Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
7 C 188/2024-21
Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Burachovičovou ve věci
žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0, datum narození bytem adresa
o zaplacení 12 368 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 860 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 6 860 Kč od 2. 4. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbytku se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 860 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 6 860 Kč od 2. 4. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Ve zbytku se žaloba zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 12 368 Kč s příslušenstvím s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne datum mezi společností právnická osoba, IČO: IČO, sídlem adresa a žalovanou. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi žalobkyní a společností Anonymizováno dne datum.
Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
Soud provedl důkaz Smlouvou o spotřebitelském úvěru uzavřené dne datum, Smluvními podmínkami, Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, seznamem postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 29.09.2023 a předžalobní výzvou, a na základě provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:
Dne datum byla mezi společností právnická osoba, IČO: IČO, sídlem adresa (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) a žalovanou uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované zápůjčku ve výši 8 000 Kč v hotovosti v den podpisu smlouvy a žalovaná se ji zavázala právnímu předchůdci žalobkyně vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 4 848 Kč (úrok 2 426 Kč, poplatek za administrativní činnost 1 500 Kč, poplatek za bezhotovostní platbu splátek 922 Kč, pojištění v částce 1 950 Kč ) ve formě 65 týdenních splátek po 228 Kč. Žalovaná splátky řádně nehradila, poslední splátku uhradila dne 27.10.2021 a právnímu předchůdci žalobkyně tak celkem uhradila částku 1 140 Kč, kterou právní předchůdce žalobkyně započetl na souhrnný poplatek a na jistinu. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávky za žalovanou na žalobkyni.
Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, dále jen „o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2390 občanského zákoníku. Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnila, právnímu předchůdci žalobkyně za dobu trvání smlouvy uhradila na dluh pouze částku 1 140 Kč , které právní předchůdce žalobkyně započetl zčásti na jistinu půjčky a zčásti na úroky. S ohledem na uvedené má žalobkyně, na niž byly pohledávka za žalovaným v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku postoupeny, nepochybně právo na vrácení jistiny, nicméně smlouvy a její jednotlivá ujednání musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele a rozhodovací praxe Ústavního soudu.
Na základě zjištěného skutkového stavu a podle shora uvedených zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru č. číslo ze dne datum je neplatná, a to pro zjevný rozpor s dobrými mravy, když výše sjednaného úroku činila 44 % p.a. a RPSN činila 96,91% p.a, hranicí mravnosti úroku je pak dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu trojnásobek obvyklé roční úrokové míry poskytované bankami v době sjednání úvěru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005), a v daném případě byla úroková sazba sjednána ve výši téměř pětinásobku obvyklé úrokové sazby. Jednotlivá ujednání smlouvy o úvěru jsou pak provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání nepřiměřené vysokého souhrnného poplatku by žalobkyně finanční prostředky žalovanému zcela jistě neposkytla, uvedená smlouva je tedy absolutně neplatná jako celek pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o. z. a § 588 o. z.
Vedle toho žalobkyně neprokázala řádné ověření úvěruschopnosti žalované před poskytnutím spotřebitelského úvěru. Žalobkyně sice v žalobě tvrdila, že při ověřování majetkových poměrů žalované vycházela z předložených výplatních pásek za 3 měsíce nazpět, avšak nedoložila k důkazu k těmto tvrzením nic.
V daném případě se žalované dostalo plnění v souladu s neplatnou smlouvou, a proto je povinna poskytnuté plnění žalobkyni vrátit podle § 2993 občanského zákoníku. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná uhradila žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdci na základě neplatné smlouvy celkem částku 1 140 Kč, soud přiznal žalobkyni pouze právo na vrácení zůstatku jistiny ve výši 6 6 860 Kč (8 000 – 1 140 = 6 860) se zákonným úrokem z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 občanského zákoníku. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 1958 odst. 2 o.z., podle něhož: „Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalovaná byla vyzván k plnění prokazatelně v rámci předžalobní výzvy ze dne 28.03.2024, písemnost byla žalované odeslána 28.03.2024, v souladu s ustanovením § 573 o.z.byla zásilka doručena dne 31.03.2024. Následující den tak byla žalovaná povinna plnit a ode dne následujícího, tj. od 2.04.2024 má tedy žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. ve výši vyplývající z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013, a to s ohledem na počátek prodlení žalovaného (výrok I.)
Ve zbytku soud žalobu zamítl, jakékoliv další nároky uplatněné žalobkyní totiž vycházejí ze smlouvy, která nebyla platně uzavřena (výrok II.).
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť každý z účastníků měl úspěch cca z 50 %.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Sokolově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.