Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
24 C 32/2024-115
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Tomanem ve věci žalobkyně Anonymizováno, se sídlem v Adresa zainteresované společnosti 0/0, IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0, zastoupené Mgr. Jméno zainteresované osoby 0/0, advokátem Adresa zainteresované osoby 0/0, proti žalovanému Jméno zainteresované osoby 1/0Datum narození zainteresované osoby 1/0Adresa zainteresované osoby 1/0, o zaplacení 33 171,04 Kč s příslušenstvím, takto:
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 14 534,11 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč, splatných vždy ke každému 20. dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba se, co do zaplacení 18 636,93 Kč a úroku z prodlení z částky 29 694,69 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 14 534,11 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč, splatných vždy ke každému 20. dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.II. Žaloba se, co do zaplacení 18 636,93 Kč a úroku z prodlení z částky 29 694,69 Kč, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 10. 1. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí celkem 33 171,04 Kč spolu s úroky z prodlení tam blíže specifikovanými. Uvedla, že se žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru Anonymizováno půjčka č. tel. číslo, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 37 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni úrok v pravidelných měsíčních splátkách. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení, prohlásila žalobkyně ke dni 21. 7. 2023 celý zůstatek úvěru splatným. Žalovaná částka se skládá z dlužné jistiny ve výši 28 404,66 Kč, úroku ke dni zesplatnění ve výši 1 290,03 Kč, úroku z prodlení z jistiny do dne 12. 12. 2023 ve výši 1 517,01 Kč, úroku z prodlení z obchodního úroku do dne 12. 12. 2023 ve výši 94,34 Kč, poplatků ve výši 365 Kč a poplatků ve výši 1 500 Kč.
2. Žalovaný k věci uvedl, že úvěr si bral, neboť se v důsledku menšího množství zakázek dostal do situace, kdy neměl prostředky na výplatu svých spolupracovníků a musel si půjčit. V internetovém bankovnictví odklikl žádost, nabídlo mu to nějaký limit, s tím souhlasil a potvrdil a banka mu úvěr schválila. Nic nedokládal, nebyl to první úvěr a vždy měl nějaký nesplacený. Dostal se však do situace, kdy již nebyl schopen poskytnuté úvěry splácet.
3. Z listin y nazvané smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet Anonymizováno půjčka soud zjistil, že tuto dne 24. 5. 2021 v rámci internetového bankovnictví uzavřeli žalobkyně a žalovaný. Žalobkyně se zde zavázala poskytnout žalovanému bez určení účelu peněžní prostředky ve výši 37 000 Kč převodem na jeho běžný účet a žalovaný se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit úrok ve výši 12,5 % ročně v 71 měsíčních splátkách po 806,01 Kč (včetně pojištění ve výši 73 Kč) a poslední 72. ve výši 645,50 Kč (opět včetně pojištění) splatných vždy ke každému 18. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje 18. 6. 2021. Pro případ prodlení s jakoukoliv úhradou se účastníci dohodli, že je žalobkyně oprávněna prohlásit celý úvěr splatným a požadovat po žalovaném úroky z prodlení a poplatky dle sazebníku. Z přiložené standardní informace o spotřebitelském úvěru se podává, že jsou zde uvedeny základní parametry poskytovaného úvěru včetně některých sankčních poplatků. Předložené všeobecné produktové podmínky pak obsahují zejména výklad některých pojmů, ujednání o doručování a zakotvují možnost aktualizace sazebníku poplatků.
4. Z žádosti o úvěr soud zjistil, že žalovaný 24. 5. 2021 požádal v rámci internetového bankovnictví žalobkyni o úvěr ve výši 100 000 Kč na 96 měsíců s úrokem 3,5 % ročně. Je zde uvedeno, že žalovaný je zaměstnán na dobu neurčitou s čistým příjmem ve výši 29 371 Kč měsíčně a celkovými příjmy jeho domácnosti ve výši 25 956 Kč. K tomu nebyl předložen žádný doklad.
5. Z dopisu ze dne 30. 11. 2023 soud zjistil, jakým způsobem žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného, tedy že vycházela z příjmů ve výši 29 371 Kč, ověřeným z běžného účtu a celkových příjmů domácnosti ve výši 25 956 Kč s tím, že žalovaný bydlí v pronajatém domě / bytu, výdaje odhadovala a dále zjistila, že žalovaný měsíčně splácí na jiné úvěry celkem 11 521,88 Kč (10 538,88 Kč interně a 983 Kč externě) na šest úvěrových produktů. Žalovaný žádal o 100 000 Kč a žalobkyně mu schválila 37 000 Kč.
6. Z výpisů z běžného účtu žalovaného, výpisů z úvěrového účtu a listin y nazvané amortizace a listin y nazvané platební historie soud zjistil, že žalovanému byly peněžní prostředky ve výši 37 000 Kč dne 24. 5. 2021 vyplaceny, přičemž celkem na tuto pohledávku splatil 22 465,89 Kč.
7. Z dalších výpisů z běžného účtu žalovaného od prosince 2020 do května 2021 soud zjistil, že mu sem byla vyplácena mzda a další příjmy. Z těchto výpisů se nicméně podává, že zůstatek na tomto účtu se pohybuje v rozmezí cca – 14 000 Kč až – 10 000 Kč.
8. Z dopisu ze dne 23. 7. 2023 soud zjistil, že žalobkyně, jelikož se žalovaný dostal do prodlení se splácením, prohlásila celý zůstatek úvěru ve výši 31 621,64 Kč splatným ke dni 21. 7. 2023. Z přiloženého podacího archu se podává, že žalovanému byl tento dopis odeslán dne 25. 7. 2023.
9. Z dopisu ze dne 19. 12. 2023 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k zaplacení celkem 33 256,46 Kč nejpozději do 7 dnů, jinak se vystavuje riziku podání žaloby. Z přiloženého podacího lístku se pak podává, že tento dopis byl žalovanému odeslán dne 19. 12. 2023.
10. Z listin y nazvané sazebník poplatků soud pro níže vyložený právní názor již žádná skutková zjištění nečinil.
11. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný dne 24. 5. 2021 v rámci internetového bankovnictví uzavřel se žalobkyní smlouvu, kde se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bez určení účelu peněžní prostředky ve výši 37 000 Kč převodem na jeho běžný účet a žalovaný se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit úrok ve výši 12,5 % ročně v celkem 72 měsíčních splátkách splatných ke každému 18. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje 18. 6. 2021. Dne 24. 5. 2021 žalobkyně sjednanou částku na účet žalovaného převedla. Žalovaný na tento závazek splatil celkem 22 465,89 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení, prohlásila žalobkyně celý zůstatek úvěru ke dni 21. 7. 2023 splatným. Před uzavřením smlouvy měl žalovaný příjem cca 29 000 Kč (a jeho domácnost cca 26 000 Kč, což zůstalo nevysvětleno), žalobkyni již splácel 10 538,88 Kč a jiným subjektům 983 Kč, a to na celkem šest úvěrových produktů. Na běžném účtu se pohyboval se zůstatkem cca – 14 000 Kč až – 10 000 Kč.
12. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále již jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).
13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , v účinném znění (dále již jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
16. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , jehož závěry, byť se týká předchozí právní úpravy, lze mutatis mutandis aplikovat i pro výklad shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru).
17. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z jeho příjmů ve výši 29 371 Kč měsíčně, které měla ověřené z výpisů z jeho běžného účtu, který vedla. Dále pak zohlednila měsíční splátky úvěrů, které jí žalovaný splácel po 10 538,88 Kč měsíčně a měsíční splátky dalším poskytovatelům ve výši 983 Kč. Ohledně výdajů pak vycházela z historických dat ČSÚ a vyšlo jí, že by žalovanému mělo měsíčně zbývat 7 941,12 Kč. To je však v hrubém rozporu s předloženými výpisy z účtu žalovaného. Předně je třeba konstatovat, že chování jednotlivce je vždy odlišné od průměrného chování určité skupiny osob a soud je toho názoru, že při výši žádaného úvěru se společnost neměla spokojit se statistickými daty a finanční situaci žalovaného ověřit minimálně výpisem z jeho běžného účtu, který vedla. Pokud by tak učinila, nemohla by dospět k závěru, že žalovanému měsíčně zbývá skoro 8 000 Kč, když se žalovaný pravidelně pohyboval v záporných zůstatcích, a to ještě dříve, než mu byl poskytnut žalovaný úvěr. Společnost se však skutečnými výdaji žalovaného, natož jeho komplexní finanční situací vůbec nezabývala a požadovaný úvěr mu poskytla, což dospělo do stadia, kdy již žalovaný nebyl schopen své závazky splácet a mělo za následek zesplatnění celého úvěru. Vzhledem k uvedenému nezbylo než uzavřít, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 , publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015) a na uzavřenou smlouvu o úvěru tak nahlížet jako na absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 o. z.
18. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 37 000 Kč. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil a je povinen obohacení vydat (§ 2991 o. z.), přičemž současně bylo zjištěno, že takto vydal již 22 465,89 Kč a k vydání tudíž zbývá již jen 14 534,11 Kč.
19. Občanský zákoník neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, nicméně podle shora citovaného § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel (žalovaný) povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. S ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. Poskytovatel úvěru tak má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ).
20. V současné době je žalovaný stále v tíživé finanční situaci, do které se dostal úvěrováním (nejen, ale zejména od žalobkyně), neboť tyto další úvěry stále splácí, avšak sám uvedl, že je v jeho možnostech splácet 1 000 Kč měsíčně.
21. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků důvodnou a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 14 534,11 Kč, a to ve lhůtě podle možností žalovaného, tedy ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně. Soud si je vědom, že ve splátkách v této výši bude žalovaný uložené plnění splácet v 15 splátkách, což je nejen v souladu se shora uvedeným výkladem § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ale ani to není doba nikterak nepřiměřená z hlediska obecného chápání. S ohledem na dobu splácení pak soud uložil žalovanému tuto povinnost pod sankcí ztráty splátek, pokud se žalovaný dostane do prodlení byť jen s jednou splátkou.
22. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 18 636,93 Kč a úroku z prodlení z částky 29 694,69 Kč, když tato plnění měla vyplývat ze smlouvy o úvěru, která však byla shledána neplatnou. Ohledně těchto nároků soud proto žalobu výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.
23. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř. ). V daném případě byl převážně úspěšným účastníkem žalovaný a náleželo by mu tudíž právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o.s.ř. ). Žalovaný se však tohoto práva výslovně vzdal, tudíž soud právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.