Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
12 C 186/2024-72
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Kulíkovou ve věci
žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0
zastoupená advokátem Anonymizováno. Anonymizováno. Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno.Anonymizováno. sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0
o 12 671 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 797 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 797 Kč od 28. 11. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, kdy se žalobkyně domáhá zaplacení částky 10 874 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 965,95 Kč od 4. 6. 2023 do 27. 11. 2023, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 168,95 Kč od 28. 11. 2023 do zaplacení, spolu s úrokem ve výši 24,12 % ročně z částky 8 687,18 Kč od 25. 5. 2023 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 797 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 797 Kč od 28. 11. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, kdy se žalobkyně domáhá zaplacení částky 10 874 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 965,95 Kč od 4. 6. 2023 do 27. 11. 2023, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 168,95 Kč od 28. 11. 2023 do zaplacení, spolu s úrokem ve výši 24,12 % ročně z částky 8 687,18 Kč od 25. 5. 2023 do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou domáhala vůči žalovanému zaplacení 12 671 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění návrhu zejména uvedla, že společnost právnická osoba., IČO IČO (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s pevnou zápůjční úrokovou sazbou na celou dobu splácení úvěru splácet ve 42 měsíčních splátkách po 631 Kč, počínaje měsícem následujícím po vyplacení úvěru. Smlouva byla mezi účastníky uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, konkrétně prostřednictvím e-mailové komunikace, kdy žalovaný smlouvu podepsal unikátním kódem, který mu byl za tímto účelem ze strany právní předchůdkyně žalobkyně předem poskytnut formou SMS zprávy na telefonní číslo, které uvedl v návrhu smlouvy. Žalobkyně prověřovala schopnost žalovaného splácet úvěr, a to na základě dokladů a informací získaných od žalovaného a dále ověřila úvěrovou historii žalovaného v databázích SOLUS a NRKI. Na základě těchto informací bylo zjištěno, že žalovaný má dostatek volných zdrojů ke splácení úvěru. Strany si smlouvou pro případ zesplatnění úvěru sjednaly přirůstání úroků, tedy, že dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru, přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, se stávají součástí nové jistiny a současně byla pro případ prodlení sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny a smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů (čl. 6 část B smlouvy). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 6. 2023 právní předchůdkyně žalobkyně postoupila, s účinností ke dni 30. 10. 2023, pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalobou uplatněný nárok sestává z částky 9 965,95 Kč představující novou jistinu, částky 2 531,05 Kč představující smluvní pokutu od 25. 5. 2023 do 14. 12. 2023 a částky 174 Kč představující poplatek za pojištění.
2. Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil a v řízení zůstal zcela pasivní.
3. Soud věc projednal podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”) v nepřítomnosti žalovaného, který se k nařízenému jednání soudu, ač řádně předvolán, bez omluvy nedostavil.
4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Právní předchůdkyně žalobkyně, jako poskytovatel nebankovních úvěrů, dne 11. 1. 2022 akceptovala návrh žalovaného na uzavření smlouvy o úvěru ze dne datum č. hodnota ve znění dodatku z téhož dne (dále jen „smlouva“). Smlouvou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a žalovaný se tyto zavázal splatit spolu s obchodním úrokem ve 42 měsíčních splátkách po 631 Kč. Sjednaná výše úroku činila 59,86 % ročně, RPSN 79,34 %. Žalovaný tak měl celkem zaplatit částku ve výši 24 066 Kč. Smlouva byla mezi účastníky uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, konkrétně prostřednictvím e-mailové komunikace, kdy žalovaný smlouvu podepsal unikátním kódem č. hodnota. Smluvní strany si sjednaly pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru a pro případ zesplatnění úvěru přirůstání úroků za poskytnutý úvěr k jistině ke dni zesplatnění a smluvní pokuty (ve výši 249 Kč za prodlení s úhradou kterékoli splátky delší než 30 dnů dle bodu 6.1 smlouvy a ve výši 0,1 % denně z nové dlužné jistiny po zesplatnění dle bodu 6.5 smlouvy). Žalovaný si smlouvou současně sjednal pojištění schopnosti splácet úvěr, které se zavázal hradil měsíčně ve výši 58 Kč /viz pojištění schopnosti splácet na č. l. 12 spisu, návrh na uzavření smlouvy na č. l. 15-17 spisu, dodatek na č. l. 53-54 spisu, informace o klientovi na č. l. 42 spisu, důkaz o odeslání, odeslaná SMS, důkaz o přijaté SMS na č. l. 42rub-43 spisu, oznámení o schválení úvěru na č. l. 47 spisu, splátkový kalendář na č. l. 48 spisu, informace k pojištění na č. l. 49-52 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně ohledně schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr zjistila, že žalovaný je svobodný, jeho nejvyšší dosažené vzdělání je úplné středoškolské s maturitou, bydlí u rodičů, jeho měsíční příjem činí 11 015 Kč (bez uvedení zdroje příjmu) a jeho pravidelné měsíční výdaje jsou ve výši 6 463 Kč, které sestávají z částky životního minima ve výši 3 860 Kč, nákladů na bydlení ve výši 2 603 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně dále zjistila, že žalovaný není veden v registru SOLUS ani v NRKI /viz hodnocení klienta na č. l. 44 spisu, výpis SOLUS na č. l. 45 spisu, výpis NRKI na č. l. 46 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému jistinu úvěru poskytla v měsíci leden 2022 bezhotovostním převodem na účet č. č. účtu /viz tvrzení žalobkyně a sdělení banky na č. l. 57 spisu, výpis z účtu na č. l. 58-64 spisu/. Žalovaný však jednotlivé splátky nehradil řádně a včas. Žalovaný uhradil na splátkách úvěru toliko celkem 8 203 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně proto zesplatnila jistinu úvěru ke dni 24. 5. 2023 a žalovaného vyzvala k okamžitému zaplacení dluhu /viz přehled plateb na č. l. 10 spisu, oznámení ze dne 24. 5. 2023 na č. l. 19 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 6. 2023 ve spojení se společným prohlášením smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne 31. 10. 2023 právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni /viz společné prohlášení na č. l. 22 spisu, seznam postoupených pohledávek na č. l. 18, 20, 22rub-25 spisu, oznámení o postoupení pohledávky a informace o zpracování osobních údajů na č. l. 21 spisu, podací lístek na č. l. 26 spisu/. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu naposledy předžalobní výzvou ze dne 30. 1. 2024 /viz předžalobní upomínka na č. l. 8-9 spisu, podací lístek na č. l. 7 spisu/. Žalovaný netvrdil, ani neprokazoval, že by dluh žalobkyni uhradil. Tato skutečnost nevyšla najevo ani z provedených důkazů.
5. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a dle ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “).
6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
9. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
10. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.
11. Podle § 2 odst. 1 č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
16. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
18. Na základě provedeného dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že žaloba je z části důvodná. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému 10 000 Kč. Soud vzal dále za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný chtěli uzavřít smlouvu o úvěru, ve které by se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, a žalovaný by se zavázal vrátit žalobkyni jistinu úvěru spolu s příslušenstvím. Podle soudu tato smlouva ale nebyla platně sjednána, neboť právní předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Je-li smlouva od počátku neplatná, nemá žalobkyně právo na zaplacení příslušenství ani smluvních pokut. Žalobkyně vyšla při posuzování schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr pouze z osobního prohlášení žalovaného o jeho majetkových a výdělkových poměrech. Takový postup žalobkyně však nesplňuje znaky odborné péče, neboť ta předpokládá, že žalobkyně tvrzení žalovaného řádně ověří, což se v daném případě nestalo (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 cdo 2178/2018).Žalobkyně netvrdila ani neprokázala, jak její právní předchůdkyně ověřovala tvrzení žalovaného ohledně jeho příjmů a výdajů. Právní předchůdkyně žalobkyně vyšla jen z tvrzených informací žalovaným o jeho příjmech a výdajích, a to ještě neúplných. Žalovaný uvedl, že jeho výdaje činí 11 015 Kč, přičemž u výdajů na živobytí uvedl jen zákonnou paušální částku životního minima. Právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala další výdaje žalovaného, např. výdaje spojené s nájmem apod., když se spokojila s výší nákladů na bydlení ve výši 2 603 Kč a zcela rezignovala na ověřování ostatních výdajů žalovaného, které žalovaný uvedl ve výši 0 Kč a také na ověření tvrzených příjmů, když se ani nezajímala o jejich zdroj. Soud tak konstatuje, že pouhé doplnění informací do formuláře bez dalšího ověření, není možné považovat za posouzení úvěruschopnosti na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. S ohledem na shora uvedené nelze dovodit, že by ze strany právní předchůdkyně žalobkyně byla úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí zkoumána, což nebylo žalobkyní prokázáno ani po poučení dle § 118a odst. 1 , 3 o. s. ř. o. s. ř.
19. Ohledně následku absolutní neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru uzavřených po účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. , tedy od 1. 12. 2016 soud uvádí, že pouhý jazykový výklad § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (zejména vzhledem k druhé větě odst. 1 § 87 ) by mohl nasvědčovat, změnou textace oproti předchozímu znění zákona o spotřebitelském úvěru došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele, avšak dle názoru soudu se stále jedná o neplatnost absolutní.
20. Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, který není možné hledat jen ve slovech a větách toho kterého předpisu, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy [srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07(N 113/53 SbNU 409)]. Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. K výkladu právních norem Ústavní soud mj. též v usnesení svého pléna ze dne 3. 4. 2007, sp. zn. Pl. ÚS 92/06 , zdůraznil, že „obecný soud není absolutně vázán doslovným zněním zákona, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit, pokud to vyžaduje účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku; povinnost soudů nalézat právo neznamená pouze vyhledávat přímé a výslovné pokyny v zákonném textu, ale též povinnost zjišťovat a formulovat, co je konkrétním právem i tam, kde jde o interpretaci abstraktních norem a ústavních zásad (srov. např. nález sp. zn. Pl. ÚS 21/96 , Sb.n.u. sv. 7, str. 87, Pl. ÚS 19/98 , Sb.n.u. sv. 13, str. 131, Pl. ÚS 3/06 , I. ÚS 50/03 , IV. ÚS 611/05 , vše dostupné na www.judikatura.cz). Jinými slovy řečeno, soudy musí při své činnosti postupovat tak, aby interpretační a aplikační právní problémy řešily s maximální mírou racionality. Jestliže interpretace právní normy za použití jazykové metody výkladu vede k nerozumným výsledkům, zakládajícím neodůvodněnou nerovnost mezi subjekty, je na místě použít další výkladové metody, jako je metoda výkladu systematického, logického, teleologického či historického, které by přiměřeně korigovaly interpretační výsledky plynoucí ze základního, nikoliv však jediného, výkladu jazykového.“
21. Zákon o spotřebitelském úvěru , jímž se v této věci právní vztahy řídí, vychází ze zásady rovnosti stran, kdy fakticky nerovné postavení spotřebitele ve vztahu s podnikatelem je dorovnáváno dotčenou právní úpravou směřující k vyvážení této faktické nerovnosti, projevující se ochranou slabší strany. Při jeho výkladu je třeba si uvědomit, že spotřebitel je skutečně slabší stranou, a je tak vůči poskytovateli při uzavírání smlouvy znevýhodněn. Nemá na rozdíl od poskytovatelů před uzavřením smlouvy znalost oboru, dostatek profesionálních zkušeností, právní poradenství, účinný marketing, ekonomickou sílu, nemá možnost stanovovat si smluvní podmínky, když smlouvy bývají uzavírány jako adhezní, apod. Současně již z podstaty věci si peněžní prostředky ze spotřebitelského úvěru nejčastěji obstarávají takové osoby, které volných peněžních prostředků zpravidla nemají mnoho nazbyt, nebo je dokonce zcela postrádají, a jejich cílem je úvěr (někdy za každou cenu) získat. Svou schopnost úvěr splácet pak subjektivně často přeceňují a naopak podceňují rizika s jeho vzetím spojená. Také proto je zákonem povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ukládána nikoli spotřebiteli samotnému, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou. Pro naznačené nerovné postavení smluvních stran je tedy na místě tuto nerovnováhu účinně v případě sporu vyvažovat. Relativní neplatnost jako následek porušení právní úpravy na ochranu spotřebitele toto účinné vyvažování znemožňuje, ba naopak by se v jejím důsledku stala pouze relativní i celá zákonem stanovená ochrana spotřebitele jako taková. Bez toho aniž by soud sám ex offo mohl přihlédnout k tomu, zda poskytovatel dostál své zákonné povinnosti, či zda naopak nastaly zákonné důsledky jejího porušení v podobě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, je ochrana spotřebitele touto úpravou zamýšlená pouze iluzorní.
22. Tento náhled, odmítající relativní neplatnost jakožto nedostatečný nástroj ochrany spotřebitele, je dlouhodobě sdílen i judikaturou Ústavního soudu. Již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 , bylo zdůrazněno, že koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv chápe Ústavní soud jako nesouladnou i s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, která je neslučitelná s podstatou a účelem takové právní úpravy, jež má být projevem zásady ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele), v soukromém právu korigující uplatnění zásady autonomie vůle (viz bod 41. citovaného rozhodnutí).
23. Soud má tedy za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek, a soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (k tomu srov. např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019 - 97 nebo rozsudek ze dne 17. 10. 2019, sp. zn. 103 Co 19/2019 -118).
24. Vzhledem k uvedenému soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na bankovní účet určený žalovaným 10 000 Kč, z čehož jí žalovaný část ve výši 8 203 Kč vrátil. Právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Neboť smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky řízení platně uzavřena, došlo ze strany žalovaného k bezdůvodnému obohacení a povinností žalovaného je toto obohacení žalobkyni vydat. Tím, že žalovaný žalobkyni zaplatil 8 203 Kč, došlo k částečnému uhrazení závazku žalovaného z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto vyhověl žalobě jen co do částky 1 797 Kč (tj. 10 000 Kč jistina – 8 203 Kč uhrazeno). Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení pak nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalovaného, byla výzva odeslaná dne 14. 11. 2023 prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb, když lze mít za to, že do dispozice žalovaného se dostala třetí pracovní den po odeslání, tedy dne 17. 11. 2023 (§ 573 o. z.). Podle obsahu předžalobní výzvy měl žalovaný dluh uhradit do 10 dnů od doručení, splatnost dluhu dle této výzvy tak nastala dne 27. 11. 2023. Ode dne následujícího tedy náleží žalobkyni též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. v zákonné výši 15 % ročně (výrok I. tohoto rozsudku).
25. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
26. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, neboť nebylo prokázáno, že mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy, od níž své další nároky žalobkyně odvíjela (výrok II. tohoto rozsudku).
27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly (výrok III. tohoto rozsudku).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb. , exekučního řádu.