Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
117 C 203/2024-103
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní JUDr. Silvií Morongovou ve věci
žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený 7. 10. 1990 Adresa zainteresované osoby 0/0
pro 551 135,61 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka spolu s úrokem z prodlení ve výši částka a dále ve výši 15 % ročně z částky částka za dobu od 2. 2. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do částky částka, co do úroku z prodlení ve výši částka, co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka za dobu od 2. 2. 2024 do zaplacení a co do úroku ve výši 6,99 % ročně z částky částka za dobu od 2. 2. 2024 do zaplacení a z částky částka za dobu od 2. 2. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku částka do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně, tituly před jménem Karla Goláně, tituly za jménem, advokáta.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu s úrokem z prodlení ve výši , částka, a dále ve výši 15 % ročně z částky , částka, za dobu od 2. 2. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Co do částky , částka, , co do úroku z prodlení ve výši , částka, , co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, za dobu od 2. 2. 2024 do zaplacení a co do úroku ve výši 6,99 % ročně z částky , částka, za dobu od 2. 2. 2024 do zaplacení a z částky , částka, za dobu od 2. 2. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně, , tituly před jménem, Karla Goláně, , tituly za jménem, , advokáta.
1. Žalobkyně se domáhá proti žalovanému zaplacení částky částka s příslušenstvím s odůvodněním, že na ni byla postoupena pohledávka původního věřitele právnická osoba. ze smlouvy o úvěru uzavřené s žalovaným dne 29. 9. 2020, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut původním věřitelem úvěr ve výši částka vedený na úvěrovém účtu č. č. účtu. Část poskytnutého úvěru v částce částka byla určena na konsolidaci dřívějšího závazku žalovaného u původního věřitele vedeného na úvěrovém účtu č. č. účtu, zbývající část úvěru mohl žalovaný využít dle svého uvážení. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli poskytnutý úvěr spolu s úrokem sjednaným ve výši 6,99 % ročně a spolu s poplatky dle sazebníku původního věřitele, a to v 119 pravidelných měsíčních anuitních splátkách ve výši částka splatných vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce počínaje dnem 20. 10. 2020. Za tímto účelem byl žalovaný povinen udržovat na svém běžném účtu dostatek finančních prostředků K poslednímu dni kalendářního měsíce byl původní věřitel oprávněn připisovat sjednané úroky k jistině úvěru. V rámci posouzení úvěruschopnost žalovaného právní předchůdce žalobkyně vycházel především z informací získaných od žalovaného při zpracování jeho žádosti o poskytnutí úvěrového produktu, přičemž dospěl k závěru, že schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr je dostatečná. Žalovaný v žádosti uvedl, že je svobodný, žije ve státním bytě, nemá vyživovací povinnost k žádné osobě a jeho měsíční příjem činí částka. Žalovaný však svůj dluh nesplácel řádně a včas, uhradil pouze částku v celkové výši částka, poslední splátka byla uhrazena dne 18. 7. 2023. Poté již neuhradil ničeho. Do prodlení se dostal s úhradou splátek splatných v srpnu, září a říjnu 2023. Dne 4. 10. 2023 odeslal původní věřitel žalovanému poslední výzvu k úhradě dlužné částky ze dne 29. 9. 2023, avšak bezvýsledně. Původní věřitel tedy využil svého práva sjednaného v úvěrové smlouvě a úvěr s účinností ke dni 1. 11. 2023 zesplatnil, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 7. 11. 2023. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 1. 2024, s účinností ke dni 1. 2. 2024, byla pohledávka za žalovaným postoupena původním věřitelem žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným mu doporučeně dne 16. 2. 2024. Ke dni postoupení činil dluh částka. Po postoupení nebylo na předmětnou pohledávku žalobkyně uhrazeno ničeho. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném úhradu dlužné jistiny úvěru ve výši částka, úroky připsanými k jistině úvěru ve výši částka, dlužných poplatků ve výši částka sestávajících se nákladů spojených s prodlením splátek splatných v srpnu, září a říjnu 2023 (tj. částka ze dne 30. 7. 2023, částka ze dne 29. 8. 2023 a částka ze dne 28. 9. 2023) a úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni postoupení pohledávky ve výši částka. Dále žalobkyně požaduje po žalovaném úrok sjednaný ve výši 6,99 % ročně z dlužné jistiny, tj. z částky částka, a z úroku připsaného k jistině úvěru ve výši částka, a to za dobu od 2. 2. 2024, tj. ode dne následujícího po dni postoupení pohledávky, do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny, úroku připsaného k jistině a dlužných poplatků, tj. z částky částka za dobu od 2. 2. 2024 do zaplacení. Žalovaný na svůj dluh po postoupení pohledávky neuhradil ničeho, nereagoval ani na předžalobní výzvu k plnění odeslanou mu dne 29. 4. 2024.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání, které bylo ve věci nařízeno na den 20. 9. 2024 a 16. 10. 2024 se nedostavil, svou neúčast neomluvil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).
3. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba. a žalovaný uzavřeli dne 29. 9. 2020 smlouva o úvěru, na základě které se právní předchůdce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši částka, který se žalovaný zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 6,99 % ročně ve 119 anuitních měsíčních splátkách po částka se splatností vždy k 20. dni v měsíci počínaje dnem 20. 10. 2020, s tím, že poslední anuitní splátka bude při řádném splácení činit částka se splatností k 20. 8. 2030. Úvěr měl být poskytnut v části částka na konsolidaci dřívějšího závazku žalovaného u původního věřitele, a to na úhradu splátkového úvěru s číslem účtu č. účtu, zbývající část peněžních prostředků měla být převedena na běžný účet žalovaného č. č. účtu. Úvěrový účet žalovaného byl veden pod č. č. účtu. V případě prodlení žalovaného se splacením 1 splátky úvěru po dobu delší než 3 měsíce nebo se splacením více než 2 splátek byl původní věřitel oprávněn mimo jiné prohlásit celý dluh žalovaného za splatný ve stanovené lhůtě. V tom případě žalovaný zaplatí původnímu věřiteli jednorázově všechny své dluhy z úvěru, a to za podmínek podle písemné výzvy (prokázáno Smlouvou o úvěru ze dne 29. 9. 2020). Před uzavřením smlouvy se původní věřitel zabýval přezkumem úvěruschopnosti žalovaného, kdy vycházel z příjmu, který žalovaný uvedl v žádosti, tj. ve výši částka, přičemž tento byl zkontrolován na základě příchozích přiznání k dani z příjmu žalovaného za rok 2019. Dále měl původní věřitel prověřit žalovaného v dostupných registrech, a to v insolvenčním rejstříku, CBCB a v interní evidenci, kdy nebyly o žalovaném zjištěny žádné negativní informace. Žalovaný v žádosti uvedl své výdaje v nulové výši, proto původní věřitel stanovil životní výdaje žalovaného na základě dat sdělených žalovaným (např. počet vyživovaných osob, způsob bydlení atd.) v kombinaci s interními informacemi banky, včetně statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na částku částka. V žádosti žalovaný uvedl splátky dalších závazků v nulové výši, původní věřitel ze své interní evidence a dotazem do CCB zjistil, že žalovaný má další dva kontokorentní úvěry u právnická osoba. s orientačními splátkami v celkové výši částka, přičemž úvěr se splátkou částka měl být poskytnutým úvěrem konsolidován a dále úvěr vedený na IČO žalovaného ve výši částka se splátkou částka, tento však nebyl v rámci posouzení žalovaného zohledněn, když se jednalo o podnikatelský úvěr. Příjem žalovaného tedy původní věřitel vyhodnotil jako dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů. Příjem žalovaného byl ověřen na základě doloženého daňového přiznání (prokázáno posouzením úvěruschopnosti klienta ze dne 25. 9. 2020 a přiznáním žalovaného k dani příjmu za rok 2019). Úvěr čerpán dne 29. 9. 2020 částkou ve výši částka na konsolidaci dřívějšího závazku a částkou částka převodem na běžný účet žalovaného. Žalovaný uhradil původnímu věřiteli za dobu do 18. 7. 2023 částku v celkové výši částka (prokázáno výpisem z úvěrového účtu žalovaného č. č. účtu a podklady pro soudní jednání). Dne 4. 10. 2023 vyzval původní věřitele žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši částka nejpozději do 1. 11. 2023 s tím, že pokud nebude dlužná částka v dané lhůtě uhrazena, bude požadovat po žalovaném úhradu celého dluhu ve výši částka (prokázáno poslední výzvou k úhradě dlužné částky ze dne 29. 9. 2023 a podacím poštovním archem ze dne 4. 10. 2023). Dne 1. 11. 2023 původní věřitel oznámil žalovanému, že ke dni 1. 11. 2023 byl dluh prohlášen za splatný a vyzýval žalovaného k úhradě částky částka. Toto oznámení bylo žalovanému odesláno dne 7. 11. 2023 (prokázáno Rozhodnutím o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 1. 11. 2023 a podacím poštovním archem ze dne 7. 11. 2023).
4. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23. 1. 2024 původní věřitel společnost právnická osoba. postoupil výše uvedenou pohledávku za žalovaným žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dne 16. 2. 2024 (prokázáno Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23. 1. 2024 včetně části seznamu postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávek ze dne 16. 2. 2024 a podacím lístkem ze dne 16. 2. 2024). Dne 29. 4. 2024 vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého zástupce žalovaného k úhradě dlužné částky z předmětné úvěrové smlouvy v celkové výši částka nejpozději do 14. 5. 2024, výzva byla zaslána žalovanému dne 29. 4. 2024 (prokázáno výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 29. 4. 2024 a podacím lístkem ze dne 29. 4. 2024). Z dalších listinných důkazů soud nic podstatného ve věci nezjistil.
5. Soud má za prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 29. 9. 2020 uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 občanského zákoníku ve znění od 1. 1. 2014 (dále jen „občanský zákoník“), na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši částka částečně na konsolidaci dřívějšího závazku žalovaného u původního věřitele a ve zbývající části převodem na běžný účet žalovaného. Žalovaný se poskytnutý úvěr zavázal spolu s úrokem a sjednanými poplatky splatit původnímu věřiteli ve sjednaných 119 měsíčních anuitních splátkách. Po právní stránce soud v daném případě současně aplikoval ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), podle něhož je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. V tomto řízení žalobkyně sice poskytla soudu tvrzení o přezkumu solventnosti žalovaného jejím právním předchůdcem před uzavřením předmětné smlouvy, již z těchto tvrzení však vyplývá, že původní věřitel se spokojil s informacemi poskytnutými žalovaným bez jejich řádného ověření, ověřen byl pouze příjem žalovaného, a to jen z daňového přiznání žalovaného za rok 2019. Ohledně přezkumu výdajů žalovaného původní věřitel soudu žádné doklady nedoložil, vycházel z životních výdajů stanovených dle svého ekonomického modelu a informací od žalovaného o jeho poměrech, a zjištěných splátek dalších závazků žalovaného, ačkoli už samotné sdělení žalovaného, že má výdaje a splátky dalších závazků v nulové výši, mělo u původního věřitele vyvolat pochybnosti o úvěruschopnosti žalovaného. V řízení nebylo ani prokázáno tvrzení žalobkyně, že původní věřitel prověřil solventnost žalovaného a jeho platební morálku v dostupných registrech a databázích. Soud má proto za to, že žalobkyně, na kterou byla pohledávka za žalovaným postoupena ve smyslu § 1879 občanského zákoníku, neprokázala, že její právní předchůdce jako profesionál v oboru finančních služeb před uzavřením předmětné smlouvy postupoval při přezkumu úvěruschopnosti žalovaného s řádnou odbornou péčí a je proto nutno dospět k závěru, že shora uvedená smlouva je ve smyslu § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru neplatné, přičemž se ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku k neplatnosti takového právního jednání soud přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o úvěru žalovanému částku částka, pak je dle ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru žalovaný povinen vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z provedeného dokazovaní vyplývá, že žalovaný žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, na tuto pohledávku před podáním žaloby již uhradil částku v celkové výši částka. Toto plnění je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly (ust. § 2993 občanského zákoníku). S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno pouze co do částky částka (poskytnuté peněžní prostředky ve výši částka – úhrada ve výši částka). Jelikož je žalovaný s úhradou peněžitého dluhu v prodlení přiznal soud žalobkyni v souladu s ust. § 1968 a § 1970 občanského zákoníku rovněž nárok na úrok z prodlení z dlužné částky, a to z částky částka ode dne 13. 11. 2023, když žalovaný byl k úhradě této částky vyzván poslední výzvou k úhradě dlužné částky ze dne 29. 9. 2023 se lhůtou k plnění do 1. 11. 2023 a celkové dlužné částky částka ode dne 1. 2. 2024, když žalovaný byl k vydání celé dlužné částky vyzván rozhodnutím o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 1. 11. 2023 odeslaném žalovanému dne 7. 11. 2023. V souladu s ust. § 573 občanského zákoníku soud považuje rozhodnutí za doručené dne 10. 11. 2023 a za přiměřenou lhůtu k plnění dané částky soud považuje lhůtu v trvání 3 dnů ode dne doručení, tj. do 13. 11. 2023. Úrok z prodlení byl přiznán ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přičemž soud částečně úrok z prodlení kapitalizoval za dobu od 2. 11. 2023 do 1. 2. 2024 v částce částka. Zbývající část uplatněného nároku žalobkyně byla zamítnuta, neboť má původ v absolutně neplatné smlouvě. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť na ni byla pohledávka za žalovaným postoupena ve smyslu § 1879 občanského zákoníku.
6. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. zavázal dále soud žalovaného, aby žalobkyni zaplatil na náhradě nákladů řízení 40 % účelně uplatněných nákladů řízení, neboť žalobkyně byla neúspěšná co do 30 % uplatněného nároku (počítáno včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodnutí). Náhrada nákladů řízení se v daném případě sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši částka, z odměny advokáta dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen AT) ve výši částka za čtyři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 AT (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní upomínky, sepis žaloby a účast u jednání, každý právní úkon po částka), z paušální náhrady hotových výdajů advokáta ve výši částka ke čtyřem úkonům právní služby dle ust. § 13 AT (každý po částka) a úhrady 21% DPH ve výši částka v souladu s ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. Odměnu advokáta za úkon právní služby spočívající v doplnění žaloby ze dne 13. 8. 2024 na základě výzvy soudu a paušální náhradu hotových výdajů advokáta k tomuto úkonu právní služby soud žalobkyni nepřiznal, neboť je odpovědností advokáta, aby veškerá tvrzení potřebná k projednání návrhu byla uvedena již v žalobě, a to včetně návrhu na provedení důkazů k takto tvrzeným skutečnostem. Celkové náklady řízení tedy činí částku částka, z toho 40 % představuje částka a k této částce byl žalovaný zavázán.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení prostřednictvím Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ke Krajskému soudu v Ostravě, písemně, ve dvou vyhotoveních.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.