Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
21 C 87/2024-22
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Mědílkovou
ve věci žalobkyně:
Anonymizováno Anonymizováno AnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizováno, IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0, se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0,
zastoupené JUDr. Jméno zainteresované osoby 0/0, advokátkou Adresa zainteresované osoby 0/0,
proti žalovanému:
Jméno zainteresované osoby 1/0Datum narození zainteresované osoby 1/0Adresa zainteresované osoby 1/0,
o zaplacení 15 000 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 15 000 Kč od 7.10.2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 15 000 Kč od 7.10.2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 11.10.2023 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 15 000 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že dne 13.11.2017 uzavřela společnost právnická osoba., IČO: IČO (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“) se žalovaným Smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu se smluveným úrokem. Žalovaný však i přes výzvu ničeho nevrátil a dluží žalobkyni, jež je aktivně legitimována na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11.12.2019, celkem částku 15 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení a se smluvním úrokem z prodlení.
2. Pravomocným usnesením ze dne 15.5.2024 č.j. 21C 87/2024 -20 soud řízení částečně zastavil co do úroku ve výši 15 % ročně z částky 15 000 Kč od 13.11.2017 do zaplacení a co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 000 Kč od 14.1.2019 do 6.10.2023, a to na základě částečného zpětvzetí žaloby ze dne 17.4.2024. Nadále žalobkyně požadovala po žalovaném úhradu částky 15 000 Kč s příslušenstvím specifikovaným v I. výroku tohoto rozsudku.
3. Žalovaný byl usnesením ze dne 10.4.2024, č. j. 21 C 87/2024 -15, vyzván, aby se ve lhůtě 14 dnů od doručení výzvy písemně vyjádřil k připojené žalobě a aby ve vyjádření uvedl, zda nárok uplatněný v žalobě uznává, případně v jakém rozsahu, dále aby vylíčil rozhodné skutečnosti ve věci a aby označil důkazy k prokázání tvrzených skutečností. Dále byl žalovaný v usnesení vyzván, aby se ve stejné lhůtě vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalovaný byl zároveň upozorněn, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil ani k žalobě, ani k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalobkyně rovněž s rozhodnutím věci bez nařízení jednání konkludentně souhlasila.
4. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených žalobkyní, soud postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a věc rozhodl bez nařízení jednání.
5. Z důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti:
6. Ze Smlouvy o úvěru ze dne 13.11.2017 č. hodnota plyne, že se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 15 % ročně. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit. Žalovaný podpisem smlouvy stvrdil převzetí celkové výše spotřebitelského úvěru, a to v hotovosti v místě jeho bydliště. Smlouva je opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného.
7. Ze Žádosti o úvěr ze dne 13.11.2017 plyne, že žalovaný tato listin listina je opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného, který požádal o úvěr 15 000 Kč. Ke svým poměrům uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů v nájmu, nemá žádnou vyživovanou osobu, má střední vzdělání. Souhrnná výše exekučně vymáhaných nebo žalovaných dluhů činí 2 500 Kč. Je zaměstnán od roku 2016 jako mistr u stavební firmy jméno FO, adresa, s příjmem 14 463 Kč měsíčně. Jeho měsíční výdaje představují náklady na bydlení 4 000 Kč, náklady na dopravu, jídlo a osobní náklady 4 000 Kč. Náklady na telefon 800 Kč. Poměry žalovaného měly být ověřovány z občanského průkazu, cestovního pasu, pracovní smlouvy a výplatní pásky.
8. Z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 13.11.2017 plyne popis základních vlastností spotřebitelského úvěru, jeho náklady
9. Z kopie občanského průkazu žalovaného plyne, že je žalovaný svobodný.
10. Z Pracovní smlouvy ze dne 1.5.2019 plyne, že žalovaný byl zaměstnán u právnická osoba jméno FO, adresa, IČO: IČO, s měsíčním příjmem 19 000 Kč hrubého. Smlouva byla uzavřena „od 1.5.2016 do 29.5.2018 na dobu neurčitou“.
11. Z Výplatního lístku žalovaného za období 9/2017 plyne, že mzda žalovaného za září 2017 činila 14 463 Kč čistého. Srážky ze mzdy činily 2 003 Kč. Z Výplatního lístku žalovaného za období 10/2017 plyne, že mzda žalovaného za říjen 2017 činila 14 463 Kč čistého. Srážky ze mzdy činily 2 003 Kč. Z Výplatního lístku žalovaného za období 11/2017 plyne, že mzda žalovaného za listopad 2017 činila 14 463 Kč čistého. Srážky ze mzdy činily 2 003 Kč.
12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11.12.2019 včetně Přílohy plyne, že předchůdkyně žalobkyně postoupila na společnost právnická osoba, IČO: IČO, předmětnou pohledávku za žalovaným. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9.6.2021 včetně Přílohy plyne, že společnost právnická osoba postoupila na žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovaným.
13. Z výzvy ze dne 26.2.2020 plyne, že právní zástupce společnosti právnická osoba vyzval žalovaného k úhradě dluhu; výzva byla předána k poštovní přepravě dne 26.2.2020, jak plyne z Podacího lístku.
14. Z Předžalobní výzvy ze dne 22.9.2023 plyne, že právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu.
15. Skutkový závěr: Dne 13.11.2017 předchůdkyně žalobkyně se žalovaným podepsali smlouvu, na jejímž základě se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal prostředky vrátit spolu se sjednaným úrokem. Předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti. Žalovaný nevrátil předchůdkyni žalobkyně ničeho. Předchůdkyně žalobkyně předmětnou pohledávku postoupila v roce 2019 písemnou smlouvou na společnost právnická osoba, která následně v roce 2021 pohledávku postoupila na žalobkyni. Žalovaný ničeho žalobkyni neuhradil.
16. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
17. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
19. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „ObčZ “), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
20. Podle § 1879 ObčZ může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
21. Po právním posouzení shora uvedeného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.
22. Soud má v daném případě za prokázané, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 13.11.2017 podepsána písemná smlouva o úvěru, v níž se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal vyčerpané peněžní prostředky předchůdkyni žalobkyně vrátit spolu s úrokem.
23. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 spotřebitelského zákona.
24. Dle tvrzení žalobkyně tato při zkoumání úvěruschopnosti vycházela z informací získaných přímo od žalovaného v Žádosti o úvěr ze dne 13.11.2017. Z této Žádosti má soud za prokázané, že žalovaný uvedl své osobní, výdělkové poměry, své náklady na bydlení, dopravu, jídlo telefon a osobní náklady, a to ve výši, jak je uvedeno výše tohoto odůvodnění. Jako důkaz soudu předložila kopii občanského průkazu žalovaného, pracovní smlouvu ze dne 1.5.2016 a tři výplatní lístky žalovaného za období 9-11/2017.
25. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, také ověřit, resp. objektivně podložit minimálně pracovní smlouvou, výplatními páskami, výpisy z účtu, dále nájemní smlouvou či výpisem z katastru nemovitostí (k doložení uspokojování bytové potřeby), dokladem o výši nákladů na bydlení, smlouvami k odběru energií, smlouvami o jiných závazcích a dluzích žalovaného, atd. V daném případě sice žalobkyně doložila pracovní smlouvu žalovaného ze dne 1.5.2016 a výplatní pásky žalovaného za tři měsíce (9-11/2017 ), avšak již nedoložila, jakým způsobem ověřovala, že žalovaný uspokojoval svou bytovou potřebu u rodičů (v nájmu) a nedoložila, že ověřovala je tvrzené náklady na bydlení (4 000 Kč), telefon (800 Kč) a další jím tvrzené zcela konkrétní náklady. Zároveň má soud za prokázané, že žalovanému byla exekučně z platu srážena částka 2 003 Kč, přičemž minimálně tato skutečnost měla vést předchůdkyni žalobkyně k opatrnosti a důkladnému prověření poměrů žalovaného. Pakliže předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím peněžních prostředků žalovanému vycházela toliko z informací získaných od žalovaného (zejména ohledně jeho tvrzených výdajů), zcela zjevně rezignovala na zjišťování a ověřování zcela konkrétních výdajů a nepostupovala při posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí.
26. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru, kdy věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru prověřila jeho schopnost poskytnuté peněžní prostředky splácet. Tím, že předchůdkyně žalobkyně i přesto žalovanému úvěr poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a porušila povinnosti v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, co je třeba sankcionovat absolutní neplatností předmětné úvěrové smlouvy jako celku, jak potvrdil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , popř. i v nálezu ze dne 24.8.2021, sp. zn. III. ÚS 1644/21 , v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Porušení povinností posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu. Novelou § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru byla tato judikatura Ústavního soudu, dále judikatura Nejvyššího soudu a judikatura Soudního dvora EU (ve věci C-679/18 OPR Finance) reflektována a z důvodu zajištění větší právní jistoty adresátů právní normy jednotlivého přístupu soudů k dané problematice byla zákonem výslovně zakotvena neplatnost absolutní, k níž je třeba přihlédnout i bez návrhu žalovaného.
27. S ohledem na uvedené dospěl soud k závěru, že předmětná smlouva o úvěru je absolutně neplatná pro nezkoumání úvěruschopnosti žalovaného.
28. Podle § 2991 odst. 1 , odst. 2 ObčZ , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
29. Podle § 2993 ObčZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
30. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že mu byly poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 15 000 Kč. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila předmětnou Smlouvu o úvěru ze dne 13.11.2017, jíž žalovaný stvrdil svým podpisem, a tedy potvrdil převzetí peněžních prostředků v hotovosti v místě svého bydliště. Soud tak uzavřel, že se žalovaný bez spravedlivého důvodu obohatil na úkor předchůdkyně žalobkyně, neboť přijal plnění bez právního důvodu (§ 2991 ObčZ ) a předchůdkyni žalobkyně vzniklo právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 ObčZ ). V době od poskytnutí peněžních prostředků do rozhodnutí soudu žalovaný vrátil předchůdkyni žalobkyně, popř. žalobkyni, celkem 0 Kč. Proto mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni, jež je ve věci aktivně legitimována na základě výše specifikovaných Smluv o postoupení pohledávek (§ 1879 ObčZ ), dosud nevrácené peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč (výrok I. rozsudku).
31. Dále má soud za prokázané, že žalovaný byl v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 1968 ObčZ ) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po něm i úroky z prodlení (§ 1970 ObčZ ). K prvnímu dni prodlení (7.10.2023) činila sazba úroku z prodlení 15 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb. ). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení v sazbě nižší, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 15 000 Kč od 7.10.2023 do zaplacení (výrok I. rozsudku).
32. Z jiných před soudem provedených důkazů, jež nejsou v odůvodnění tohoto rozsudku výslovně uvedeny, neplynou žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu, proto je soud nehodnotil.
33. Podle § 151 o.s.ř. o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšná co do částky 16 089,80 Kč (tj. jistina 15 000 Kč + úroky z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 7.10.2023 do 4.7.2024 kapitalizované částkou 1 089,80 Kč; 42,48 %). Žalovaný byl ve věci úspěšný co do částky 21 782,10 Kč (tj. kapitalizované úroky ve výši 15 % ročně z částky 15 000 Kč od 13.11.2017 do 19.6.2024 – tj. právní moc usnesení o částečném zastavení řízení + kapitalizované úroky z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 15 000 Kč od 14.1.2019 do 6.10.2023); 57,52 %). Žalovaný by tak měl právo na úhradu poměrných nákladů řízení (15,04 %). Vzhledem k tomu, že z obsahu spisu neplyne, že by mu vznikly jakékoliv náklady řízení, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
34. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. stanovil soud třídenní lhůtu ke splnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudek splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.