Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
46 C 226/2024-51
Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Pavlíčkem ve věci
žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0
o zaplacení 13 699,20 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky částka s úrokem ve výši 18,23 % ročně z částky částka od datum do datum v kapitalizované výši částka, s úrokem ve výši 18,23 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do datum v kapitalizované výši částka a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, , a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky , částka, s úrokem ve výši 18,23 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, v kapitalizované výši , částka, , s úrokem ve výši 18,23 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, v kapitalizované výši , částka, a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky částka s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost právnická osoba, IČO IČO (dále jen „Společnost“), a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru č. tel. číslo (dále též „Smlouva“), na jejímž základě Společnost po předchozím přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného poskytla peněžní prostředky ve výši částka a žalovaný se zavázal Společnosti vrátit jistinu úvěru společně s úrokem ve výši 18,23 % ročně ve výši částka, poplatkem za zpracování úvěru částka a za službu komfortního a flexibilního splácení částka, a to v 52 týdenních splátkách po částka, konče dnem datum. Žalovaný neuhradil ničeho. Žalovaná částka částka sestává z dlužné jistiny ve výši částka a z dlužné částky poplatku ve výši částka. Na příslušenství žalobkyně požaduje úrok ve výši 18,23 % ročně z částky částka od datum do datum v kapitalizované výši částka a od datum do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do datum v kapitalizované výši částka a od datum do zaplacení. Žalovaný ničeho neuhradil ani na předžalobní upomínku.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé.
Zjištěný skutkový stav
3. Společnost a žalovaný si ujednali dne datum Smlouvu, na jejímž základě poskytla Společnost žalovanému při podpisu Smlouvy peněžní prostředky ve výši částka, které se žalovaný zavázal vrátit Společnosti společně s úrokem ve výši částka, poplatkem za zpracování úvěru ve výši částka, poplatkem za komfortní a flexibilní splácení ve výši částka a pojistné částka, tj. celkově Společnosti uhradit částku částka v 52 týdenních splátkách po částka. Žalovaný ve smlouvě prohlásil, že od Společnosti převzal jistinu úvěru v hotovosti při podpisu Smlouvy (viz Smlouva na č. l. 18). Žalovaný uvedl, že je rozvedený, žije v nájmu, nemá úvěr u jiné společnosti, pracuje jako skladník ve společnosti právnická osoba, kdy jeho příjem činí částka a jeho odhadované měsíční výdaje činí částka (viz zákaznická karta na č. l. 20). Společnost do zákaznické karty uvedla, že příjmy žalovaného ověřila výplatními páskami a pracovní smlouvou (viz zákaznická karta na č. l. 20). Žalovaný neuhradil ničeho (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně).
4. Dne datum si Společnost jako postupitel a žalobkyně jako postupník sjednaly smlouvu o postoupení pohledávek, kterou Společnost postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v příloze č. hodnota smlouvy, v níž byla specifikována pohledávka za žalovaným z uvedené smlouvy (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum na č. l. 23 a přílohy smlouvy o postoupení pohledávek). Dopisem ze dne datum odeslaným dne datum oznámila Společnost žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni (viz oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 32 a podací lístek na č. l. 33). Dopisem ze dne datum odeslaným dne datum vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky částka do datum na účet ve výzvě uvedený s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (viz výzva k plnění na č. l. 34 a podací lístek na č. l. 36); žalovaný ničeho neuhradil (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně).
Právní posouzení věci
5. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
6. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
7. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Společnost na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupila pohledávku za žalovaným ze smlouvy na žalobkyni, což bylo doloženo smlouvou o postoupení pohledávek a seznamem postupovaných pohledávek, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena Společností dopisem ze dne datum odeslaným dne datum, čímž i vůči němu nabylo postoupení pohledávky účinnosti. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.
8. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1).
9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
12. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
13. Společnost a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na jejímž základě Společnost přenechala žalovanému peněžní prostředky ve výši částka, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že uvedená smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně uvedla, že Společnost splnila svou zákonnou povinnost, když ve všech případech s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením Smlouvy, kdy žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného a zaznamenány do karty zákazníka; doklady byly uvedeny do části „dokumenty k ověření“. Na základě získaných informací dospěla Společnost k závěru, že schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr je dostatečná. Soud se však s řádným posouzením úvěruschopnosti neztotožňuje. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovaným), nýbrž musí provést sama patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Přezkoumal-li soud předloženou kartu zákazníka, která měla prokazovat úvěruschopnost žalovaného, lze učinit závěr, že úvěruschopnost řádně ověřena nebyla. Z karty zákazníka se podává, že žalovaný měl mít čistý měsíční příjem ze zaměstnání ve výši částka, což Společnost ověřila prostřednictvím pracovní smlouvy a výplatních pásek. Za zásadní pochybení Společnosti lze považovat to, že se spokojila toliko s odhadovanou výší běžných měsíčních výdajů žalovaného (částka), které nijak neověřovala. Přitom skutečná výše výdajů může zásadním způsobem ovlivnit úvěruschopnost spotřebitele a výši použitelného příjmu k hrazení stanovených splátek. Společnost tedy nijak neověřovala zejména obvyklé náklady na bydlení (např. prostřednictvím nájemní smlouvy), nijak nekalkulovala s výší výdajů na jídlo, hygienické potřeby, léky a ošacení atd. Společnost rovněž zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost, když neprováděla lustraci žalovaného ve veřejně či i neveřejně dostupných registrech (např. SOLUS, NRKI, BRKI). Z výše uvedeného tak soud uzavřel, že nejen, že Společnost řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, ale před uzavřením Smlouvy bylo také vzhledem k nízkým příjmům žalovaného a nereálným údajům sdělených žalovaným ohledně výše jeho výdajů zřejmé, že nebude schopen úvěr splácet.
14. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, viz též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, či usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2021, Pl. ÚS 3/20), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost Smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit.
15. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze spotřebitelského úvěru založeného uvedenou smlouvou. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu úvěru s dlužnou částkou poplatků, jakož ani požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení).
16. Při závěru o neplatnosti smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z.
17. Žalovaný obdržel od Společnosti v případě Smlouvy částku částka náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Žalovaný neposkytl Společnosti ani žalobkyni ničeho.
18. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).
19. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na vrácení částky částka coby poskytnuté jistiny. Na úrok z prodlení žalobkyni nárok rovněž nevznikl, neboť žalovaný se doposud nedostal do prodlení; pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím. Jelikož poměry žalovaného zůstaly soudu pro jeho pasivitu v řízení neznámé, postupoval soud v souladu s § 160 odst. 1 věty první o. s. ř. tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku částka do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I) a ve zbytku žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II).
Náklady řízení a lhůta k plnění
20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný byl v řízení převážně úspěšný, proto má nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Jelikož žalovaný žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložil a ty se nepodávají ani z obsahu soudního spisu, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.