Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
16 C 149/2024-19
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce: právnická osoba., se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0, IČ: IČO, zastoupený tituly před jménem. Jméno zainteresované osoby 0/0, advokátem, AK adresa, proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 1/0, narozený datum, hlášen na adrese adresa, o zaplacení částky 34.183,28 Kč s příslušenstvím, takto:
takto:
I. Žalovaný Jméno zainteresované osoby 1/0 je povinen zaplatit žalobci částku 32.795,78 Kč s úroky z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 25.5.2023 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.
II. Pro částku 907,50 Kč s úroky z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 26.5.2023 do zaplacení, pro částku 240,- Kč a pro částku 240,- Kč se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náklady řízení ve výši 3.262,30 Kč k rukám Jméno zainteresované osoby 0/0, AK adresa, do 15 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
Žalobce se domáhal zaplacení částky 32.795,78 Kč se zákonnými úroky z prodlení od 25.5.2023 do zaplacení, částky 907,50 Kč se zákonnými úroky z prodlení od 26.5.2023 do zaplacení, částky 240,- Kč a částky 240,- Kč. Svůj nárok opíral o skutečnost, že účastníci uzavřeli dne 19.10.2022 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny na základě, které dodával žalobce žalovanému elektřinu do odběrného místa adresa. Žalovaný se zavázal řádně a včas hradit zálohy a případné nedoplatky. Za období od 31.10.2022 do 5.5.2023 žalobce vyúčtoval žalovanému elektřinu fakturou č. hodnota se splatností 24.5.2023, kde vyčíslil nedoplatek 32.795,78 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil. Žalobce vyúčtoval žalovanému poplatek za samostatné odpojení elektřiny v odběrném místě ve výši 907,50 Kč, a to fakturou č. hodnota se splatností 25.5.2023, který požaduje na základě Všeobecných obchodních podmínek dodávky elektřiny. Žalovaný dlužnou částku neuhradil. Žalobce vyúčtoval žalovanému poplatek za upomínku odeslanou žalovanému dne 14.4.2023 ve výši 240,- Kč, který požaduje na základě Všeobecných obchodních podmínek dodávky elektřiny. Žalovaný dlužnou částku neuhradil. Žalobce vyúčtoval žalovanému poplatek za upomínku odeslanou žalovanému dne 31.1.2023 ve výši 240,- Kč, který požaduje na základě Všeobecných obchodních podmínek dodávky elektřiny. Žalovaný dlužnou částku neuhradil. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 4.1.2024. K jednání soudu se právní zástupce žalobce omluvil.
Žalovaný se k jednání soudu nedostavil. Dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovanému byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. § 49 odst. 4 o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu (§ 46b písm. a) o.s.ř.). K jednání soudu se nedostavil a ani svou nepřítomnost neomluvil. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v jeho nepřítomnosti.
Soud má za prokázané tyto skutečnosti:
Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 19.10.2022 vyplývá, že účastníci uzavřeli smlouvu pro dodávku elektřiny do odběrného místa adresa. Žalovaný se zavázal platit cenu dodané elektřiny a svým podpisem stvrdil, že se seznámil s Ceníky žalobce a Všeobecnými obchodními podmínkami dodávky elektřiny, které tvoří součást smlouvy. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou s produktem Elektřina bez závazku, s výší zálohy do prvního vyúčtování ve výši 1.500,- Kč. Dle VOP bylo dohodnuto, že žalobce je oprávněn účtovat si za doporučenou upomínku s výzvou k úhradě poplatek ve výši 240,- Kč. Dále je žalobce oprávněn účtovat žalovanému při přerušení, obnovení či ukončení dodávky poplatky spojené s těmito úkony.
Upomínkou ze dne 31.1.2023 žalobce vyzýval žalovaného o zaplacení částky 3.240,- Kč nejpozději do 14.2.2023.
Upomínkou – odstoupení od smlouvy ze dne 14.4.2023 žalobce vyzýval žalovaného o zaplacení částky 8.295,- Kč nejpozději do 28.4.2023. V případě že nebude dlužná částka žalovaným uhrazena žalobce od smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny z důvodu podstatného porušení smlouvy.
Z vyúčtování č. hodnota ze dne 10.5.2023 soud zjistil, že žalobce vyúčtoval žalovanému za období od 31.10.2022 do 5.5.2023 za spotřebu elektřiny a služby 34.295,78 Kč, po odečtení zaplacených záloh ve výši 1.500,- Kč vznikl žalovanému nedoplatek ve výši 32.795,78 Kč. Faktura byla splatná 24.5.2023.
Z vyúčtování č. hodnota ze dne 11.5.2023 soud zjistil, že žalobce vyúčtoval žalovanému poplatek za samostatné odpojení 907,50 Kč. Faktura byla splatná 25.5.2023.
Z předžalobní upomínky vyplývá, že právní zástupce žalobce upomenul žalovaného o úhradu částky 37.285,46 Kč (neuhrazená faktura č. hodnota ve výši 32.795,78 Kč a faktura č. hodnota ze dne 11.5.2023 ve výši 907,50 Kč, faktura č. hodnota ve výši 240,- Kč, faktura č. hodnota ve výši 240,- Kč). Dle poštovního podacího lístku byla výzva odeslána dne 4.1.2024.
Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:
Mezi účastníky byla uzavřena kupní smlouva na základě, které byla žalovanému dodávána elektřina do odběrného místa adresa. Upomínkou ze dne 31.1.2023 vyzval žalobce žalovaného k zaplacení dluhu ve výši 3.240,- Kč. Upomínkou ze dne 14.4.2023 vyzval žalobce žalovaného k zaplacení dluhu ve výši 8.295,- Kč. Za období od 31.10.2022 do 5.5.2023 byla vyúčtována konečná faktura. Za spotřebu elektřiny a služby byla vyúčtována částka 34.295,78 Kč, po odečtení zaplacených záloh ve výši 1.500,- Kč vznikl žalovanému nedoplatek ve výši 32.795,78 Kč. Faktura byla zaslána na adresu odběrného místa a byla splatná dne 24.5.2023. Fakturou ze dne 11.5.2023 žalobce vyúčtoval částku 907,50 Kč poplatek za samostatné odpojení (dle všeobecných obchodních podmínek). Faktura byla splatná dne 25.5.2013. Podle VOP vyúčtoval žalobce žalovanému poplatek za upomínky z výzvou k uhrazení dlužné částky. Žalovaný nic neuhradil.
Podle § 2758 odst.1 zák. č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) se kupní smlouvou prodávající zavazuje odevzdat kupujícímu předmět koupě a kupujíc se zavazuje, věc převzít a zaplatit prodávajícímu kupní cenu.
Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena kupní smlouva, na jejímž základě žalobce dodával žalovanému elektřinu do odběrného místa v období od 31.10.2022 do 5.5.2023. Žalobce svou povinnost dle uzavřené smlouvy o dodávce elektřiny splnil a elektřinu do odběrného místa dodával. Dodanou elektřinu vyúčtoval výše uvedenou fakturou. Žalovaný svou povinnost stanovenou § 2758 o. z. (zaplatit za předmět koupě prodávajícímu kupní cenu) nesplnil. Dle předložené faktury a tvrzení žalobce žalovaný dluží za dodávku elektřiny částku 32.795,78 Kč.
Dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení (dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele). Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžního dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Žalovaný kupní cenu splatnou 24.5.2023 řádně a včas nezaplatil a od 25.5.2023 je v prodlení. Dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů. Protože žalobci vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení, soud žalobci přiznal úroky z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak požadoval.
Žalobce dále požadoval zaplacení částky 907,50 Kč označené jako poplatek za samostatné odpojení a částku 240,- Kč a 240,- Kč označené jako poplatek za písemnou upomínku dle Všeobecných obchodních podmínek. Dle názoru soudu jde o smluvní pokutu a žalobce použil jiné označení.
Podle § 2048 o.z. ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.
Obecně platí, že si smluvní strany mohou dohodnout obsah práv a povinností, kterými se budou navzájem řídit. Sjednaná práva a povinnosti jsou obvykle obsažena přímo ve smlouvě, nicméně tím není vyloučena aplikace všeobecných či jiných obchodních podmínek, na něž smlouva může odkazovat. Uplatnění obchodních podmínek však není neomezené, naopak právní úprava stanovuje základní limity.
Mezi účastníky byla uzavřena spotřebitelská smlouva dle § 52 odst. 1 o.z. Ochranu spotřebitele lze podřadit pod ústavní princip rovnosti, a to v jeho materiálním či faktickém pojetí. I tam, kde se zákonodárce nevydal cestou vědomého zvýhodnění „slabšího“, aby pro konkrétní životní situaci dal přednost rovnosti faktické před formální, ponechává orgánu, který pozitivní právo aplikuje, prostor pro řešení napětí mezi neúplností psaného práva a povahou konkrétního případu cestou aplikace ústavních principů v materiálním pojetí právního státu (nález Ústavního soudu ze dne 28.3.2006 sp. zn. Pl. ÚS 42/03).
Samotným východiskem spotřebitelské ochrany je potom postulát, podle něhož se spotřebitel ocitá ve fakticky nerovném postavení s profesionálním dodavatelem, a to s ohledem na okolnosti, za nichž dochází ke kontraktaci, s ohledem na větší profesionální zkušenost prodávajícího, lepší znalost práva a snazší dostupnost právních služeb a konečně se zřetelem na možnost stanovovat smluvní podmínky jednostranně cestou formulářových smluv. Nadto je vhodné dodat, že ochrana spotřebitele spadá mezi jednu ze sdílených politik Evropské unie (čl. 4 SFEU), proto je nutno na věc nahlížet také pohledem unijního práva. Evropská unie v této souvislosti vydala několik směrnic dopadajících na ochranu spotřebitele, s posuzovanou věcí přitom úzce souvisí především směrnice Rady č. 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. K její interpretaci Soudní dvůr Evropské unie uvedl následující: "Systém ochrany zavedený směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči prodávajícímu nebo poskytovateli, co se týče jak vyjednávací pravomoci, tak úrovně informovanosti, které jej vede k tomu, že přistoupí k podmínkám předem vyhotoveným prodávajícím nebo poskytovatelem, aniž by mohl ovlivnit jejich obsah (rozsudek ze dne 27. června 2000, Océano Grupo Editorial a Salvat Editores,C-240/98 až C-244/98, Recueil, s. I-4941, bod 25). Takové nerovné postavení mezi spotřebitelem a prodávajícím nebo poskytovatelem může být narovnáno pouze pozitivním zásahem, vnějším ve vztahu k samotným smluvním stranám (výše uvedený rozsudek Océano Grupo Editorial a Salvat Editores, bod 27)" [Rozsudek Soudního dvora ze dne 26. 10. 2006, věc C-168/05, bod 25 a 26].
Pro spotřebitelské smlouvy proto platí, že nesmějí pod hrozbou absolutní neplatnosti obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Ve spotřebitelském právu je dodavatel ve fakticky výhodnějším postavení, neboť má odbornou převahu nad spotřebiteli, kterým své služby poskytuje. Proto kromě omezení vyplývajících z výše uvedeného principu rovností prostředků lze od dodavatele očekávat (případně i vyžadovat), že se ve vztahu ke spotřebiteli bude chovat v obecné poloze poctivě. Nepostupuje-li tímto způsobem, zpronevěří se důvěře druhého účastníka smluvního vztahu a poctivosti svého jednání, a takovému nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu.
V praxi se zásada poctivosti projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Zásada poctivosti dopadá i na aplikaci všeobecných obchodních podmínek. Obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. V rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis) Výjimku představují specifické případy, kdy se z povahy věci uplatňuje specifický režim (např. smlouva o přepravě osob). Srovnej nález Ústavního soudu ze dne 11.11.2013 I.ÚS 3512/11.
V projednávané věci tak soud dospěl k závěru, že uvedením ustanovení o poplatcích a smluvních pokutách uvedených ve všeobecných obchodních podmínkách (a nikoliv v samotné smlouvě) žalobce porušil zásadu „rovnosti a poctivosti“ v oblasti spotřebitelské smlouvy a ujednání je tak pro rozpor s dobrými mravy neplatné (ust. § 580 o. z.). Takovému jednání nelze přiznat právní ochranu, a proto soud žalobu pro částku 907,50 Kč s příslušenstvím a 480,- Kč zamítl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Žalobce v řízení požadoval zaplacení částky 34.183,28 Kč. Soud pro částku 1.387,50 Kč žalobu zamítl a pro částku 32.795,78 Kč byl žalobce v řízení úspěšný. Žalobce dosáhl úspěchu v řízení ve výši 96 %, tomu odpovídá úspěšnost žalovaného ve výši 4%. Poměr úspěchu tedy činí 92 % ve prospěch žalobce. Řízení bylo zahájeno návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (návrh byl podaný na ustáleném vzoru uplatněný opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech) je žalováno peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000,- Kč, soud proto ve věci nákladů řízení postupoval dle vyhl. č. 177/1969 Sb. (dále jen advokátní tarif) ve znění účinném od 1.7.2014. Náklady řízení v dané věci činí zaplacený soudní poplatek ve výši 1.368,- Kč, mimosmluvní odměna zástupce žalobce za tři úkony právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu - převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) po 300,- Kč (§ 14b odst.1 bod 2 advokátního tarifu), tři náhrady hotových výdajů zástupce žalobce za tři úkony právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu - převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) po 100,- Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu) s připočtením 21% daně z přidané hodnoty ve výši 378,- Kč (§137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem částku 3.546,- Kč z toho 92% činí částka 3.262,30 Kč, které soud žalobci přiznal.
Odůvodnění:
I. Žalovaný , Jméno zainteresované osoby 1/0, je povinen zaplatit žalobci částku 32.795,78 Kč s úroky z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 25.5.2023 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.II. Pro částku 907,50 Kč s úroky z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 26.5.2023 do zaplacení, pro částku 240,- Kč a pro částku 240,- Kč se žaloba zamítá.III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náklady řízení ve výši 3.262,30 Kč k rukám , Jméno zainteresované osoby 0/0, , AK , adresa, , do 15 dnů od právní moci rozsudku.OdůvodněníŽalobce se domáhal zaplacení částky 32.795,78 Kč se zákonnými úroky z prodlení od 25.5.2023 do zaplacení, částky 907,50 Kč se zákonnými úroky z prodlení od 26.5.2023 do zaplacení, částky 240,- Kč a částky 240,- Kč. Svůj nárok opíral o skutečnost, že účastníci uzavřeli dne 19.10.2022 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny na základě, které dodával žalobce žalovanému elektřinu do odběrného místa , adresa, . Žalovaný se zavázal řádně a včas hradit zálohy a případné nedoplatky. Za období od 31.10.2022 do 5.5.2023 žalobce vyúčtoval žalovanému elektřinu fakturou č. , hodnota, se splatností 24.5.2023, kde vyčíslil nedoplatek 32.795,78 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil. Žalobce vyúčtoval žalovanému poplatek za samostatné odpojení elektřiny v odběrném místě ve výši 907,50 Kč, a to fakturou č. , hodnota, se splatností 25.5.2023, který požaduje na základě Všeobecných obchodních podmínek dodávky elektřiny. Žalovaný dlužnou částku neuhradil. Žalobce vyúčtoval žalovanému poplatek za upomínku odeslanou žalovanému dne 14.4.2023 ve výši 240,- Kč, který požaduje na základě Všeobecných obchodních podmínek dodávky elektřiny. Žalovaný dlužnou částku neuhradil. Žalobce vyúčtoval žalovanému poplatek za upomínku odeslanou žalovanému dne 31.1.2023 ve výši 240,- Kč, který požaduje na základě Všeobecných obchodních podmínek dodávky elektřiny. Žalovaný dlužnou částku neuhradil. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 4.1.2024. K jednání soudu se právní zástupce žalobce omluvil.Žalovaný se k jednání soudu nedostavil. Dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovanému byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. § 49 odst. 4 o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu (§ 46b písm. a) o.s.ř.). K jednání soudu se nedostavil a ani svou nepřítomnost neomluvil. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v jeho nepřítomnosti.Soud má za prokázané tyto skutečnosti:Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 19.10.2022 vyplývá, že účastníci uzavřeli smlouvu pro dodávku elektřiny do odběrného místa , adresa, . Žalovaný se zavázal platit cenu dodané elektřiny a svým podpisem stvrdil, že se seznámil s Ceníky žalobce a Všeobecnými obchodními podmínkami dodávky elektřiny, které tvoří součást smlouvy. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou s produktem Elektřina bez závazku, s výší zálohy do prvního vyúčtování ve výši 1.500,- Kč. Dle VOP bylo dohodnuto, že žalobce je oprávněn účtovat si za doporučenou upomínku s výzvou k úhradě poplatek ve výši 240,- Kč. Dále je žalobce oprávněn účtovat žalovanému při přerušení, obnovení či ukončení dodávky poplatky spojené s těmito úkony.Upomínkou ze dne 31.1.2023 žalobce vyzýval žalovaného o zaplacení částky 3.240,- Kč nejpozději do 14.2.2023.Upomínkou – odstoupení od smlouvy ze dne 14.4.2023 žalobce vyzýval žalovaného o zaplacení částky 8.295,- Kč nejpozději do 28.4.2023. V případě že nebude dlužná částka žalovaným uhrazena žalobce od smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny z důvodu podstatného porušení smlouvy.Z vyúčtování č. , hodnota, ze dne 10.5.2023 soud zjistil, že žalobce vyúčtoval žalovanému za období od 31.10.2022 do 5.5.2023 za spotřebu elektřiny a služby 34.295,78 Kč, po odečtení zaplacených záloh ve výši 1.500,- Kč vznikl žalovanému nedoplatek ve výši 32.795,78 Kč. Faktura byla splatná 24.5.2023.Z vyúčtování č. , hodnota, ze dne 11.5.2023 soud zjistil, že žalobce vyúčtoval žalovanému poplatek za samostatné odpojení 907,50 Kč. Faktura byla splatná 25.5.2023.Z předžalobní upomínky vyplývá, že právní zástupce žalobce upomenul žalovaného o úhradu částky 37.285,46 Kč (neuhrazená faktura č. , hodnota, ve výši 32.795,78 Kč a faktura č. , hodnota, ze dne 11.5.2023 ve výši 907,50 Kč, faktura č. , hodnota, ve výši 240,- Kč, faktura č. , hodnota, ve výši 240,- Kč). Dle poštovního podacího lístku byla výzva odeslána dne 4.1.2024.Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:Mezi účastníky byla uzavřena kupní smlouva na základě, které byla žalovanému dodávána elektřina do odběrného místa , adresa, . Upomínkou ze dne 31.1.2023 vyzval žalobce žalovaného k zaplacení dluhu ve výši 3.240,- Kč. Upomínkou ze dne 14.4.2023 vyzval žalobce žalovaného k zaplacení dluhu ve výši 8.295,- Kč. Za období od 31.10.2022 do 5.5.2023 byla vyúčtována konečná faktura. Za spotřebu elektřiny a služby byla vyúčtována částka 34.295,78 Kč, po odečtení zaplacených záloh ve výši 1.500,- Kč vznikl žalovanému nedoplatek ve výši 32.795,78 Kč. Faktura byla zaslána na adresu odběrného místa a byla splatná dne 24.5.2023. Fakturou ze dne 11.5.2023 žalobce vyúčtoval částku 907,50 Kč poplatek za samostatné odpojení (dle všeobecných obchodních podmínek). Faktura byla splatná dne 25.5.2013. Podle VOP vyúčtoval žalobce žalovanému poplatek za upomínky z výzvou k uhrazení dlužné částky. Žalovaný nic neuhradil.Podle § 2758 odst.1 zák. č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) se kupní smlouvou prodávající zavazuje odevzdat kupujícímu předmět koupě a kupujíc se zavazuje, věc převzít a zaplatit prodávajícímu kupní cenu.Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena kupní smlouva, na jejímž základě žalobce dodával žalovanému elektřinu do odběrného místa v období od 31.10.2022 do 5.5.2023. Žalobce svou povinnost dle uzavřené smlouvy o dodávce elektřiny splnil a elektřinu do odběrného místa dodával. Dodanou elektřinu vyúčtoval výše uvedenou fakturou. Žalovaný svou povinnost stanovenou § 2758 o. z. (zaplatit za předmět koupě prodávajícímu kupní cenu) nesplnil. Dle předložené faktury a tvrzení žalobce žalovaný dluží za dodávku elektřiny částku 32.795,78 Kč.Dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení (dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele). Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžního dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Žalovaný kupní cenu splatnou 24.5.2023 řádně a včas nezaplatil a od 25.5.2023 je v prodlení. Dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů. Protože žalobci vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení, soud žalobci přiznal úroky z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak požadoval.Žalobce dále požadoval zaplacení částky 907,50 Kč označené jako poplatek za samostatné odpojení a částku 240,- Kč a 240,- Kč označené jako poplatek za písemnou upomínku dle Všeobecných obchodních podmínek. Dle názoru soudu jde o smluvní pokutu a žalobce použil jiné označení.Podle § 2048 o.z. ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.Obecně platí, že si smluvní strany mohou dohodnout obsah práv a povinností, kterými se budou navzájem řídit. Sjednaná práva a povinnosti jsou obvykle obsažena přímo ve smlouvě, nicméně tím není vyloučena aplikace všeobecných či jiných obchodních podmínek, na něž smlouva může odkazovat. Uplatnění obchodních podmínek však není neomezené, naopak právní úprava stanovuje základní limity.Mezi účastníky byla uzavřena spotřebitelská smlouva dle § 52 odst. 1 o.z. Ochranu spotřebitele lze podřadit pod ústavní princip rovnosti, a to v jeho materiálním či faktickém pojetí. I tam, kde se zákonodárce nevydal cestou vědomého zvýhodnění „slabšího“, aby pro konkrétní životní situaci dal přednost rovnosti faktické před formální, ponechává orgánu, který pozitivní právo aplikuje, prostor pro řešení napětí mezi neúplností psaného práva a povahou konkrétního případu cestou aplikace ústavních principů v materiálním pojetí právního státu (nález Ústavního soudu ze dne 28.3.2006 sp. zn. Pl. ÚS 42/03).Samotným východiskem spotřebitelské ochrany je potom postulát, podle něhož se spotřebitel ocitá ve fakticky nerovném postavení s profesionálním dodavatelem, a to s ohledem na okolnosti, za nichž dochází ke kontraktaci, s ohledem na větší profesionální zkušenost prodávajícího, lepší znalost práva a snazší dostupnost právních služeb a konečně se zřetelem na možnost stanovovat smluvní podmínky jednostranně cestou formulářových smluv. Nadto je vhodné dodat, že ochrana spotřebitele spadá mezi jednu ze sdílených politik Evropské unie (čl. 4 SFEU), proto je nutno na věc nahlížet také pohledem unijního práva. Evropská unie v této souvislosti vydala několik směrnic dopadajících na ochranu spotřebitele, s posuzovanou věcí přitom úzce souvisí především směrnice Rady č. 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. K její interpretaci Soudní dvůr Evropské unie uvedl následující: "Systém ochrany zavedený směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči prodávajícímu nebo poskytovateli, co se týče jak vyjednávací pravomoci, tak úrovně informovanosti, které jej vede k tomu, že přistoupí k podmínkám předem vyhotoveným prodávajícím nebo poskytovatelem, aniž by mohl ovlivnit jejich obsah (rozsudek ze dne 27. června 2000, Océano Grupo Editorial a Salvat Editores,C-240/98 až C-244/98, Recueil, s. I-4941, bod 25). Takové nerovné postavení mezi spotřebitelem a prodávajícím nebo poskytovatelem může být narovnáno pouze pozitivním zásahem, vnějším ve vztahu k samotným smluvním stranám (výše uvedený rozsudek Océano Grupo Editorial a Salvat Editores, bod 27)" [Rozsudek Soudního dvora ze dne 26. 10. 2006, věc C-168/05, bod 25 a 26].Pro spotřebitelské smlouvy proto platí, že nesmějí pod hrozbou absolutní neplatnosti obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Ve spotřebitelském právu je dodavatel ve fakticky výhodnějším postavení, neboť má odbornou převahu nad spotřebiteli, kterým své služby poskytuje. Proto kromě omezení vyplývajících z výše uvedeného principu rovností prostředků lze od dodavatele očekávat (případně i vyžadovat), že se ve vztahu ke spotřebiteli bude chovat v obecné poloze poctivě. Nepostupuje-li tímto způsobem, zpronevěří se důvěře druhého účastníka smluvního vztahu a poctivosti svého jednání, a takovému nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu.V praxi se zásada poctivosti projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Zásada poctivosti dopadá i na aplikaci všeobecných obchodních podmínek. Obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. V rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis) Výjimku představují specifické případy, kdy se z povahy věci uplatňuje specifický režim (např. smlouva o přepravě osob). Srovnej nález Ústavního soudu ze dne 11.11.2013 I.ÚS 3512/11.V projednávané věci tak soud dospěl k závěru, že uvedením ustanovení o poplatcích a smluvních pokutách uvedených ve všeobecných obchodních podmínkách (a nikoliv v samotné smlouvě) žalobce porušil zásadu „rovnosti a poctivosti“ v oblasti spotřebitelské smlouvy a ujednání je tak pro rozpor s dobrými mravy neplatné (ust. § 580 o. z.). Takovému jednání nelze přiznat právní ochranu, a proto soud žalobu pro částku 907,50 Kč s příslušenstvím a 480,- Kč zamítl.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Žalobce v řízení požadoval zaplacení částky 34.183,28 Kč. Soud pro částku 1.387,50 Kč žalobu zamítl a pro částku 32.795,78 Kč byl žalobce v řízení úspěšný. Žalobce dosáhl úspěchu v řízení ve výši 96 %, tomu odpovídá úspěšnost žalovaného ve výši 4%. Poměr úspěchu tedy činí 92 % ve prospěch žalobce. Řízení bylo zahájeno návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (návrh byl podaný na ustáleném vzoru uplatněný opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech) je žalováno peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000,- Kč, soud proto ve věci nákladů řízení postupoval dle vyhl. č. 177/1969 Sb. (dále jen advokátní tarif) ve znění účinném od 1.7.2014. Náklady řízení v dané věci činí zaplacený soudní poplatek ve výši 1.368,- Kč, mimosmluvní odměna zástupce žalobce za tři úkony právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu - převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) po 300,- Kč (§ 14b odst.1 bod 2 advokátního tarifu), tři náhrady hotových výdajů zástupce žalobce za tři úkony právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu - převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) po 100,- Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu) s připočtením 21% daně z přidané hodnoty ve výši 378,- Kč (§137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem částku 3.546,- Kč z toho 92% činí částka 3.262,30 Kč, které soud žalobci přiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost stanovena rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.