Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 C 124/2024-34

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní Mgr. Magdalenou Kolářovou ve věci

žalobkyně: Anonymizováno, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0

proti

žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0

o zaplacení 15 755,62 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 999 Kč, jejíž splatnost se stanoví 15. den od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení 1 Kč, úroku z prodlení z částky 15 000 Kč od 27. 10. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 373,29 Kč za období od 23. 9. 2022 do 13. 10. 2023, kapitalizovaného úroku ve výši 10 935,58 Kč a částky 755,62 Kč zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 999 Kč, jejíž splatnost se stanoví 15. den od právní moci rozsudku.II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení 1 Kč, úroku z prodlení z částky 15 000 Kč od 27. 10. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 373,29 Kč za období od 23. 9. 2022 do 13. 10. 2023, kapitalizovaného úroku ve výši 10 935,58 Kč a částky 755,62 Kč zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, představující nesplacený úvěr poskytnutý žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně, společností Anonymizováno, IČO IČO (dále též jako „právní předchůdkyně žalobkyně“), na základě smlouvy o úvěru ze dne 13. 6. 2022, č. hodnota, jež byla uzavřena, když žalovaný na smlouvu zaslanou mu na verifikovaný e-mail připojil jedinečný autorizační kód, který mu právní předchůdkyně žalobkyně přidělila na základě jeho žádosti o úvěr SMS zprávou na mobilní telefon. Na základě této smlouvy čerpal žalovaný úvěr v částce 15 000 Kč, kterou mu právní předchůdkyně žalobkyně poukázala na jím uvedený účet, a který měl být splacen na základě dodatku úvěrové smlouvy nejpozději do 22. 9. 2022. Kromě jistiny měl žalovaný zaplatit i poplatek za poskytnutí úvěru ponížený na částku 6 589 Kč, jistina byla ponížena na částku 15 000 Kč. Žalovaný však nezaplatil ničeho. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 10. 2023 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní s účinností od 26. 10. 2023. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 36 191,20 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 15 000 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 6 589 Kč, smluvní pokuty ve výši 755,62 Kč, postoupeného smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků ve výši 3 846,58 Kč, za období od 23. 9. 2022 do 10. 6. 2023 (smluvní úroková sazba ve výši 36 % ročně), poplatků za odeslání písemných upomínek ve výši 10 000 Kč. Žalobkyně v soudním řízení uplatňuje nesplacenou jistinu ve výši 15 000 Kč, nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 6 589 Kč, postoupený smluvní úrok za poskytnutí finančních prostředků po revizním přepočtu ve výši 3 864,58 Kč, za období od 23. 9. 2022 do 10. 6. 2023, poplatek za odeslání písemných upomínek ve výši 500 Kč, smluvní pokutu ve výši 755,62 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 373,29 Kč za období od 23. 9. 2022 do 13. 10. 2023. Žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala předžalobní upomínkou k plnění.

2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala schopnost žalovaného splácet úvěr na základě žalovaným vyplněné žádosti o úvěr, v níž žalovaný uvedl číslo svého občanského průkazu, požadovanou částku úvěru, údaje o zaměstnání a své měsíční příjmy a výdaje. Tyto údaje byl žalovaný povinen uvést úplně, správně a pravdivě. Na základě předložených dokumentů a údajů sdělených žalovaným byla s odbornou péčí posuzována schopnost žalovaného splácet úvěr a možnost dostát svému závazku. S ohledem na výši příjmů a výši úvěru právní předchůdkyně žalobkyně vyhodnotila žalovaného jako způsobilého ke splácení úvěru ve výši 15 000 Kč, neboť žalovanému měsíčně zbývalo k úhradě ostatních závazků cca 20 413 Kč. Žalovaný ani nemá a v době uzavření smlouvy neměl jediný záznam v insolvenčním rejstříku.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání nařízenému na den 22. 8. 2024, k němuž byl řádně předvolán, se bez omluvy nedostavil.

4. Žalobkyně se z nařízeného jednání na den 22. 8. 2024 omluvila, o odročení jednání nežádala, soud proto jednal v nepřítomnosti účastníků podle

5. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky a má povolen trvalý pobyt na území České republiky. Vzhledem k tomu, že Smlouva mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o právní pomoci poskytované justičními orgány a o úpravě některých právních vztahů v občanských a trestních věcech (Praha, 29. 10. 1992; č. 209/1993 Sb.), neupravuje zvláštní pravidla pro určení pravomoci soudů obou států k projednávání sporů plynoucích ze shora uvedené smlouvy, aplikoval soud úpravu obsaženou v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), přičemž příslušnost českých soudů věc projednat je dána na základě čl. 17 citovaného nařízení, když žalovaný měl v době uzavření smlouvy doposud na území České republiky evidován trvalý pobyt. Rozhodným právem je dle čl. 6 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), právo české, neboť žalovaný má bydliště na území České republiky.

6. Na základě provedeného dokazování má soud za zjištěný následující skutkový stav:

7. Žalobkyně je právnickou osobou s předmětem podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, zprostředkovatelská činnost v pojišťovnictví, činnost účetních poradců, vedení účetnictví, vedení daňové evidence (zjištěno z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně).

8. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena dne 13. 6. 2022 smlouva o spotřebitelském úvěru číslo spisová značka, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 15 000 Kč, přičemž při překročení doby splatnosti zápůjční úroková sazba činila 36 % ročně, úrok 443,84 Kč, poplatek za sjednání úvěru 6 145 Kč, celkem měl žalovaný v rámci jednorázové splátky do 30 dnů od odeslání finančních prostředků žalovanému splatit 21 589 Kč. RPSN v daném případě činila 8 295,61 % ročně. Úvěr měl být poskytnut na bankovní účet žalovaného č. č. účtu, dodatkem ze dne 23. 8. 2022 bylo stanoveno nové datum splatnosti na 22. 9. 2022 (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi Anonymizováno a žalovaným č. spisová značka, ze dne 13. 6. 2022 a dodatku ke smlouvě o půjčce úvěru mezi Anonymizováno žalovaným ze dne 23. 8. 2022).

9. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy žalovanému poskytla informace o spotřebitelském úvěru (zjištěno z formuláře pro standardní (předsmluvní) informace o spotřebitelském úvěru).

10. Právní předchůdkyně žalobkyně v rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyšla z toho, že žalovaný má zdroj příjmů ze zaměstnaneckého poměru u společnosti Anonymizováno v částce 24 663 Kč, jeho výdaje činí celkem 4 250 Kč, neplatí žádné další splátky, jeho náklady na bydlení činí 3 000 Kč a ostatní výdaje činí 1 250 Kč (zjištěno ze žádosti o spotřebitelském úvěru č. hodnota).

11. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 15 000 Kč dne 13. 6. 2022 poskytla, a to převodem na účet žalovaného dle smlouvy o spotřebitelském úvěru (zjištěno z potvrzení o provedení transakce právnická osoba. ze dne 23. 10. 2023). Právní předchůdkyně žalobkyně dne 31. 1. 2022 obdržela z účtu, který je uveden ve smlouvě o spotřebitelském úvěru jako účet žalovaného, částku 1 Kč (zjištěno z potvrzení o platbě právnická osoba., ze dne 19. 10. 2023).

12. Právní předchůdkyně žalobkyně vyhotovila 4 upomínky, kterými žalovaného vyzývala k uhrazení dlužné částky (zjištěno z placené upomínky – upozornění ze dne 27. 9. 2022, 2. 10. 2022, 12. 10. 2022 a 22. 10. 2022).

13. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku ze smlouvy o úvěru za žalovaným na žalobkyni, o čemž žalovaného vyrozuměla (zjištěno z rámcové smlouvy o postupování pohledávek mezi Anonymizováno a žalobkyní ze dne 18. 7. 2022, dílčí smlouvy o postoupení pohledávek mezi Anonymizováno a žalobkyní, včetně přílohy č. hodnota – seznamu pohledávek v listinné podobě, potvrzení o provedení transakce od právnická osoba., ze dne 26. 10. 2023, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 11. 2023, včetně podacího archu ze dne 6. 11. 2023).

14. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky 36 191,20 Kč s úrokem z prodlení do 22. 2. 2024 (zjištěno z výzvy před podáním žaloby ze dne právnická osoba. 2024, včetně podacího archu).

15. Provedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přihlédl přitom ke všemu, co uvedli účastníci. Soud nemá žádný důvod pochybovat o skutečnostech vyplývajících z provedených důkazů.

16. Po právní stránce soud posoudil věc následovně.

17. Aktivní legitimace žalobkyně ve věci je dána podle an. , (dále jen o. z.), protože předmětná pohledávka na ni byla z právní předchůdkyně žalobkyně postoupena.

18. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně, jakožto úvěrujícím, a žalovaným jako úvěrovaným měla být uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 an. o. z., přičemž žalovaný vystupoval v pozici spotřebitele, neboť sjednával úvěr mimo rámec svého samostatného výkonu povolání či podnikání, což vyplývá z obsahu smlouvy, a tedy se jedná o smlouvu spotřebitelskou, a je tak nutné postupovat podle , o spotřebitelském úvěru. Soud má za prokázané, že žalovanému byl právní předchůdkyní žalobkyně poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaný zavázal zaplatit do 22. 9. 2022. Žalobkyně však, byť tvrdila, že její právní předchůdkyně úvěruschopnost žalovaného prověřovala, předložila k těmto tvrzením pouzeu žádost o spotřebitelském úvěru č. hodnota. Jelikož se žalobkyně z jednání nařízeného na den 22. 8. 2024 omluvila, vzdala se tím práva na poučení dle (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010) a soud tak rozhodoval na základě důkazů předložených spolu se žalobou a jejím doplněním.

19. Podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru posouzením úvěruschopnosti spotřebitele se rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

20. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

21. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

22. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Podle § 580 odst. 1 o. z. platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

24. Podle § 588 o. z. platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

25. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s ní spojená, včetně jejího zajištění.

26. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

27. Podle § 2397 o. z. úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

28. Podle § 2398 odst. 1 o. z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

29. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

30. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

31. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“), členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.

32. Podle čl. 23 směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

33. Předně je zapotřebí uvést, že soud má za to, že neplatnost smlouvy při nedostatečném posuzování úvěruschopnosti (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) je neplatností absolutní dle § 588 o. z., jak ostatně plyne i z rozsudku Soudní dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18, v němž je uvedeno, že „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“.

34. Soud zkoumal, zda právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, jak požaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Po provedeném dokazování z pohledu soudu právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného dostatečně nezkoumala, respektive žalobkyně nic takového neprokázala. Soud má za to, že věřitel může dostát své povinnosti pouze tehdy, pokud objektivně zjistí příjmy a výdaje dlužníka, např. prostřednictvím výplatních pásek, výpisů z bankovních účtů apod., a následně takto zjištěné informace vyhodnotí, kdy na jedné straně posoudí příjmy, na straně druhé výdaje, přičemž z rozdílu těchto hodnot zjistí, zda dlužník má dostatek finančních prostředků na splácení úvěru. Jen tímto způsobem věřitel dostojí své povinnosti dle zákona posoudit schopnost spotřebitele splácet úvěr.

35. Tvrzení, která žalobkyně v souvislosti s posouzením úvěruschopnosti žalovaného uvedla, jsou však velice obecná a vyplývá z nich, že právní předchůdkyně žalobkyně vyšla pouze z údajů uváděných žalovaným, aniž tyto jakýmkoliv způsobem ověřila. To se týká jak příjmů, tak výdajů žalovaného. V tomto ohledu tedy právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr nepostupovala řádně. Soud pak konstatuje, že z jediné předloženéy k tvrzenému posuzování úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně žádost o spotřebitelském úvěru č. hodnota ani není zřejmé, že tyto údaje skutečně právní předchůdkyni žalobkyně žalovaný sdělil, když uvedená neobsahuje podpis ani jedné ze smluvních stran (a zejména pak žalovaného). Za těchto okolností soud došel k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně svým povinnostem dle zákona o spotřebitelském úvěru nedostála.

36. Jaké skutečnosti je poskytovatel úvěru povinen za účelem dostatečného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zkoumat uvedl příkladmo Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. . Tyto skutečnosti v zásadě odpovídají tomu, k čemuž dospěl i soud zdejší. Nejvyšší soud ve zmiňovaném rozhodnutí dodal, že poskytovatel úvěru je povinen zjištěné informace „porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“, a že „věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.“, s tím, že „na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.“. S těmito závěry se ztotožnil rovněž Ústavní soud, a to například v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. .

37. Na základě shora uvedeného je tak smlouva o spotřebitelském úvěru č. Anonymizováno ze dne 17. 3. 2022 absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 o. z., jelikož v rámci jejího uzavření došlo k porušení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, když nedošlo k dostatečnému prověření úvěruschopnosti spotřebitele (žalovaného) před uzavřením smlouvy. Pokud je tedy smlouva neplatná, je žalovaný povinen žalobkyni ve smyslu § 2991 o. z. a § 2993 o. z. vrátit bezdůvodné obohacení, které je tvořeno rozdílem mezi částkou, kterou právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla (15 000 Kč) a částkou, kterou žalovaný právní předchůdkyni na poskytnutý úvěr uhradil (1 Kč, srov odst. 11 tohoto rozsudku). Výše bezdůvodného obohacení, které je žalovaný žalobkyni povinen vydat, tedy činí 14 999 Kč, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

38. Podle § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Citovanou část ustanovení lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení (shodně viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. ). Částku 14 999 Kč soud uložil žalovanému zaplatit se splatností k 15. dni od právní moci rozsudku, a to vzhledem ke skutečnosti, že se tato doba pro úhradu dlužné částky soudu jeví jako doba přiměřená možnostem žalovaného. Žalovaný v řízení nebyl nijak kontaktní a soudu neposkytl žádnou součinnost, soudu tak proto ze strany žalovaného nebylo ani tvrzeno, natož pak prokázáno, že by v této stanovené době nebyl objektivně schopen splnit svůj závazek vůči žalobkyni. Soud tak dospěl k závěru, že doba 15 dnů plynoucí od právní moci rozsudku pro úhradu dluhu žalovaného je zcela přiměřená jeho možnostem.

39. Ve zbývající části soud žalobě s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru nevyhověl, jelikož žalobkyně na toto plnění nemá nárok. Soud proto žalobu v tomto rozsahu zamítnul, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

40. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 15 775,62 Kč s příslušenstvím, přičemž žalobkyně byla úspěšná co do částky 14 999 Kč, co do zbytku byla neúspěšná. V míře úspěchu je přitom třeba zohlednit i příslušenství (srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. ). Přitom jeho část, jež byla kapitalizovaná, tvoří spolu s částkou 755,62 Kč představující smluvní pokutu, částku 14 064,49 Kč a úrok z prodlení v zákonné výši z částky 15 000 Kč ke dni vyhlášení rozsudku činil 1 855,47 Kč, tedy žalovaný byl úspěšnější. O náhradě nákladů řízení proto soud rozhodl podle a contrario tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, jelikož žalovanému, který byl v řízení úspěšnější, v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly za situace, kdy v řízení neučinil žádný úkon.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.