Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
9 C 63/2024-59
Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Sádovskou ve věci
žalobce:
Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČ Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0
zastoupený advokátem Anonymizováno. Anonymizováno. Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno.D. sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0
proti
žalované:
Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0
o zaplacení 40 893,80 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 14 460 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 460 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci výroku tohoto rozsudku.
II. Žalobní návrh se zamítá co do částky 26 433,80 Kč s úrokem z prodlení, dále co do kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 721,21 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 431,10 Kč a co do smluvního úroku ve výši 8 % ročně z částky 16 661,18 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 14 460 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 460 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci výroku tohoto rozsudku.II. Žalobní návrh se zamítá co do částky 26 433,80 Kč s úrokem z prodlení, dále co do kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 721,21 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 431,10 Kč a co do smluvního úroku ve výši 8 % ročně z částky 16 661,18 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se žalobou podanou proti žalované domáhal zaplacení celkové částky 40 893,80 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že jeho právní předchůdce právnická osoba. uzavřel s žalovanou dvě smlouvy o úvěru. Dne 5. 2. 2022 smlouvu č. hodnota, na jejímž základě poskytl žalované finanční prostředky ve výši 5 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což stvrdila svým podpisem. Ve smlouvě se zavázala zaplatit pevný úrok ve výši 254 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 2 450 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 692 Kč a úhradu za umožnění platby splátek v hotovosti v místě bydliště ve výši 900 Kč. Dále byl dohodnut smluvní úrok ve výši 8 % ročně. Celkem měla zaplatit částku 9 296 Kč v 14 měsíčních splátkách po 664 Kč, poslední splátku byla povinna uhradit nejpozději do 5. 4. 2023. Naposledy však uhradila částku 670 Kč dne 2. 5. 2022. Dnem následujícím po marném uplynutí lhůty k úhradě další splátky proto vzniklo právnímu předchůdci žalobce právo na uhrazení celé částky.
2. Další smlouva č. hodnota byla uzavřena dne 2. 5. 2022 a na jejím základě byly poskytnuty žalované peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč rovněž v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala uhradit úrok v pevné výši 710 Kč a dále zaplatit paušální ceny za plnění a za služby související s poskytnutím úvěru ve výši 6 860 Kč, uhradit za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 1 936 Kč a za umožnění splátek v hotovosti v místě bydliště částku 2 520 Kč. Celkově tak uhradit částku 26 026 Kč v 14 měsíčních splátkách po 1 859 Kč, když poslední splátka měla být uhrazena dne 2. 7. 2023. Uhrazena však byla pouze 1 splátka ve výši 1 860 Kč, a to již následující den tj. 3. 5. 2022. Další splátky již hrazeny nebyly.
3. Po žalované proto požaduje z první uzavřené smlouvy částku 10 616 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 359,79 Kč a kapitalizovaný smluvní úrok 183,71 Kč vypočtených do 11. 7. 2023 a ode dne následujícího smluvní úrok ve výši 8 % z částky 3 618,57 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 752,57 Kč.
4. Z druhé smlouvy požaduje uhradit 30 277,80 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 071,31 Kč a kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 537,50 Kč a od 12. 7. 2023 dosud nevypočtené úroky z prodlení i úrok smluvní.
5. Uvedl, že před uzavřením smlouvy jeho právní předchůdce posoudil schopnost žalované úvěr splácet, a to na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele a ověřených příslušnými dokumenty, zejména pracovní smlouvou a výplatními páskami. Nebyly zjištěny žádné pochybnosti o tom, že by úvěr nemohla splácet. Splnil tak svou zákonnou povinnost ve smyslu ust. § 84 až § 89 zák. č. 257/2016 Sb. Úvěry byly proto žalované poskytnuty. Žalovaná však porušila své závazky, když u první smlouvy uhradila 4 splátky a u druhé smlouvy pouze jednu splátku. Právní předchůdce žalobce postoupil dne 2. 8. 2023 s účinností od 7. 8. 2023 pohledávky žalobci, což bylo žalované písemně oznámeno. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebyla žalovanou žádná částka uhrazena.
6. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který se nepodařilo doručit do vlastních rukou, proto byl zrušen. Následně byla žalované zaslána žaloba spolu s výzvou k vyjádření, a to na adresu uvedenou v Centrální evidenci obyvatel a doručeno bylo postupem dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ). Žalovaná na výzvu soudu k vyjádření nereagovala. Oba účastníci souhlasili s rozhodnutím bez nařízení jednání, když byli poučeni o tom, že nevyjádří-li se k navrhovanému postupu, bude soud mít za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř. ). Oba účastníci však na výzvu soudu nereagovali a konkludentně tak souhlasili s rozhodnutím bez nařízení jednání. Soud proto rozhodl na základě listinných důkazů ve spise založených.
7. Ze smlouvy č. hodnota ze dne 5. 2. 2022 bylo zjištěno, že žalovaná se společností právnická osoba. uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě si půjčila částku 5 000 Kč a zavázala se tuto splatit spolu s úrokem ve výši 254 Kč, administrativním poplatkem ve výši 2 450 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 692 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 900 Kč. Celkem tak částku 9 296 Kč, když náklady spotřebitelského úvěru činily 4 296 Kč. Doba trvání úvěru byla sjednání na 14 měsíců s tím, že úvěr bude splácen měsíčními splátkami ve výši 664 Kč. Přílohou smlouvy byl také předpis splátek.
8. Ze smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne 2. 5. 2022 bylo zjištěno, že žalovaná se společností právnická osoba. uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě si půjčila částku 14 000 Kč a zavázala se tuto splatit spolu s úrokem ve výši 710 Kč, administrativním poplatkem ve výši 6 860 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 1 936 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 520 Kč. Celkem tak částku 26 026 Kč, když náklady spotřebitelského úvěru činí 12 026 Kč. Doba trvání úvěru byla sjednání na 14 měsíců s tím, že úvěr bude splácen měsíčními splátkami ve výši 1 859 Kč. Přílohou byl také předpis splátek.
9. Z předložených žádostí o úvěr bylo zjištěno, že žalovaná uvedla, že je zaměstnána od listopadu 2021, její příjem činí 17 153 Kč, náklady na bydlení a energie 3 000 Kč, doprava, jídlo a osobní náklady 6 750 Kč, její použitelný příjem tak činí 7 403 Kč. Bydlí v nájmu, je vdaná a nemá žádnou vyživovací povinnost. Zároveň předložila i pracovní smlouvu ze dne 22. 11. 2021 a výplatní pásky za prosinec 2021 a březen 2022, z nichž vyplývalo, že v březnu 2022 činila čistá mzda 22 045 Kč, kde byl zahrnut doplatek za roční zúčtování. V prosinci 2021 činil její hrubý příjem 20 055 Kč a čistá mzda 17 153 Kč. U druhé žádosti o úvěr uvedla jako stávající splátky částku 664 Kč.
10. Z tabulky úhrad bylo zjištěno, že na smlouvu s označením 0371993 bylo v hotovosti uhrazeno celkem 2 860 Kč a na úvěr č. hodnota pouze jedna splátka dne 3. 5. 2022 ve výši 1 860 Kč.
11. Z listin označených jako oznámení o postoupení pohledávky bylo zjištěno, že toto bylo učiněno právním předchůdcem žalobce dne 15. 8. 2023, kdy byla uvedena výše postoupené pohledávky v částce 11 659,50 Kč a v částce 32 386,61 Kč vypočtených ke dni 11. 7. 2023. Zároveň byla vyzvána k úhradě těchto částek s tím, aby byla uhrazena na účet společnosti Jméno zainteresované společnosti 0/0, lhůta uvedena nebyla.
12. Předžalobními výzvami bylo prokázáno, že tyto byly žalované zaslány ohledně obou úvěrových smluv dne 1. 11. 2023 právním zástupcem žalobce s výzvami k úhradě do 16. 11. 2023. Ve výzvách jsou uvedeny i důvody vzniku pohledávky a upozornění na možný další postup.
13. Dle § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
14. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
15. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
16. Podle § 1970 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. , může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
17. Po zhodnocení všech důkazů jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žalobní návrh je důvodný pouze částečně.
18. Vzhledem k tomu, že se jednalo o nároky z uzavřených smluv o spotřebitelském úvěru, soud se musel nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky, resp. právní předchůdkyní žalobce a žalovanou došlo k platnému uzavření těchto smluv. Jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo proto nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, a to zejména ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. Dle těchto ustanovení poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
19. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
20. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je pak povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
21. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval shora uvedená ustanovení, vyplývá již z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (viz např. rozsudek sp. zn. spisová značka či spisová značka) i z Nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, kde uvedl, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Řádným splněním povinnosti zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr není chráněn jen samotný spotřebitel, ale i věřitel a celá širší společnost jako taková.
22. Je sice skutečností, že výše uvedená rozhodnutí se v zásadě týkala posouzení úvěruschopnosti spotřebitele dle zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném do 30. 11. 2016 (viz § 9 odst. 1 citovaného zákona), nicméně nutno zdůraznit, že důvod ke změně náhledu, pokud jde o důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele v podobě absolutní neplatnosti smlouvy, zde zjevně není ani při posouzení dané otázky dle zákona č. 257/2016 Sb. O tom jednoznačně svědčí rozsudek SDEU z 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, z něhož plyne, že „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnout jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době‘‘.
23. Vycházeje z uvedených hledisek, je třeba trvat na tom, že poskytovatel úvěru je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem. V případě nezbytnosti též z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Na místě je přitom taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení.
24. V daném případě je z předložených listinných důkazů žalobcem zřejmé, zejména z žádosti o úvěr, že jeho právní předchůdce neprovedl řádně posouzení úvěruschopnosti žalované. Pokud jde o její příjmy, nebylo posouzeno, zda se jedná o příjem čistý či příjem hrubý, ale zejména nebyly žádným způsobem doloženy výdaje žalované. Uváděla, že bydlí v nájmu a za bydlení a energii hradí pouze 3 000 Kč, což nebylo žádným způsobem doloženo, když za obě komodity se jedná o částky nízké. Nebyly žádným způsobem ani ověřeny závazky žalované z jiných smluv a jejich splatnost. Žalobce, resp. jeho právní předchůdce tak nemohl provádět žádná zjištění nahlédnutím do veřejných registrů a týkajících se nesplacených smluv. Soudu je známo, že žalovaná již od 20. 11. 2021 nesplácela úvěr, který jí byl poskytnut ve výši 90 527 Kč společností Air bank, a.s. dne 6. 10. 2021, kde uhradila pouze 1 splátku a dne 1. 3. 2022 již byla podána soudu žaloba. Takovou skutečnost by jinak musel právní předchůdce žalobce z veřejných rejstříků zjistit. Žalovaná také ve své žádosti o úvěr neuváděla pravdivé informace o svých vyživovacích povinnostech. Právní předchůdce žalobce jako věřitel tak vycházel jen z údajů žalované jako spotřebitele, které si však ani neověřil, přitom bylo třeba jeho určité obezřetnosti a k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale je třeba jejich prověření či doložení těchto tvrzení a následného posouzení nejen příjmů, ale v daném případě i doložení výdajů žalované a její dosavadní úvěrové povinnosti.
25. Soud má proto za to, že prověření úvěruschopnosti žalované ze strany právního předchůdce žalobce neodpovídalo kritériím uvedeným v ustanovení § 86 a 87 zák. o spotřebitelském úvěru, naopak si právní předchůdce žalobce vystačil pouze s informacemi od žalované, aniž by byly řádně doloženy a ověřeny, zejména údaje týkající se výdajů a dalších platebních povinností. Absence objasnění životních výdajů a závazků žalované tak neumožňuje zjistit poměr mezi jejími příjmy a výdaji a je tak nutno konstatovat, že právní předchůdce žalobce se úvěruschopností žalované mnoho nezajímal. Nedostatečné prověření vyplývá i z toho, že druhá smlouva byla uzavřena 2. 5. 2022 a poslední a jediná splátka byla již následujícího dne 3. 5. 2022, další platby hrazeny nebyly. U prvního úvěru byly také hrazeny pouze 4 splátky v nízké výši po 670 Kč. Vztah účastníků, je proto třeba posoudit pouze jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku . Dle tohoto ustanovení je žalovaná povinna žalobci vrátit to, co od něho obdržela a dosud nevrátila, tedy svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu. Žalovaná je tak povinna zaplatit žalobci, který získal pohledávku postoupením, pouze částku 14 460 Kč, a to z prvního úvěru částku 2 320 Kč (poskytnutých 5 000 Kč a uhrazených 2 680 Kč) a u druhého úvěru 12 140 Kč (poskytnutých 14 000 a uhrazených 1 860 Kč), což vyplývá z přehledu uhrazených splátek sdělených žalobcem. Žalovaná dosud dlužnou částku nevrátila, ač byla žalobcem vyzvána, je proto zároveň povinna hradit i úroky z prodlení, které činí 15 % ročně z dlužné částky, tj. z částky 14 460 Kč, která nebyla dosud vrácena. Co do zbývající částky ve výši 26 433,80 Kč i spolu s příslušenstvím, tj. úroky smluvními i z prodlení, kapitalizovanými i běžícími, byl žalobní návrh zamítnut. Přiznáno bylo pouze bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobce, které je tak povinna žalovaná vrátit. V daném případě by se jednalo i o neplatná ujednání týkající se vysokých nákladů na poskytnuté úvěry, když byly požadovány v téměř stejné výši jako poskytnuté částky, což se příčilo dobrým mravům.
26. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř. , když úspěchy účastníků byly pouze částečné, a proto nebyla žádnému z nich náhrada nákladů řízení přiznána.
27. S ohledem na skutečnost, že tato lhůta byla požadována v žalobním návrhu a s ohledem na výši žalované částky soud stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř. lhůtu k plnění v délce 15 dnů.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do l5 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí ke Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích písemně prostřednictvím Okresního soudu v Pardubicích.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný požádat soud o soudní výkon rozhodnutí - exekuci.