásti.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodnul v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “), pouze za přítomnosti žalobkyně.
4. Z listin y označené jako Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru č. hodnota a z oznámení o schválení úvěru, včetně kopie dodejky, bylo zjištěno, že žalovaný dne 3. 7. 2017 podepsal návrh smlouvy o úvěru, který žalobkyně akceptovala dopisem ze dne 10. 7. 2017. Tento akceptační dopis byl žalovanému dle přiložené kopie dodejky doručen do vlastních rukou dne 16. 7. 2017. Součástí akceptačního dopisu byl i splátkový kalendář ke smlouvě o úvěru. Dne 3. 7. 2017 žalovaný podepsal rovněž předsmluvní formulář se standardními informacemi o spotřebitelském úvěru, který obsahuje shodné informace jako smlouva, a dále prohlášení klienta o splnění informační povinnosti. Žalobkyně se smlouvou zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 45 000 Kč. Žalovaný se úvěr zavázal splatit 30 měsíčními splátkami ve výši 3 192 Kč, splatnými vždy do každého 14. dne v měsíci, počínaje dnem 14. 8. 2017. Celková částka, kterou měl žalovaný na úvěru zaplatit, byla sjednána ve výši 95 760 Kč. Dále bylo ve smlouvě uvedeno, že je sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 96,23 % ročně, která byla dohodnuta jako pevná úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. Úvěr měl být vyplacen na bankovní účet č. č. účtu. V článku 6. smlouvy byly sjednány důsledky vyplývající z prodlení žalovaného. V bodě 6.1 bylo dohodnuto, že žalovanému vzniká povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč v případě, že se dostane do prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 30 dnů. V článku 6.2 bylo sjednáno právo žalobkyně na náhradu účelně vynaložených nákladů vniklých v souvislosti s prodlením, a to ve výši 200 Kč za každé prodlení s úhradou splátky o délce 15 dnů. V článku 6.3 smlouvy bylo sjednáno, že automaticky dojde k zesplatnění úvěru v případě prodlení žalovaného s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 65 dnů. Dle bodu 6.4 smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru. V bodě 6.5 smlouvy byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou počínaje dnem následujícím po zesplatnění úvěru.
5. Totožnost žalovaného při uzavírání smlouvy byly doložena kopií občanského průkazu č. tel. číslo, jak to vyplývá z předložené kopie.
6. Poskytnutí úvěru bylo prokázáno dokladem o vyplacení úvěru (otiskem dat z elektronického výpisu k bankovnímu účtu vedenému právnická osoba.), z něhož je zřejmé, že dne 7. 7. 2017 byla z bankovního účtu č. č. účtu provedena platba na bankovní účet č. č. účtu ve výši 45 000 Kč, kdy variabilním symbolem bylo číslo smlouvy, tj. Anonymizováno.
7. Formulářem Hodnocení klienta ze dne 3. 7. 2017, kopií pracovní smlouvy včetně výplatní pásky, výpisem z účtu, výpisem z nebankovního registru klientských informací a výpisem záznamů z registru SOLUS žalobkyně prokazovala, že prověřovala před uzavřením smlouvy o úvěru schopnost žalovaného dlužnou částku splácet. Dle výpisu z registru SOLUS neměl žalovaný evidované dluhy. Podle výpisu z NRKI byl žalovaný hodnocen skórem 16, což má představovat, že klientova smlouva je hodnocena jako špatná (negativní příznak). Z pracovní smlouvy ze dne 13. 1. 2006 a jejího dodatku ze dne 13. 12. 2007 soud zjišťuje, že žalovaný je od 13. 1. 2006 na dobu neurčitou zaměstnán u společnosti Anonymizováno Anonymizováno s.r.o. jako montážní – výrobní dělník. Ze snímku obrazovky, který zachycuje výpis z účtu č. č. účtu, vyplývá, že účet je veden ve prospěch jméno FO. Kopie pohybů na účtu č. tel. číslo vedeného u ČSOB dokládá pouze vyplacení mzdy žalovanému od zaměstnavatele Anonymizováno Anonymizováno ve dvou případech, a sice v květnu 2017 ve výši 23 932 Kč a v červnu 2017 ve výši 21 960 Kč (tuto výši výplaty dokládají také předložené výplatní pásky). Na tomto stejném účtu byl také zřízen příkaz k inkasu ve výši 3 192 Kč měsíčně jako platba úvěru pod variabilním symbolem var. symbol, platba měla být poukazována na účet č. č. účtu. Ve formuláři Hodnocení klienta měl žalovaný jako příjem ze zaměstnání uvedenu částku 22 500 Kč čistého měsíčně. Mezi výdaji je uvedena částka 3 410 Kč jako životní minimum, 2 000 Kč měsíčně na bydlení a částka 6 144 Kč měsíčně jako splátka jiného úvěru a částka 1 000 Kč jako rezerva. Výdaje žalovaného byly zjištěny ve výši 11 554 Kč a použitelné měsíční prostředky žalovaného ve výši 9 946 Kč. V části „doplňující údaje neuvedené ve smlouvě o úvěru“ je uvedena skutečnost, že je žalovaný svobodný. Dále jako forma bydlení žalovaného je zaškrtnuto státní/obecní. Žalovaný žije sám. Jeho nejvyšší dosažené vzdělání je střední s maturitou.
8. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaný na poskytnutí úvěr neuhradil ničeho. Z odůvodnění usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 4. 2024, č. j. KSBR 30 INS 15258/2018-B -86, jímž bylo vzato na vědomí splnění oddlužení žalovaného a rozhodnuto, že se žalovaný od placení zbývajících pohledávek neosvobozuje, se zjišťuje, že žalovaný nesplnil řádně všechny povinnosti dle insolvenčního zákona . Žalovaný neuhradil minimálně 30 % zjištěných nezajištěných pohledávek, neboť v průběhu oddlužení došlo k poklesu jeho příjmu, což bylo rovněž z části zaviněno žalovaným (byl sankčně vyřazen Úřadem práce ČR z evidence uchazečů o zaměstnání a jeho následující příjem z výkonu zaměstnání byl nižší než při schválení oddlužení). Žalovaný tedy nehradil své závazky ani v insolvenčním řízení.
9. Z výzvy ze dne 14. 9. 2017 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě splatných splátek úvěru č. hodnota a 2 a upozornila jej na možnost zesplatnění celého úvěru. Výzvou ze dne 16. 10. 2017 pak žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě splatných splátek úvěru č. hodnota, 2 a 3, přičemž žalovaný byl opětovně upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru. Z oznámení ze dne 13. 11. 2017 se podává, že žalobkyně žalovaného vyrozuměla o zesplatnění úvěru v celkové výši 54 294 Kč a vyzvala jej k okamžité úhradě (do 10 dnů od odeslání dopisu). Z předžalobní výzvy ze dne 24. 5. 2018 pak bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění naposledy před podáním žaloby, a to dluhu z úvěrové smlouvy ve výši 54 294 Kč s příslušenstvím a se smluvní pokutou, přičemž mu byla určena lhůta 15 dnů od data odeslání výzvy. Podací arch dokládá odeslání předžalobní výzvy žalovanému dne 24. 5. 2018.
10. Po zhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli na základě návrhu ze dne 3. 7. 2017 akceptovaného dopisem ze dne 10. 7. 2017 úvěrovou smlouvu, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 45 000 Kč a žalovaný se zavázal dlužnou částku z úvěru spolu s úrokem ve výši 96,23 % ročně splatit 30 měsíčními splátkami ve výši 3 192 Kč splatnými vždy do každého 14. dne v měsíci s tím, že celková částka k zaplacení činila 95 760 Kč. Dále byly sjednány smluvní pokuty pro případ prodlení a náhrada nákladů souvisejících s prodlením. Žalobkyně převedla na bankovní účet označený ve smlouvě žalovaným částku 45 000 Kč. První splátka byla splatná dne 14. 8. 2017. Žalovaný však neuhradil ani jednu splátku úvěru, dostal se do prodlení s úhradou již první splátky. Žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k úhradě dlužných splátek. Z důvodu porušení smluvních povinností žalovaného žalobkyně s účinností ke dni 13. 11. 2017 zesplatnila celý úvěr. Ke dni zesplatnění měla činit dlužná částka 52 696 Kč, přičemž tato sestávala z původní dlužné jistiny úvěru ve výši 45 000 Kč a přirostlých úroků ve výši 7 696 Kč.
11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 183/2017 Sb. , tj. účinném od 1. 7. 2017 do 31. 12. 2017 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru se poskytovatelem rozumí ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.
12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
14. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na předmětný závazkový vztah je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jeho označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, kdy věřitel nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem, ale tato tvrzení si sám prověření, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018 ).
15. V projednávané věci si žalobkyně pro posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr obstarala minimum relevantních informací přímo od žalovaného a část vlastními silami. Tyto informace však byly jednoznačně nedostatečné, případně zkreslující. Žalobkyně argumentovala částkou životního minima určenou právním předpisem a dále přenesla svou povinnost prověřit schopnosti žalovaného na jeho stranu s odůvodněním, že žalovaný podepsal příslušná prohlášení a případně porušil svou povinnost tvrdit další výdaje. Podle názoru soudu však žalobkyně měla přistoupit k bližšímu zkoumání výdajové stránky hospodaření žalovaného, neboť nedisponovala ani jedinou relevantní informací o výdajích žalovaného (s výjimkou tvrzení žalovaného, na které ale nemůže žalobkyně spoléhat). Pouhý odkaz na životní minimum je dle soudu jednoznačně nedostatečný, když nemůže obsáhnout konkrétní situaci žadatele. Žalobkyně vycházela pouze z nákladů žalovaného na bydlení, které však neměla žádným způsobem podložené (nebo netvrdila a nepředložila listin y osvědčující skutečné výdaje žalovaného na bydlení). Mezi výdaje žalovaného uvažovala poměrně vysoké splátky jiného úvěru. V rámci scoringu NRKI byl navíc žalovaný vyhodnocen negativně. Již toto měla být pro žalobkyni indicie, aby poměry žalovaného prověřila podrobněji. V moci žalobkyně tedy nepochybně bylo požadovat od žalovaného doložení dokladů o úhradách nákladů souvisejících s bydlením, ale i skutečných měsíčních výdajích žalovaného, například doložením výpisu z účtu. Soudu byl předložen pouze jakýsi doklad o pohybech na účtu žalovaného, který znázorňuje pouze výplatu mzdy (jiné skutečnosti z důkazu předloženého žalobkyní nebylo možné zjistit). Soud tedy uzavírá, že takovéto zkoumání schopnosti žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr považuje za zcela nedostatečné a nenaplňující účel tohoto institutu, kterým je nejen ochrana spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti splácet, ale zprostředkovaně i ochrana společnosti jako celku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ).
16. Žalobkyně ani po poučení soudu podle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. nenavrhla důkazy ke svému tvrzení, že dostatečně zkoumala i výdajovou stránku žalovaného při prověřování jeho schopnosti splácet poskytovaný úvěr. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí a spokojila se s pouhým tvrzením žalovaného ohledně jeho výdajů.
17. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným jako neplatnou dle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. I přes znění předmětného ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem zákona o spotřebitelském úvěru je implementace předpisů EU vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C-679/18. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku, poplatcích či smluvních pokutách, jak vyplývají ze smlouvy.
18. Povinností žalovaného podle zákona o spotřebitelském úvěru (§ 87 odst. 1) bylo vrátit poskytnutou jistinu úvěru. Žalobkyně prokázala, že poskytla žalovanému částku ve výši 45 000 Kč. Žalovaný nárok žalobkyně nijak nezpochybnil, ani netvrdil a neprokázal, že by na svůj dluh cokoli uhradil. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy nelze uvažovat rozlišení pohledávky žalobkyně na původní či novou jistinu úvěru, případně se zohledněním přirostlých úroků. Povinností žalovaného je vrátit poskytnutou jistinu úvěru, tzn. skutečně poskytnuté peněžní prostředky, na které dle provedeného dokazování nebyla provedena žádná úhrada. Na jistině úvěru tedy zbývá dluh ve výši 45 000 Kč. Právě tuto částku soud žalobkyni přiznal společně s úrokem z prodlení, na nějž žalobkyni vzniklo právo v souladu s § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , neboť žalovaný se dostal do prodlení s plněním svého závazku. Pokud jde o povinnost žalovaného vrátit poskytnutou jistinu, byl k tomu ze strany žalobkyně vyzván předžalobní výzvou ze dne 24. 5. 2018. Výzva byla podána k poštovní přepravě dne 24. 5. 2018, žalované mohla být na základě fikce doručení podle § 573 o. z. doručena nejdříve dne 29. 5. 2018. Ve výzvě byla žalovanému poskytnuta lhůta k plnění do 15 dnů od odeslání (tuto lhůtu soud s přihlédnutím k datu odeslání a doručení výzvy považuje v souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru za přiměřenou). Žalovaný byl povinen dlužnou částku uhradit nejpozději do 8. 6. 2018, v této lhůtě však neuhradil ničeho. Od následujícího dne 9. 6. 2018 byl tedy žalovaný v prodlení. Žalobkyně přesto v žalobě uplatnila nárok na zaplacení úroku z prodlení až od 12. 6. 2018, soud tedy žalobkyni přiznal tento požadovaný úrok z prodlení, tj. od 12. 6. 2018 do zaplacení. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. soud žalovanému uložil, aby přiznanou částku zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.
19. Výrokem II. tohoto rozsudku soud žalobu z důvodu vyslovené absolutní neplatnosti ve zbývajícím rozsahu zamítnul.
20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Vzhledem k tomu, že každý z účastníků měl ve věci částečný úspěch, soud jejich úspěch pro účely rozhodnutí o nákladech řízení kapitalizoval, a to ke dni vyhlášení rozsudku. Žalobkyně se v řízení domáhala částky 306 611,05 Kč (zaplacení jistiny ve výši 24 294 Kč, smluvní pokuty ve výši 11 067 Kč a úroků kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku v celkové výši 241 250,05 Kč), úspěšná však byla pouze co do částky 67 777,08 Kč (v jistině ve výši 45 000 Kč a úroku ve výši 22 777,08 Kč). Z toho zřetelně vyplývá převažující úspěch žalovaného ve věci. V úvahu by tedy přicházelo uložení povinnosti žalobkyni zaplatit žalovanému poměrnou náhradu nákladů řízení. Soud však přihlédl k tomu, že žalovaný nebyl v řízení aktivní (nic netvrdil ani neprokazoval na svoji obranu, neúčastnil se nařízeného jednání) a žádné náklady mu tak nevznikly. Soud tedy rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních.
Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.