Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
20 C 92/2024-71
Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Ditou Prokšovou ve věci
žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0
se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0
zastoupená advokátem Anonymizováno.
se sídlem, Anonymizováno
sp. zn. Anonymizováno
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0
Adresa zainteresované osoby 0/0
o zaplacení 55 776 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 500 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
II. Návrh se co do částky 42 276 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 506,92 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 090,07 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 23 491,54 Kč ve výši 15 % ročně od 12. 7. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 21 954,09 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 500 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.II. Návrh se co do částky 42 276 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 506,92 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 090,07 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 23 491,54 Kč ve výši 15 % ročně od 12. 7. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 21 954,09 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 55 776 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 090,07 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 506,92 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 23 491,54 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 21 954,09 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení. Tvrdila, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba., IČ IČO, a žalovaným došlo dne 17. 7. 2021 k uzavření smlouvy o úvěru č. 0359494 (dále jen „smlouva“). Dle smluvního ujednání je nedílnou součástí této smlouvy předpis splátek. Na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, tj. do 17. 9. 2022, se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok 2 888 Kč, za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 14 700 Kč, za administrativní činnosti a vyhodnocení úvěrového případu 2 788 Kč a za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště pak 5 400 Kč. Celkovou částku ve výši 55 776 Kč se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti ve 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 17. 9. 2022. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 26. 5. 2022 ve výši 1 000 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, se všemi právy s ní spojenými, byla společností právnická osoba. postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností k 7. 8. 2023. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalobkyně nyní tedy požadovala dlužnou jistinu 21 954,09 Kč, dlužné úroky za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 1 537,45 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 9 935,99 Kč, za administrativní činnost 1 991,32 Kč, za umožnění platit splátky v hotovosti 3 857,15 Kč, smluvní pokuty 16 500 Kč, kapitalizované úroky 4 090,07 Kč (z dlužné jistiny za období 18. 9. 2022 - 11. 7. 2023), kapitalizované zákonné úroky z prodlení 3 506,92 Kč (od prodlení do 11. 7. 2023) a dále úroky 15 % z dlužné jistiny od 12. 7. 2023 do zaplacení a za stejné období a z 23 491,54 Kč (dlužná jistina + úroky za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 1 537,45 Kč) i zákonné úroky z prodlení. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila, že poskytovatel úvěru posoudil úvěruschopnost žalovaného na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy a ověřil je doklady vyžádanými od žalovaného a neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti jeho tvrzení. Zjistil tak měsíční příjmy (22 334 Kč) a výdaje (9 750 Kč) žalovaného, a to z pracovní smlouvy vč. dodatku, mzdového výměru, výplatních pásek, smlouvy o nájmu a výpisů z bankovního účtu.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ve věci ničeho neuvedl. Předvolání k jednání soudu mu bylo doručeno na jeho evidenční adresu postupem dle § 49 odst. 2, 4 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) dne 12. 8. 2024. Jelikož se k jednání bez omluvy nedostavil, soud ve věci jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř.
3. Smlouvou o úvěru č. Anonymizováno ze dne 17. 7. 2021, vč. předpisu splátek, přehledem plateb a žádostí o úvěr, bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba. se žalovaným uzavřela dne 17. 7. 2021 smlouvu výše, na jejímž základě poskytla žalovanému prostředky ve výši 30 000 Kč, které žalovaný čerpal jednorázově v hotovosti téhož dne. Žalovaný se zavázal splatit je ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 3 984 Kč. Celkem tedy měl žalovaný zaplatit částku 55 776 Kč, jež je tvořena poskytnutou částkou 30 000 Kč a náklady spotřebitelského úvěru v celkové výši 25 776 Kč. Pro případ prodlení byla mezi účastníky smlouvy ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z příslušené dlužné částky ohledně níž by žalovaný byl v prodlení, max. 500 Kč za jednotlivou splátku a také poplatky za zaslání oznámení o možném zesplatnění úvěru 1 500 Kč. Úroková sazba byla ujednána na 15 % p.a. Doručovací adresa žalovaného byla ve smlouvě uvedena adresa, bydliště v Anonymizováno, adresa. Žalovaný uhradil na splátkách úvěru celkem 16 500 Kč v celkem devíti splátkách od 1 000 Kč měsíčně do 4 000 Kč měsíčně. Při uzavírání smlouvy žalovaný uvedl mj. své telefonní číslo a adresu pro doručování (adresa), že je zaměstnán, jeho příjem činí měsíčně 22 334 Kč, což poskytovatel úvěru ověřil výplatními páskami a pracovní smlouvou, že jeho měsíční výdaje činí 3 000 Kč na bydlení a energie v nájmu 6 750 Kč na dopravu, jídlo a osobní náklady. Dále uvedl, že je rozvedený a nemá vyživovací povinnost. Z pracovní smlouvy vč. dodatku č. 1 a mzdového výměru, výplatních pásek soud zjistil, že žalovaný byl v době uzavírání předmětné smlouvy, resp. od 2. 9. 2019 zaměstnán u právnická osoba na dobu neurčitou s průměrným měsíčním příjmem 22 334 Kč (3-5/2021). Ze smlouvy o nájmu bytu soud zjistil, že žalovaný spolu s další osobou měl od 3/2021 užívat byt v Pardubicích č.p. 410 a v souvislosti s tímto hradit měsíční nájemné celkem 11 000 Kč a zálohy na služby spojené s užívání bytu ve výši 2 000 Kč.
4. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem postupitele ze dne 15. 8. 2023. Ze seznamu postupovaných pohledávek soud zjistil, že předmětná pohledávka je vedena pod č. 849.
5. Z předžalobní výzvy z 1. 11. 2023 vč. podacího lístku soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného na doručovací adresu dle smlouvy k úhradě celkové částky 65 512,72 Kč do 16. 11. 2023 s uvedením důvodu vzniku této pohledávky, jinak bude pohledávka za žalovaným vymáhána soudní cestou. Výzva byla odeslána dne 2. 11. 2023.
6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „Obč.Z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 1968 Obč.Z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
8. Podle § 1970 Obč.Z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
9. Podle § 1879 Obč.Z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
10. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným mělo dojít k uzavření úvěrové smlouvy, na základě které žalovaný obdržel peněžité prostředky ve výši 30 000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet se sjednaným poplatkem a kapitalizovaným úrokem ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 3 984 Kč a celkem tak měl uhradit 55 776 Kč. Žalovaný uhradil pouze celkem 16 500 Kč. Žalobkyně nabyla pohledávku postoupením.
11. Uzavřená smlouva byla posouzena jako spotřebitelská, v níž žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, vystupuje v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele. V prvé řadě se soud zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření předmětné smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1As 30/2015-39 ze dne 1. dubna 2015). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.
12. Pouze jazykový výklad § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Tento závěr je však vyvrácen rozsudkem Evropského soudního dvora sp. zn. C-679/18 ze dne 5. března 2020, který jednoznačně uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
13. S ohledem na citované rozhodnutí má soud za to, že neplatnost smlouvy stanovenou v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.
14. Povinnost soudu přihlédnout i bez návrhu k neplatnosti smlouvy o úvěru v daném případě plyne také z judikatury Nejvyššího soudu i Ústavního soudu. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob, potažmo společnosti jako celku, způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.
15. Na základě provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, si pro účely posouzení úvěruschopnosti nedostatečně ověřila měsíční výdaje žalovaného a z těch zjištěných činila nesprávné závěry. Při zjišťování jeho výdajů je nutné zjišťovat skutečné výdaje spotřebitele. Náklady na bydlení nebyly nijak podloženy. Pouze tvrzené výdaje žalovaného ve výši 3 000 Kč se jeví s ohledem na obsah smlouvy o nájmu nepravdivé. Dle této nájemní smlouvy měl žalovaný a další osoba hradit nájemné ve výši 11 000 Kč měsíčně a zálohy na služby 2 000 Kč. Na jednu osobu tak vychází 6 500 Kč, což je o 3 500 Kč více, než kolik je uvedeno v žádosti o úvěr. Skutečnost, že opravdu žalovaný hradí pouze 3 000 Kč nebyla nijak doložena a poskytovatel úvěru s tímto nijak nepočítal. V souhrnu tedy žalobkyně měla k dispozici pouze doklady o příjmu 22 334 Kč měsíčně, když vycházela z potvrzení o příjmu a pracovní smlouvy, nijak však neověřovala ani nevyžadovala doložení listin týkajících se jeho výdajů.
16. Soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Posouzení úvěruschopnosti proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Právní předchůdkyně žalobkyně řádným způsobem neověřovala výdaje žalovaného. Soud při jednání vyzval žalobkyni k doplnění uvedených skutečností. Kromě výše uvedeného tato již ničeho nedoplnila ani nedoložila. Důsledkem tohoto postupu je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Za této situace má žalobkyně vůči žalovanému toliko právo na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru.
17. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 30 000 Kč, na kterou bylo žalovaným uhrazeno 16 500. Za této situace má žalobkyně vůči žalovanému toliko právo na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru, tj. na 13 500 Kč, jakožto bezdůvodného obohacení (§ 2993 Obč.Z.). Žalovaný neprokázal, ba ani netvrdil, že by na svůj dluh uhradil více, než kolik uváděla žalobkyně, či že by jeho závazek již zanikl.
18. Ve zbývajícím rozsahu, tedy co částky 42 276 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 506,92 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 090,07 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 23 491,54 Kč ve výši 15 % ročně od 12. 7. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 21 954,09 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, soud žalobu zamítl. Žalobkyně má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká žalobkyni teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz. rozhodnutí NS ČR sp. zn. spisová značka).
19. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. V této věci byl procesně úspěšnější žalovaný (počítáno vč. pětinásobku ročního plnění ohledně úroků a úroků z prodlení), a žalovaný tak měl právo na náhradu nákladů řízení v poměrné výši. Jelikož žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku III.
20. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta za středníkem o.s.ř. s přihlédnutím k návrhu žalobkyně.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí je možné podat odvolání, a to do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích prostřednictvím Okresního soudu v Pardubicích.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí/exekuci.