Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 C 293/2024-58

Okresní soud v Kroměříži rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Pekařovou ve věci

žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0

proti

žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0

pro doručení Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno

o zaplacení 8 847,77 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 1 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části požadující zaplacení 7 847,77 Kč

o s kapitalizovaným úrokem 7 396,86 Kč, úrokem 29 % ročně z částky 4 921,14 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení 2 445,42 Kč a zákonným úrokem z prodlení 9 % ročně z částky 4 921,14 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení,

o s kapitalizovaným úrokem 5 849,61 Kč, úrokem 29 % ročně z částky 3 926,63 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení 2 003,65 Kč a zákonným úrokem z prodlení 9 % ročně z částky 3 926,63 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna doplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži na soudním poplatku 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet č. Anonymizováno/Anonymizováno, variabilní symbol var. symbol.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 1 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá v části požadující zaplacení 7 847,77 Kčo s kapitalizovaným úrokem 7 396,86 Kč, úrokem 29 % ročně z částky 4 921,14 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení 2 445,42 Kč a zákonným úrokem z prodlení 9 % ročně z částky 4 921,14 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení,o s kapitalizovaným úrokem 5 849,61 Kč, úrokem 29 % ročně z částky 3 926,63 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení 2 003,65 Kč a zákonným úrokem z prodlení 9 % ročně z částky 3 926,63 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.IV. Žalobkyně je povinna doplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži na soudním poplatku 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , variabilní symbol , var. symbol, .

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 8 847,77 Kč s příslušenstvím z titulu dvou smluv o zápůjčce (č. tel. číslo ze dne 29. 7. 2017 a č. tel. číslo ze dne 30. 8. 2017), uzavřených mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO IČO (dále jen „původní věřitelka“). Touto smlouvou získal žalovaný od původní věřitelky úvěr 2x 8 000 Kč, za který se zavázal vrátit 2x 15 233 Kč v 60týdenních splátkách po 2x 254 Kč, tj. první nejpozději do 22. 9. 2018 a druhý do 24. 10. 2018. Dostal se však do prodlení a žalovaná částka představuje nezaplacenou jistinu 8 847,77 Kč spolu s neuhrazenými poplatky, úrokem a zákonným úrokem z prodlení. Smlouvou účinnou dne 29. 1. 2024 postoupila původní věřitelka uvedenou pohledávku žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Předžalobní upomínku zaslala žalobkyně žalovanému dne 29. 7. 2024.

2. Žalovaný požádal o možnost uhradit žalovanou částku ve třech splátkách, víc se k žalobě nevyjádřil.

3. Ve věci jsou splněny podmínky pro rozhodnutí bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů podle , (dále jen „“). Žalobkyně vyslovila s takovým postupem souhlas již v návrhu. Žalovaný byl vyzván k vyjádření, zda s tímto postupem souhlasí, na tuto výzvu však konkrétně nereagoval. Soud proto v souladu s jeho souhlas předpokládal a rozhodl bez nařízení jednání.

4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Žalovaný obdržel od původní věřitelky („Anonymizováno“) na základě dvou smluv o zápůjčce (č. tel. číslo ze dne 29. 7. 2017 a č. tel. číslo ze dne 30. 8. 2017) 2x 8 000 Kč a zavázal se za to vrátit 2x 15 233 Kč ve 60týdenních splátkách po 254 Kč, tj. první nejpozději do 22. 9. 2018 a druhý do 24. 10. 2018. V písemných žádostech žalovaný ke svým poměrům uvedl, že je svobodný, žije s rodiči a je zaměstnán jako dělník s měsíčním příjmem mezi 14 013 Kč a 17 110 Kč, k čemuž měl podle ručních poznámek na dokumentu předložit pracovní smlouvu z 20. 8. 2016 na dobu neurčitou a výplatní pásky za měsíce duben až červenec 2017; dále byl v žádosti vyplněn další (blíže nespecifikovaný) příjem domácnosti 15 000 Kč. Mezi výdaji bylo uvedeno 10 000 Kč měsíčně na interní splátky (u původní věřitelky) a „odhadované měsíční výdaje žadatele“ 3 000 až 4 000 Kč. Podle tvrzení žalobkyně dosud žalovaný v souvislosti s uvedenými smlouvami uhradil celkem 15 000 Kč. Smlouvou ze dne 29. 1. 2024, účinnou téhož dne, postoupila původní věřitelka pohledávky za žalovaným žalobkyni, což žalovanému oznámila dopisem z téhož dne, odeslaným 20. 2. 2024. Dne 29. 7. 2024 odeslala žalobkyně žalovanému na (zřejmě) posledně známou adresu předžalobní upomínku.

5. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Vůlí stran bylo uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2017 (dále jen „“), a podpůrně , , ve znění účinném do 31. 12. 2017 (dále jen „o. z.“).

6. Podle soudu však původní věřitelka nesplnila svou povinnost vyplývající z a , podle kterého je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Uvedená úprava vychází z unijního práva, ke kterému Soudní dvůr Evropské unie (dále jen „SDEU“) již v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 zaujal při výkladu a bod 26 preambule směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“) takový postoj, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle SDEU zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně.

7. Právě naznačený výklad soudu podporuje i Nejvyšší soud, podle kterého povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytnout jen v případě, že „nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. A v neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. spisová značka).

8. S ohledem na bagatelní výši předmětu řízení nepovažoval soud za hospodárné nařizovat jednání proto, aby žalobkyni v tomto směru poučil podle , 3 K doplnění nedostatečných tvrzení a důkazů vyzval soud žalobkyni písemně a z jejího doplnění je patrno, že nemá informace o tom, že by se původní věřitelka zabývala zejména výdajovou stránkou poměrů žalovaného. Resp. i kdyby měla jím uváděné údaje za ověřené, nemohla by z pohledu soudu s řádnou péčí dospět k závěru o jeho úvěruschopnosti. Byť byla výše sjednaných úvěrů i týdenních splátek nízká (2x cca 1 000 Kč měsíčně), bylo jí současně známo, že žalovaný již má u ní dřívější závazky v měsíční výši 10 000 Kč, což znamenalo, že by při svém příjmu měl měsíčně vyžít ze 4 000 až 7 000 Kč a ještě z toho být schopen hradit nové závazky ve výši 2x 1 000 Kč (další, blíže neurčený příjem 15 000 Kč měsíčně soud nevzal v potaz, neboť by se musel nutně projevit i na výdajové stránce jako posouzení celé domácnosti, nikoli pouze žadatele jako jednotlivce). Z právě uvedeného soudu neplyne, že by byl žalovaný úvěruschopný. Poskytlali spotřebitelský úvěr přesto, že objektivně neměla vyloučeny pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, porušila

9. Uzavřenou smlouvu proto soud shledal absolutně neplatnou, a to s odkazem na zmíněná ustanovení ve spojení s o. z. a věty první o. z., podle kterých soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (podobně jako i za dřívější úpravy , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016 – srov. znovu rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka). Nová úprava spotřebitelského úvěru podle , ve znění účinném od 1. 12. 2016 do 28. 5. 2022, mohla sice navozovat dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je sankcionováno pouhou relativní neplatností (srov. doslovné znění citovaného zákona), při výkladu a aplikaci právních předpisů však nelze pomíjet jejich účel a smysl, nelze vycházet pouze z doslovného znění zákona (srov. nález Ústavního soudu ze dne 4. 2. 1997, sp. zn. ) a i s odkazem na naznačené stanovisko SDEU z roku 2014 je nepochybné, že novou úpravou sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany, nikoliv její oslabení (viz dále důvodová zpráva i samotný rozsah nové úpravy). SDEU ostatně přímo ve vztahu k aplikované úpravě rozhodl ve věci C-679/18 (dne 5. 3. 2020) k předběžné otázce tuzemského soudu tak, že ukládala-li spotřebiteli povinnost uplatnit námitku neplatnosti smlouvy ve stanovené lhůtě, pak nebyla souladná se směrnicí (proto také viz dnešní znění , účinného podle od 29. 5. 2022, podle kterého přihlédne soud k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v důsledku nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele i bez návrhu). Je-li cílem nové úpravy „posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být stanovením účinných sankcí (absolutní, nikoli relativní neplatnosti právního jednání porušujícího zmíněná kogentní ustanovení) dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností. Uvedený výklad je konečně podpořen i nálezem Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , podle kterého „to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“

10. Žalovaný nárok je tedy nutno posoudit jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Soud vyšel z tvrzení žalobkyně, která žalovaný v řízení nezpochybnil, že původní věřitelka přenechala žalovanému hotovost ve výši 2x 8 000 Kč a žalovaný jí dosud zaplatil zpět 15 000 Kč. Žalovaný se tedy na úkor původní věřitelky, dnes žalobkyně (na základě prokázaného a platného postoupení pohledávky ve smyslu § 1879 a násl. o. z.), bezdůvodně obohatil částkou 1 000 Kč, kterou je povinen žalobkyni vrátit. V této části soud žalobě vyhověl. Žádosti žalovaného o plnění ve splátkách soud s ohledem na výsledek řízení nevyhověl, neboť lze předpokládat, že částku, k jejímuž plnění je zavázán, bude v jeho možnostech ve smyslu uhradit jednorázově.

11. Vzhledem k absolutní neplatnosti stranami sjednané smlouvy o úvěru nebylo platně sjednáno žádné příslušenství, ve zbytku proto soud žalobu zamítl, a to i pro požadovaný úrok z prodlení, neboť podle poslední věty spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k čemuž Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. spisová značka, vyložil (a zdejší soud se s ním ztotožňuje), že „spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text 'v době přiměřené jeho možnostem' míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle o. z. (logický výklad).“ Ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru lze tedy vnímat jako další soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů (vedle sankce absolutní neplatnosti) spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonný úrok z prodlení podle o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Soud tedy dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na úrok z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaný dostane až tehdy, neuhradí-li dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím, kterou soud považuje za přiměřenou ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru.

12. Výrok III o nákladech účastníků řízení je odůvodněn Z převážné části byl v řízení úspěšný žalovaný, kterému však žádné náklady nevznikly.

13. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soud proto doměřil žalobkyni soudní poplatek podle položky 1 bodu 1 písm. c) Sazebníku poplatků, který je přílohou , o soudních poplatcích.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné ( ).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.

Nesplní-li žalobkyně povinnost uloženou jí tímto rozsudkem, může soud pohledávku státu po 30 dnech po jeho právní moci postoupit k vymáhání příslušnému celnímu úřadu.