Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (6)No categories available
8 C 199/2024-60
Okresní soud v Klatovech rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Matějíčkem ve věci
žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Anonymizováno zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0
o zaplacení 15 269 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částka s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky částka od datum do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do částky částka s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka, s kapitalizovaným úrokem ve výši částka, 15 % úrokem z prodlení ročně z částky částka od datum do datum, s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky částka od datum do zaplacení a s úrokem ve výši 21,69 % ročně z částky částka od datum do zaplacení se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit státu na účet Okresního soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku ve výši částka do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni , částka, s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.II. Co do částky , částka, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, , s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , 15 % úrokem z prodlení ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a s úrokem ve výši 21,69 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení se žaloba zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.IV. Žalobkyně je povinna zaplatit státu na účet Okresního soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku ve výši , částka, do 3 dnů od právní moci rozsudku.
1. Návrhem podaným u Okresního soudu Plzeň-jih dne datum se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku částka s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka, s kapitalizovaným úrokem ve výši částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a s úrokem ve výši 21,69 % ročně z částky částka od datum do zaplacení. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že se stala věřitelem pohledávky za žalovaným, která vznikla společnosti právnická osoba, a to na základě Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota, kterou tato obchodní společnost uzavřela se žalovaným dne datum, jejíž nedílnou součástí byly Osobní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru a Smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru. Na základě uzavřené smlouvy poskytla uvedená právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému možnost čerpat bezúčelový úvěr až do sjednané výše částka, a to bezhotovostně na bankovní účet uvedený ve smlouvě, když žalovaný tento úvěr čerpal, přičemž v souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaný zavázal hradit právní předchůdkyni žalobkyně minimální měsíční platby, a to vždy do doby, dokud neuhradí celkovou dlužnou částku. Tyto splátky byl žalovaný povinen uhradit vždy do data splatnosti dle rozpisu plateb a dle smlouvy. Za poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal hradit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní úrok ve výši sjednané ve smlouvě a rovněž tak byl žalovaný povinen hradit poplatky a náklady. Žalovaný však neplnil smluvní podmínky řádně a včas dle smlouvy a dostal se do prodlení s úhradou dlužné částky. V souladu se smluvním ujednáním tak byl úvěr ke dni datum zesplatněn. Pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy byla postoupena stávající žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, a to s účinností ke dni datum. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno doporučeným dopisem. Žalovaný od uzavření smlouvy do postoupení pohledávky uhradil částku v celkové výši částka. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby pak již nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobkyně ničeho uhrazeno. Žalovaný tedy má dlužit žalobkyni z uvedeného titulu jistinu ve výši částka, poplatek ve výši částka, úrok z jistiny do zesplatnění dne datum ve výši částka, kapitalizovaný úrok od datum do datum ve výši částka a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení od datum do datum ve výši částka. Dále pak žalobkyně požadovala přiznat i úrok ve výši 21,69 % ročně z dlužné jistiny částka od datum do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka (jistina částka + poplatek částka) od datum do zaplacení.
2. K výzvě soudu žalobkyně podáním ze dne datum následně doplnila návrh na zahájení řízení o tvrzení, že žalovaný z titulu uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru čerpal celkovou částku ve výši částka, což žalobkyně současně doložila i příslušnými potvrzeními o provedených transakcích.
3. K jednání u zdejšího soudu, které se ve věci konalo dne datum, se žalovaný nedostavil ani svoji nepřítomnost žádným způsobem neomluvil či z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, ačkoliv z obsahu spisu vyplynulo, že předvolání k jednání společně s návrhem na zahájení řízení bylo žalovanému řádně a včas doručeno fikcí dle občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. o. s. ř. ). V souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, když vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.
4. Z předložené Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota, uzavřené dne datum mezi společností právnická osoba na straně jedné a žalovaným na straně druhé, vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový bezhotovostní spotřebitelský úvěr s možností opakovaného čerpání až do výše pevně stanoveného stropu v částce částka. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou s tím, že žalovaný se zavázal za poskytnutí úvěru hradit uvedené právní předchůdkyni žalobkyně minimální měsíční platby, se splatností do každého 3. dne kalendářního měsíce, a to vždy do doby, dokud neuhradí celkovou dlužnou částku. Informace o konkrétní výši, počtu a četnosti plateb, které měl žalovaný hradit, měla být žalovanému sdělována každý kalendářní měsíc prostřednictvím rozpisu plateb. Roční pevná úroková sazba byla sjednána ve výši 54 %. Celková částka, kterou měl žalovaný dle smlouvy zaplatit v případě, že by byla celková výše spotřebitelského úvěru vyčerpána okamžitě a v plné výši, činila částka. Nedílnou součástí úvěrové smlouvy byly předložené Osobní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru a Smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru. Předloženou denní historií úvěru žalobkyně v řízení prokázala své dodatečné tvrzení o tom, že žalovaný na základě smlouvy ze dne datum postupně načerpal úvěrové prostředky v celkové výši částka, když na svůj úvěrový závazek naopak zaplatil pouze částku v celkové výši částka, v důsledku čehož byl úvěr v souladu se zněním smluvních podmínek ke dni datum zesplatněn. Aktivní legitimace stávající žalobkyně v řízení o nárocích vyplývajících z uzavřené smlouvy byla v řízení prokázána předloženou Smlouvou o postoupení pohledávek, uzavřenou dne datum mezi obchodní společnostní právnická osoba jako postupitelem na straně jedné a žalobkyní jako postupníkem na straně druhé, a to ve spojení se seznamem postoupených pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno předloženým dopisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne datum.
5. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
7. Při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku žalobkyně se soud zabýval v prvé řadě především obsahem samotné smlouvy o spotřebitelském úvěru, když již jen s ohledem na výši sjednaného obchodního úroku dospěl k závěru, že tuto smlouvu je nutné shledat absolutně neplatnou, a to jako celek, pro její rozpor s dobrými mravy v souladu s ustanovením § 580 odst. 1 o. z., podle něhož neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům. Toto ustanovení představuje zákonný korektiv, jehož účelem je odstranit nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. V posuzované věci byla mezi smluvními subjekty smlouva uzavřena jako smlouva spotřebitelská v souladu s § 1810 a násl. o. z., když ustanovení § 1813 o. z. přímo výslovně zakazuje ve spotřebitelských smlouvách, tj. ve smlouvách uzavíraných mezi podnikatelem a spotřebitelem, ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem dobré víry značnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. K neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, přitom soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.), tzn. z úřední povinnosti. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být rovněž i podle Směrnice Rady č. 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993 a podle judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Článek 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. Smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je tak korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele.
8. V daném případě se žalovaný nacházel v pozici spotřebitele jakožto slabšího ze smluvních subjektů při uzavření shora uvedené úvěrové smlouvy. Tato nerovnováha je v předmětné věci natolik významnou, že je nutné ujednání smlouvy hodnotit v celku jako obecně nespravedlivé, když obecná ustanovení o. z., vyjádřená v hlavě I., je nutné používat vždy a musí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona. V posuzovaném případě, jak je zřejmé z textace předložené smlouvy, nemohl žalovaný samotný standardizovaný text návrhu smlouvy, vyhotovený jednostranně právní předchůdkyní žalobkyně, nijak ovlivnit. Právním následkem ujednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto úkonu (právního jednání). Dle již ustálené judikatury jsou „dobré mravy“ souhrnem společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Tento korektiv „dobrých mravů“ musí být posuzován podle okolností konkrétního případu v daném čase a místě a ve vzájemné souvislosti, ve vztahu k obecně uznávanému mínění o tom, jaký obsah jejich jednání je z uvedených hledisek přijatelný a jaký nikoliv. Aplikace tohoto korektivu nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují.
9. V tomto ohledu si zdejší soud dovolí odkázat na právní závěry, k nimž opakovaně ve svých rozhodnutích v obdobných věcech o nárocích ze spotřebitelských úvěrových smluv dospěl Krajský soud v Plzni, a to např. v rozsudcích ze dne 13. 6. 2018 č. j. 25 Co 112/2018 -82, ze dne 13. 6. 2018 č. j. 25 Co 127/2018 -76, ze dne 28. 11. 2018 č. j. 25 Co 292/2018 -68 nebo ze dne 28. 11. 2018 č. j. 25 Co 293/2018 -58. Krajský soud v této souvislosti konstatoval, že i při respektování smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy nelze pominout, že smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. V nyní posuzované věci právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky při deklarované úrokové sazbě ve výši 54 % ročně. Krajský soud při posuzování těchto nároků žalobkyně přitom poukázal na to, že „podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru jsou v souladu s ustanovením § 2395 o. z. ujednání o výši poskytnutých peněžních prostředků, o povinnosti úvěrovaného tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, neboť závazek zaplatit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úvěru. Úrok je odměnou za poskytnutí úvěru, a pokud účastníci ve smlouvě úrok sjednají, musí to být úrok přiměřený, neboť dle judikatury vyšších soudů jedná v souladu s dobrými mravy pouze ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru či půjček (např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005 ). Jestliže věřitel požaduje úrok nepřiměřený, tedy úrok sjednaný ve výši, která zásadně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době sjednání smlouvy s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám požadovaným bankami při poskytování úvěru či půjček v rozhodné době, pak se nejedná o úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy“. Úrok ve výši 54 % ročně je proto i v tomto případě nutné hodnotit jako úrok sjednaný v rozporu s dobrými mravy, neboť jeho výše několikanásobně překračuje úrokovou míru obvyklou v době uzavření smlouvy, jak vyplývá z veřejně dostupné statistiky České národní banky pro spotřebitelské úvěry se stejnými parametry, když úroky, resp. RPSN úvěrů poskytovaných bankami a některými úvěrovými společnostmi, většinou nedosahovaly 30 % ročně (viz. také nálezy Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/11 a ze dne 1. 4. 2019 sp. zn. II. ÚS 3194/18 ). Lze přitom důvodně dovozovat, že právní předchůdkyně žalobkyně by požadovanou částku úvěru žalovanému neposkytla a smlouvu by s ním neuzavřela, pokud by žalovaný na její podmínky nepřistoupil. Smlouva s takto sjednaným (či spíše direktivně stanoveným) obchodním úrokem je tedy dle názoru zdejšího soudu smlouvou absolutně neplatnou.
10. Na posuzovanou problematiku pak lze aplikovat i závěry, k nimž opět v typově shodné věci dospěl Krajský soud v Plzni např. ve svém rozsudku ze dne 21. 4. 2020 č. j. 25 Co 107/2020 -80, v němž kromě jiného uvedl, že žalobkyni, pokud tato dovozuje, že v případě neplatného ujednání o úrocích má dlužník platit alespoň úrok tzv. obvyklý, nepřísluší se s ohledem na všechny aspekty věci odůvodněně dovolávat závěrů o oddělitelnosti úroku, když odvolací soud v této souvislosti dále mj. zdůraznil, že „žalobkyně poskytuje úvěry jako nebankovní instituce a je zřejmé, že osoby, které o úvěr žádají, by na bankovní produkty nedosáhly. Poskytovány jsou relativně nízké částky a je zřejmé, že žadatelé o úvěry jsou zpravidla v poměrně tíživé situaci. Žalobkyně zneužívá absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování úvěrů, a to i spotřebitelských. Žalobkyně v rámci uzavíraných smluv sice vyhoví příslušným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru, ale právě v té části, jež nepodléhá zákonné regulaci, naprosto brutálním způsobem zahrne do smluvních ujednání povinnost dlužníka platit úrok zcela nepřiměřeně vysoký. To vše za stavu, kdy obvyklý úrok při nezajištěném úvěru činí cca 15 % ročně a za nepřiměřený se považuje úrok tyto sazby podstatně převyšující. Tedy jednání žalobkyně má odvolací soud za účelové a zneužívající a takto si počínající věřitel nemůže požívat ochrany, ani pokud jde o odkaz na oddělitelnost úroku či zásady autonomie vůle a povinnosti plnění smlouvy. Dle odvolacího soudu je třeba hodnotit obchod žalobkyně – poskytování úvěrů za výše uvedených podmínek – jako celek. Žalobkyně je profesionálem na trhu v poskytování úvěrů a její konání, pokud požaduje úroky z půjčené částky významně vyšší než obvyklé, spoléhaje přitom na malou finanční gramotnost dlužníků či jejich nezodpovědnost, popř. tíseň, je nutno posuzovat jako společensky nežádoucí až nebezpečné. Jde vpodstatě o obchod s chudobou. A právě tyto okolnosti dle odvolacího soudu brání tomu, aby ujednání o výši úroku mohlo být v přezkoumávané věci oddělitelné od ostatního obsahu smlouvy. Požadováním placení neúměrně vysokých částek po dlužnících se věřitel podílí na dalším zvyšování počtu osob, jež se dostávají do dluhových pastí, což obecně vzato zatěžuje celou společnost. Roste tak šedá ekonomická sféra, zvyšuje se počet osob padajících do insolvence a kráceni jsou další věřitelé, a to i ti, kteří úvěr poskytli za daleko přiměřenějších podmínek. Žalobkyně jako věřitel zcela cílevědomě kalkuluje s tím, že je ve společnosti nikoli nepatrná vrstva osob, jež nejsou ani přes vyhovění požadavkům zákona o spotřebitelském úvěru schopni smysl ujednání ve smlouvě pochopit a vyhodnotit. Jde o jednání věřitele, které nemůže požívat právní ochrany. K posouzení přiměřenosti úroků pak odvolací soud podotýká, že vždy je nutno posuzovat věc individuálně. Jen obecně je možno vymezit, že úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy je úrok obvyklý s přihlédnutím k okolnostem, v tomto případě, že jde o hotovostní nezajištěný úvěr. Nabízí se přirovnání k úvěrům poskytovaným prostřednictvím kreditních karet, kdy jsou bankami požadovány prakticky nejvyšší úroky na bankovním trhu, ale nelze opomenout, že při úvěru takto čerpaném je poskytováno i určité bezúročné období. Za přiměřený a obvyklý, souladný s dobrými mravy, je tak možno považovat s přihlédnutím k výše uvedenému úrok cca 15 – 20 % p. a. Vyšší úroky je již nutno posuzovat jako sjednané v rozporu s dobrými mravy a půjdeli o násobek, pak již zjevně v rozporu s dobrými mravy. Za hraniční, ale ještě snad nikoli ve zjevném rozporu s dobrými mravy, tak odvolací soud může posuzovat právní jednání, jímž jsou sjednávány úvěrové smlouvy s úroky do max. 50 % p. a., samozřejmě ale ještě i v závislosti na dalších konkrétních ujednáních“.
11. Uplatněný nárok žalobkyně tak zdejší soud po právní stránce posoudil jako nárok z bezdůvodného obohacení dle výše citovaného ustanovení § 2993 o. z. Žalovaný přijal od právní předchůdkyně žalobkyně celkovou částku částka, aniž tu byl platný závazek, a proto má žalobkyně vůči žalovanému nárok na vrácení toho, co bylo plněno. Z tvrzení žalobkyně a z předložené denní historie úvěru vyplývá, že žalovaný uhradil z titulu úvěrové smlouvy celkovou částku ve výši částka. Žalobkyně tak má z titulu vydání bezdůvodného obohacení vůči žalovanému nárok na zaplacení částky ve výši rozdílu mezi částkou žalovanému poskytnutou (částka) a částkou žalovaným zaplacenou (částka), tj. nárok na zaplacení částky ve výši částka. Pokud se žalobkyně podanou žalobou domáhala přiznání běžícího zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka, lze jí přiznat tento úrok z prodlení pouze z přiznané částky částka, když v případě bezdůvodného obohacení nastává splatnost dluhu na základě výzvy věřitele. V posuzované věci soud za první prokazatelnou výzvu k plnění dluhu považuje dopis právní předchůdkyně žalobkyně ze dne datum (oznámení o postoupení pohledávky), jímž byl žalovaný vyzván k úhradě svého dluhu ve lhůtě 10 dnů od doručení dopisu. Tato výzva byla prostřednictvím pošty odeslána dne datum (pátek), doručena tak byla žalovanému v souladu s ustanovením § 573 o. z. třetí pracovní den po odeslání, tzn. dne datum (středa). Poskytnutá lhůta 10 dnů uplynula až dnem datum (pondělí) a dnem následujícím, tj. dnem datum, se žalovaný mohl nejdříve dostat do prodlení. Podané žalobě tedy soud vyhověl v rozsahu částky částka s 15 % úrokem z prodlení ročně z této částky od datum do zaplacení. Nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení obecně vyplývá z ustanovení § 1970 o. z. Samotná výše úroku z prodlení je pak dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , účinným od datum. Pro zaplacení celkové přiznané částky byla žalovanému dle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. stanovena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku.
12. Ohledně zbývajících žalovaných částek, požadovaných žalobkyní na podkladě absolutně neplatné smlouvy, pak byla žaloba zamítnuta, protože závazek k jejich úhradě nebyl platně sjednán. Žalobkyni tak nebyl přiznán rozdíl mezi požadovanou jistinou částka a přiznanou částkou částka ve výši částka, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení v částce částka, vypočítaný za období od datum do účinnosti postoupení pohledávky dne datum a rovněž tak z důvodu neplatnosti smlouvy nemohl být žalobkyni přiznán ani požadovaný úrok ve výši 21,69 % ročně z jistiny ve výši částka, uplatněný za období od datum do postoupení pohledávky dne datum v kapitalizované částce částka a dále za období od datum jako smluvní úrok běžící do zaplacení. Zamítnuta pak byla žaloba i v té části, v níž se žalobkyně domáhala přiznání zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z celkové částky částka od datum do datum a dále v části, v níž se žalobkyně domáhala přiznání tohoto zákonného úroku z prodlení za období od datum do zaplacení z jistiny převyšující přiznanou částku částka, tj. z částky částka (částka – částka).
13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě měli oba účastníci ve věci úspěch pouze částečný s tím, že procesní úspěch žalovaného převyšuje úspěch žalobkyně, avšak žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, a proto bylo rozhodnuto o tom, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.
14. V daném případě soud nevydal na návrh žalobkyně elektronický platební rozkaz, ale v řízení po jeho zahájení nařídil ústní jednání, a proto žalobkyni jakožto navrhovatele, kterému navíc nebyla vůči žalovanému přiznána náhrada nákladů řízení, stíhá povinnost doplatit státu na účet Okresního soudu v Klatovech soudní poplatek z návrhu ve výši částka podle položky 2 bodu 2 Sazebníku poplatků. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši částka podle položky 2 bodu 1 písm. b) Sazebníku poplatků, když podle položky 2 bodu 2, ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. a) tohoto sazebníku, soudní poplatek činí částku částka. Žalobkyni tedy zbývá doplatit částku ve výši částka. Splatnost doplatku v tomto případě nastává uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé podle § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Pro jeho zaplacení pak byla rovněž stanovena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení podáním ke zdejšímu soudu. O odvolání by rozhodoval Krajský soud v Plzni.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem dobrovolně splněna, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nařízení exekuce či výkonu rozhodnutí.