Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
16 C 266/2024-50
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Dvořáčkovou ve věci
žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0
o 33 569,48 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku částka, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši částka, kapitalizovaný úrok ve výši částka, zákonný úrok z prodlení z částky částka od datum do datum a z částky částka od datum do zaplacení, úrok ve výši 20,88 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, , kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaný úrok ve výši , částka, , zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do , datum, a z částky , částka, od , datum, do zaplacení, úrok ve výši 20,88 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se ke zdejšímu soudu obrátila s žalobou doplněnou podáním ze dne datum, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši částka s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba, IČO IČO, sídlem adresa (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovanou dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru č. tel. číslo, na základě které jí poskytla jistinu ve výši částka v hotovosti se zápůjční úrokovou sazbou 20,88 % ročně. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit spolu s částkou ve výši částka představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši částka, částku za zpracování úvěru ve výši částka (dále jen „poplatek“) a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši částka, a to v 78 týdenních splátkách po částka. Žalovaná však sjednané splátky nehradila řádně a včas, když uhradila celkem pouze částka. Poslední splátka byla splatná dne datum. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo nejpozději k tomuto datu právo na uhrazení celé dosud neuhrazené dlužné částky. Pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností ke dni datum postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalované oznámeno. Žalobkyně tak požaduje zaplacení částka sestávající z dlužné jistiny ve výši částka a dlužné částky poplatku ve výši částka. Tuto dlužnou částku žalobkyni žalovaná neuhradila, a to ani přes předžalobní výzvu žalobkyně. V rámci příslušenství žalobkyně požaduje smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení částečně v běžící a částečně v kapitalizované výši, patrné z výroku II. tohoto rozsudku.
2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.
3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalované, která se k jednání soudu nedostavila bez řádné a včasné omluvy, ač byla k jednání předvolána.
4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřela dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru č. tel. číslo, včetně smluvních podmínek. Ve smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši částka se zápůjční úrokovou sazbou 88 % ročně a žalovaná se zavázala vrátit úvěr spolu s poplatkem ve výši částka sestávající z kalkulačních položek kapitalizovaného úroku ve výši částka, částky za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši částka a částky za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši částka, a to v 78 měsíčních splátkách po částka (poslední splátka ve výši částka). Svým podpisem žalovaná potvrdila převzetí zápůjčky ve výši částka v hotovosti. Smluvní strany sjednaly RPSN ve výši 150,23 % /viz smlouvu o spotřebitelském úvěru včetně smluvních podmínek na č. l. 17 - 18 spisu/. Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že je svobodná, její nejvyšší dosažené vzdělání je středoškolské, je zaměstnána na plný pracovní úvazek, bydlí v nájmu, nemá vyživovací povinnost k další osobě, je majitelem automobilu, její odhadované celkové měsíční výdaje jsou ve výši částka, její příjmy činí částka a celkové příjmy domácnosti činí částka /viz zákaznická karta na č. l. 19 spisu/. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem pouze částka /viz tabulka umoření na č. l. 20 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována /viz smlouva o postoupení pohledávek, přehled postoupených pohledávek uloženo v elektronickém systému na č. l. 21 -25 spisu, oznámení o postoupení + informace o zpracování osobních údajů na č. l. 26 spisu/. Žalovaná byla předžalobní výzvou ze dne datum vyzvána právním zástupcem žalobkyně k úhradě dlužné částky /viz předžalobní výzva na č. l. 27 - 28 spisu, podací lístek na č. l. 30 spisu/. Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění (nad rámec plateb uvedených v tabulce umoření) uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu.
5. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a dle ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).
6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
9. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
10. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.
11. Podle § 2 odst. 1 č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
16. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
18. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně na základě podepsané smlouvy o úvěru předala žalované dne datum v hotovosti částka. Smlouvou o postoupení pohledávek dle § 1879 a násl. o. z. byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak byla k podání žaloby aktivně věcně legitimována. V souvislosti s touto smlouvou však žalobkyně v řízení dostatečně netvrdila a neprokázala, že ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytla její právní předchůdkyně žalované finanční prostředky po posouzení její schopnosti spotřebitelský úvěr splácet s odbornou péčí. K tomu soud uvádí, že není postačující, aby vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalované o jejích osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Právní předchůdkyně žalobkyně vyšla pouze ze zákaznické karty, z níž však vyplývá, že ověřovala zejména příjmy žalované, a to pracovní smlouvou a potvrzením o příjmu. Tyto listiny však žalobkyně v řízení nepředložila, a proto nebylo možné uzavřít, jaká přesná zjištění z nich právní předchůdkyně žalobkyně učinila. Dále není patrné, jakým způsobem a zda právní předchůdkyně žalobkyně ověřila u zaměstnavatele, zda pracovní poměr trvá i do budoucna, zda neprobíhají jednání o jeho ukončení apod. Zejména však není patrné, jak právní předchůdkyně žalobkyně ověřila výdaje žalované, a to ani ty podstatné (zejména výdaje na bydlení), zda žalovaná nesplácí nějaké další dluhy např. v dostupných registrech dlužníků, zda na její majetek nejsou vedeny exekuce. Z takto zjištěných skutečností si tak právní předchůdkyně žalobkyně nemohla s odbornou péčí učinit závěr o schopnosti žalované úvěr splácet. Soud s ohledem na výše uvedené uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je taková smlouva neplatná. Platnost smlouvy z uvedeného důvodu je přitom soud povinen zkoumat z úřední povinnosti (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne datum ve věci C-679/18 v řízení OPR-právnická osoba. proti GK).
19. Ohledně následku absolutní neplatnosti soud konstatuje, že v § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, č. j. spisová značka či nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne datum, č. j. spisová značka nebo ze dne datum, č. j. spisová značka, v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od datum a obsažené v §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti). Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C-679/18 z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.
20. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalované na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Pakliže byla smlouva o úvěru neplatně sjednána, neměla žalobkyně nárok na příslušenství ve formě smluvních úroků, ani na jiné související poplatky. Soud proto žalobu v rozsahu požadovaných poplatků a smluvních úroků včetně příslušenství zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).
21. Ohledně zbývající části žalobkyní uplatněné pohledávky soud uvádí, že žalované bylo vyplaceno částka a vráceno bylo pouze částka, je proto povinna vydat žalobkyni částka. Žalovaná tak je povinna vrátit vyplacené finanční prostředky ve výši částka (30 000 – 28 900), o které se na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatila. Protože soud daný nárok posoudil jako bezdůvodné obohacení na straně žalované, došlo k jeho splatnosti od okamžiku, kdy se o tomto obohacení žalovaná dozvěděla, tj. od okamžiku, kdy žalobkyně vyzvala žalovanou k jeho vydání. V řízení bylo prokázáno odeslání výzvy ze dne datum, které bylo předáno k poštovní přepravě dne datum, do dispozice žalované se tak dostalo dne datum (třetí pracovní den po odeslání dle § 573 o. z.). Žalovaná byla povinna uhradit dluh z bezdůvodného obohacení dle výzvy do datum, ode dne následujícího je žalovaná s úhradou dlužné částky v prodlení. Soud proto přiznal od tohoto dne žalobkyni dle ustanovení § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení, a to ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I. tohoto rozsudku). Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).
22. Lhůta k plnění dle výroku I. tohoto rozsudku byla stanovena ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř.
23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 a § 151 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalované, která byla ve věci úspěšnější, žádné náklady pro její procesní pasivitu nevznikly.
24. Pro úplnost soud dodává, že nepřisvědčil ani argumentaci žalobkyně, jakým aplikovala na posuzovanou věc rozsudek Krajského soudu v právnická osoba ze dne datum č. j. spisová značka, neboť argumentace žalobkyně není zcela přiléhavá na posuzovanou věc. Soud se sice v této věci zabýval otázkou, zda žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, ale za jiného skutkového stavu než v posuzované věci. Krajský soud v právnická osoba dospěl k závěru, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného postupovala s odbornou péčí, neboť ověřila výdaje žalovaného z nájemní smlouvy a žalovaný vyplnil náklady na domácnost a na telefon ve výši částka, které bylo možné u jednotlivce v roce 2016 považovat za přiměřené i s ohledem na skutečnost, že žalovaný neměl žádnou vyživovací povinnost. Ve věci vedené zdejším soudem právní předchůdkyně žalobkyně žádným způsobem neověřovala výdaje žalované. S ohledem na uvedené, závěry nadepsaného soudu nejsou v rozporu se závěrem rozsudku Krajského soudu v právnická osoba.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.