Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
10 C 131/2024-52
Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem Mgr. Ondřejem Moravcem ve věci
žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 se sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0
o zaplacení 35 082,60 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 12 240 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala 22 842,60 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 1 309,25 Kč, kapitalizovaného úroku 546,06 Kč, úroku ve výši 18,18 % ročně z částky 8 720,27 Kč od datum do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8 720,27 Kč od datum do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 1 701,34 Kč, kapitalizovaného úroku 1 351,43 Kč, úroku ve výši 24,12 % ročně z částky 11 331,80 Kč od datum do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 11 331,80 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek za žalobu ve výši 351 Kč. Soudní poplatek je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet č. č. účtu, variabilní symbol var. symbol, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 12 240 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala 22 842,60 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 1 309,25 Kč, kapitalizovaného úroku 546,06 Kč, úroku ve výši 18,18 % ročně z částky 8 720,27 Kč od , datum, do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8 720,27 Kč od , datum, do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 1 701,34 Kč, kapitalizovaného úroku 1 351,43 Kč, úroku ve výši 24,12 % ročně z částky 11 331,80 Kč od , datum, do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 11 331,80 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek za žalobu ve výši 351 Kč. Soudní poplatek je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet č. , č. účtu, , variabilní symbol , var. symbol, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení celkem 35 082,60 Kč společně s výše uvedeným příslušenstvím a náhrady nákladů řízení.
2. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně (původní věřitelka), společnost právnická osoba, uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o úvěru č. tel. číslo, na jejímž základě poskytla žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč (v žalobě jako nárok 1). Žalovaný se zavázal uhradit tuto částku spolu s úroky ve dvaapadesáti týdenních splátkách po 364 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas a závazky ze smlouvy porušil. Od uzavření smlouvy o úvěru do podpisu smlouvy o postoupení pohledávky zaplatil žalovaný na dluh celkem 2 000 Kč, poté již ničeho. Žalobkyně dále tvrdila, že její právní předchůdkyně (původní věřitelka), společnost právnická osoba, uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o úvěru č. tel. číslo, na jejímž základě poskytla žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč (v žalobě jako nárok 2). Žalovaný se zavázal uhradit tuto částku spolu s úroky ve pětašedesáti týdenních splátkách po 465 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas a závazky ze smlouvy porušil. Od uzavření smlouvy o úvěru do podpisu smlouvy o postoupení pohledávky zaplatil žalovaný na dluh celkem 10 760 Kč, pak už nic. Obě pohledávky za žalovaným byly na žalobkyni postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum. Tuto skutečnost původní věřitelka žalovanému písemně oznámila.
3. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila, že původní věřitelka splnila svou zákonnou povinnost, neboť s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného. Původní věřitelka ověřovala tyto informace z pracovní smlouvy a výplatních pásek. Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřila, že žalovaný není v insolvenci. Žalovaný uvedl, že je zaměstnaný na hlavní pracovní poměr, jeho měsíční příjem činí 9 570 Kč, další čisté měsíční příjmy domácnosti jsou ve výši 20 000 Kč, nemá vyživovací povinnost k jiné osobě a nemá sjednané jiné úvěry či půjčky. Tyto informace byly zaznamenány v zákaznické kartě ze dne datum. Co se týče úvěru z ledna 2022, zde žalovaný uvedl obdobné informace s tím, že jeho měsíční příjem činil 15 306 Kč. Tyto informace byly zaznamenány v zákaznické kartě ze dne datum. I v tomto případě původní věřitelka ověřila údaje sdělené žalovaným z pracovní smlouvy a výplatních pásek, také lustrovala osobu žalovaného v insolvenčním rejstříku.
4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač si zásilku s žalobou a s výzvou k vyjádření osobně převzal dne datum.
5. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů. Žalobkyně již v žalobním návrhu sdělila, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaného soud vyzval, aby se vyjádřil, zda s tímto postupem souhlasí, na tuto výzvu však nereagoval. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. u žalovaného předpokládal, že proti projednání věci bez nařízení jednání nemá žádné námitky.
6. Soud má za prokázané následující skutečnosti:
7. Z žádosti o spotřebitelský úvěr (karty zákazníka) ze dne datum soud zjistil, že jejím prostřednictvím žalovaný požádal původní věřitelku o poskytnutí úvěru ve výši 30 000 Kč, přičemž uvedl, že je svobodný, žije s rodiči, má učňovské vzdělání, o úvěr žádá kvůli neočekávaným výdajům, nevyživuje jinou osobu a je zaměstnán ve společnosti právnická osoba jako úklidový pracovník s čistým měsíčním příjmem 15 306 Kč. Výdaje žalovaný vyčíslil na 3 000 Kč. Z žádosti vyplývá, že žalovaný předložil pracovní smlouvu a dvě výplatní pásky za říjen a listopad 2021. Tyto dokumenty žalobkyně soudu nedoložila. Smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne datum bylo prokázáno, že se na jejím základě původní věřitelka zavázala poskytnout a také poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původní věřitelce jistinu úvěru společně s úrokem ve výši 9 817 Kč, poplatkem za zpracování úvěru 1 500 Kč a poplatkem za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení 3 851 Kč (celkem na úrocích a poplatcích 15 168 Kč), to vše v 65 týdenních splátkách po 465 Kč. RPSN činila 167,56 %. Z tabulky umoření dluhu vyplývá, že žalovaný na dluh dosud zaplatil 10 760 Kč.
8. Z žádosti o spotřebitelský úvěr (karty zákazníka) ze dne datum soud dále zjistil, že jejím prostřednictvím žalovaný požádal původní věřitelku o poskytnutí úvěru ve výši 12 000 Kč, přičemž uvedl, že je svobodný, žije s rodiči, má základní vzdělání, o úvěr žádá kvůli potřebě financí na dovolenou, nevyživuje jinou osobu a je zaměstnán ve společnosti právnická osoba jako operátor výroby s čistým měsíčním příjmem 9 570 Kč. Mezi další čisté příjmy domácnosti uvedl 20 000 Kč. Výdaje žalovaný vyčíslil na 2 046 Kč (interní splátky původní věřitelce) a dále 2 000 Kč. Z žádosti vyplývá, že žalovaný předložil pracovní smlouvu na dobu neurčitou a dvě výplatní pásky za březen a duben 2022. Tyto dokumenty žalobkyně soudu nedoložila. Smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne datum bylo prokázáno, že se na jejím základě původní věřitelka zavázala poskytnout a také poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původní věřitelce jistinu úvěru společně s úrokem ve výši 5 101 Kč, poplatkem za zpracování úvěru 1 500 Kč a poplatkem za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení 2 316 Kč (celkem na úrocích a poplatcích 8 917 Kč), to vše v 52 týdenních splátkách po 364 Kč. Z tabulky umoření dluhu vyplývá, že žalovaný na dluh dosud zaplatil 2 000 Kč.
9. Původní věřitelka postoupila pohledávku za žalovaným (vzniklou z obou uzavřených smluv o úvěru) na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum a postoupení pohledávky žalovanému oznámila dopisem ze dne datum, odeslaným žalovanému dne datum.
10. Předžalobní výzvu ze dne datum žalobkyně odeslala žalovanému dne datum.
11. Žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně (původní věřitelka) náležitě zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Ve spise se nenachází relevantní důkaz, ze kterého by vyplývalo, že původní věřitelka řádně zjišťovala a posuzovala majetkové a osobní poměry žalovaného.
12. Ze shora provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:
13. Původní věřitelka poskytla žalovanému na základě smluv o spotřebitelském úvěru peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit poskytnuté částky spolu s úrokem a dalšími poplatky. Žalobkyně neprokázala, že by původní věřitelka důsledně zjišťovala schopnost žalovaného úvěr splácet. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek.
14. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
15. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
17. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
18. V § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je dále stanoveno, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
19. Podle § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem k citovanému ustanovení je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
20. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, „[o]becné soudy (…) by měly poskytovatele úvěrů vést (…) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“
21. Právní posouzení věci:
22. Soud považuje za zjištěné a prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 25 000 Kč na základě uzavřených smluv o úvěru. Povinností právní předchůdkyně žalobkyně jakožto poskytovatele finančních prostředků však bylo, aby před uzavřením smlouvy řádně prověřila, zda je žalovaný schopný poskytnutý úvěr splácet, a to v souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. K tomu ovšem nedošlo.
23. Soud především podotýká, že žalobkyně soudu nedoložila žádný doklad, který by prokazoval ověřování tvrzených příjmů a výdajů žalovaného v době před uzavřením obou smluv o úvěru. Ze zákaznických karet nevyplývá, že tvrzené výdaje žalovaného byly jakkoli ověřovány, mělo dojít pouze k ověření příjmů. Navíc původní věřitelka vycházela z toho, že veškeré měsíční výdaje žalovaného jsou pouze 3 000 Kč, respektive 4 046 Kč, což je částka, která se soudu jeví jako nepřiměřeně nízká. Je otázkou, zda by taková částka mohla žalovanému stačit k pokrytí veškerých výdajů na jeho základní životní potřeby (jídlo, ošacení, jízdné, mobilní tarif atd.). Nicméně i pokud by tato částka odpovídala skutečnosti, původní věřitelka ji nijak neověřila, spolehla se jen na ničím nedoložené tvrzení žalovaného. Pokud jde o příjmy žalovaného, byly sice podle karty doloženy výplatními páskami a pracovní smlouvou, tyto listiny však žalobkyně nedoložila, soud je tak nemohl dále posoudit. I tak je však zjevné, že při měsíčním příjmu pouhých 9 570 Kč (v případě žádosti o úvěr z května 2022) musela mít původní věřitelka důvodné pochyby o schopnosti žalovaného splácet úvěr. Jím dále uváděný další příjem domácnosti 20 000 Kč původní věřitelka opět nijak neověřila, žalovaný ani neupřesnil, o jaký příjem se jedná a kdo jím měl disponovat. Nedošlo tak ke zjištění majetkové situace žalovaného a posouzení jeho pravidelných měsíčních příjmů a výdajů v širším kontextu. Ležérní postup právní předchůdkyně žalobkyně navozuje pochybnosti o tom, že jejím skutečným cílem bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného. Dle názoru soudu se jednalo pouze o formalistické zachycení příjmů a výdajů žalovaného. Žalobkyně navíc ani nedoložila žádný doklad o tom, že by snad její právní předchůdkyně provedla lustraci žalovaného v příslušných registrech dlužníků. Žalovaný měl být lustrován pouze v insolvenčním rejstříku, nebylo tvrzeno ani doloženo, že by právní předchůdkyně jeho osobu prověřila i jinými způsoby.
24. V daném případě se tak nejednalo o řádné prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet. Za situace, při které žalobkyně neprokazuje, že skutečně došlo ke komplexnímu zjišťování majetkových poměrů žalovaného, soud uzavírá, že nedošlo k řádnému prověření jeho úvěruschopnosti, což má za následek absolutní neplatnost smluv o úvěru. Pro doplnění soud dodává, že v kontextu rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C-679/18 OPR-právnická osoba. v. GK, je jeho povinností zabývat se ex offo, tedy i bez námitky dlužníka, otázkou, zda věřitel náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele, a pokud této povinnosti nedostál, je povinností soudu vyvodit z tohoto porušení odpovídající následek – absolutní neplatnost smlouvy. Je tedy nerozhodné, že smlouvy o spotřebitelském úvěru byly uzavřeny ještě v době platnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do datum, jehož tehdejší dikce (Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.) mohla navozovat dojem, že se jedná toliko o neplatnost relativní. Takový výklad však SDEU odmítl, jak bylo naznačeno výše.
25. Jelikož soud dospěl k závěru, že jsou smlouvy o úvěru absolutně neplatné (§ 580 a násl. o. z.), přičemž právní předchůdkyně žalobkyně na jejich základě žalovanému poskytla 15 000 Kč a 10 000 Kč, je žalovaný povinen žalobkyni v souladu s § 2991 o. z. vydat to, oč se bezdůvodně obohatil. Jinými slovy je povinen žalobkyni vrátit to, co získal z neplatných smluv o úvěru, a co doposud původní věřitelce, resp. žalobkyni, na kterou pohledávka v mezidobí přešla, nezaplatil. Žalovaný je tedy povinen zaplatit žalobkyni celkem 12 240 Kč (viz výrok I. tohoto rozsudku), tj. zbývající jistiny poskytnutých částek. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, doloženého tabulkami umoření, že žalovaný na dluh v případě smlouvy o úvěru ze dne datum dosud uhradil 2 000 Kč (zbývá mu tedy zaplatit 8 000 Kč), v případě smlouvy ze dne datum dosud uhradil 10 760 Kč (zbývá mu tedy zaplatit 4 240 Kč). Součet doposud nezaplacených jistin úvěrů je právě 12 240 Kč (8 000 Kč + 4 240 Kč).
26. Ve zbylé části soud žalobu zamítl, neboť s ohledem na neplatnost obou smluv o úvěru nemá žalobkyně na další plnění nárok (viz výrok II. tohoto rozsudku). Neplatnými jsou tak ujednání o úrocích z úvěru či dalších poplatcích. Jelikož podle § 87 odst. 1, věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, nelze uzavřít, že se žalovaný dostal do prodlení ve smyslu § 1970 o. z. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení totiž dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaný dostane až tehdy, pokud neuhradí zbývající dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Tuto lhůtu považuje soud za přiměřenou ve smyslu již zmiňovaného § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť při nečinnosti žalovaného neměl jak jinak zjistit, jaká jiná doba je vzhledem k jeho možnostem přiměřená. Takové okolnosti měl tvrdit a prokazovat žalovaný.
27. Žalovaný byl ve sporu převážně úspěšný, v řízení však zůstal nečinným, a žádné náklady mu tudíž nevznikly. Proto soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III. tohoto rozsudku).
28. Vzhledem k tomu, že soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, bylo povinností soudu doměřit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení ve smyslu položky 2 odstavec 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení činí dle položky 1 odst. 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků 1 755 Kč, dosud bylo na poplatku uhrazeno 1 404 Kč. Povinností žalobkyně je tudíž doplatit soudní poplatek ve výši 351 Kč (výrok IV. tohoto rozsudku). V případě, že tato částka nebude ve stanovené lhůtě uhrazena, předá soud věc nejdříve po 30 dnech od uplynutí lhůty k zaplacení příslušnému celnímu úřadu k vymáhání.
29. Lhůta k plnění vychází z § 160 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li dobrovolně splněna povinnost stanovená tímto rozhodnutím, lze podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.