Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
28 C 260/2024-25
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Renátou Pešlovou ve věci
žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0
pro 15 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč do tří dnů od právní moci
rozsudku.
Nesplní-li žalovaná povinnost uloženou jí výrokem I. tohoto rozsudku řádně a včas, je povinna zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z dlužné částky, jehož výše odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, a to od prvého dne prodlení do úplného zaplacení dlužné částky.
II. Žaloba se zamítá, co do úroku z prodlení z částky 15 000 Kč za dobu od 25. 1. 2024
do zaplacení ve výši 14,75 % ročně.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení 2 252 Kč do tří
dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč do tří dnů od právní mocirozsudku.Nesplní-li žalovaná povinnost uloženou jí výrokem I. tohoto rozsudku řádně a včas, je povinna zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z dlužné částky, jehož výše odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, a to od prvého dne prodlení do úplného zaplacení dlužné částky.II. Žaloba se zamítá, co do úroku z prodlení z částky 15 000 Kč za dobu od 25. 1. 2024do zaplacení ve výši 14,75 % ročně.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení 2 252 Kč do třídnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 11. 3. 2024 domáhala, aby žalované byla uložena povinnost uhradit částku 15 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení za dobu od 25. 1. 2024 do zaplacení. Uplatněný nárok odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba, IČ: IČO, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, poskytla žalované dne 22. 9. 2022 částku 15 000 Kč na bankovní účet žalované, a to na základě smlouvy, jejíž uzavření není žalobkyně schopna doložit. Žalobkyně pohledávku nabyla na základě série smluv o postoupení pohledávek.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Soud v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “) ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.
4. Z jednotlivých, dále uvedených listinných důkazů, soud učinil zjistil následující skutková zjištění, jež jsou závěrem o skutkovém stavu věci.
5. Ve smlouvě o spotřebitelském úvěru podepsané za věřitele je jako účastník smlouvy uvedena jednak společnost právnická osoba, IČ: IČO jako věřitel a jednak žalovaná jako klient, ve smlouvě je sjednáno, že věřitel poskytne dne 22. 9. 2022 klientovi částku 15 000 Kč na účet č. Anonymizováno, jako bezúčelový nezajištěný spotřebitelský úvěr, ve smlouvě je sjednán úrok. Z potvrzení o provedené platbě od právnická osoba ve spojení s výpisem z účtu č. č. účtu, bylo zjištěno, že majitelem účtu je žalovaná a dne 22. 9. 2022 byla na účet připsána částka 15 000 Kč, z toho soud učinil závěr, že společnost právnická osoba poskytla žalované předmětnou platbou uvedenou částku. Žalovaná byla vyzvána dopisem ze dne 14. 1. 2024, který byl odeslán téhož dne k uhrazení dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru Anonymizováno, uzavřené dne 22. 9. 2022 mezi společností právnická osoba, ve lhůtě tří dnů a dále v dopise ze dne 14. 1. 2024 společnost Anonymizováno s.r.o. oznamuje žalovanému, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2023 (postoupena společnosti právnická osoba. se sídlem adresa, IČ: IČO, zapsaná v obchodním rejstříku vedeným Městským soudem v Praze, vložka B Anonymizováno) a dále dne 21. 12. 2023 byla postoupena pohledávka vůči jeho osobě společnosti: právnická osoba., se sídlem adresa,60200 adresa, IČ IČO, zapsané v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Brně, oddíl B, vložka Anonymizováno. Pohledávka byla předmětem smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 7. 2022, kterou se společnost právnická osoba jako postupitel dohodla se společnosti právnická osoba jako postupníkem na postoupení pohledávek. Žalovaná byla předžalobní výzvou ze dne 14. 1. 2024 vyzvána k úhradě dluhu před podáním žaloby.
6. Skutkový stav byl právně hodnocen následujícím způsobem. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek dle ust. § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), když právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel postoupila pohledávku bez souhlasu dlužníka na společnost právnická osoba., která následně postoupila pohledávku na žalobkyni, a postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená.
7. Žalobkyně v žalobě požadovala přiznat nárok z titulu bezdůvodného obohacení, avšak současně tvrdila a v řízení toto bylo prokázáno, že právním důvodem pro poskytnutí požadované částky byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně smlouva o spotřebitelském úvěru, na níž se vztahuje úprava obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 28. 5. 2022 (dále jen „ZoSÚ“), když smlouva je spotřebitelským úvěrem ve smyslu § 2 ZoSÚ, žalovaná vystupovala v daném právním vztahu v pozici spotřebitele. Soud vychází z toho, že žalované jako spotřebiteli nemůže být odejmuta ochrana zakotvená v ZoSÚ jen proto, že žalobkyně tvrdí, že není schopna prokázat uzavření smlouvy. Právní předchůdkyně žalobkyně při vyplacení částky 15 000 Kč žalované vycházela ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, tedy měla za to, že smlouva byla uzavřena a že plní ze smlouvy. Na právní předchůdkyni žalobkyně jako úvěrující se tak vztahovala povinnost podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ, jako poskytovatele úvěru, posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). Soud má zato, v souladu s ustálenou judikaturou, vycházející z premis stanovených Nejvyšším soudem ČR v rozhodnutí 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 a nálezu Ústavního soudu ČR sp.zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, je nutno pro závěr o postupu s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, trvat na tom, že poskytovatel úvěru se nemá spokojit pouze s tvrzeními od spotřebitele, ale musí mít tato tvrzení ověřena. Povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele pak není vázána na výši poskytovaného spotřebitelského úvěru, tato povinnost musí být poskytovatelem úvěru splněna vždy, pokud závazkový vztah spadá pod působnost ZoSÚ.
8. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní, o tom, že poskytovatel úvěru posoudil úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, leží v této věci na žalobkyni. Byla to tedy žalobkyně, která byla v řízení povinna tvrdit rozhodné skutečnosti a tyto prokázat. Jelikož se nedostavila k jednání, soud jí nemohl poskytnout poučení o neúplných tvrzeních a neprokázání rozhodných skutečností ve smyslu § 118a odst. 1 , 3 o. s. ř. o. s. ř. Žalobkyně neuvedla ničeho konkrétního o tom, jak byla před uzavřením smlouvy posouzena schopnost žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, ani k tomu nepředložila ani neoznačila žádné důkazy.
9. Soud proto dospěl k závěru, že původní věřitelka jako poskytovatelka spotřebitelského úvěru poskytla žalované jako spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou prvou, což je dle ust. § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ stíháno sankcí neplatnosti smlouvy, k níž soud přihlíží i bez návrhu. Žalobkyně tvrdila, že důvodem pro poskytnutí částky 15 000 Kč žalovanému byla smlouva, kterou soud vyhodnotil jako smlouvu o spotřebitelském úvěru dle ZoSÚ. Jestliže soud došel k závěru, že nárok uplatněný žalobkyní se skutečně na této smlouvě zakládá, pak je nutno postupovat dle § 87 ZoSÚ, nikoli dle § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 , občanský zákoník , dále jen „o. z.“, jenž obecně upravuje nároky z bezdůvodného obohacení, žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni jistinu dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, jiné povinnosti mu z neplatné smlouvy nevznikly. Žalovaná netvrdila, ani v řízení nevyšlo jinak najevo, že by žalovaná na závazky z neplatné smlouvy čehokoli uhradila. Soud tak došel k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 15 000 Kč jako neuhrazeného zůstatku na jistině, a proto žalovanou zavázal k úhradě této částky. Jak bylo výše uvedeno, ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ představuje speciální úpravu povinností spotřebitele z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru k úpravě nároků z bezdůvodného obohacení dle § 2993 o. z., a soud v souladu s výkladem podaným Nejvyšším soudem ČR v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 , s ohledem na to, že mezi žalovaným a žalobkyní nedošlo k dohodě o době k uhrazení jistiny, musel určit lhůtu pro vrácení jistiny. K tomu soud uvádí, že v řízení nevyšly najevo skutečnosti ani nebylo žalovanou tvrzeno, že by nebylo v jejích možnostech vrátit jistinu úvěru v obecné zákonné lhůtě pro splnění povinnosti, přičemž soud přihlédl též k tomu, že byla vyzván k uhrazení dluhu, naposledy dopisem ze dne 14. 1. 2024, a došel proto k závěru, že po žalované lze spravedlivě požadovat, aby dluh splnila ve lhůtě analogicky odvozené od lhůty dle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , a uložil proto žalované splnění povinnosti vrátit zůstatek poskytnuté jistiny ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Z uvedeného pak plyne, že žalovaná se dosud nedostala do prodlení se splněním povinnosti vrátit poskytnutou jistinu, a tedy žalobkyni nevznikl nárok na úroky z prodlení. Soud proto žalobu zamítl co do požadovaného úroku z prodlení. Nicméně soud současně zavázal žalovanou, pro případ že se dostane do prodlení se splněním uložené povinnosti ve smyslu § 1968 o. z., tedy dluh řádně a včas nesplní, zaplatit žalobkyni též úrok z prodlení dle § 1970 o. z. a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
10. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 3 a § 142a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , tak, že soud přiznal žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně nebyla procesně úspěšná jen v poměrně nepatrné části (úroku z prodlení). Jedná se o tyto účelně v řízení vynaložené náklady: a/ soudní poplatek 800 Kč; b/ odměna za zastupování advokátem 900 Kč podle § 14b odst. 1 (bod 2.) a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen „vyhláška “), za 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 vyhlášky; c/ náhrada hotových výdajů advokáta 300 Kč za 3 úkony právní služby v paušální částce 100 Kč na jeden úkon podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky; d/ náhrada za 21% daň z přidané hodnoty 252 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně (platební místo).
11. Pro úplnost soud dodává, že aplikoval zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení obsažené v § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášky č. 120/2014 Sb. , neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění, tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení (§ 14b odst. 1 písm. a) , b), c) vyhlášky).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.