Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
13 C 205/2024-24
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. Marianem Babicem ve věci
žalobkyně: právnická osoba IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0
o zaplacení 185 762,21 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 176 131,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 9 630,81 Kč, kapitalizovaný úrok za období od 12. 1. 2022 do 23. 1. 2023 ve výši 5 553,46 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za období od 12. 1. 2022 do 23. 1. 2023 ve výši 16 999,40 Kč, úrok ve výši 7 % ročně z částky 184 262,21 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 184 262,21 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 18 969,70 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 176 131,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se zamítá v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 9 630,81 Kč, kapitalizovaný úrok za období od 12. 1. 2022 do 23. 1. 2023 ve výši 5 553,46 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za období od 12. 1. 2022 do 23. 1. 2023 ve výši 16 999,40 Kč, úrok ve výši 7 % ročně z částky 184 262,21 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 184 262,21 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 18 969,70 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 185 762,21 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne 12. 1. 2022 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba., smlouvu o úvěru č. tel. číslo, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 200 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit, spolu se sjednaným úrokem ve výši 7 % ročně, v měsíčních splátkách po 3 747,80 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 23. 1. 2023. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny úvěru ve výši 184 262,21 Kč, smluvních poplatků ve výši 1 500 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 5 553,46 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 16 999,40 Kč. Pohledávka za žalovaným byla žalobkyni postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 9. 2023. Před podáním žaloby žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dluhu, avšak bezvýsledně.
2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného a jejich ověřením na základě výpisu z bankovního účtu žalovaného. Konkrétně bylo vycházeno z příjmu žalovaného ve výši 25 160 Kč a výdajů žalovaného ve výši 8 819,25 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně tak dospěla k závěru, že žalovaný měl k dispozici měsíčně částku 16 340,75 Kč, tedy dostatek prostředků pro splácení požadovaného úvěru. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný na předmětný úvěr uhradil celkem 23 868,60 Kč.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (resp. nereagovali na výzvu soudu, aby se vyjádřili k možnému rozhodnutí věci bez jednání), postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.
4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Dne 12. 1. 2022 právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému téhož dne poskytnut úvěr ve výši 200 000 Kč (smlouva o úvěru, výpis z úvěrového účtu). Žalovaný se zavázal věřiteli úvěr vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši 7 % ročně, a to v 72 měsíčních splátkách po 7 347,80 Kč (vč. pojištění schopnosti splácet). Žalovaný sjednané splátky řádně nehradil, když na úvěr zaplatil pouze sedm měsíčních splátek, tedy celkem 23 868,60 Kč (výpis z úvěrového účtu). Dopisem ze dne 25. 1. 2023 proto právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila (oznámení o prohlášení úvěru za splatný) a následně úvěrovou pohledávku postoupila žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn (smlouva o postoupení pohledávek vč. seznamu pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky vč. podacího archu). Předžalobní upomínkou ze dne 6. 10. 2023 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dluhu (předžalobní výzva, seznam odeslaných výzev). V žádosti o úvěr žalovaný uvedl ohledně svých osobních a majetkových poměrů, že bydlí v nájmu, je zaměstnaný na dobu neurčitou a jeho čistý měsíční příjem za 3 měsíce činil 25 160 Kč měsíčně s tím, že celkový čistý měsíční příjem domácnosti činil 50 000 Kč (žádost o úvěr). Právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala informace uvedené žalovaným na základě výpisů z běžného účtu žalovaného za období únor 2020 až prosinec 2021 (výpisy z běžného účtu). Z těchto výpisů soud zjistil, že v období 6 měsíců před uzavřením úvěrové smlouvy měl žalovaný na bankovním účtu v pěti měsících záporný výsledek hospodaření (tj. jeho výdaje byly vyšší než jeho příjmy) a pouze v jednom měsíci měl na účtu vyšší příjmy než výdaje. Skutečné výdaje žalovaného, jak jsou zachyceny ve výpisech z účtu se v posledních 6 měsících před uzavřením úvěrové smlouvy pohybovaly v rozmezí od 28 386 Kč do 36 073 Kč a byly tedy výrazně vyšší než částka 8 819,25 Kč z níž při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela právní předchůdkyně žalobkyně.
5. Na základě zjištěného skutkového stavu soud učinil závěr, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Jelikož žalovaný smlouvu uzavíral v postavení spotřebitele, uplatní se na tuto smlouvu i právní úprava zakotvená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), a to včetně ustanovení § 86 a 87 tohoto zákona.
6. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
8. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
10. Podle § 588 odst. 1 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Vycházejíc z výše citovaných zákonných ustanovení a s odkazem na rozsudek NS ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné úvěrové smlouvy, a konkrétně tím, jestli právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy dostatečně a s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Soud dospěl k závěru, že tuto povinnost právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila, když vycházela pouze z prohlášení dlužníka o jeho příjmech a výdajích, aniž by si dlužníkem uvedené údaje náležitě ověřila. Soud v tomto směru odkazuje na závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), z něhož vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.
12. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. V tomto směru soud poukazuje především na to, že právní předchůdkyně žalobkyně měla k dispozici výpisy z běžného účtu žalovaného, a pokud by obsah těchto výpisů vyhodnotila s odbornou péčí, musela by si všimnout, že žalovaný v době bezprostředně před podáním žádosti o zápůjčku (tj. min. v době předcházejících šesti měsíců) hospodařil se záporným výsledkem, když jeho měsíční výdaje byly pravidelně vyšší než jeho příjmy. V uvedeném období žalovanému ke konci každého měsíce na účtu zůstával pouze minimální, nebo dokonce záporný, zůstatek, který nemohl postačovat k hrazení splátek úvěru, o jehož poskytnutí žalovaný žádal.
13. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnosti vyplývající jí z § 86 ZoSÚ, což má za následek neplatnost předmětné úvěrové smlouvy, a to neplatnost absolutní dle § 588 o. z. K této neplatnosti daného právního jednání se přihlíží i bez návrhu, pokud je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání [v tomto je možno se opřít i o závěry občanskoprávní teorie - Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1 - 654). Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084]. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli.
14. V důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy je nutné vzájemný vztah účastníků vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru. V řízení bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 200 000 Kč, přičemž žalovaný jí vrátil 23 868,60 Kč. Ve zbývajícím rozsahu, tedy co do částky 176 131,40 Kč proto soud žalobě vyhověl. Další plnění ze smlouvy, včetně smluvních úroků, poplatků, případně smluvních pokut, nelze žalobkyni přiznat, když pro neplatnost úvěrové smlouvy nebyl žalovaný závazky ze smlouvy vázán.
15. Současně platí, že v případě neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, má věřitel nárok na nesplacenou jistinu úvěru v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele) - srov. rozhodnutí NS ČR, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Vzhledem k tomu, že v nyní posuzované věci se účastníci na nové době splatnosti nedohodli, byla tato stanovena soudem, a to v délce tří dnů od právní moci rozsudku, tedy v délce obvyklé pariční lhůty. Soud přitom přihlížel k výši a povaze dluhu, době, která uplynula od poskytnutí úvěru, jakož i k dosavadnímu pasivnímu postoji žalovaného, který ohledně svých platebních možností ničeho neuvedl.
16. Jelikož dlužná částka byla žalovanému uložena k úhradě v nově stanovené lhůtě splatnosti, žalovaný se s její úhradou dosud nedostal do prodlení, a proto žalobkyni nelze přiznat ani požadovaný zákonný úrok z prodlení.
17. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci se žalobkyně domáhala zaplacení částky 185 762,21 Kč s příslušenstvím, jehož kapitalizovaná výše ke dni vydání tohoto rozhodnutí činí 53 153,82 Kč (srov. 23 Cdo 2585/2015), přičemž přiznána jí byla částka 176 131,40 Kč. Lze tedy konstatovat, že žalobkyně byla procesně úspěšná v rozsahu 74 % a ve zbývajícím rozsahu (26 %) byl úspěšný žalovaný. Žalobkyni proto byla přiznána náhrada v rozsahu 48 % účelně vynaložených nákladů, sestávajících z odměny advokáta dle vyhlášky 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“) za 3 úkony právní služby po 8 540 Kč (§ 7, § 8 odst. 1 a. t.), 3x režijní paušál po 300 Kč (§ 13 odst. 4 a. t.), což po zvýšení o 21 % DPH (5 569,20 Kč) a připočtení soudního poplatku v částce 7 431 Kč, činí celkem 39 520,20 Kč. 48 % z této částky pak odpovídá částce 18 969,70 Kč, kterou soud uložil zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li splněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat výkonem rozhodnutí dle části šesté občanského soudního řádu, případně exekucí dle příslušných ustanovení zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.