Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
4 C 190/2024-87
Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Veronikou Čechovou ve věci
žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0
o 25 908 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 566,89 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky 1 567,33 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21 134,22 Kč od 16. 11. 2022 do zaplacení a co do částky 4 773,78 Kč.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 830 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 566,89 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky 1 567,33 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21 134,22 Kč od 16. 11. 2022 do zaplacení a co do částky 4 773,78 Kč.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 830 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 21 134,22 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, spol. právnická osoba., IČO IČO a žalovaným byla uzavřena Smlouva k službě Anonymizováno účet. Smlouva byla uzavřena online prostřednictvím verifikační textové zprávy a zasláním kopie občanského průkazu žalovaným. V rámci Anonymizováno účtu byla žalovanému poskytnuta služba spočívající v tom, že ve vybraných e-shopech měl možnost zaplatit za zboží kupní cenu až po jeho vyzkoušení, zároveň měl možnost platby do výše schváleného kreditního rámce odložit až o 45 dní či rozložit je do splátek. Žalovaný tak využil služby (koupě zboží od třetích subjektů) v celkové ceně 24 808,89 Kč, které byl povinen uhradit spolu se sjednanými poplatky za prodloužení splatnosti ve výši 1 567,33 Kč. Protože do podání žaloby uhradil pouze částku ve výši 5 242 Kč, vzniklo žalobkyni právo na poplatky z prodlení ve výši 4 773,78 Kč. Pohledávka vůči žalovanému byla spol. právnická osoba. postoupena na spol. právnická osoba., IČO IČO a následně na žalobkyni.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Usnesením ze dne 16. 7. 2024 a při jednání soudu dne 9. 10. 2024 vyzval soud žalobkyni k doplnění skutkových tvrzení a prokázání toho, jakým způsobem byla před uzavřením úvěrové smlouvy prověřena úvěruschopnost žalovaného. Na to žalobkyně uvedla, že byla provedena lustrace žalovaného v evidenci exekucí, registru SOLUS a v insolvenčním rejstříku.
4. Z provedeného dokazování učinil soud tato skutková zjištění (důkazy jsou v textu kurzívou).
5. Ze Smlouvy k službě Anonymizováno účet ze dne 7. 4. 2019 soud zjistil, že na základě této smlouvy spol. právnická osoba. zpřístupnila žalovanému Anonymizováno účet. Ve smlouvě se žalovaný zavázal hradit řádně a včas vyúčtování plateb a nákupů provedených prostřednictvím Anonymizováno účtu v souladu s obchodními podmínkami. Součástí smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky. Totožnost žalovaného byla ověřena jeho fotografií a občanským průkazem. Smlouva byla uzavřena elektronickou formou.
6. Ze Smlouvy o splátkovém limitu ze dne 7. 10. 2020 soud zjistil, že žalovaný disponoval úvěrovým (splátkovým) limitem ve výši 5 000 Kč, který byl povinen hradit v pravidelných splátkách spolu s úroky. Na základě Smlouvy k službě Anonymizováno účet ze dne 6. 1. 2021 pak žalovaný disponoval úvěrovým limitem ve výši 20 000 Kč. Na základě Smlouvy o splátkovém limitu ze dne 26. 1. 2021 žalovaný nově disponoval úvěrovým limitem ve výši 40 000 Kč a na základě Smlouvy o splátkovém limitu ze dne 29. 8. 2021 úvěrovým limitem ve výši 69 000 Kč. Smlouvy byly uzavřeny elektronicky. Z přílohy ke Smlouvě o splátkovém limitu ze dne 15. 6. 2022 soud zjistil, že čerpaná částka ke dni 15. 6. 2022 činila 2 348 Kč.
7. Ze smluv o poskytování služby „Anonymizováno“ uzavřených mezi spol. právnická osoba. a obchodníky, konkrétně spol. právnická osoba. (smlouva z 4. 3. 2015), spol. právnická osoba (smlouva z 23. 5. 2018) soud zjistil, že na základě těchto smluv obchodník umožňuje svým zákazníkům realizovat platby přes Anonymizováno účet.
8. Z vyúčtování služby Anonymizováno a z výpisu z úvěrového účtu soud zjistil následující: Za měsíc červen 2022 žalovaný čerpal služby ve výši 19 478,68 Kč a uhradil částku 4 533,44 Kč, poplatky a smluvní pokuty činily 2 950 Kč. Za měsíc červenec 2022 žalovaný čerpal služby ve výši 1 906,72 Kč a uhradil částku 708,56 Kč, poplatky a smluvní pokuty činily 1 555,46 Kč. Za měsíc srpen 2022 žalovaný čerpal služby ve výši 1 407,40 Kč, poplatky a smluvní pokuty činily 1 568,25 Kč. Za měsíc září 2022 žalovaný čerpal služby ve výši 272,16 Kč, poplatky a smluvní pokuty činily 404,75 Kč. Za měsíc říjen 2022 žalovaný čerpal služby ve výši 1 743,93 Kč, poplatky a smluvní pokuty činily 1 674,42 Kč.
9. Z objednávek služeb pak soud zjistil následující objednávky služeb žalovaného: U spol. právnická osoba službu ve výši 530,96 Kč dne 2. 6. 2022, ve výši 538,34 Kč dne 12. 6. 2022, ve výši 340 Kč dne 22. 6. 2022, u spol. ticketportal.cz ve výši 175 Kč dne 29. 8. 2022, u spol. právnická osoba ve výši 2 348 Kč dne 13. 6. 2022.
10. Ze smluv o postoupení pohledávky ze dne 23. 2. 2024 a ze dne 28. 2. 2024, jejich příloh včetně potvrzení o zaplacení úplaty soud zjistil, že spol. právnická osoba., IČO IČO postoupila pohledávku vůči žalovanému na spol. právnická osoba., IČO IČO a ta ji následně postoupila na žalobkyni.
11. Z předžalobní upomínky ze dne 25. 7. 2023 včetně potvrzení o podání na poště soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši 35 515,87 Kč.
12. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.
13. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterého spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
14. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
15. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
16. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
17. Na základě shora uvedeného, po zhodnocení všech uvedených důkazů jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti (bez pochybností o jejich pravosti a pravdivosti), dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém a právním stavu. Mezi žalovaným a spol. právnická osoba., IČO IČO byla online formou spojenou s verifikační textovou zprávou a ověřením totožnosti žalovaného v souladu s § 2395 a násl. o. z. uzavřena dne 7. 4. 2019 rámcová smlouva k službě Anonymizováno účet, na kterou následně navazovaly smlouvy o stanovení výše rámcového limitu, které svou povahou odpovídají smlouvě o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. adresa. právnická osoba. však před uzavřením této smlouvy nedostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele dle § 86 daného zákona. Z doložených listin a skutkových tvrzení žalobkyně vyplývá, že údaje ohledně majetkových poměrů žalovaného nebyly žádným způsobem zjišťovány, s výjimkou lustrace žalovaného v evidenci dlužníků, což je zcela nedostačující, neboť to nevypovídá nic o příjmových a výdajových možnostech žalovaného, a tedy jeho schopnosti poskytnutý úvěr řádně splácet.
18. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí, kterou mu ukládá zákon o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Povinnost věřitele zaobírat se s péčí řádného hospodáře úvěruschopností dlužníka, tedy ověřovat si jím tvrzené skutečnosti, je pak podrobně řešena např. již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo v nálezu Ústavního soudu, sp. zn. IV ÚS 702/20, dle kterého pokud věřitel neprověří náležitě pečlivě schopnost spotřebitele splnit v budoucnu svůj závazek, a to i kdyby mu zákon takovou povinnost zvlášť neukládal, jedná se o jednání, které je v rozporu s dobrými mravy.
19. K sankcím, které nastupují v souvislosti s porušením povinnosti zkoumat úvěruschopnost, se vyjadřoval rovněž Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18, přičemž uvedl následující. Soudy jsou povinny zajistit plný účinek Směrnice 2008/48/ES (dále jen „Směrnice“), kdy články 8 a 23 této Směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle čl. 8 Směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele.
20. K tomu je třeba podotknout, že důraz je třeba klást i na povinnost vést a uchovávat záznamy týkající se jak učiněných zjištění, tak postupů, jimiž k těmto zjištěním věřitel dospěl, proto se nemůže povinnosti řádně doložit posouzení úvěruschopnosti žalovaného zprostit ani žalobkyně. Nedostatečný způsob zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně má za následek dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).
21. S ohledem na uvedené má soud za to, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně spol. právnická osoba., nezkoumala náležitě pečlivě úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, spotřebitelská smlouva ze dne 7. 4. 2019 a na ní navazující smlouvy o poskytnutí úvěrového limitu jsou tak absolutně neplatné a žalovaný má povinnost vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu jako specifické bezdůvodné obohacení dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelské smlouvě. Protože žalobkyně prokázala, že poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 24 808,89 Kč a že žalovaný na úvěrovou smlouvu uhradil 5 242 Kč, započetl tuto platbu soud na jistinu úvěru a žalobě vyhověl co do částky 19 566,89 Kč. Co do poplatků soud žalobu zamítl, neboť se jedná o nároky z neplatné smlouvy.
22. Soud se dále zabýval nárokem žalobkyně na úrok z prodlení. Vycházel při tom z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, dle kterého ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelské smlouvě je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci neprověřených úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších poplatků a úroků, navíc v nové době splatnosti, která je buď dohodnuta mezi stranami nebo v případě sporu určena soudem a neodvisí od výzvy věřitele ale od možností a schopností dlužníka (žalovaného). Nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 1968 a § 1970 o. z. tak věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka se splacením poskytnuté jistiny. Protože mezi účastníky k dohodě o splatnosti povinnosti vrátit poskytnutou jistinu nedošlo a žalovaný ji nevrátil ani na výzvu žalobkyně, vyšel soud z toho, že mezi účastníky je spor o stanovení této splatnosti a fakticky ji určil až svým rozhodnutím. Z důvodu nečinnosti žalovaného, který se k žalobě nevyjádřil, nemohl soud učinit žádná skutková zjištění k aktuálním majetkovým a výdělkovým poměrům žalovaného, a tedy k jeho možnostem vrátit poskytnutou jistinu. Z tohoto důvodu byla soudem stanovena splatnost v souladu s obecnou třídenní pariční lhůtou (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).
23. Na základě shora uvedeného tedy soud zamítl žalobu rovněž co do úroku z prodlení, neboť splatnost přiznané částky nastává až uplynutím lhůty k plnění stanovené ve výroku rozsudku (vykonatelností rozsudku) a žalobkyni tedy v době rozhodnutí soudu nárok na úrok z prodlení nevznikl, neboť žalovaný v té době dosud nebyl v prodlení.
24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 830 Kč, přičemž tato částka představuje 52 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 76 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 24 %). Celkové náklady ve výši 5 441,40 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 037 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 25 908 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (příprava a převzetí, výzva k plnění, sepis žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., z částky 2 140 Kč za jeden úkon právní služby po podání žaloby (účast na jednání soudu) dle § 14b odst. 3 a. t. včetně jednoho režijního paušálu ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a režijních paušálů ve výši 764,40 Kč. Soud aplikoval ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť je mu z jeho činnosti známo opakované podávání žalob téže žalobkyně (a téhož advokáta) ve skutkově i právně obdobných věcech, přičemž ze žalob (resp. návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu) vyplývá ustálenost vzoru ve smyslu § 14b odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. (obsah, struktura, řazení vět, nároky téhož druhu).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 3. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.