Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
116 C 24/2019-317
Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Tamarou Göthovou jako samosoudkyní ve věci
žalobce:a) Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0
Adresa zainteresované osoby 0/0-1/Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno
zastoupený advokátem JUDr. Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno
Adresa zainteresované osoby 0/1
proti
žalovanému:1. Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0
sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0
zastoupený advokátem JUDr. Anonymizováno Anonymizováno
sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
o zaplacení 155 000 USD s příslušenstvím - smlouva o poskytování služeb
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 155 000 USD spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % od 28.12.2016 do zaplacení a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 384 481 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 155 000 USD spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % od 28.12.2016 do zaplacení a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 384 481 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 11.6.2019 se žalobce domáhal zaplacení shora uvedené částky 155 000 USD s příslušenstvím z titulu nezaplacené faktury ze smlouvy o poskytování služeb pro projekt Anonymizováno. Žalovaný se zavázal smlouvou ze dne 1.9.2015 zaplatit žalobci za služby při získávání kontraktu na projekt Anonymizováno a při jeho realizaci. Jedná se o projekt stavby hydroelektrické elektrárny ve státě Anonymizováno. V důsledku služeb žalobce se žalovaný stal hlavním dodavatelem zařízení strojně mechanické a elektrické části projektu. Žalovaný byl povinen zaplatit žalobci odměnu v celkové výši 620 000 USD ve čtyřech platbách po 155 000 USD. První část odměny byla zaplacena, druhá faktura ze dne 25.11.2016 nikoli.
Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Smlouva je podle něj absolutně neplatná pro neurčitost ve smluvních subjektech a pro nedostatečné vymezení předmětu. Žalobce nezískal zakázku pro žalovaného, ale zakázku získala mateřská společnost Anonymizováno. S touto firmou také žalobce výhradně jednal. Žalobce navíc jednal jako zaměstnanec firmy Anonymizováno. Žalobce měl uzavřenu smlouvu o poradenství ze dne 1.5.2015 a na základě ní měl být honorován za svoje služby.
Soud provedl následující dokazování:
Ze smlouvy o poskytování služeb ze dne 1.9.2015 bylo zjištěno, že účastníci uzavřeli smlouvu, kterou se žalobce zavázal poskytovat služby pro projekt Anonymizováno v oblasti hydroenergetiky na území Anonymizováno Anonymizováno, jelikož disponuje nezbytnými technickými, právními, finančními znalostmi v souvislosti s projektem, s jeho umístěním a zvyklostmi na daném území. V článku 2 smlouvy si účastníci vymezili rozsah služeb: poskytování obecných informací, přijímání konkrétních informací, jejich zpracování a analýzy, asistence při provádění výzkumu, navazování kontaktů a poskytování pomoci při uzavírání smluv, předkládání návrhů na organizaci práce, koordinaci činnosti s místními úřady, pomoc na jednáních, poskytování pomoci pracovníkům při jejich cestách do Anonymizováno, pomoc při přípravě žádostí na státní orgány Anonymizováno, předávání informací o subdodavatelích a spolupracovnících v Anonymizováno, pomoc při získávání nabídek na dodávky zařízení a materiálů, jejich analýzy a hodnocení, účast na jednáních společnosti se subdodavateli a spolupracovníky pomoci při organizaci jednání a poskytování jakékoli pomoci společnosti v průběhu práce v Anonymizováno, včetně právní podpory při zvažování sporných otázek. Žalovaný se zavázal poskytnout nezbytné informace. Odměnu za služby si sjednali ve výši 620 000 USD s tím, že v průběhu dvou měsíců po podpisu kontraktu na dodání zboží a obdržení zálohy bude žalobci vyplacena odměna ve výši 25 %, v prosinci 2016 dalších 25 %, v červenci 2017 25 % a v lednu 2018 poslední část ve výši 25 % sjednané odměny. Splatnost si sjednali do 30 dnů od obdržení faktury. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou, do 31.1.2018.
Z faktury č. hodnota-01 ze dne 21.3.2016 bylo zjištěno, že žalobce, jako poskytovatel služeb vystavil žalovanému na základě smlouvy o poskytování služeb ze dne 1.9.2015 fakturu na částku 25 % z částky 620 000 USD, na částku 155 000 USD.
Z potvrzení banky z 24.3.2016 bylo zjištěno, že žalobci byla zaslána platba od žalovaného ve výši 155 000 USD.
Z faktury č. hodnota-02 ze dne 25.11.2016 bylo zjištěno, že žalobce, jako poskytovatel služeb vystavil žalovanému na základě smlouvy o poskytování služeb ze dne 1.9.2015 fakturu na částku 25 % z částky 620 000 USD, na částku 155 000 USD.
Z potvrzení závazků ze dne 6.2.2017 žalobce bylo zjištěno, že hlavní účetní žalovaného zaslala žalobci výzvu, nechť se vyjádří, zda souhlasí s výší závazků společnosti žalovaného vůči němu, a to v částkách 6 220 EUR a 155 000 USD.
Z dohody o poradenství No.15-2015 bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 1.5.2015 mezi účastníky řízení. Žalobce se zavázal jako konzultant pomáhat společnosti v jejích činnostech v Latinské Americe jako poradce na nevýhradním základě nebo zástupce. Odměnu za řádné a včasné plnění závazků si účastníci smlouvy sjednali ve výši 6 220 EUR, vždy prvního dne každého měsíce za služby poskytnuté v předchozím měsíci. K ukončení této dohody došlo k 15.2.2017 (Ukončení dohody o poradenství No.15-2015).
Na základě této smlouvy žalobce fakturoval odměny s tím, že ke každé faktuře zpracoval měsíční zprávu o vykonaných aktivitách (faktury 1/2017, 2/2017, 5/2015, 6/2015, 8/2015, 9/2015, 12/2015, 7/2017, 10/2015, 4/2016, 12/2016, 5/2016, 1/2016, 2/2016, 7/2016, 9//2016, 11/2016). Ze shodných tvrzení vyplývá, že faktury byly hrazeny po celou dobu spolupráce.
Z rozsáhlé emailové komunikace vyplývá, že žalobce pravidelně se státním podnikem CEL jednal, účastnil se schůzek s odpovědnými osobami. Navazoval kontakty s potenciálními obchodními partnery. O jednáních a výsledcích pravidelně informoval, doporučoval, co má žalovaný zajistit, či udělat. Vyřizoval záležitosti s negativní publicitou v tisku, záležitosti bankovních záruk a zajišťoval záležitosti spojené s pobytem zaměstnanců a zástupců žalovaného. Dále bylo zjištěno, že dne 2.12.2015 byla mezi společností Anonymizováno a Anonymizováno státním podnikem CEL uzavřena smlouva č. CEL-3521S ohledně dodávky a montáže elektromechanického zařízení pro projekt Anonymizováno v hodnotě 52 285 857,43 USD. Následně byla dne 18.1.2016 uzavřena smlouva mezi žalovanou a společností Anonymizováno na dodávku elektromechanického zařízení pro projekt Anonymizováno. Dne 1.1.2016 uzavřel žalovaný smlouvu se společností Anonymizováno – Anonymizováno za Anonymizováno i Anonymizováno d.Anonymizováno.se sídlem v Anonymizováno (dále jen Anonymizováno), předmětem smlouvy byla dodávka elektrické části projektu Anonymizováno. Společnost Anonymizováno byla subdodavatelem žalované. Žalobce jednal i s touto společností, sjednával podmínky a harmonogram prací. O svých aktivitách žalovaného žalobce informoval prostřednictvím emailových zpráv.
Z výroční zprávy za rok 2016 žalovaného o podnikatelské činnosti bylo zjištěno, že žalovaný považoval za nejvýznamnější zakázku roku 2015 dodávku elektromechanického zařízení na klíč pro novou elektrárnu AnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizováno v Anonymizováno, přičemž pro něj byla přímým zákazníkem mateřská společnost Anonymizováno.
Soud dospěl po provedeném dokazování k závěru, že žalobce prokázal, že pro žalovaného vykonával podle smlouvy o poskytování služeb ze dne 1.9.2015 činnost, která vedla k uzavření smlouvy na dodávku zařízení pro projekt Anonymizováno, tak jak bylo dohodnuto.
Bylo také prokázáno, že smlouva o poradenství uzavřená mezi účastníky dne 1.5.2015 si s výše uvedenou smlouvou nekonkurovala. Na základě ní měl být žalobce nápomocen žalovanému v jejich aktivitách v Latinské Americe a působit jako poradce s nevýhradním zastoupením. Na základě této smlouvy měl žalobce poskytovat žalovanému informace. Žalobce na základě této smlouvy účtoval měsíčně odměnu ve výši 6 220 EUR, a ta mu byla vyplácena.
Na základě smlouvy o poskytování služeb uhradila žalovaná žalobci první část odměny ve výši 155 000 Kč. V průběhu trvání smlouvy nenamítala ke smlouvě ničeho. Druhá část odměny měla být uhrazena oproti fakturaci ze dne 25.11.2016. Dne 6.2.2017 zaslal žalovaný žalobci dopis označený jako potvrzení závazků v souvislosti s každoroční inventurou majetkových účtů. Hlavní účetní žalovaného zaslala žalobci výzvu, nechť se vyjádří, zda souhlasí s výší závazků společnosti žalovaného vůči němu, a to v částkách 6 220 EUR a 155 000 USD.
Žalovaný namítal, že žalobce byl zároveň zaměstnancem společnosti Anonymizováno a vykonával činnost i pro žalovanou a jedná se tak o rozpor s dobrými mravy. Žalobce byl zaměstnanec firmy Anonymizováno od počátku a je evidentní, že právě proto došlo k uzavření smlouvy o poskytování služeb právě s ním, jelikož získání zakázky byl společný záměr propojených firem. Je evidentní, že žalobce musel ke splnění úkolu mít přístup i k informacím od firmy Anonymizováno, a tak to bylo bezpochyby i zamýšleno. Proto tuto obranu soud považuje za účelovou.
Pokud se jedná o námitku uzavření smlouvy v omylu, tak tuto soud hodnotí také jako ryze účelovou a vykonstruovanou ex post.
Soud také nepřisvědčil námitce žalovaného, že by odměna byla sjednána zálohově. Ze smlouvy o poskytování služeb vyplývá pouze to, že si účastníci sjednali odměnu ve čtyřech platbách. I tuto námitku tak má soud za účelovou obranu.
Podle ustanovení § 1746 zákona č. 89/2012Sb. strany si mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.
Podřazením zjištěného skutkového stavu pod shora citované zákonné ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Účastníci uzavřeli smlouvu o poskytování služeb. Žalobce plnil dle smlouvy, první část odměny mu byla vyplacena, druhá po vystavení faktury i přes potvrzení závazku, mu však uhrazena nebyla.
Soud na základě výše uvedeného žalobě v celém rozsahu vyhověl.
Soud nemá zato, že by se v případě „potvrzení závazků v souvislosti s každoroční inventurou majetkových účtů“ jednalo o uznání závazku, tak jak s ním počítá zákon. Nicméně tímto důkazem bylo prokázáno, že žalovaný byl srozuměn s důvodem i výší svého závazku, nerozporoval jej, naopak se k němu přihlásil, evidoval jej v účetnictví a nechal si jej žalobcem do účetnictví odsouhlasit. Vůči žalobci neuplatnil žádnou námitku, naopak je zřejmé, že i s touto fakturou souhlasil.
náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 137 o.s.ř. a § 142a odst. 1 o.s.ř. Soud žalobci přiznal náhradu nákladů zastoupení advokátem v celkové výši 167 244 Kč včetně DPH. Odměna byla stanovena dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu (dále jen „AT ”). Tarifní hodnotou sporu je částka ve výši 155 000 USD, pro potřeby náhrady nákladů řízení je však třeba vyjádřit ji v českých korunách. Dle § 8 odst. 1 AT se při stanovení odměny za jeden úkon právní služby vychází z tarifní hodnoty výše peněžitého plnění v době započetí úkonu právní služby. Plnění požadované v cizí měně je proto třeba přepočíst podle kurzu stanoveného Českou národní bankou (dále jen „ČNB“) vždy k tomu dni, v němž byl konkrétní úkon právní služby započat. Soud přiznal odměnu za celkem 6 úkonů právní služby, a to za:
1) přípravu a převzetí zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) AT částku 22 260 Kč (tarifní hodnota byla přepočtena na částku 3 488 740 Kč dle kurzu 22,508 Kč/1 USD platného ke dni udělení plné moci, tj. 5. 2. 2019),
2) za výzvu k plnění ze dne 27. 3. 2019 dle § 11 odst. 1 písm. d) AT částku 22 540 Kč (tarifní hodnota byla přepočtena na částku 3 551 360 Kč dle kurzu 22,912 Kč/1 USD platného ke dni 27. 3. 2019),
3) za žalobu ze dne 11. 6. 2019 dle § 11 odst. 1 písm. d) AT částku 22 380 Kč (tarifní hodnota byla přepočtena na částku 3 510 905 Kč dle kurzu 22,651 Kč/1 USD platného ke dni 11. 6. 2019),
4) za písemné podání ze dne 13. 11. 2019 dle § 11 odst. 1 písm. d) AT částku 22 740 Kč (tarifní hodnota byla přepočtena na částku 3 603 285 Kč dle kurzu 23,247 Kč/1 USD platného ke dni 13. 11. 2019),
5) za písemné podání ze dne 2. 6. 2021 dle § 11 odst. 1 písm. d) AT částku 21 260 Kč (tarifní hodnota byla přepočtena na částku 3 238 570 Kč dle kurzu 20,894 Kč/1 USD platného ke dni 2. 6. 2021),
6) za účast na jednání před soudem dne 22. 2. 2024 dle § 11 odst. 1 písm. g) AT částku 22 780 Kč (tarifní hodnota byla přepočtena na částku 3 619 870 Kč dle kurzu 23,354 Kč/1 USD platného ke dni 22. 2. 2024).
Dále byla žalobci přiznána paušální částka jako náhrada výdajů v celkové výši 300 Kč za každý z úkonů právní služby, tj. 1 800 Kč (§ 13 odst. 4 AT ). Soud nepřiznal odměnu za námitku nepřípustnosti vstupu vedlejšího účastníka ze dne 24. 10. 2019, neboť o tomto úkonu bylo rozhodnuto v usnesení ze dne 16. 2. 2023, č.j. 2116 C 24/2019 -249, přičemž v opakované námitce ze dne 20. 9. 2022 žalobce neuvedl žádné nové skutečnosti, a proto za tento úkon náhrada nákladů přiznána nebyla. Na základě předložených vlakových jízdenek za cestu právního zástupce žalobce z adresa a zpět přiznal soud náhradu cestovních výdajů v celkové výši 858 Kč odpovídající výši obvyklého jízdného v kupé II. třídy s místenkou zdarma (srov. www.cd.cz). Soud nepovažuje za účelně vynaložený náklad jízdu v business třídě s rezervací místa ve výši 150 Kč. V souvislosti s cestou právního zástupce žalobce na jednání soudu byla žalobci v souladu s § 14 odst. 1 písm. a) , odst. 3 AT přiznána náhrada za promeškaný čas ve výši 1 600 Kč za 16 i jen započatých půlhodin. Právní zástupce žalobce je plátcem DPH, proto byla částka 138 218 Kč (135 760 Kč + 858 Kč + 1 600 Kč) navýšena o 21 % DPH, tj. o částku 29 026 Kč, celkem 167 244 Kč.
Náhradu cestovních výdajů žalobce na jednání přiznal soud s přihlédnutím k předloženým letenkám ve výši 29 451 Kč, a to náhradu zpátečních letenek z Petrohradu do Valencie přes Istanbul ve výši 22 905 Kč, když žalobce zaplatit 92 003 ruských rublů (kurz ke dni 22. 2. 2024 činil 100 RUB = 24,896 Kč, srov. www.kurzy.cz), náhradu zpátečních letenek z Valencie do Vídně ve výši 5 346 Kč, když žalobce zaplatil 211,13 EUR (kurz ke dni 22. 2. 2024 činil dle ČNB 25,320 Kč/1 EUR). Za cestu z Vídně do Anonymizováno a zpět přiznal soud při zohlednění doby příletu a odletu žalobce částku ve výši 1 200 Kč odpovídající běžným cestovním výdajům veřejným dopravním prostředkem, který jezdí přímo z vídeňského letiště (srov. www.regiojet.cz, www.flixbus.cz), neboť využití taxislužby s částkou 288 EUR shledává soud za neúčelné a nehospodárné.
Náhrada hotových výdajů žalobce za ubytování byla přiznána ve výši 4 000 Kč odpovídající přiměřeným ubytovacím nákladům za dvě noci v Brně (srov. www.booking.com), když nelze za účelně vynaložené náklady považovat pobyt v jednom z nejdražších hotelů ve městě.
Soud žalobci přiznal také náhradu nákladů vynaložených na úřední překlad důkazních listin, které dle předložených faktur činily částku 4 350 Kč. Žalobci byla také přiznána náhrada zaplaceného soudního poplatku ve výši 179 436 Kč.
Žalobci tak byla přiznána náhrada nákladů v celkové výši 384 481 Kč (167 244 Kč + 29 451 Kč + 4 000 Kč + 4 350 Kč + 179 436 Kč).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně