Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
5 C 287/2024-34
Okresní soud v Náchodě rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Slížkovou ve věci
žalobce:Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno IČO IČO zainteresované společnosti 0/0
sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0
zastoupený advokátem Anonymizováno. Anonymizováno Anonymizováno
sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalované:Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0
Adresa zainteresované osoby 0/0
o zaplacení 28 982,55 Kč s příslušenstvím (úvěr)
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 26 000 Kč.
II. Žaloba se zamítá ohledně částky 1 948,46 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 27 948,46 Kč od datum do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku ve výši 424,97, kapitalizovaného úroku ve výši 24 054,19 Kč a dále ohledně částky 1 034,09 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 26 000 Kč.II. Žaloba se zamítá ohledně částky 1 948,46 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 27 948,46 Kč od , datum, do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku ve výši 424,97, kapitalizovaného úroku ve výši 24 054,19 Kč a dále ohledně částky 1 034,09 Kč.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
1. Žalobce podal proti žalované žalobu o zaplacení 28 982,55 Kč se zákonným úrokem z prodlení a smluvním úrokem tak, jak je vyčíslen ve výrok I. tohoto rozsudku. Dále po žalované žalobce požaduje zaplacení smluvní pokuty v celkové výši 1 034,09 Kč. V žalobě uvedl, že právní předchůdce žalobce společnost právnická osoba., IČ: IČO poskytl žalované v hotovosti úvěr ve výši 30 000 Kč. Za úvěr se žalovaná zavázala úvěr vrátit včetně poplatku 25 776 Kč za poskytnutí úvěru ve 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč. Žalobce v žalobě uvedl, že právní předchůdce žalobce provedl posouzení schopnosti žalované úvěr splácet. Žalovaná dosud zaplatila pouze 4 000 Kč.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. K soudnímu jednání se bez omluvy nedostavila. Žalobce svoji neúčast u soudního jednání omluvil, souhlasil, aby jednání proběhlo v jeho nepřítomnosti.
3. Ze žádosti o úvěr soud zjistil, že žalovaná v souvislosti se žádostí o úvěr uvedla příjem – rodičovský příspěvek 10 630 Kč, další sociální dávky ve výši 29 495 Kč, 3 vyživované osoby a měsíční výdaje celkem hodnota Kč. Příjmy žalované nebyly ničím doloženy.
4. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce společností právnická osoba., IČ: IČO a žalovanou považuje soud za prokázané, že dne datum poskytl právní předchůdce žalobce žalované úvěr 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr včetně poplatku 25 776 Kč vrátit ve 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč.
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen jako „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
7. Podle § 2048 Občanského zákoníku, sjednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do datum (dále též jen jako „s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle § 86 odst. 2 s. ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena, jedná o platný smluvní závazek.
11. V daném případě nelze smlouvu o úvěru považovat za platnou vzhledem k tomu, že v řízení nebylo prokázáno, že ze strany právního předchůdce žalobce došlo k pečlivému posouzení schopnosti žalované úvěr splácet, když žalobce v tomto směru soudu nepředložil dostatečné důkazy. Žalobce sice předložil listinu – „Žádost o úvěr“, ve které žalovaný uvedl výši jejích příjmů a výdajů a počet vyživovaných osoba, avšak tyto skutečnosti, především příjmy žalované ničím nedoložil tak, aby soud mohl jejich správnost přezkoumat. Navíc, podle názoru soudu, v případě, že by žalovaná měla po odečtení uváděných příjmu z výdajů, které uvedla, čistý příjem pouze ve výši 14 235 Kč, nebyla při počtu tří vyživovaných osob bez ohrožení základních životních potřeb, schopna úvěr řádně splácet (splátky 3 984 Kč měsíčně po dobu 14 měsíců). Schopnost žalované úvěr splácet tedy nebyla posouzena v souladu se zákonem. Žalobce neprokázal skutečné schopnosti žalované úvěr vrátit ve lhůtě stanovené smlouvou. Žalobce se bez důležitého důvodu nezúčastnil soudního jednání, proto jej soud nemohl poučit o důkazní povinnosti podle § 118a odst. 3 o.s.ř.. Z uvedeného je tak zřejmé, že žalobce neprokázal, že před uzavřením smlouvy při posouzení úvěruschopnosti žalované postupoval jeho právní předchůdce s odbornou péčí. Žalobce tedy neprokázal, že pečlivě, v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru, jeho právní předchůdce zjišťoval schopnosti žalované úvěr ve stanovené lhůtě vrátit.
12. Pokud právní předchůdce žalobce přesto, že pečlivě neposoudil schopnost žalované úvěr a jeho příslušenství v souladu se smlouvou zaplatit, byla smlouva od počátku neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú.. Neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu. Porušení zákona ze strany poskytovatele úvěru zjevně porušuje veřejný pořádek, neboť v případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného. Nárok žalobce soud tedy posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 Občanského zákoníku. Podle smlouvy o úvěru právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 30 000 Kč, žalovaná žalobci zaplatila 4 000 Kč. Bezdůvodné obohacení, které dosud žalovaná žalobci nevrátila, tedy představuje částku 26 000 Kč.
13. S ohledem na shora uvedené závěry o neplatnosti smlouvy o úvěru soud žalobci přiznal pouze částku 26 000 Kč a ve zbytku žalovaného nároku žalobu zamítl. Žalobce z důvodu neplatnosti smlouvy nemá nárok na zaplacení poplatků za poskytnutí úvěru, nákladů spojených s uplatněním pohledávky, úroků z prodlení ani na zaplacení smluvní pokuty.
14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř.. Ve větší části uspěla žalovaná, neboť předmětem sporu byla nejen jistina 28 982,55 Kč, ale také smluvené úroky a úroky z prodlení, které ve svém součtu přesahují částku, přiznanou žalobci ve výroku I. rozsudku. Z tohoto důvodu soud nemohl žalobci náhradu nákladů řízení ani částečně přiznat. Žalované v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Hradci Králové, prostřednictvím podepsaného soudu.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna řádně a včas, lze se plnění domáhat návrhem na exekuci.