Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
21 C 255/2024-73
Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Fiedlerovou ve věci
žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0, Anonymizováno
o zaplacení 86.418,65 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 34.876 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 34.876 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 6.612,82 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 51.542,65 Kč spolu s úrokem 22,44 % ročně z částky 44.935,26 Kč od 29. 8. 2023 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10.059,26 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem 6.241,50 Kč a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2.025,67 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 34.876 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 34.876 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 6.612,82 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 51.542,65 Kč spolu s úrokem 22,44 % ročně z částky 44.935,26 Kč od 29. 8. 2023 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10.059,26 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem 6.241,50 Kč a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2.025,67 Kč, se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 4. 4. 2024 domáhala zaplacení částky 86.418,65 Kč s příslušenstvím z titulu smluv o spotřebitelském úvěru č. tel. číslo a č. tel. číslo uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO: IČO, sídlem adresa, dne 26. 8. 2021 a dne 1. 8. 2021. Na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. tel. číslo byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30.000 Kč. Žalovaný se dále zavázal uhradit částku ve výši 31.992 Kč sestávající z kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 24.330 Kč, poplatek za zpracování půjčky ve výši 1.500 Kč, částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 6.162 Kč. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byl sjednán úrok ve výši 22,44 % ročně. Půjčku a poplatek se žalovaný zavázal uhradit v 18ti měsíčních splátkách po 3.444 Kč. Poslední splátka měla být uhrazena ke dni 26. 2. 2023. Žalovaný poslední splátku zaplatil dne 16. 1. 2022 a celkem uhradil 8.450 Kč. Neuhrazená jistina tak činí 27.259,26 Kč a dlužný poplatek činí 24.859,38 Kč. Pohledávka byla dne 21. 9. 2023 postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno doporučeně zaslaným dopisem. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes předžalobní upomínku. Ke dni postoupení pohledávky, tj. k 21. 9. 2023 činila výše dlužné jistiny 27.259,26 Kč, výše dlužného poplatku 24.859,38 Kč, výše kapitalizovaného úroku 3.619,21 Kč a výše kapitalizovaného úroku z prodlení 5.240,40 Kč, dále žalobkyně požaduje uhradit smluvní i zákonný úrok z prodlení. Na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. tel. číslo byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20.000 Kč. Žalovaný se dále zavázal uhradit částku ve výši 21.828 Kč sestávající z kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 16.220 Kč, poplatek za zpracování půjčky ve výši 1.500 Kč, částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4.108 Kč. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byl sjednán úrok ve výši 22,44 % ročně. Půjčku a poplatek se žalovaný zavázal uhradit v 18ti měsíčních splátkách po 2.324 Kč. Poslední splátka měla být uhrazena ke dni 1. 2. 2023. Žalovaný poslední splátku zaplatil dne 16. 1. 2022 a celkem uhradil 6.674 Kč. Neuhrazená jistina tak činí 17.676 Kč a dlužný poplatek činí 16.624,01 Kč. Pohledávka byla dne 21. 9. 2023 postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno doporučeně zaslaným dopisem. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes předžalobní upomínku. Ke dni postoupení pohledávky, tj. k 21. 9. 2023 činila výše dlužné jistiny 17.676 Kč, výše dlužného poplatku 16.624,01 Kč, výše kapitalizovaného úroku 2.622,29 Kč a výše kapitalizovaného úroku z prodlení 3.398,09 Kč, dále žalobkyně požaduje uhradit smluvní i zákonný úrok z prodlení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Vzhledem k tomu, že žalovaný se k nařízenému jednání dne 3. 9. 2024 bez omluvy nedostavil, soud projednal a rozhodl věc v jeho nepřítomnosti postupem dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , Občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř. “).
4. Z provedených listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav.
5. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyně je akciovou společností, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru.
6. Z výplatních pásek žalovaného za období červenec a srpen 2021 bylo zjištěno, že čistá mzda žalovaného za červenec 2021 činila 27.100 Kč a za srpen 2021 činila 29.875 Kč.
7. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr bylo zjištěno, že žalovaný dne 1. 8. 2021 požádal právní předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí úvěru ve výši 20.000 Kč s měsíční splatností. Žalovaný v žádosti uvedl, že žije ve spolubydlení, jeho nejvyšší dosažené vzdělání je středoškolské, je svobodný a účelem spotřebitelského úvěru jsou neočekávané výdaje. Má dvě vyživovací povinnosti. Je majitelem auta. Je zaměstnaný na plný úvazek jako řidič u společnosti Anonymizováno, IČO: IČO. Jeho čistý příjem činí 21.674 Kč měsíčně. Další čisté příjmy domácnosti činí 17.000 Kč. Žalovaný odhadl měsíční výdaje na částku 8.000 Kč. Má spotřebitelský úvěr u jiné společnosti. Nemá kreditní kartu.
8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. tel. číslo vč. smluvních podmínek bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 5. 8. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. tel. číslo, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20.000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v 18 měsíčních splátkách po 2.324 Kč s tím, že poslední splátka měla být ve výši 2.320 Kč. Za poskytnutí úvěru se dále žalovaný zavázal právní předchůdkyni uhradit poplatek ve výši 21.828 Kč skládající se z úroku ve výši 16.220 Kč, poplatku za zpracování půjčky ve výši 1.500 Kč, poplatku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 4.108 Kč; celkem se tak žalovaný zavázal uhradit 41.828 Kč. V souladu se smlouvou činí úroková sazba 86,00 % ročně.
9. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr bylo zjištěno, že žalovaný dne 26. 8. 2021 požádal právní předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí úvěru ve výši 30.000 Kč s měsíční splatností. Žalovaný v žádosti uvedl, že žije ve spolubydlení, jeho nejvyšší dosažené vzdělání je učňovské, je svobodný a účelem spotřebitelského úvěru jsou běžné výdaje domácnosti. Má dvě vyživovací povinnosti. Je majitelem auta. Je zaměstnaný na plný úvazek jako řidič u společnosti Anonymizováno, IČO: IČO. Jeho čistý příjem činí 25.626 Kč měsíčně. Další čisté příjmy domácnosti činí 10.000 Kč. Žalovaný odhadl měsíční výdaje na částku 8.000 Kč. Splácí právní předchůdkyni žalobkyně částku 2.324 Kč. Má spotřebitelský úvěr u jiné společnosti. Nemá kreditní kartu.
10. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. tel. číslo vč. smluvních podmínek bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 26. 8. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. tel. číslo, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30.000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v 18 měsíčních splátkách po 3.444 Kč s tím, že poslední splátka měla být ve výši 3.444 Kč. Za poskytnutí úvěru se dále žalovaný zavázal právní předchůdkyni uhradit poplatek ve výši 31.992 Kč skládající se z úroku ve výši 24.330 Kč, poplatku za zpracování půjčky ve výši 1.500 Kč, poplatku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 6.162 Kč; celkem se tak žalovaný zavázal uhradit 61.992 Kč. V souladu se smlouvou činí úroková sazba 86,00 % ročně.
11. Z tabulky umoření k datu 2. 10. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný ke smlouvě č. tel. číslo uhradil celkem 8.450 Kč.
12. Z tabulky umoření k datu 2. 10. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný ke smlouvě č. tel. číslo uhradil celkem 6.674 Kč.
13. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 a seznamu postupovaných pohledávek bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávky za žalovaným na žalobkyni.
14. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 29. 9. 2023 vč. podacího lístku bylo zjištěno, že žalovaný byl informován o postoupení pohledávky a byl vyzván k úhradě dluhu ve výši 122.586,23 Kč.
15. Z výzvy ze dne 15. 2. 2024 vč. podacího lístku, bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky.
16. Z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, č. j. spisová značka bylo zjištěno, že Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací potvrdil prvostupňový rozsudek Okresního soudu v Písku, č.j. spisová značka v řízení o zaplacení částky ve výši 52.353 Kč vedeného žalobkyní z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 25. 3. 2016, jímž soud uložil žalovanému uhradit částku 7.907,10 Kč s příslušenstvím. Své rozhodnutí krajský soud odůvodnil tak, že právní předchůdce žalobkyně řádně s odbornou péči, náležitě a úplně přezkoumal úvěruschopnost žalovaného. Uvedl, že stačilo, že listin y, z nichž poskytoval zápůjčky vycházel, měl tyto jakožto věřitel k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce, přičemž jejich poskytnutí potvrdil i sám žalovaným svým podpisem na zákaznické kartě, kdy doložil průkaz totožnosti žalovaného, dále pracovní smlouvu a tři výplatní pásky, z nichž byla zjištěna průměrná měsíční čistá mzda za poslední tři měsíce). Nárok žalobkyně ze zápůjčky tak oba soudy shledaly důvodným.
17. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno mimo jiné na právní úpravě zákona č. 89/2012 Sb. , Občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), neboť všechny rozhodné skutečnosti nastaly již za jeho účinnosti (§ 3028 odst. 1 o. z.).
18. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
19. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
20. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
21. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
22. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
23. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
24. Uzavřenou smlouvu je třeba posoudit nejen podle ustanovení § 2395 o. z., ale s ohledem na její spotřebitelský charakter i podle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, účinného od 1. 12. 2016 s ohledem na to, že předmětná smlouva byla uzavřena dne 1. 8. 2021, resp. 26. 8. 2021.
25. Soud má za to, že obdobně jako za předchozí právní úpravy obsažené v zákoně č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, platné a účinné do 30. 11. 2016, je namístě se i nyní za účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru, z úřední povinnosti soudu zabývat (i bez námitky žalovaného) v případě spotřebitelské smlouvy o úvěru předně otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně jakožto poskytovatele úvěru byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna její zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného). Povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet sjednávaný úvěr je v zákoně stanovena nikoliv pouze na ochranu zadlužujícího se spotřebitele, ale současně též na ochranu dotčeného věřitele (v jehož prospěch je, aby spotřebitel, jenž se vůči němu úvěrově zavazuje, byl skutečně schopen svým závazkům dostát), i na ochranu všech dalších (i potenciálních) věřitelů dotčeného dlužníka, u nichž by řádné splácení jejich pohledávek daným spotřebitelem v případě jeho předlužení (další závazky), mohlo být ohroženo. Zakotvením ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru do právního řádu došlo k implementaci směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, podle níž musí věřitel před uzavřením smlouvy posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (článek 8). Z ustálené judikatury Krajského soudu v Praze (rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2020 sp. zn. 22 Co 5/2020 , rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2020 sp. zn. 22 Co 53/2020 , rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2019 sp. zn. 27 Co 143/2019 ) plyne, že pouze jazykový výklad právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1 ) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Při výkladu a aplikaci právních předpisů však nelze pomíjet jejich účel a smysl, který není možné hledat jen ve slovech a větách toho kterého předpisu, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07 ). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žalovaný smlouvu uzavřel, a pokud mu podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusel ji s právní předchůdkyní žalobkyně uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil. K výkladu právních norem Ústavní soud již v usnesení svého pléna ze dne 3. 4. 2007, sp. zn. Pl. ÚS 92/06 , zdůraznil, že „Obecný soud není absolutně vázán doslovným zněním zákona, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit, pokud to vyžaduje účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku; povinnost soudů nalézat právo neznamená pouze vyhledávat přímé a výslovné pokyny v zákonném textu, ale též povinnost zjišťovat a formulovat, co je konkrétním právem i tam, kde jde o interpretaci abstraktních norem a ústavních zásad“ (srov. též nález sp. zn. Pl. ÚS 21/96 ). Jinými slovy, soudy musí při své činnosti postupovat tak, aby interpretační a aplikační právní problémy řešily s maximální mírou racionality. Jestliže interpretace právní normy za použití jazykové metody výkladu vede k nerozumným výsledkům, zakládajícím neodůvodněnou nerovnost mezi subjekty, je na místě použít další výkladové metody, jako je metoda výkladu systematického, logického, teleologického či historického, které by přiměřeně korigovaly interpretační výsledky plynoucí ze základního, nikoliv však jediného, výkladu jazykového. I rozsudek SDEU ve věci C-679/18, OPR-Finance, k předběžné otázce vznesené Okresním soudem v Ostravě právě k předmětné právní úpravě zákona o spotřebitelském úvěru, a shodné stanovisko v obdobné věci C-616/18, Cofidis. Soudní dvůr EU ve věci OPR-Finance uzavřel, že „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“. Výklad předmětného ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, tak nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost. Zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. V ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití ustanovení § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (srovnej rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2021, č. j. 22 Co 92/2021 -52).
26. Z listin označených žalobkyní k důkazu a založených ve spise nelze považovat za prokázané, že příjmy a výdaje žalovaného jako klienta její právní předchůdkyně byly náležitým způsobem zkoumány, a jeho úvěruschopnost tak byla řádně prověřena. Nebylo zjištěno, že by právní předchůdkyně žalobkyně blíže zkoumala výdaje žalovaného, tedy, kde žalovaný bydlí, jaké konkrétní výdaje vynakládá na poplatky za služby poskytované v souvislosti s bydlením (voda, elektřina, příp. plyn), které lze doložit poměrně snadno (např. výpisem z účtu). Právní předchůdkyní žalobkyně nebyly zkoumány ani další běžné měsíční výdaje žalovaného jako např. na jízdné, platby mobilnímu operátorovi, záliby, ošacení, atd. Právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně nesplnila. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015 -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. ). Pouhé vyplnění formuláře právní předchůdkyně žalobkyně žalovaným nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným ustanovením § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít. V tomto ohledu soud hodnotí jako nedostačující vycházet ze dvou výplatních pásek za červenec a srpen 2021 žalovaného.
27. Neprokázala-li žalobkyně, že při sjednávání smlouvy o úvěru byla splněna zákonná povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného dlužníka, je třeba nahlížet na předmětné smlouvy jako na absolutně neplatné (§ 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ustanovením § 588 o. z.). Za stavu, kdy mezi účastníky nebyl sjednán platný závazek, se při vypořádání vztahu mezi nimi na místo obecných ustanovení o bezdůvodném obohacení uplatní speciální ustanovení § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru, podle kterého vzniká žalobkyni vůči žalovanému pouze nárok na vrácení poskytnuté jistiny.
28. Z provedeného dokazování soud zjistil, že žalovaný u smlouvy č. tel. číslo na čerpanou jistinu ve výši 30.000 Kč uhradil celkem částku 8.450 Kč. Na jistině tak zbývá doplatit 21.550 Kč, u smlouvy č. tel. číslo na čerpanou jistinu ve výši 20.000 Kč uhradil celkem částku 6.674 Kč. Na jistině tak zbývá doplatit 13.326 Kč. Celkem za obě smlouvy tak zbývá na jistině uhradit částku 34.876 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně má pouze nárok na úhradu poskytnuté jistiny, uložil soud žalovanému, aby žalobkyni uhradil částku 34.876 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 34.876 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 6.612,82 Kč (výrok I.) a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (výrok II.).
29. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , kdy ve věci převážně úspěšnému žalovanému náleží poměrná náhrada nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovanému dle obsahu spisu nevznikly náklady řízení, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (výrok III.).
30. Lhůta ke splnění povinnosti byla určena podle ustanovení § 160 odst. 1 , část věty před středníkem o. s. ř. o. s. ř. , neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal soud důvody.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím soudu podepsaného.
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost stanovenou tímto rozhodnutím, lze se jejího výkonu domáhat podáním návrhu u soudu (§ 251 o. s. ř. o. s. ř. ) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem (zákon č. 120/2001 Sb. ) u soudního exekutora.