Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 C 24/2024-262

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Tomanem ve věci žalobkyně Anonymizováno, se sídlem v Adresa zainteresované společnosti 0/0, IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0, zastoupené JUDr. Jméno zainteresované osoby 0/0, advokátem Adresa zainteresované osoby 0/0, proti žalovanému Jméno zainteresované osoby 1/0Datum narození zainteresované osoby 1/0Adresa zainteresované osoby 1/0, o zaplacení 233 191,92 Kč s příslušenstvím, takto:

takto:

I. Žaloba, jíž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení 233 191,92 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, jíž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení 233 191,92 Kč s příslušenstvím, se zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 8. 1. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí 233 191,92 Kč spolu s úroky a úroky z prodlení tam blíže specifikovanými. Uvedla, že se žalovaným uzavřela dne 30. 8. 2018 smlouvu o úvěru č. Anonymizováno, kde se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše limitu 466 000 Kč. Tyto peněžní prostředky mu byly poskytnuty v plné výši úvěrového limitu na bankovní účet č. tel. číslo.Žalovaný se dostal do prodlení se splátkou splatnou v listopadu a prosinci 2022 a lednu 2023, proto žalobkyně prohlásila celý zůstatek úvěru splatným. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 232 191,92 Kč (vypočtené jako úvěrový limit – splátky na jistinu) a poplatků za opakované upomínání ve výši 2 * 500 Kč.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

3. Z y nazvané žádost o poskytnutí úvěru soud zjistil, že dne 28. 8. 2018 žalovaný žalobkyni požádal o úvěr ve výši 466 000 Kč bez určení účelu / konsolidace na 96 měsíců. Je zde uvedeno, že žalovaný je svobodný, žije sám a má příjmy od zaměstnavatele jméno FO s.r.o. ve výši 15 119 Kč a další příjmy 11 000 Kč (u těch není uvedeno, z čeho mu plynou) s tím, že jeho celkové limity přečerpání a kreditních karet jsou 263 000 Kč. Není zde uvedeno, že by cokoli splácel, případně měl jiné náklady.

4. Z lustrace žalovaného v systému CBCB soud zjistil, že k 31. 7. 2018 měl žalovaný jednu nedokončenou žádost, dva zamítnuté splátkové kontrakty a jednu kreditní kartu, jednu žádost žalovaný sám odvolal a dále měl dva existující kontrakty, z toho jednu kreditní kartu s limitem 163 000 Kč a jeden kontokorentní úvěr s limitem 100 000 Kč, který však měl v červenci 2018 přečerpaný (již poněkolikáté). Předložená pravděpodobně není kompletní, neboť zde není uvedeno, kolik žalovaný na tyto úvěry splácí (což, jak je soudu z úřední činnosti známo, běžně je).

5. Z y uvozené Data o žádosti soud zjistil, že jsou zde uvedeny údaje o předchozích úvěrech s tím, že úvěr ve výši 466 000 Kč by měl být konsolidační na 96 měsíců se splátkou 7 047 Kč, přičemž systém vypočetl platební kapacitu žalovaného na 18 283,30 Kč a akceptuje 16 861 Kč.

6. Z historického výpisu z účtu žalovaného č. č. účtu týkajícího se jeho příjmů soud zjistil, že za období od května do srpna 2018 měl žalovaný v průměru příjem cca 22 000 Kč, nicméně jsou v tomto průměru zahrnuty kromě mzdy i další jednorázové platby (např. od finančního úřadu). Mzda samotná od zaměstnavatele právnická osoba činila v průměru cca 15 000 Kč.

7. Z y nazvané smlouva o úvěru soud zjistil, že tuto dne 30. 8. 2018 uzavřeli žalovaný a žalobkyně. Žalobkyně se zde zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše limitu 466 000 Kč tak, že 167 687,33 Kč bude použito ke splacení úvěru ze smlouvy č. 010013232R uzavřené dne 10. 10. 2017 převodem na účet č. č. účtu, dalších 101 333,92 Kč bude použito ke splacení úvěru ze smlouvy č. 010113265R uzavřené dne 15. 11. 2017 převodem na účet č. č. účtu a zbytek ve výši případného rozdílu mezi limitem a použitými částkami bude žalovanému vyplacen na účet č. č. účtu. Žalovaný se naproti tomu zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 9,9 % ročně a příslušné poplatky (za vedení účtu ve výši 69 Kč měsíčně) v pravidelných 96 měsíčních splátkách po 7 047 Kč splatných vždy ke každému 15. dni v měsíci počínaje 15. 10. 2018 s tím, že žalobkyně je oprávněna splátky inkasovat z účtu žalovaného. Pro případ prodlení je žalobkyně oprávněna žalovaného upomenout a pokud dluh do 30 dnů nevyrovná, je oprávněna prohlásit celý zůstatek úvěru splatným. Další skutková zjištění soud pro níže vyložený právní názor nečinil, stejně jako nečinil žádná skutková zjištění z předsmluvních informací, obchodních podmínek pro ČSOB spotřebitelské úvěry a sazebníku ČSOB.

8. Z y nazvané dodatek ke smlouvě o úvěru soud zjistil, že tuto dne 6. 11. 2018 uzavřeli žalovaný a žalobkyně. Účastníci se dohodli na změně úrokové sazby z 9,9 % ročně na 4,9 % ročně s tím, že od 15. 12. 2018 činí nová výše splátky 5 898 Kč.

9. Z výpisu z účtu č. č. účtu za srpen 2018 soud zjistil, že se jedná o účet žalovaného vedený žalobkyní, přičemž z tohoto účtu žalovaný splácel společnosti právnická osoba. úvěr po 1 412 Kč, dále mu sem od společnosti právnická osoba bylo vyplaceno 14 159 Kč a z účtu č. č. účtu 199 181 Kč.

10. Z výpisu z účtu č. č. účtu za srpen 2018 soud zjistil, že se jedná o účet povoleného přečerpání žalovaného vedený žalobkyní a dne 31. 8. 2018 sem byla připsána částka 99 971,57 Kč, čímž došlo k vyrovnání záporného zůstatku na tomto účtu.

11. Z výpisu z úvěrového účtu č. č. účtu za srpen 2018 soud zjistil, že se jedná o úvěrový účet žalovaného ke shora citované smlouvě, kde je dne 31. 8. 2018 evidováno čerpání ve výši 165 327,63 Kč s poznámkou konsolidace_281505258, dále čerpání ve výši 101 491,37 Kč na účet č. č. účtu a čerpání ve výši 199 181 Kč na účet č. č. účtu. Nutno uvést, že z obsahu této y vyplývá, že se jedná jen o evidenční účet úvěru, neboť v případě první částky není uvedeno číslo účtu, na který měla být částka 165 327,63 Kč poukázána a nadto je tato evidence chybná, když je zde uvedeno, že na účet č. č. účtu mělo být poukázáno 101 491,37 Kč, avšak, jak se podává z výpisu z uvedeného účtu, na tento byla připsána částka pouze ve výši 99 971,57 Kč.

12. Z historického výpisu z úvěrového účtu č. č. účtu a předložených tabulek pak soud zjistil, že žalobkyně od žalovaného na projednávaný úvěr eviduje úhrady v celkové výši 314 780,95 Kč.

13. Z dopisu ze dne 23. 12. 2022 soud zjistil, že jím žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení 12 848 Kč, jinak bude nucena úvěr zesplatnit. Z přiložené dodejky soud zjistil, že se tento dopis žalovanému nepodařilo dne 29. 12. 2022 doručit.

14. Z dopisu ze dne 17. 3. 2023 soud zjistil, že žalobkyně, jelikož se žalovaný dostal do prodlení se splácením, prohlásila celý zůstatek úvěru ve výši 246 430,18 Kč splatným ke dni 15. 3. 2023. Z přiložené dodejky soud zjistil, že se tento dopis žalovanému nepodařilo dne 21. 3. 2023 doručit.

15. Z dalších předložených výzev k zaplacení soud pouze zjistil, že jsou adresovány žalovanému.

16. Z dopisu ze dne 27. 12. 2023 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k zaplacení celkem 257 781,99 Kč nejpozději do 7 dnů, jinak se vystavuje riziku podání žaloby. Z přiloženého podacího archu se pak podává, že tento dopis byl žalovanému odeslán 28. 12. 2023.

17. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Účastníci uzavřeli dne 30. 8. 2018 smlouvu, kde se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše limitu 466 000 Kč tak, že 167 687,33 Kč bude použito ke splacení úvěru ze smlouvy č. Anonymizováno uzavřené dne 10. 10. 2017 převodem na účet č. č. účtu, dalších 101 333,92 Kč bude použito ke splacení úvěru ze smlouvy č. 010113265R uzavřené dne 15. 11. 2017 převodem na účet č. č. účtu a zbytek ve výši případného rozdílu mezi limitem a použitými částkami bude žalovanému vyplacen na účet č. č. účtu. Žalovaný se naproti tomu zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 9,9 % ročně a příslušné poplatky (za vedení účtu ve výši 69 Kč měsíčně) v pravidelných 96 měsíčních splátkách po 7 047 Kč splatných vždy ke každému 15. dni v měsíci počínaje 15. 10. 2018. Dne 6. 11. 2018 pak uzavřeli dodatek, kterým se dohodli na změně úrokové sazby z 9,9 % ročně na 4,9 % ročně s tím, že od 15. 12. 2018 činí nová výše splátky 5 898 Kč. Žalovaný pak dne 31. 8. 2018 přijal na svůj běžný účet č. č. účtu částku 199 181 Kč a na účtu povoleného přečerpání č. č. účtu byl téhož dne vyrovnán dluh ve výši 99 971,57 Kč. Při posuzování žádosti žalovaného žalobkyně zvažovala jeho příjmy ve výši 15 119 Kč od zaměstnavatele jméno FO s.r.o. (ty však z ničeho nevyplývají) a další příjmy ve výši 11 000 Kč (ty také ne). Zvažovala i celkové limity povoleného přečerpání a kreditních karet ve výši 263 000 Kč. Výdaje nezjišťovala žádné. Přitom dospěla k platební kapacitě žalovaného ve výši 18 283,30 Kč, ale akceptovala by i 16 861 Kč. Žalovaný dále splácel úvěr společnosti právnická osoba., který se neobjevil ani na výpisu z CBCB a žalobkyně jej do svých úvah nezahrnula. Dle evidence žalobkyně pak žalovaný na pohledávku z tvrzeného úvěru zaplatil celkem 314 780,95 Kč. Pro prodlení žalovaného pak žalobkyně dopisem ze dne 17. 3. 2023 prohlásila celý zůstatek úvěru splatným ke dni 15. 3. 2023.

18. Dále však, ohledně poskytnutí dalších 166 847,43 Kč na konsolidace soud dospěl k závěru, že o tomto tvrzení žalobkyně neunesla své břemeno důkazní [ ], přičemž neúčastí u jednání soudu se vzdala dobrodiní poučení podle K tomu je třeba uvést, že žalobkyně sice předložila tzv. výpis z úvěrového účtu č. č. účtu za srpen 2018, tedy z evidenčního účtu tvrzeného úvěru, kde je uvedeno dne 31. 8. 2018 čerpání ve výši 165 327,63 Kč s poznámkou konsolidace_Anonymizováno, dále čerpání ve výši 101 491,37 Kč na účet č. č. účtu a čerpání ve výši 199 181 Kč na účet č. č. účtu. Nutno uvést, že z obsahu této y vyplývá, že se jedná jen o evidenční účet úvěru, neboť v případě první částky není uvedeno číslo účtu, na který měla být částka 165 327,63 Kč poukázána. V případě částek 199 181 Kč je uvedeno číslo účtu a i další náležitosti potvrzení o provedené platbě ve smyslu , o platebním styku a stejně tak u částky 101 491,37 Kč. Ohledně této částky se však ukázala evidence chybná, neboť na účet č. č. účtu bylo k vyrovnání povoleného přečerpání připsáno jen 99 971,57 Kč. Další důkazy, které by prokazovaly čerpání částky 165 327,63 Kč a částky 1 519,80 Kč žalobkyně nepředložila.

19. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení , o spotřebitelském úvěru (dále již jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli ( zákona o spotřebitelském úvěru).

20. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

22. Podle , , v účinném znění (dále již jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , jehož závěry, byť se týká předchozí právní úpravy, lze mutatis mutandis aplikovat i pro výklad shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru).

24. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z jeho příjmů ve výši 15 119 Kč u zaměstnavatele jméno FO s.r.o. měsíčně a 11 000 Kč měsíčně s tím, že tyto příjmy jsou doloženy výpisem z účtu žalovaného. Z tohoto výpisu se však takové příjmy nepodávají. Platební kapacitu žalovaného pak vypočetla na 18 283,30 Kč. Výdaje nezjišťovala vůbec. K tomu je třeba uvést, že dle názoru soudu se žalobkyně finanční situací žalovaného zabývala zcela nedostatečným způsobem. Žalovaný, v době uzavření smlouvy osoba blízká věku mladistvých, měl u žalobkyně již dluhy cca 260 000 Kč, které zjevně nebyl schopen splácet (přečerpával limit). Příjem ze zaměstnání měl přitom jen cca 15 000 Kč měsíčně. Žalobkyně mu přesto poskytla další úvěr (byť měl částečně konsolidovat předchozí dluhy), aniž se blíže zabývala celkovou finanční situací žalovaného, nebo alespoň jeho základními výdaji. Jak žalobkyně při ověřeném příjmu cca 15 000 Kč dospěla k platební kapacitě 18 283,30 Kč je pak pro soud matematickou záhadou. Vzhledem k uvedenému nezbylo než uzavřít, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015) a na uzavřenou smlouvu o úvěru tak nahlížet jako na absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 o. z.

25. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 299 152,57 Kč. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil a je povinen obohacení vydat (§ 2991 o. z.), přičemž současně bylo zjištěno, že takto vydal již 314 780,95 Kč, tedy více, než oč se obohatil.

26. Z vyložených důvodů soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

27. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí ( ). V daném případě byl úspěšným účastníkem žalovaný a náleželo by mu tudíž právo na náhradu nákladů řízení ( ). Žalovanému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, tudíž soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.