Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
2 C 10/2024-18
Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudkyní Mgr. Alexandrou Příkazskou ve věci
žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno.Anonymizováno.Anonymizováno, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, IČO 17857171 Adresa zainteresované osoby 0/0
pro zaplacení částky 10 240 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 000 Kč od 3. 11. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 2 240 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 240 Kč od 4. 5. 2023 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 000 Kč od 4. 5. 2023 do 2. 11. 2023, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 261 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 000 Kč od 3. 11. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 2 240 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 240 Kč od 4. 5. 2023 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 000 Kč od 4. 5. 2023 do 2. 11. 2023, zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 261 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 27. 11. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 240 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 20. 4. 2023 smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč, který měl být splacen v celé výši dne 3. 5. 2023. Dle čl. 3.1 smlouvy má žalobkyně nárok na poplatek za poskytnutí Úvěru ve výši 2 % za každý den čerpání Úvěru, tj. ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení. V daném případě se jedná o částku 160 Kč denně. Žalobkyně požaduje tento poplatek jen za dobu od poskytnutí úvěru do splatnosti poslední splátky úvěru. Celková výše poplatku za poskytnutí úvěru činí 2240 Kč. Žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.nazivnost.cz, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů. Za účelem ověření majitele účtu byl žalovaný povinen provést tzv. verifikační platbu ve výši 1,- Kč na bankovní účet žalobkyně. Žalovaný zaslal žalobkyni žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Poté mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh úvěrové smlouvy, tento návrh žalovaný akceptoval svým úkonem po zadání uživatelského jména a kódu poslaného SMS zprávou na jeho telefonní číslo za účelem legitimace při uzavírání smlouvy. K uživatelskému účtu měl pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaný. Žalobkyně úvěr žalovanému vyplatila dne 20. 4. 2023 na bankovní účet č. č. účtu. Předžalobní upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 25. 10. 2023. Pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o podnikatelském úvěru, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla žalobkyní dlužná částka převedena.
2. Stanovisko žalovaného k podané žalobě se soudu nepodařilo zjistit. Soud proto při rozhodování vycházel z tvrzení žalobkyně a z důkazů, které označila k prokázání svých tvrzení.
3. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek stanovených v § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.
4. Na základě žalobkyní předložených listin soud zjistil následující skutkový stav věci: mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 20. 4. 2023 uzavřena smlouva o podnikatelském úvěru č. hodnota-0325. Smlouva byla uzavřena elektronickými prostředky komunikace na dálku prostřednictvím internetových stránek www.nazivnost.cz. Na základě této smlouvy byly žalobkyní žalovanému na účet č. č. účtu uvedený ve smlouvě dne 20. 4. 2023 zaslány finanční prostředky ve výši 8 000 Kč (viz potvrzení o provedené platbě).
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , (dále též jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
7. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
8. Podle § 433 o. z. kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Má se za to, že slabší stranou je vždy osoba, která vůči podnikateli v hospodářském styku vystupuje mimo souvislost s vlastním podnikáním.
9. Dle § 547 o. z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.
10. Dle § 580 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Při svém rozhodnutí soud vycházel zejména z judikatury Nejvyššího soudu, který v rozsudku ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 23 ICDO 56/2019 , dospěl k následujícímu závěru: „Jsou-li právním jednáním porušeny principy dobrých mravů, uplatní se tento korektiv i ve vztazích mezi podnikateli. Porušení korektivu dobrých mravů má za následek absolutní neplatnost právního jednání. Případný závěr soudu o absolutní neplatnosti ujednání stran pro rozpor s korektivem dobrých mravů je však zásahem výjimečným a vždy odůvodněným mimořádnými okolnostmi daného případu. Korektiv dobrých mravů přitom nevylučuje posouzení, zdali na právní poměry stran nedopadají jiná ustanovení občanského zákoníku poskytující právní ochranu jedné ze stran před zneužívajícím jednáním druhé strany (například právní úprava ochrany slabší strany). Spotřebitelem může být každý člověk, tedy i fyzická osoba podnikatel, který mimo rámec své podnikatelské činnosti uzavírá smlouvu s jiným podnikatelem. Uzavřel-li podnikatel fyzická osoba smlouvu s jiným podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti, nelze vyloučit, že mu bude přináležet zákonná ochrana jako tzv. slabší straně za podmínek § 433 o. z. Práva dovolávat se ochrany prostřednictvím právní úpravy poskytující ochranu před zneužívajícím jednáním jiného podnikatele podle § 433 o. z. nezbavuje podnikatele, je-li v závazku slabší stranou, ani ustanovení § 1797 o. z. Je-li jeden z podnikatelů slabší stranou, dopadá působnost právní úpravy o adhezní kontraktaci i na vztahy mezi podnikateli (nevyloučí-li si ji strany za splnění zákonných předpokladů podle § 1801 o. z.). Pouhá nepřiměřenost úplaty, tedy i úroku, však předmětem přezkumu právní úpravou adhezních smluv (prostřednictvím § 1800 odst. 2 o. z.) být nemůže. Samotná výše úroků nebude ve vztazích mezi podnikateli zpravidla bez dalších okolností představovat naplnění zákonných předpokladů rozporu s dobrými mravy podle § 588 o. z. Je-li jeden z podnikatelů slabší stranou, nepůjde v otázce samotné výše úroku bez naplnění dalších zákonných předpokladů § 433 o. z. o důvodnou aplikaci tohoto ustanovení.“
13. S přihlédnutím k výše uvedeným závěrům se proto soud zabýval jednotlivými smluvními podmínkami ve smlouvě o podnikatelském úvěru č. hodnota-0325 ze dne 20. 4. 2023. Soud z ní zjistil, že byla sjednána částka úvěru ve výši 8 000 Kč, doba trvání úvěru 14 dnů ode dne čerpání úvěru, za poskytnutí úvěru byl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 % denně z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru. Dále bylo sjednáno, že tento poplatek ve výši 2 % denně za poskytnutí úvěru se hradí ode dne čerpání úvěru do jeho splacení, kdy v období 1-90 dnů tento poplatek činí zmíněných 2 %, počínaje 91. dnem se poplatek snižuje na 0,02 % denně z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru. Dále bylo smluveno, že kromě výše uvedeného poplatku za poskytnutí úvěru v případě prodlení je klient povinen hradit smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru a dále úroky z prodlení z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru, a to v období od 0-90 dnů ve výši 0,5% denně a při trvání prodlení delšího než 90 dnů ve výši 0,02% denně.
14. Po přepočtení uvedených částek by tedy v případě splacení úvěru v dohodnutém termínu činila úroková sazba 28 % z jistiny úvěr, a to za pouhých 14 dnů, což by při přepočtu na roční úrokovou sazbu činilo úrok ve výši 730 %. V případě nesplacení úvěru po 90 dnech od počátku prodlení se úroková sazba snižuje na 0,02 % denně. V nyní posuzovaném případě by tedy v případě prodlení povinného vypadala úroková sazba následovně: 1-14 dnů od čerpání úvěru (doba pro splacení úvěru) – 2 % denně, 15 dnů až 104 dnů od čerpání úvěru (tedy 90 dnů po splatnosti) úrok 2 % denně, od 105. dne ode dne čerpání úvěru až do jeho úplně zaplacení úrok ve výši 0,02 % denně. Roční sazba úvěru by tak v prvním roce po čerpání úvěru činila 213,22 % ročně, v dalších letech pak 7,3 % ročně. V dubnu 2023 se přitom úrokové sazby dle časových řad ARAD dostupných na stránkách ČNB pohybovaly u nových spotřebitelských úvěrů ve výši 9,43 % ročně a u úvěrů poskytnutých nefinančním podnikům ve výši 8, 55 % ročně.
15. V případě prodlení však kromě poplatku z úvěru žalobkyni vzniklo právo na smluvní pokutu a smluvní úrok z prodlení. Pokud úvěr nebyl splacen v době trvání úvěru, platby spojené s čerpáním úvěru a prodlením by vypadaly následovně: od 15. dne do 104. dne po čerpání úvěru poplatek z úvěru 2 % denně (celkem 180 % jistiny), smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně (celkem 9 % jistiny) a úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně (celkem 45 % jistiny); celkem by jistina v případě prodlení za prvních 90 dnů byla navýšen o 234 % v důsledku úroku z úvěru, smluvní pokuty a smluvního úroku z prodlení. V delším časovém horizontu, tedy od 105. dne od čerpání úvěru do uplynutí 1. roku od čerpání úvěru jde o poplatek z úvěru 0,02 % denně (celkem 5,22 % jistiny), smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně (celkem 26,1 % jistiny) a úrok z prodlení ve výši 0,02 % denně (celkem 5,22 % jistiny); celkem by byla jistina v případě prodlení od 105. dne do 365. dne navýšena o dalších 36,54 %. V případě dále trvajícího prodlení by pak pro ostatní roky byl uplatňován poplatek z úvěru 7,3 % ročně, smluvní pokuta ve výši 36,5 % ročně a smluvní úrok z prodlení ve výši 7,3 % ročně, tedy celkem 51,1 % dlužné jistiny úvěru ročně.
16. Úvěr byl přitom poskytnut v poměrně nízké výši napříč tomu, že nešlo o spotřebitelský úvěr, ale o úvěr pro podnikatele. Výše úvěru činila pouze 8 000 Kč, kdy by při řádném uhrazení v dohodnuté lhůtě pouhých čtrnácti dnů, činila pro žalobkyni výnosnost úvěru 28 % za 14 dnů. Jak bylo již uvedeno výše, celková dlužná částka se dále významně zvyšovala o smluvní úrok z prodlení a smluvní pokutu. Tyto zajišťovací instituty přitom žalobkyně nastavila v takové výši, že ve svém důsledku představují jen další způsob obohacení se žalobkyně. Nejde tak o instituty, které by měly snižovat riziko spojené s půjčováním peněz, ani nenahrazují případně vzniklou škodu, která by v důsledku řádného nesplacení půjčené jistiny mohla žalobkyni vzniknout. Jde pouze o další nástroje, jak zvýšit zisk žalobkyně a jak se snaží obohatit na žalovaném. To ostatně plyne i z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 25. 10. 2023, kdy byla dlužná částka žalobkyní vyčíslena na 29 912 Kč, když tato částka v sobě zahrnuje žalovanou jistinu 8 000 Kč, žalovaný poplatek z poskytnutí úvěru ve výši 2 240 Kč a dalších 19 672 Kč, které představují další poplatek z poskytnutého úvěru (který však již žalobkyně nežaluje), smluvní úrok z prodlení (který žalobkyně taktéž nežaluje) a smluvní pokutu (ani tu žalobkyně nežaluje).
17. S ohledem na uvedené skutečnosti, tedy výši úroku, který mnohonásobně přesahuje běžnou úrokovou sazbu a dále další sankční ujednání obsažená v úvěrové smlouvě, soud hodnotí smlouvu o úvěru uzavřenou mezi účastníky dne 20. 4. 2023 jako absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy.
18. Žalobkyní poskytnuté plnění žalovanému je tak nutno posoudit dle příslušných ustanovení o bezdůvodném obohacení dle § 2991 a následující o. z. Takové právní posouzení přitom žalobkyně připouští i v podané žalobě, kdy v případě, že by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o podnikatelském úvěru, požaduje, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Ve vztahu k této částce má pak žalobkyně právo na to, aby jí žalovaný zaplatil i úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
19. Do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení se přitom žalovaný dostal až poté, co byl k zaplacení vyzván, neboť smlouva o úvěru je neplatná jako celek, tedy i co do ujednání o splatnosti jistiny úvěru. Žalovaný byl prokazatelně k vrácení dlužné částky vyzván nejdříve ve výzvě k úhradě před podáním žaloby ze dne 25. 10. 2023, a to ve lhůtě do 3 dnů. Toto oznámení bylo žalovanému podle podacího lístku odesláno ve středu 25. 10. 2023. Z pravidelného chodu věcí a ustanovení § 573 o. z. je možno očekávat, že zásilka obsahující takovou výzvu došla do sféry žalovaného třetí pracovní den po odeslání, tedy v pondělí 30. 10. 2023 a následující den započala běžet třídenní lhůta pro zaplacení, když poslední den této lhůty připadl na 2. 11. 2023. Ode dne 3. 11. 2023 je tedy žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení ve výši 8 000 Kč.
20. Soud proto žalobě vyhověl ve výroku I. co do částky 8 000 Kč a z ní plynoucích úroků z prodlení ode dne 3. 11. 2023 dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
21. Ve zbylém rozsahu, tedy co do zbytku požadovaných jistiny ve výši 2 240 Kč a úroků z prodlení, soud ve výroku II. žalobu jako nedůvodnou zamítl.
22. Protože žalobkyně měla ve věci úspěch pouze částečný, rozhodoval soud o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , dle něhož platí, že v takovém případě soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla úspěšná co do žalované částky 8 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 3. 11. 2023 do zaplacení. Žalobkyně nebyla úspěšná v rozsahu částky 2 240 Kč představující poplatek za poskytnutí úvěru. Žalobkyně tak byla úspěšná ze 78 %, a proto jí po odečtení úspěchu žalovaného od úspěchu žalobkyně náleží náhrada nákladů řízení ve výši 56 %.
23. Žalobkyně při vyčíslení náhrady nákladů řízení vycházela z odměny právního zástupce za jeden úkon právní služby ve výši 1 540 Kč (tedy ve smyslu § 7 vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, dále též jen „AT“) a dále z paušální sazby náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč (dle § 13 odst. 4 AT). Soud však dospěl k závěru, že co do výpočtu odměny právního zástupce žalobkyně a výše náhrady jeho hotových výdajů za právní úkony učiněné do podání žaloby včetně je třeba postupovat podle § 14b AT ve znění vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 120/2014 Sb. , neboť toto řízení bylo zahájeno po 30. 6. 2014, a to návrhem podaným na ustáleném vzoru, přičemž předmětem plnění není částka převyšující 50 000 Kč. Obdobné nároky přitom žalobkyně uplatňuje u zdejšího soudu opakovaně (např. pod sp. zn. 4 C 10/2022 , 7 C 56/2022 , 6 C 78/2023 nebo 6 C 78/2023 , 7 C 305/2023 ). Jsou tedy naplněny všechny předpoklady obsažené v § 14b odst. 1 písm. a) až c) AT.
24. Podle § 14b odst. 1 bodu 2 AT tedy žalobkyni přísluší náhrada nákladů vynaložených na zastupování advokátem spočívající v odměně advokáta za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva a podání žalobního návrhu) ve výši 900 Kč (tedy 300 Kč za každý z těchto úkonů), dále pak paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce, a to ve výši 100 Kč v souvislosti s každým úkonem právní služby (§ 14b odst. 5 písm. a/ AT), celkem 300 Kč. Daň z přidané hodnoty, které je zástupce žalobkyně plátcem, činí 252 Kč. Náklady právního zastoupení žalobkyně tak činí 1 452 Kč a náklady řízení (s připočtením zaplaceného soudního poplatku 800 Kč) celkově 2 252 Kč. Žalobkyně má s ohledem na míru úspěchu ve věci právo na náhradu 56 % nákladů řízení, tedy na 1 261 Kč.
25. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. ; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Třebíči. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.