Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
14 C 77/2024-73
Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Ivanem Šišmou ve věci
žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0
sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0
zastoupená advokátem Anonymizováno. Anonymizováno. Anonymizováno Anonymizováno Ph.D.,
sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0
Adresa zainteresované osoby 0/0
o 57.276 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15.000Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se ve zbývajícím rozsahu o zaplacení částky 42.276Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení 3.778Kč, kapitalizovaným úrokem 4.690,84Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 24.043,44Kč od datum do zaplacení a s úrokem 15% ročně z částky 22.435,51Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15.000Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se ve zbývajícím rozsahu o zaplacení částky 42.276Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení 3.778Kč, kapitalizovaným úrokem 4.690,84Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 24.043,44Kč od , datum, do zaplacení a s úrokem 15% ročně z částky 22.435,51Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným Okresnímu soudu v Prostějově dne 29. 11. 2023 domáhala proti žalovanému shora uvedeného peněžního plnění a náhrady nákladů řízení. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba., IČO IČO (dále též právní předchůdce žalobkyně), uzavřela se žalovaným dne datum Smlouvu o úvěru č. hodnota (dále jen Smlouva), na základě, které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému v den podpisu Smlouvy, v hotovosti peněžní prostředky ve výši 30.000Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit úvěr dle předpisu splátek a součástí této platby byla úhrada za poskytnutí úvěru uzavřením Smlouvy 14.700 Kč, úhrada za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 2.788Kč a úhrada za umožnění platit splátky v hotovosti v místě svého bydliště, 5.400Kč. Celkovou dlužnou částku 55.776Kč se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci ve 14 měsíčních splátkách po 3.984Kč, s úhradou poslední splátky nejpozději do 4. 8.2022. Žalovaný povinnosti ze Smlouvy neplnil řádně a včas, a proto následujícím dnem po datu splatnosti poslední splátky, ke dni 4. 8. 2022, došlo k zesplatnění celého zbytku dluhu s tím, že poslední splátka žalovaným byla uhrazena dne 16. 5. 2022 ve výši 4.000Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný dluh řádně nesplácel, vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně rovněž právo požadovat úrok z neuhrazené jistiny v zákonné výši 15% ročně a rovněž tak úrokovou sazbu úroku z úvěru ve výši 15% ročně, jak byla sjednána v čl. „Splatnost, Úrok a RPSN“ Smlouvy. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku ze Smlouvy na žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a to s účinností ke dni datum, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu žalovaný již ničeho neuhradil. Součástí tvrzení uvedených v návrhu na vydání EPR nebyly žádné skutečnosti týkající se zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením Smlouvy.
Na základě výzvy soudu žalobkyně podáním ze dne 23. 5. 2024 dodatečně dotvrdila skutečnosti týkající se těchto okolností, když tvrdila, že právní předchůdce žalobkyně vycházel ze zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením Smlouvy a jejich ověřením doklady vyžádanými od žalovaného nahlédnutím do veřejných registrů. Žalobkyně v doplnění zopakovala údaje, které žalovaný uvedl v Žádosti o úvěr s tím, že právní předchůdce žalobkyně neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, které v této listin ě uvedl. Žalobkyně v této souvislosti poukázala rovněž na judikaturu nalézacích soudů, dle které tento postup byl shledán postupem dostačujícím pro zjišťování schopnosti zákazníků a žadatelů o úvěr.
2. Žalovanému byla žaloba – návrh na vydání elektronického platebního rozkazu doručena dne datum (pátek – pracovní den, § 49 odst. 4 o.s.ř. ) a k návrhu se nevyjádřil.
3. Předvolání k ústnímu jednání žalovaný nepřevzal, přitom mu bylo doručováno (stejně jako návrh na vydání elektronického platebního rozkazu), na adresu pro doručování, prostřednictvím doručujícího orgánu podle § 46b o.s.ř. Soud podle § 49 odst. 4 , za použití ust. § 57 odst. 2 o.s.ř. považoval předvolání za doručené dne 3. 6. 2024 (pondělí, pracovní den) a protože se žalovaný bez řádné a včasné omluvy nedostavil, věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o.s.ř. ).
4. Soud, pokud se týká dokazování, vycházel z obsahu spisu a v něm doložených a navržených k důkazu listin, když zástupce žalobkyně po poučení podle § 118a odst. 1 ,3 o.s.ř. další tvrzení neměl a důkazy neoznačil, dále těmi, které byly potřebné ke zjištění skutkového stavu vyplývající z obsahu spisu (§ 120 odst. 2 o.s.ř. ), tím tak byly vyčerpány zcela důkazní návrhy žalobkyně a provedeno dokazování těmito listinami: smlouva o postoupení pohledávek z datum, smlouva o úvěru, včetně přílohy č. hodnota Seznamu postoupených pohledávek ze 4. 6. 2021, oznámení o postoupení pohledávek z 15. 8. 2023, žádost o úvěr ze dne 4. 6. 2021, potvrzení o výši příjmu žalovaného, karta umoření, předžalobní výzva ze dne 1. 11. 2023, včetně podacího lístku ze dne 2. 11. 2023.
5. Soud na základě provedeného dokazování těmito listinami zjistil následující skutečnosti a skutkový stav projednávané věci.
Z žádosti o úvěr, že byla opatřena podpisem žalovaného v Anonymizováno na Anonymizováno dne 4. 6. 2021. Žalovaný k uvedeným osobním údajům předložil k identifikaci a jejich ověření občanský průkaz, a požádal o úvěr ve výši 30.000Kč se splatností 14 měsíčními splátkami po 3.984Kč. Uvedl příjem 14.832Kč, který měl doložit potvrzením o příjmu, uvedl výdaje na bydlení a energie 1.000Kč, dopravu, jídlo a osobní náklady 3.860Kč a měsíční splátky stávajících půjček 1.992Kč a tuto údaje nebyly doloženy žádnou listino u. Žalovaný dále uvedl, že je ženatý, bydlí u rodičů a má jednu vyživovací povinnost, neuvedl číslo osobního bankovního účtu.
K žádosti o úvěr byla předložena listin listina „pokyn k dočasnému přidělení agenturního zaměstnance k uživateli“ (jako součást dohody o pracovní činnosti ze dne 19. 1. 2021), na základě které byl žalovaný přidělen na místo výkonu práce právnická osoba., s místem výkonu práce adresa, jako pracovník ve výrobě, na dobu od 19. 1. 2021 do 22. 12. 2021 a potvrzení o výši příjmu, ze dne 31. 5. 2021, s razítkem zaměstnavatele „právnická osoba“, s podpisem jméno FO, kde soud zjistil pravidelný měsíční čistý příjem za poslední tři měsíce 14.832Kč.
Ze smlouvy o úvěru a přílohy č. hodnota Smlouvy předpisu splátek, že Smlouva byla uzavřena a podepsána mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným dne datum. Na základě Smlouvy byl věřitel (právní předchůdce žalobkyně) zavázán poskytnout dlužníkovi (žalovanému), peněžní prostředky ve výši částka a žalovaný se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně celkem hodnota.776Kč po dobu trvání spotřebitelského úvěru 14 měsíců, ve 14 měsíčních splátkách po 3.984Kč. Součástí Smlouvy bylo ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1% z příslušné dlužné částky, a to za každý den prodlení a za prodlení s každou jednotlivou splátkou lze dlužníkovi uložit smluvní pokutu v maximální výši 5.000Kč. Žalovaný podpisem Smlouvy potvrdil, že od právního předchůdce žalobkyně převzal v místě svého bydliště v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru a zavázal se ji zaplatit ve splátkovém režimu, když součástí Smlouvy byl předpis splátek, kterými se žalovaný měl při splácení úvěru řídit.
Z tabulky umoření vztahující se ke Smlouvě, že žalovaný po celou dobu jejího trvání uhradil za období od datum do 16. 5. 2022 včetně, celkem hodnota.Anonymizováno.
Ze smlouvy o postoupení pohledávek, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní dne datum a její součástí byla i příloha č. hodnota Seznam postoupených pohledávek a v něm byla uvedena i pohledávka za žalovaným ze Smlouvy.
Z oznámení o postoupení pohledávky ve smyslu § 1882 odst. 1 o.z., ze dne 15. 8. 2023, že žalobkyně oznamuje žalovanému, že došlo k uzavření Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, na základě, které byla pohledávka za žalovaným ze Smlouvy o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni z právního předchůdce žalobkyně.
Žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného se stručným popisem skutkového stavu a právním hodnocením, k úhradě dluhu ze Smlouvy, který činil k datu sepisu této listin y, tj. datum, celkem hodnota,Anonymizováno. Předžalobní výzva byla dle obsahu podacího lístku předána k doručení držiteli poštovní licence právnická osoba., dne 1. 11. 2023.
Nebylo zjištěno, že by žalovaný více, než bylo prokázáno na základě listin doložených a navržených k důkazu žalobkyni, či jejímu právnímu předchůdci, z titulu Smlouvy plnil.
6. Pokud se týká zkoumání úvěruschopnosti před uzavřením smlouvy, právní předchůdce žalobkyně žádné listin y, kromě shora označených listin, ani dodatečně na výzvu soudu nedoložil a nestalo se tak ani poté, co byl o této skutečnosti zástupce žalobkyně poučen na jednání podle § 118a odst. 1 ,3 o.s.ř. Touto nečinností si způsobila žalobkyně neunesení důkazního břemene a povinnosti tvrzení stran této části žaloby.
7. Závazkový vztah vzniklý dne datum, mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným se řídí zák. č. 89/2012 Sb. , obč. zákoník (dále jen o.z.) a zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.
8. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 2399 odst.1 o.z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
10. Podle § 86 odst. 1 ,2 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně, nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Dle § 87 odst. 1 ,2 zák. č. 257/2016 Sb. (ve znění platném a účinném s ohledem na datum uzavření Smlouvy dne datum do 28. 5. 2022), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření Smlouvy.
Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Dle judikatury Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu ČR, jsou soudy povinny zjišťovat z úřední povinnosti, zda úvěrující (právní předchůdce žalobce) splnil povinnost zkoumat schopnost spotřebitele (žalovaného), splácet, tedy jeho solventnost (nález Ústavního soudu sp.zn. III ÚS 4129/18 , rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33Cdo 2178/2018 a rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr, tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).
13. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
14. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR, sp.zn. 33Cdo 3675/2021 odstavce 15 odůvodnění, již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ust. § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývající z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě se při absenci § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru, nabízelo ust. § 2993 věta první, ve spojení s § 2991 odst. 2 o.z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad). Dále (odst. 17 odůvodnění), obecně shrnuto ustanovení § 87 zák. č. 257/2016 , lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů, spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru dle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. . Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.
16. Podle § 1879 o.z., věřitel může celou pohledávku, nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel, i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
17. Podle § 1882 odst. 1 o.z., dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníka neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se sním jinak vyrovná.
18. Soud zjištěný skutkový stav posoudil podle citované právní úpravy a judikatury soudů a na základě toho učinil následující právní závěr.
19. Co se týká aktivní legitimace žalobkyně pro toto řízení, má soud za to, že právní předchůdce žalobkyně platně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni dle § 1879 a násl. o.z., když postoupení bylo žalovanému řádně oznámeno. Co se týká pasivní legitimace žalovaného, ten to nerozporoval, že podepsal Smlouvu a tím potvrdil, že převzal v hotovosti částku 30.000Kč, což je dohodnutá výše spotřebitelského úvěru. Pokud se týká právního hodnocení Smlouvy, soud má za to, že Smlouva byla uzavřena v souladu s § 2395 a násl. o.z., jako smlouva úvěrová, když na základě obsahu žádosti o úvěr tento s ní smlouvu tohoto typu uzavřel. Žalovaný se zavázal uhradit takto vzniklý dluh v celkové výši 55.776Kč (tj. 30.000 Kč jistina a zbytek zbývající částka 25.776Kč poplatek ve 14 měsíčních splátkách po 3.984Kč). Informace, které žalovaný uvedl v žádosti o spotřebitelský úvěr, kterou podepsal dne datum soud považuje za nedostatečné, a tedy nevyhovující pro určení závěru, že v případě žalovaného se jedná o solventní osobu. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán, k tomu doložil listin y, a to potvrzení o výši příjmu 14.832Kč, s datem 31.5.2021 a to za období posledních třech měsíců a dále pokyn k dočasnému přidělení agenturního zaměstnance, a to za období od 19. 1. 2021 do 22. 12. 2021, od následujícího dne 23.12.2021 se tak stalo nejisté, zda žalovaný bude schopen tento dluh do 4. 8. 2022 zaplatit. Rovněž ze žádosti o úvěr je zřejmé, že žalovaný mezi měsíční výdaje zahrnul rovněž měsíční splátky ostatních půjček 1.992Kč. Právní předchůdce nevnímal tyto, samotným žalovaným uvedené údaje a nezkoumal blíže, o jaké „půjčky“ se jedná, které žalovaný má splácet v měsíční výši 1.992Kč a zda je schopen je hradit řádně v termínu, či zda je proti němu vedeno již nějaké exekuční řízení. Nezabýval se ani tím, aby žalovaný doložil, z jakých finančních zdrojů bude hradit splátky ze Smlouvy ve výši 3.984Kč, která je s ohledem na jeho doložené příjmy 14.832Kč a uvedené splátky z jiných zápůjček, významná, a jak bude dluh hradit po ukončení pracovního poměru. Právní předchůdce žalobkyně, pokud by jednal s odbornou péčí, si měl vyzvat žalovaného, aby předložil výpis z účtu, pokud nějaký měl z předcházejících období, aby mohl zjistit průběh jednotlivých plateb, tedy měsíčních výdajů a příjmů. To se však nestalo, ani není zřejmé, že by si právní předchůdce žalobkyně vyžádal výpisy k žalovanému z veřejně dostupných rejstříků, jako je např. SOLUS, NRKI, nebo BRKI. Právní předchůdce žalobkyně si nijak neověřoval, aspoň to nebylo tvrzeno, ani doloženo, a to ani po poučení zástupce žalobkyně podle § 118a odst. 1 ,3 o.s.ř. Právní předchůdce žalobkyně ani nevnímal, že výdaje na bydlení a energie uvedené v žádosti a ničím nedoložené ve výši 1.000Kč, se jeví být na první pohled neodpovídajícími realitě datu uzavření Smlouvy. Rovněž nepřihlédl k vyživovací povinnosti, kterou žalovaný v žádosti uvedl a nezabýval se tím, v jaké výši a jakým způsobem si tuto vyživovací povinnost plní. Za těchto skutečností je možno uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně nezkoumal řádně s odbornou péčí solventnost žalovaného a jeho schopnost úvěr zaplatit. Nezkoumal zejména, zda je veden s ohledem na zjištění, která soud učinil a mohl tak učinit, veden žalovaný v evidenci exekučních systémů, či systémech nebankovních společností, spolehnul se pouze na údaje jím uvedené, byť i tyto údaje by byly spíše podkladem pro zamítnutí než poskytnutí úvěru. Přitom je nutno přihlédnout k tomu, že v této věci se nepochybně jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání bylo a je poskytování, nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru a na straně druhé žalovaný, v postavení spotřebitele. Jedná se o spotřebitelský úvěr, komerčně nazývaný „rychlý úvěr“, poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by obdobný finanční produkt „spotřebitelský úvěr“ od banky nedostaly pro vysoké riziko spojené s osobou dlužníka tak, jak bylo v tomto případě žalovaným v žádosti uvedeno. Dle § 86 zák. č. 257/2016 Sb. právní předchůdce žalobkyně byl oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele, spotřebitelský úvěr splácet. Přitom má vycházet nejen ze sdělených a doložených příjmů a výdajů spotřebitele, ale i ze způsobu plnění dosavadních dluhů. § 86 zák. č. 257/2016 Sb. představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá též z unijních předpisů a rozhodnutí (byly citovány shora). Neplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření úvěrovaného dostatečně, nebo poskytnutí úvěru úvěrovanému i přes negativní zjištění (jak se stalo v tomto případě), způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Součástí žalobních tvrzení byla pouze tvrzení, s odkazem na to, že zákazník, tj. žalovaný potvrdil, že před uzavřením Smlouvy poskytl právnímu předchůdci žalobkyně úplné a pravdivé údaje, nezbytné k posouzení jeho solventnosti. To však s ohledem na výše uvedené nestačí. Právnímu předchůdci žalobkyně totiž muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí finančních produktů (jsou to převážně klienti, kteří takový produkt od banky nedostanou právě kvůli jejich špatné finanční situaci). Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zák. č. 257/2016 Sb. , je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a jedná se o neplatnost absolutní, což bylo potvrzeno novelou tohoto zákona a tento závěr je výslovně s účinností od 22. 5. 2022 v zákoně č. 257/2016 Sb. uveden. Lze proto uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně nedostál zákonné povinnosti, když poskytl úvěr, aniž by řádně ověřil schopnost žalovaného úvěr zaplatit a žalovaným tvrzené informace nedostatečným způsobem neověřoval, byť obsah těchto zjištěných informací by mohl spíše vést k negativnímu závěru o poskytnutí úvěru. S ohledem na způsob vyplnění údajů v žádosti o úvěr soud pochybuje o tom, že nebylo cílem úvěrujícího zjistit skutečnou úvěruschopnost žalovaného, ale peněžní prostředky za každou cenu poskytnout. Porušením § 86 zák. č. 257/2016 Sb. není dotčena povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení. V tomto konkrétním případě bylo zjištěno, že žalovanému byla poskytnuta částka 30.000Kč a žalovaný uhradil částku 15.000Kč, kterou soud započítal oproti částce 30.000Kč, a proto je žalovaný povinen vydat žalobci zbývající bezdůvodné obohacení ve výši 15.000Kč. V souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ČR, sp.zn. 33Cdo 3675/2021 soud žalobkyni nepřiznal úrok z prodlení, když žalovaný se nemohl dostat do prodlení s úhradou této částky, z neplatně sjednaného úvěru dříve, než je rozhodnuto tímto rozsudkem. Protože žalovaný se v řízení nevyjádřil, soud nemohl posoudit, jaká doba je dobou přiměřenou jeho možnostem ke splácení, proto rozhodl v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. (odst. I. výroku).
20. Soud s ohledem na vyslovený právní názor ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (odst. II. výroku).
21. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. , dle něhož měl účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Žalobkyně byla úspěšná, s přihlédnutím ke kapitalizovaným úrokům, zákonným úrokům úspěšná v části menší než 50% a proto žalovanému vzniklo právo na náhradu poměrné části účelně vynaložených nákladů řízení, ale z důvodu jeho procesní nečinnosti mu žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl, jak je uvedeno v odstavci III. výroku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je odvolání přípustné do 15 dnů ode dne jeho doručení, prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově, ke Krajskému soudu v Brně, ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí (exekuce).