Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
32 C 89/2024-19
Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudcem Mgr. Václavem Volkem ve věci
žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, Anonymizováno IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno
o zaplacení 12 508 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 653 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se ohledně částky 5 855 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 865 Kč od 2. 3. 2023 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 653 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se ohledně částky 5 855 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 865 Kč od 2. 3. 2023 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se po žalované domáhá zaplacení částky 10 865 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi stranami dne datum prostřednictvím webových stránek Anonymizováno.Anonymizováno.Anonymizováno byla žalobkyní zapůjčena žalované částka 1 200 Kč převodem na účet č. č. účtu. Následně na základě žádosti žalované o navýšení zápůjčky jí byla datum zapůjčena částka 1 000 Kč, dále na základě opětovných žádostí o navýšení zápůjčky jí byla datum zapůjčena částka 1 000 Kč, datum částka 1 600 Kč a datum částka 3 400 Kč, kdy veškeré navýšené částky byly zaslány na shodný účet. Žalovaná se smlouvou zavázala za poskytnutí zápůjčky uhradit žalobkyni poplatek ve výši 2 665 Kč. Jistina i poplatek byly splatné 1. 3. 2023, přičemž žalovaná uhradila pouze 1 547 Kč, které byly žalobkyní započteny na smluvní pokutu. Žalované byla poskytnuta zápůjčka na jí sdělený účet, který byl žalobkyní ověřen pomocí verifikační platby ze strany žalované ve výši 1 Kč. Před poskytnutím úvěru posuzovala žalobkyně úvěruschopnost žalované na základě vyžádaných dokumentů od žalované o rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a relevantních poměrech. Smlouva o zápůjčce byla podepsána elektronicky prostřednictvím PIN kódu, který byl žalované zaslán na jí sdělené telefonní číslo. Příslušenství této pohledávky je tvořeno zákonným úrokem z prodlení od 2. 3. 2023 do zaplacení a částkou 2 500 Kč odpovídající nákladům spojeným s uplatněním pohledávky. Dále žalobkyně požaduje úhradu částky 1 643 Kč, která odpovídá smluvní pokutě vyplývající z předmětné smlouvy o zápůjčce ze dne datum ve výši 0,1 % denně z částky 8 200 Kč za období od 2. 3. 2023 do 25. 3. 2024. Celkem se jedná o částku 3 190 Kč, která byla ponížena o úhradu žalované ve výši 1 547 Kč.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v průběhu celého řízení zůstala nečinná.
3. Soud v řízení učinil následující skutková zjištění:
4. Dne datum byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o zápůjčce (dále jen „Smlouva“), která žalovanou byla podepsána prostřednictvím PIN kódu Anonymizováno, kdy touto Smlouvou se žalobkyně zavázala žalované poskytnout bezúčelovou bezhotovostní zápůjčku ve výši 1 200 Kč na účet č. č. účtu a žalovaná se zavázala částku žalobkyni vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 390 Kč v době splatnosti, která byla stanovena na 1. 3. 2023. V případě, kdy by zápůjčka byla splacena v řádném termínu, zápůjční úroková sazba by činila 0 % a poplatek za poskytnutí by byl 0 Kč. Bylo ujednáno, že platby spotřebitele budou započteny nejprve na náklady spojené s uplatněním pohledávky, poté na úrok z prodlení, smluvní pokuty, poplatky a následně na jistinu. Součástí Smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky společnosti právnická osoba a Sazebník. V případě prodlení se splacením zápůjčky byla Smlouvou ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení a dále zákonný úrok. Dále se spotřebitel zavázal uhradit v případě prodlení účelně vynaložené náklady, které poskytovateli zápůjčky v souvislosti s prodlením vznikly (zjištěno ze smlouvy o zápůjčce ze dne datum a z právnická osoba podmínek společnosti právnická osoba). Mezi stranami byl uzavřen dodatek ke smlouvě o úvěru č. tel. číslo dne datum podepsaný žalovanou dálkově prostřednictvím PIN kódu Anonymizováno, na základě kterého byly žalované žalobkyní poskytnuty další finanční prostředky, a to ve výši 1 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala uhradit poplatek za navýšení zápůjčky ve výši 325 Kč, kdy tento společně s poskytnutou zápůjčkou již v celkové výši 2 200 Kč jsou splatné 1. 3. 2023 (zjištěno z dodatku ke Smlouvě ze dne datum). Dne datum uzavřely strany další dodatek ke smlouvě o úvěru č. tel. číslo, který byl žalovanou podepsán dálkově prostřednictvím PIN kódu Anonymizováno, kterým se žalobkyně zavázala navýšit zápůjčku poskytnutou žalobkyni o 1 000 Kč, kdy žalovaná se tímto zavázala uhradit žalobkyni poplatek za navýšení zápůjčky ve výši 325 Kč společně s celkovou jistinou zápůjčky a ostatními poplatky do 1. 3. 2023 (zjištěno z dodatku ke smlouvě o úvěru č. tel. číslo ze dne datum). Dále byl mezi stranami datum ve 21:13 hod. uzavřen dodatek ke Smlouvě, podepsaný žalovanou dálkově prostřednictvím PIN kódu Anonymizováno, kdy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované navýšení zápůjčky o 1 600 Kč a žalovaná se zavázala uhradit poplatek za toto navýšení ve výši 520 Kč spolu s ostatními poplatky a jistinou zápůjčky do 1. 3. 2023 (zjištěno z dodatku ke smlouvě o úvěru č. tel. číslo ze dne datum). Následně byl mezi stranami uzavřen dodatek ke Smlouvě dne datum, podepsaný žalovanou dálkově prostřednictvím PIN kódu Anonymizováno, na základě kterého žalobkyně poskytla navýšení zápůjčky o 3 400 Kč a žalovaná se zavázala uhradit žalobkyni za toto navýšení poplatek ve výši 1 105 Kč spolu s celkovou jistinou zápůjčky do 1. 3. 2023. Zápůjčka tak po opakovaných navýšeních dosáhla výše 8 200 Kč a poplatky za poskytnutí zápůjčky a její opakované navýšení celkem výše 2 665 Kč (zjištěno z dodatku ke smlouvě o úvěru č. tel. číslo ze dne datum). Žalobkyní byla na účet č. č. účtu poukázána dne 30. 1. 2023 částka 1 200 Kč, dne 31. 1. 2023 a 1. 2. 2023 částka 1 000 Kč, dne 2. 2. 2023 částka 1 600 Kč a dne 7. 2. 2023 částka 3 400 Kč. Majitelem účtu v době od 30. 1. 2023 do 7. 2. 2023 byla žalovaná (zjištěno z výpisu z běžného účtu č. č. účtu a ze sdělení jméno FO Anonymizováno. Anonymizováno. ze dne datum). Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky upomínkou ze dne 8. 3. 2023, ze dne 15. 3. 2023, následně opakovanou výzvou k úhradě ze dne 22. 3. 2023, 31. 3. 2023 a 15. 4. 2023 (zjištěno z upomínek ze dne 8. 3. 2023 a 15. 3. 2023 a z výzev ze dne 22. 3. 2023, 31. 3. 2023, 15. 4. 2023). Dále byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 8. 2. 2024 (zjištěno z předžalobní výzvy z 8. 2. 2024 a z podacího lístku).
5. V právní rovině dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu § 2390 a následující o. z., která se považuje za spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru.
6. Soud se zabýval tím, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření uvedené smlouvy o zápůjčce. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku při tom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Jako důsledek porušení uvedené povinnosti stanoví § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy uzavřené v rozporu s povinností poskytovatele úvěru s tím, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčení lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
7. Otázkou nutnosti zkoumat úvěruschopnost žadatelů o úvěr se opakovaně zabývaly vyšší soudy. Soud zde odkazuje například na rozsudky Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, 33 Cdo 201/2018 a dále pak na nález Ústavního soudu sp. zn. III ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019. Tato citovaná rozhodnutí se sice týkala posouzení úvěruschopnosti v režimu podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, ovšem s ohledem na níže uvedené, má soud za to, že závěry těchto rozhodnutí lze vztáhnout i na posouzení úvěruschopnosti v režimu zákona č. 257/2016 Sb., a to z následující důvodů: z rozsudku Soudního dvora Evropské unie 2. senátu ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C – 679/18, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2 008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice rady číslo 87/102/EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že ukládají vnitrostátním soudům, aby zkoumaly z úřední povinnosti, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle článku 8 citované směrnice, to znamená povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, a to za podmínky, že tyto sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 citované směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele (tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Soudní dvůr EU rozhodoval o předběžné otázce, kterou položil Okresní soud v Ostravě a dospěl k závěru, že uvedená směrnice byla do českého právního řádu transponována nedostatečně, když § 87 zákona o spotřebitelském úvěru sice stanoví sankci neplatnosti úvěrové smlouvy, ovšem jen za předpokladu, že se spotřebitel neplatnosti dovolá. Soudní dvůr Evropské unie ještě nad rámec odpovědi na předběžné otázky doplnil, že sankci v podobně ztráty nároku věřitele na ostatní peněžitá plnění považuje za přiměřenou ve smyslu článku 23 směrnice. Je tedy zřejmé, že ustanovení § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti.
8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakožto i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Soud již z tvrzení žalobkyně dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, resp. ani konkrétně netvrdila, že by své povinnosti úvěruschopnost žalované řádně zkoumat dostála. Žalobkyně tvrdila, že vycházela z údajů poskytnutých žalovanou, avšak tyto nikterak nespecifikovala ani konkrétně neurčila či nijak nedoložila. Soudu tak není známo, z jakých údajů žalobkyně vycházela a zda a jakým způsobem zkoumala příjmy a výdaje žalované. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Právě s ohledem na typ krátkodobé půjčky mělo probíhat důkladné zkoumání příjmů (zda je v době žádosti žalovaná zaměstnána – aktuální potvrzení o zaměstnání) i nákladů – zda nejde o osobu aktuálně předluženou.
11. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že postupovala s odbornou péčí a řádně ověřila schopnost žalované splácet daný úvěr, a proto je smlouva pro porušení povinnosti uvedené v § 86 o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná.
12. Za této situace je žalovaná, jakožto spotřebitel podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinna vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jejím možnostem. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 o. z. a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok jen na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo určené). Výzva neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021). Žalobkyně má tedy právo pouze na vrácení poskytnuté jistiny, nikoli na úroky, poplatky apod. Žalované byla poskytnuta žalobkyní částka 8 200 Kč, sama žalobkyně tvrdí, že žalovaná zaplatila 1 547 Kč, je proto povinna zbylou tvrzenou částku 6 653 Kč žalobkyni vrátit jakožto dlužnou jistinu, a proto soud žalobě jako důvodné vyhověl co do této částky. Ohledně zbylých nároků, tedy poplatku za poskytnutí zápůjčky, poplatků za navýšení zápůjčky, smluvní pokuty a nákladů spojených s uplatněním pohledávky soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť se nejedná o dlužnou jistinu. Vzhledem ke skutečnosti, že nárok na úroky z prodlení vzniká věřiteli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době určené dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, soud zamítl žalobu rovněž ohledně úroků z prodlení, neboť dosud nenastala splatnost jistiny.
13. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru směřuje k ochraně spotřebitele, nikdo jiný potřebné informace o aktuální situaci spotřebitele („o jeho příjmu a jeho celkových sociálních a majetkových poměrech“) nemá (srov. rozsudek Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 221/2019 ze dne 12. 12. 2019). Povinnost tvrdit a prokázat skutečnosti vedoucí k závěru, že je důvodné určit zvláštní formu splatnosti (např. splácení ve splátkách, konkrétní výši splátek, delší dobu splatnosti apod.) má dlužník. Žalovaná, ač řádně a včas předvolána, se k jednání nedostavila, proto ji soud nemohl poučit o povinnosti tvrdit rozhodné skutečnosti a označit a předložit k prokázání těchto skutečností důkazy. Vzhledem k výše uvedenému při absenci jakýchkoli konkrétních tvrzení stran situace žalované dospěl soud k závěru, že spravedlivému uspořádání práv účastníků odpovídá obecná doba splatnosti 3 dnů od právní moci rozsudku, kdy dřívější doba splatnosti není v souladu s ochrannou funkcí ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a současně nebylo zjištěno ničeho, co by svědčilo pro dobu splatnosti delší, než je obecná třídenní.
14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve spojení s rozhodnutím Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08, tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Úspěch žalobkyně co do jistiny byl v rozsahu 53,19 % oproti neúspěchu v rozsahu 46,81 %, avšak při rozhodování o náhradě nákladů řízení přihlédl soud také k příslušenství pohledávky, v jehož celém rozsahu došlo k zamítnutí žaloby, když při posouzení náhrady nákladů řízení dle úspěchu ve věci je nutno se odvíjet od celého předmětu sporu, tedy i jeho příslušenství.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, prostřednictvím Okresního soudu ve Strakonicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.