Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
13 C 31/2024-32
Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní Mgr. Jitkou Svobodovou ve věci
žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0
o zaplacení částky 16 830 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 17. 4. 2024 do zaplacení.
II. Žaloba se, co do zaplacení
částky 3 250 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 250 Kč od 22. 2. 2023 do 16. 4. 2023
úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 3 250 Kč od 17. 4. 2024 do zaplacení,
úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 10 000 Kč od 17. 4. 2024 do zaplacení,
nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč,
a zaplacení částky 3 580 Kč, z a m í t á .
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 850,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 17. 4. 2024 do zaplacení.II. Žaloba se, co do zaplaceníčástky 3 250 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 250 Kč od 22. 2. 2023 do 16. 4. 2023úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 3 250 Kč od 17. 4. 2024 do zaplacení,úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 10 000 Kč od 17. 4. 2024 do zaplacení,nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč,a zaplacení částky 3 580 Kč, z a m í t á .III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 850,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně podala proti žalovanému návrh na zaplacení částky 16 830 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum prostřednictvím internetových stránek webová stránka a SMS zpráv smlouvu o zápůjčce. Žalobkyně půjčila žalovanému dne datum částku 10 000 Kč. Tato částka byla žalovanému připsána na účet, který sdělil žalobkyni. Ve smlouvě se žalovaný zavázal vrátit společnosti částku 10 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 3 250 Kč, celkem částku 13 250 Kč, do dne datum. Na svůj dluh žalovaný neuhradil žádnou částku. Žalovaný se tak dostal do prodlení, když neuhradil řádně a včas sjednanou částku, která ke dni datum činila na dlužné zápůjčce částku ve výši 10 000 Kč a na dlužném souhrnném poplatku částku ve výši 3 250 Kč, celkem hodnota Kč. Za opožděné úhrady byla žalovanému stanovena smluvní pokuta ve výši 3 580 Kč a vyčísleny účelně vynaložené náklady za zaslání pěti písemných výzev v celkové výši 2 500 Kč. Z tohoto důvodu žalobkyně požaduje zaplacení částky 13 250 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 250 Kč od datum do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky v částce 2 500 Kč a částku 3 580 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku ze dne datum, ani na tuto nijak nereagoval, proto se žalobkyně se svým nárokem obrátila k soudu.
2. Žalovaný se k jednání, které se konalo dne datum nedostavil, ač byl řádně vyrozuměn obsílkou, doručenou mu fikcí dne datum dle § 49 o. s. ř. o. s. ř. a soud pak ve smyslu § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. rozhodl bez účasti žalovaného. Žalovaná se z jednání omluvila.
3. Z předložených listinných důkazů, a to ze smlouvy o úvěru ze dne datum, všeobecných smluvních podmínek, výpisu z běžného účtu žalobkyně za měsíc, rok, upomínek ze dne datum, datum, datum, datum a datum a výzvy k plnění podle § 142a o. s. ř. o. s. ř. ze dne datum včetně podacího lístku, soud zjistil, že smlouva o úvěru měla být uzavřena dne datum mezi žalovaným a žalobkyní. Smlouva není podepsána žádnou smluvní stranou, je zde uvedena e-mailová adresa žalovaného, telefonní číslo. Dále byl předložen výpisu z běžného účtu žalobkyně za měsíc, rok, dle kterého žalovaný zaslal žalobkyni dne datum ze svého účtu č. č. účtu pod VS var. symbol částku 1 Kč a žalobkyně na tento účet pod stejným VS dne datum odeslala částku 10 000 Kč. Dále bylo zjištěno, že žalovanému byla zaslána výzva k plnění podle § 142a o. s. ř. o. s. ř. ze dne datum.
4. Ze zprávy právnická osoba. bylo zjištěno, že účet č. č. účtu je veden na jméno Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0.
5. Soud vyzval žalobkyni k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy. Žalobkyně ve svém návrhu uvedla, že před uzavřením smlouvy si žalobkyně od žalovaného vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřil na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného (kdy žalovaný je dle § 84 odst. 2 ZSÚ povinen poskytnout žalobkyni úplné a pravdivé informace), resp. případně nahlédnutím do relevantních databází. Poskytnuté informace a dokumenty byly žalobkyní vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalovaného. Dle názoru žalobkyně tak splnila svou povinnost dle § 86 ZSÚ, když řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Na základě tohoto prověření žalobkyně dospěla k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného zápůjčku splácet a v návaznosti na toto prověření byla s žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce. Tato svá tvrzení žalobkyně soudu nijak nedoložila. K výzvě soudu následně uvedla, že již nebude doplňovat žádná skutková tvrzení ohledně úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně se k jednání dne datum nedostavila, soud žalobkyni tedy nemohl vyzvat ve smyslu § 118a odst. 1 , 3 o. s. ř. o. s. ř. k doplnění skutkových tvrzení a důkazů k prokázání skutečnosti, že byla mezi účastníky platně uzavřena smlouva o zápůjčce.
6. Z provedených důkazů pak bylo po skutkové stránce prokázáno, že žalobkyně poukázala dne datum na účet žalovaného vedený u právnická osoba. částku 10 000 Kč. Ze zprávy právnická osoba. bylo prokázáno, že účet, na který byla poukázána předmětná platba, je účtem žalovaného. Naopak dle názoru soudu však nebylo prokázáno, že by mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce, když soud tuto smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou z důvodu řádného neprozkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy.
7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
8. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu.
9. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , jehož závěry, byť se týká předchozí právní úpravy, lze mutatis mutandis aplikovat i pro výklad shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru).
10. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně vycházela z údajů, které jí žalovaný sdělil a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, pracovní, příjmové, výdajové a jiné relevantní poměry a tyto žalobkyně ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného (kdy žalovaný je dle § 84 odst. 2 ZSÚ povinen poskytnout žalobkyni úplné a pravdivé informace). Poskytnuté informace a dokumenty byly žalobkyní vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalovaného. Zákaznickou kartu ani dokumenty předložené jí žalovaným žalobkyně soudu nedoložila. Soud toto považuje za zcela nedostatečné. Toto pak budí dojem, že žalobkyně neměla v úmyslu skutečně prověřit schopnost žalovaného poskytovaný spotřebitelský úvěr splácet, ale jen vyžádanými doklady v případném soudním sporu doložit, že se o to snažila. Vzhledem k uvedenému soudu nezbylo než uzavřít, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 , publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015) a na uzavřenou smlouvu o zápůjčce nahlížet jako na absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 o. z.
11. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, kterou žalovaný žalobkyni nevrátil ani z části. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil a je povinen obohacení vydat (§ 2991 o. z.). Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na dobu uplynulou od obohacení žalovaného, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003 ). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k plnění, neboť z přiloženého podacího archu se nepodává, že by se zasílaná zásilka dostala do sféry dispozice žalovaného, ale ostatně ani to, že by obsahem zasílané zásilky byla výzva k plnění. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měl žalovaný objektivní možnost se seznámit až dne 15. 4. 2024 (kdy byla žalovanému doručena žaloba spolu s výzvou, aby se k ní vyjádřil), následující den, tj. 16. 4. 2024, tak byl žalovaný povinen bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinil, dostal se dne 17. 4. 2024 do prodlení.
12. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků důvodnou a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 000 Kč od datum do zaplacení, podle § 1970 o. z., když jejich výše je stanovena v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění.
13. Ohledně částky 3 250 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 250 Kč od datum do datum, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 3 250 Kč od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 10 000 Kč od datum do zaplacení a s náhradami nákladů spojených s uplatněním pohledávky v částce 2 500 Kč a ohledně částky 3 580 Kč byl návrh žalobkyně jako nedůvodný zamítnut.
14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 850,40 Kč, přičemž tato částka představuje 3,47 % z jejich celkové výše představující rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení a úspěchu žalovaného. Náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč, z paušální náhrady nákladů řízení za tři úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání nebo návrh ve věci samé, výzva k plnění) podle § 14b odst. 1 a § 11 odst. 1 a.t.., náhrady hotových výdajů v paušální částce po 100 Kč za každý úkon právní služby dle § 13 odst. 3 a.t. a náhrady za 21 % DPH z odměn a náhrad. Jejich zaplacení uložil žalovanému tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Lounech.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o. s. ř. o. s. ř. ).