Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
5 C 307/2024-28
Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Pomichálkem ve věci
žalobkyně: Anonymizováno IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, Anonymizováno., IČO Anonymizováno Adresa zainteresované osoby 0/0
o zaplacení 8 425,39 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 425,39 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 8 425,39 Kč od 13. 5. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 8 425,39 Kč od 31. 3. 2024 do 12. 5. 2024, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 425,39 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 8 425,39 Kč od 13. 5. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 8 425,39 Kč od 31. 3. 2024 do 12. 5. 2024, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení zažalované částky s tím, že žalovaný a právní předchůdce žalobkyně uzavřeli dne 14. 2. 2023 smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný úvěr čerpal bankovním převodem a zavázal se jej společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 290 Kč splatit v dohodnuté prodloužené době splatnosti do 30. 3. 2023. Žalovaný úvěr do sjednaného data nesplatil a od následujícího dne je v prodlení. Žalobkyně kromě uvedené částky dále požadovala 500 Kč jakožto poplatek za odeslání upomínek k uhrazení dluhu, smluvní úrok ve výši 36 % ročně za dobu od 31. 3. 2023 do 30. 3. 2024 z částky 10 000 Kč, kapitalizovaný a běžící zákonný úrok z prodlení a smluvní pokutu ve výši 571,60 Kč. Přes výzvu žalovaný ničeho na svém dluhu neuhradil.
2. Podáním doručeným soudu dne 26. 9. 2024 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do části jistiny úvěru ve výši 1 574,61 Kč, smluvní pokuty ve výši 571,60 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 290 Kč, nákladů upomínání ve výši 500 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 3 600 Kč, a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 549,32 Kč s odůvodněním, že žalovaný před podáním žaloby uhradil částku 1 574,61 Kč. Soud proto řízení v odpovídajícím rozsahu zastavil usnesením ze dne 1. 10. 2024, č. j. 5 C 307/2024-18.
3. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil.
4. Soud ve věci jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), bez přítomnosti účastníků, když žalovaný svou neúčast na jednání ani neomluvil. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci ve své nepřítomnosti.
5. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav:
6. Právní předchůdce žalobkyně, společnost Anonymizováno, a žalovaný uzavřeli smlouvu, kterou se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky vrátit společně s úrokem ve výši 295,89 Kč, kdy úroková sazba byla smluvena ve výši 36 % ročně, a s poplatkem za sjednání úvěru ve výši 3 994,11 Kč, a to do 30. 3. 2023 v souhrnné výši 4 290 Kč jako poplatek za poskytnutí úvěru (prokázáno smlouvou č. 4628C ze dne 14. 2. 2023 včetně potvrzení o verifikační platbě, formulářem pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, dodatkem ze dne 20. 3. 2023). Původní věřitel převedl částku 10 000 Kč na bankovní účet žalovaného uvedený ve smlouvě (prokázáno potvrzením o provedení transakce). Pro případ prodlení se splacením dluhu si smluvní strany sjednaly, že věřitel bude oprávněn žalovanému zaslat upomínky zpoplatněné částkou 500 Kč (prokázáno čl. VIII. bodem 1. písm. c) smlouvy). Věřitel žalovanému zaslal písemné upomínky (prokázáno upomínkami ze dne 4. 4. 2023, 9. 4. 2023 a 19. 4. 2023 a předžalobní výzvou ze dne 29. 4. 2023). Žalovaný se dále zavázal v případě prodlení zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky, která z částky 10 000 Kč za období od 31. 3. 2023 do 27. 5. 2023 činí 571,60 Kč. Věřitel posléze pohledávku za žalovaným postoupil na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno (prokázáno rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 7. 2022 včetně dílčí smlouvy o postoupení pohledávek a přílohy č. 1, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 26. 4. 2024 včetně podacího archu). Žalovaný i přes předžalobní upomínku ničeho nezaplatil (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 12. 8. 2024 včetně podacího archu).
7. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).
8. Žalobkyně smlouvu uzavírala v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.), a jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o.z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o.z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru.
9. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli.
10. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Povinností je zejména uchovávat mj. dokumenty a záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dokumenty je nutno uchovávat nejméně po dobu pěti let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty a záznamy vznikly.
12. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Ze shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost poskytovatele úvěru zkoumat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nastává tehdy, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet jednotlivé splátky úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr (tj. konkrétní příjmy ze zaměstnanecké či jiné činnosti, konkrétní náklady na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, v neposlední řadě též případné závazky žadatele z dříve uzavřených smluv). Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje.
14. Z provedených důkazů soud nemá za prokázané, že by žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně předně netvrdila ničeho o tom, jaké majetkové poměry (příjmy i výdaje) žalovaný uvedl jejímu právnímu předchůdci a z jakých dokladů tyto byly zjišťovány. Žalobkyně pak sama neoznačila a k žalobě nepřipojila žádné důkazy, ze kterých by vyplývalo, že původní věřitel měl k dispozici nějaké doklady prokazující majetkové poměry žalovaného a při uzavírání smlouvy tak posuzoval schopnost žalovaného splácet úvěr. Nutno dodat, že pokud měla žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, podklady, ve kterých žalovaný uváděl své reálné majetkové poměry včetně pravidelných příjmů a výdajů, bylo její povinností tyto podklady ve smyslu § 78 zákona o spotřebitelském úvěru uchovat.
15. Soud nepostupoval dle § 115a o.s.ř. a ve věci nařídil jednání mj. za tím účelem, aby mohl žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. poskytnout poučení, že jí dosud nebyly vylíčeny všechny rozhodující skutečnosti a nebyla prokázána tvrzení o tom, že původní věřitel skutečně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a to včetně následků spojených s nesplněním výzvy k jejich dotvrzení a označení. Nutno dodat, že poučení dle shora citovaného ustanovení o.s.ř. se poskytuje pouze účastníku (jeho zmocněnci či zástupci), který je přítomen u jednání, při jiném úkonu soud takové poučení neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být takové poučení poskytnuto účastníku, který se k jednání nedostavil a nepožádal o odročení jednání z důležitého důvodu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008). Je-li jednáno v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zmocněnce či zástupce), je to účastník, jenž svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2006 sp. zn. 29 Odo 832/2006). Za situace, kdy se žalobkyně omluvila z jednání a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci v její nepřítomnosti, se tak sama připravila o dobrodiní soudu ve formě poučovací povinnosti dle ustanovení § 118a o.s.ř.
16. S ohledem na skutečnost, že v projednávané věci nebylo zjištěno, že by věřitel při poskytování spotřebitelského úvěru zkoumal úvěruschopnost žalovaného, soud dospěl k závěru, že mezi stranami uzavřená smlouva o úvěru je neplatná. Ačkoliv znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru podmiňuje neplatnost smlouvy námitkou učiněnou spotřebitelem v promlčecí lhůtě, takové ustanovení je v rozporu s články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, které mají být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, přičemž stejná ustanovení směrnice zároveň brání tomu, aby sankce (neplatnost smlouvy) spojená s porušením této povinnosti byla podmíněna uplatněním námitky spotřebitele v promlčecí lhůtě (srovnej rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance s.r.o. proti GK). Soud tedy k nesplnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr přihlédl z úřední povinnosti (srovnej § 588 o.z.).
17. V projednávané věci tak soud dospěl k závěru, že nebylo-li v řízení prokázáno splnění povinnosti žalobkyně zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr, smlouva o úvěru uzavřená mezi žalovaným a žalobkyní je neplatná, a to s účinky ex tunc. Proto žalobkyně nemůže po právu požadovat zaplacení smluvního úroku, smluvní pokuty a dalších případných poplatků uvedených ve smlouvě a má toliko právo na vrácení poskytnutých peněžních prostředků, které soud v případě absolutní neplatnosti smlouvy v souladu s ustanovením § 2991 odst. 2 o.z. považuje za bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, ke kterému došlo bez právního důvodu. Proto soud rozhodl, že žalovaný je povinen v souladu s § 2991 odst. 1 o.z. zaplatit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky (10 000 Kč), jejichž výše je ponížena o část, kterou již žalovaný uhradil (1 574,61 Kč). Soud přiznal žalobkyni i právo na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., avšak až od marného uplynutí lhůty k zaplacení dluhu určené v oznámení o postoupení pohledávky, včetně zákonné výše vážící se k tomuto dni, neboť na základě ujednání obsažených v absolutně neplatné smlouvě nelze určovat splatnost dluhu, přičemž žalovaný byl k uhrazení dluhu žalobkyní prokazatelně vyzván až právě touto výzvou. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. Ve zbytku pak soud s ohledem na výše uvedené žalobu jako nedůvodnou zamítl.
18. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Pro účely rozhodování o nákladech řízení v této věci soud nevycházel pouze z „jistiny“, tedy žalované částky samotné, nýbrž do posouzení míry úspěchu a neúspěchu ve věci zahrnul i příslušenství, a to včetně běžícího zkapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 30 Co 363/2013). Žalobkyně byla mimo jiné ve smyslu § 146 odst. 2 o.s.ř. neúspěšná i v případě částky 2 146,21 Kč s celkovým kapitalizovaným příslušenstvím ve výši 9 939,32 Kč (srovnej usnesení o částečném zastavení řízení), neboť tak učinila nikoliv pro chování žalovaného, ale z vlastního rozhodnutí po zvážení procesní situace. Po zohlednění těchto částek se podává, že úspěšnější ve věci byl žalovaný, kterému žádné náklady v řízení nevznikly, a tak soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.).
Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci.