Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
5 C 156/2022-176
Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Tesařem ve věci
žalobců: a) Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0
b) Mgr. Jméno zainteresované osoby 1/0Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 0/0
oba zastoupeni advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 2/0Datum narození zainteresované osoby 2/0 Adresa zainteresované osoby 2/0
o vydání bezdůvodného obohacení ve výši 448 980 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Soud připouští změnu žalobního návrhu tak, že nadále zní:
Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům částku 448 980 Kč s úrokem z prodlení ve výši
11,75 % ročně od 18. 6. 2022 do zaplacení.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům částku 448 980 Kč s úrokem z prodlení ve výši
11,75 % ročně z částky 296 500 Kč od 18. 6. 2022 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 152 480 Kč od 4. 4. 2024 do zaplacení, to vše do tří měsíců od právní moci rozsudku.
III. V části, ve které se žalobci domáhali, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jim další úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 152 480 Kč od 18. 6. 2022 do 3. 4. 2024, se žaloba zamítá.
IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení ve výši 81 729 Kč k rukám Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 advokáta se sídlem adresa, do tří měsíců od právní moci rozsudku.
V. Žalovaný je povinen zaplatit České republice náhradu nákladů řízení ve výši 12 676 Kč na účet Okresního soudu v Třebíči do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Soud připouští změnu žalobního návrhu tak, že nadále zní:Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům částku 448 980 Kč s úrokem z prodlení ve výši11,75 % ročně od 18. 6. 2022 do zaplacení.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům částku 448 980 Kč s úrokem z prodlení ve výši11,75 % ročně z částky 296 500 Kč od 18. 6. 2022 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 152 480 Kč od 4. 4. 2024 do zaplacení, to vše do tří měsíců od právní moci rozsudku.III. V části, ve které se žalobci domáhali, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jim další úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 152 480 Kč od 18. 6. 2022 do 3. 4. 2024, se žaloba zamítá.IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení ve výši 81 729 Kč k rukám , Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0, advokáta se sídlem , adresa, , do tří měsíců od právní moci rozsudku.V. Žalovaný je povinen zaplatit České republice náhradu nákladů řízení ve výši 12 676 Kč na účet Okresního soudu v Třebíči do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobci se žalobou doručenou soudu dne 22. 6. 2022 domáhali vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobcům, kteří jsou jako manželé oprávněni společně a nerozdílně, částku 296 500 Kč s příslušenstvím z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Žalobu odůvodnili tím, že jsou na základě kupní smlouvy ze dne 27. 12. 2018 v režimu společného jmění manželů vlastníky nemovitostí zapsaných na LV č. hodnota pro obec a katastrální území adresa (dále jen předmětné nemovitosti). Původním vlastníkem těchto nemovitostí byl žalovaný, v rámci jeho insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 52 INS 4022/16 byly insolvenčním správcem žalovaného nemovitosti prodány žalobcům. I po nabytí vlastnictví žalobců k předmětným nemovitostem je nadále bez právního titulu užíval žalobce, aniž by za jejich užívání cokoliv platil, a přes výzvy žalobců se odmítal vystěhovat. Žalobci tak dosud neměli možnost předmětné nemovitosti v jejich vlastnictví ani částečně užívat. Za dosud nepromlčené období měsíců červenec 2019 až květen 2022 včetně tak žalovanému na jejich úkor vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 296 500 Kč, při stanovení výše bezdůvodného obohacení vycházeli z odhadu výše obvyklých nájmů dvou realitních kanceláří.
2. Podáním doručeným soudu dne 27. 2. 2024 navrhli žalobci, aby soud připustil změnu žaloby ve smyslu jejího rozšíření o další částku 152 480 Kč s příslušenstvím představující bezdůvodné obohacení žalovaného za užívání předmětných nemovitostí bez právního titulu v dalším období od 1. 6. 2022 do 18. 9. 2023, neboť právě dne 18. 9. 2023 žalovaný předmětné nemovitosti opustil. Výsledky dosavadního řízení mohou být podkladem pro řízení o změněném návrhu a soud proto dle § 95 odst. 1, 2 o.s.ř. změnu žaloby ve smyslu jejího rozšíření o částku 152 480 Kč s příslušenstvím připustil.
3. Žalovaný se k jednání soudu nařízenému na 28. 3. 2024 nedostavil, přestože k němu byl řádně předvolán, a nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud proto dle § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Ve své písemném vyjádření k žalobě navrhl žalovaný její zamítnutí, zpochybnil v něm platnost kupní smlouvy, na základě které žalobci nabyli vlastnictví k předmětným nemovitostem, i postup insolvenčního správce při jejím uzavírání včetně výše kupní ceny.
4. Z kupní smlouvy uzavřené dne 27. 12. 2017 mezi insolvenčním správcem žalovaného tituly před jménem jméno FO jako prodávajícím a žalobci jako kupujícími i výpisu z katastru nemovitostí z LV č. hodnota pro obec a katastrální území adresa vzal soud za prokázané, že žalobci mají s účinky od 27. 12. 2017 předmětné nemovitosti ve společném jmění manželů. Z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. 6. 2021, č.j. 72 ICm 890/2019-282, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 10. 2021, č.j. 12 VSOL 322/2021-320, soud zjistil, že rozsudkem soudu prvního stupně byla mimo jiné zamítnuta žaloba v tomto řízení žalovaného na určení neplatnosti předmětné kupní smlouvy z 27. 12. 2017, přičemž se nalézací soud podrobně zabýval postupem insolvenčního správce žalovaného při uzavírání kupní smlouvy a neshledal v něm pochybení, neshledal ani jiné důvody neplatnosti kupní smlouvy. Odvolání žalovaného proti tomuto rozsudku bylo odvolacím soudem odmítnuto. Ze spisu Okresního soudu v Třebíči sp. zn. 6 C 58/2019 pak vyplývá, že pravomocným rozsudkem prvostupňového soudu ze dne 30. 3. 2022, č.j. 6 C 58/2019-181, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 19. 12. 2022, č.j. 37 Co 277/2022-222, byla žalovanému uložena povinnost předmětné nemovitosti vyklidit do patnácti dnů od právní moci rozsudku, tento rozsudek nabyl právní moci dne 6. 2. 2023. Ze shora uvedených pravomocných rozhodnutí soud dle § 135 odst. 2 věta druhá o.s.ř. vycházel a námitky žalobce vůči platnosti kupní smlouvy z 27. 12. 2017 i postupu jeho insolvenčního správce při jejím uzavírání shledal nedůvodnými, neboť o nich již bylo věcně i místně příslušnými soudy rozhodnuto.
5. Podle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
6. Ze shora uvedených skutkových důkazů vzal soud za prokázané, že předmětné nemovitosti byly po celé žalobci vymezené období od 1. 7. 2019 do 18. 9. 2023 ve vlastnictví žalobců v režimu společného jmění manželů. Po celé období užíval veškeré předmětné nemovitosti bez jakéhokoli právního titulu žalovaný, aniž by za ně žalobcům platil jakoukoli úplatu, nereagoval na opakované výzvy žalobců k jejich vyklizení a následně nerespektoval ani pravomocné rozhodnutí soudu, kterým mu byla povinnost k jejich vyklizení uložena. Protiprávně tak využíval cizí majetek a jeho bezplatným užíváním získával na úkor žalobců bez spravedlivého důvodu bezdůvodné obohacení. Co do základu nároku žalobců je tak žaloba nepochybně důvodná. Soud se proto musel dále zabývat otázkou výše tohoto nároku.
7. Při stanovení výše bezdůvodného obohacení vyšel soud ze znaleckého posudku vyhotoveného znalcem tituly před jménem jméno FO doplněného znalcem při jednání soudu. Žalovaný sice podal námitku podjatosti znalce, nicméně o té již bylo pravomocně rozhodnuto usnesením ze dne 26. 1. 2023, č.j. 5 C 156/2022-84, tak, že znalec z podání znaleckého posudku vyloučen není. K námitkám žalovaného vůči postupu znalce a správnosti znalcem použité porovnávací metody je třeba uvést, že pokud žalovaný opakovaně neumožnil znalci vnitřní prohlídku domu a znalec proto musel posudek vyhotovit na základě venkovní prohlídky a dostupné dokumentace, nelze tuto skutečnost klást k tíži znalci, a tato skutečnost sama o sobě správnost znaleckého posudku nezpochybňuje. Znalcem použitou porovnávací metodu se srovnatelnými nemovitostmi při stanovení obvyklé výše nájemného považuje soud za vhodnou a zřejmě jedinou možnou, přičemž znalec vycházel z dostatečného množství porovnávaných nemovitostí v regionu a o správnosti jeho zjištění i závěrů nemá soud pochyb.
8. Ze znaleckého posudku znalce tituly před jménem jméno FO proto vzal soud za prokázané, že obvyklá výše nájemného za předmětné nemovitosti činila za období od 1. 7. 2019 do 31. 5. 2022 celkem 303 900 Kč, přičemž za měsíce červenec 2019 až prosinec 2019 včetně činila výše v místě obvyklého nájemného 8 100 Kč měsíčně, za měsíce leden 2020 až prosinec 2020 včetně činila 8 400 Kč měsíčně, za měsíce leden 2021 až prosinec 2021 včetně činila 9 000 Kč měsíčně a za měsíce leden 2022 až květen 2022 činila 9 300 Kč měsíčně. Pokud se týká období od 1. 6. 2022 do 18. 9. 2023 po rozšíření žaloby znaleckým posudkem nepokryté, domáhají se žalobci pouze vydání bezdůvodného obohacení ve výši 9 300 Kč měsíčně. Soud v této souvislosti nemá pochyb o správnosti tvrzení znalce při jeho výslechu soudem, že za období od června 2022 do budoucna rozhodně nemohlo dojít ke snížení obvyklého nájemného, do konce roku 2022 by bylo asi stejné jako v prvních pěti měsících tohoto roku a v roce 2023 by bylo určitě vyšší, a to o 7% až 8%. Soud proto v období vymezené v rozšíření žaloby vycházel z obvyklého nájemného ve výši 9 300 Kč měsíčně. Celkem tak činí bezdůvodné obohacení žalovaného odpovídající obvyklému nájemnému v místě 448 980 Kč. Ohledně této částky soud proto žalobě jako důvodné vyhověl.
9. V části týkající se příslušenství pohledávky dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná pouze částečně. Bezdůvodné obohacení je dluhem splatným na výzvu dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, podle kterého neujednají-li strany, kdy má dlužník plnit, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ohledně bezdůvodného obohacení ve výši 296 500 Kč žalobci již před zahájením řízení žalovaného k jejímu zaplacení písemně vyzvali v předžalobní výzvě datované 8. 6. 2022 zaslané doporučeně žalovanému. V této výzvě žalovanému stanovili lhůtu k plnění do 17. 6. 2022. Dnem následujícím po tomto dni se tak žalovaný ocitl vůči žalobcům v prodlení se splněním peněžitého dluhu a žalobcům vzniklo dle § 1968 a 1970 občanského zákoníku právo na zaplacení úroků z prodlení vedle plnění. Jiná je však situace ohledně úroků z prodlení z další částky 152 480 Kč po rozšíření žaloby. Ohledně této částky žalovanému předžalobní výzva zaslána nebyla a za výzvu k plnění je tak třeba považovat rozšíření žaloby, které bylo žalovanému doručeno 2. 4. 2024. Až dnem následujícím byl žalovaný povinen žalobcům plnit a v prodlení se splněním peněžitého dluhu se dostal dnem následujícím po tomto dni, tedy dnem 4. 4. 2024. Žalobci požadovaná výše úroků z prodlení 11,75 % ročně odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. i repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí. Soud proto žalobcům přiznal právo na zaplacení úroků z prodlení pouze za období od 18. 6. 2022 do zaplacení z částky 296 500 Kč a za období od 4. 4. 2024 do zaplacení z částky 152 480 Kč a ve zbývající části týkající se příslušenství pohledávky žalobu jako nedůvodnou zamítl.
10. Při úvaze o lhůtě k plnění dospěl soud k závěru, že vzhledem k výši přiznané jistiny s příslušenstvím i nákladů řízení jsou dány důvody pro výjimečné stanovení lhůty k plnění delší oproti obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř.. Za přiměřenou povaze věci i výši přiznaných částek považuje soud lhůtu tří měsíců od právní moci rozsudku a v této lhůtě proto žalovanému uložil jistinu s příslušenstvím i náklady řízení zaplatit.
11. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl soud dle § 142 odst. 3 o.s.ř., podle kterého i když měl účastník úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Žalobci byli v řízení neúspěšní pouze v nepatrné části týkající se příslušenství pohledávky a soud jim proto přiznal právo na plnou náhradu nákladů. Tyto náklady celkem činí 81 729 Kč a představují zaplacené soudní poplatky v celkové výši 22 449 Kč a náklady právního zastoupení advokátem, a to odměnu ve výši 47 500 Kč za pět hlavních úkonů (převzetí a příprava zastoupení, zaslání výzvy žalovanému před zahájením řízení obsahující skutkový i právní rozbor věci, podání žaloby i jejího rozšíření a účast na jednání soudu) po 9 500 Kč dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění platném ke dni zahájení řízení, pět paušálních náhrad po 300 Kč dle § 13 odst. 3 téže vyhlášky a 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 10 290 Kč, neboť zástupce žalobců prokázal osvědčením o registraci plátce DPH prokázal, že je plátcem této daně. Pro vysvětlení je třeba dodat, že při stanovení tarifní hodnoty sporu pro výpočet odměny advokáta musel soud vycházet z hodnoty 296 500 Kč, neboť o připuštění změny žaloby bylo rozhodnuto až tímto rozsudkem.
12. O nákladech řízení vzniklých státu vyplacením znalečného ustanovenému znalci tituly před jménem jméno FO ve výši 12 676 Kč rozhodl soud dle § 148 odst. 1 o.s.ř., podle kterého má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Tyto předpoklady u žalovaného splněny nejsou a soud proto uložil povinnost tyto ohledně jistiny neúspěšnému žalovanému vzniklé náklady zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Třebíči.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ke Krajskému soudu prostřednictvím Okresního soudu v Třebíči do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí nebo exekuci.