Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 Co 338/2024-119

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Martiny Andělové a soudců JUDr. Viléma Šetka a JUDr. Martina Vícha ve věci

žalobkyně Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0

Adresa zainteresované osoby 0/0

zastoupené Anonymizováno

Adresa zainteresované osoby 0/1

proti

žalovaným 1. Jméno zainteresované osoby 1/0Datum narození zainteresované osoby 1/0

Adresa zainteresované osoby 1/0

zastoupenému Anonymizováno Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0

Anonymizováno Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0

2. Jméno zainteresované osoby 2/0Datum narození zainteresované osoby 2/0

Adresa zainteresované osoby 1/0

zastoupené Anonymizováno Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0

sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0

o ochranu služebnosti, o odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 2. 2024, č. j. -86,

takto:

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení společně a nerozdílně částku 5 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám tituly před jménem jméno FO.

Odůvodnění:

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení společně a nerozdílně částku 5 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , tituly před jménem, , jméno FO, .

1. V záhlaví specifikovaným rozsudkem Okresní soud v Ústí nad Labem (dále již jen soud prvního stupně) uložil žalovaným povinnost, aby společně a nerozdílně ze svého hodnota, který je zatížen věcným břemenem odpovídajícím služebnosti stezky a cesty ve prospěch panujícího pozemku žalobkyně hodnota – hodnota, odstranili zeď zbudovanou na hranici s pozemkem žalobkyně hodnota ve vlastnictví jméno FO a jméno FO (společné jmění manželů) zapsaným na listu vlastnictví Anonymizováno. hodnota adresa adresa, a to v rozsahu stanoveném v geometrickém plánu Anonymizováno. hodnotaAnonymizovánoAnonymizováno/Anonymizováno zpracovaného Anonymizováno Anonymizováno – GEOVOT a schváleném Katastrálním úřadem pro Ústecký Kraj, Katastrální pracoviště Ústí nad Labem dne 19. 12. 2019, který je nedílnou součástí rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem č. j. -337 ze dne 26. 4. 2022, a to do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.) a povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 16 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok II.).

2. Soud prvního stupně ve svém rozhodnutí vyšel ze zjištění, že žalobkyně je v obci a katastrálním území adresa vlastnicí pozemku hodnota. Žalovaní jsou tamtéž vlastníky přilehlého Anonymizováno jenž je zatížen věcným břemenem odpovídajícím služebnosti stezky a cesty ve prospěch panujícího pozemku žalobkyně. O existenci služebnosti cesty a stezky bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 4. 2022, č. j. -337. Zaměření cesty a stezky na pozemku žalovaných Anonymizováno je určeno geometrickým plánem hodnota zpracovaným Anonymizováno – GEOVOT, který je součástí výše uvedeného rozsudku. Ze shora uvedeného soudního rozhodnutí nevyplývá, že by žalovaným bylo dáno právo umístit na Anonymizováno Anonymizováno překážku. Žalovaní tak učinili, když při hranici s Anonymizováno Anonymizováno hodnota vystavěli betonový plot a při hranici s Anonymizováno hodnota ve vlastnictví manželů jméno FO vybudovali pletivový plot. Oplocení není opatřeno vraty či bránou. K realizaci betonového plotu nebylo zahájeno stavební řízení. Žalovaní neodstranili oplocení ze svého pozemku v místě zatíženém věcným břemenem odpovídající služebnosti stezky a cesty, přestože byli o to žalobkyní požádáni. Žalobkyně nemůže realizovat přístup ke své nemovitosti přes zatížený pozemek žalovaných v rozsahu vytčeném v geometrickém plánu, neboť přístup jí je ze strany žalovaných zcela znemožněn. Soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku vyložil, které důkazy neprovedl (listiny ze správního spisu), a to proto, že správní řízení ohledně výstavby betonové zdi nebylo stavebním úřadem vedeno, byl pouze přezkoumávám podnět žalobkyně k zahájení řízení o odstranění již postavené betonové zdi au o výsledcích tohoto zjištění stavebního úřadu důkaz soud prvního stupně provedl. Místní šetření a výslech žalovaných neprovedl pro nadbytečnost, když z tvrzení žalovaných a provedených důkazů vyplynulo, že žalovaní znemožnili a znemožňují žalobkyni výkon služebnosti. Zjištěný skutkový stav posoudil podle , (dále již jen o. z.), o. z., o. z., o. z., o. z. a dospěl k závěru, že jde o situaci, kdy žalovaní jako vlastníci služebného pozemku umístili na tomto pozemku překážku v podobě oplocení, která znemožňuje žalované vykonávat její právo služebnosti stezky a cesty v rozsahu vymezeném geometrickým plánem, přičemž toto oplocení není opatřeno vraty či jiným vstupem. Zabýval se judikaturou Nejvyššího soudu České republiky ve vztahu k přiměřenosti omezení služebnosti (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. ) a uzavřel, že žalovaní znemožnili žalobkyni výkon práv ze služebnosti tím, že vybudovali oplocení služebného pozemku, které není opatřeno vstupem na panující pozemek žalobkyně, což ostatně žalovaní ani nepopřeli. Připustil, že zatížený pozemek může jeho vlastník oplotit, avšak takové opatření nesmí podstatně ztížit nebo dokonce znemožnit oprávněnému výkon služebnosti. V posuzovaném případě žalovaní v souvislosti s vybudováním oplocení neučinili žádná opatření vedoucí k zajištění výkonu služebnosti (opatřit oplocení vraty, bránou), což má za následek znemožnění výkonu služebnosti, a to nejen pro žalobkyni, ale i k umožnění přístupu službám nutným k výkonu (lékař, hasiči). Soud prvního stupně se nezabýval důvody, které vedly žalované k vytvoření překážek, neboť úpravy, které žalovaní učinili na služebném pozemku, zcela znemožnily žalované výkon služebnosti. K argumentu, že žalobkyně byla o všech povolovacích a ohlašovacích řízeních informována, uvedl, že ze sdělení Anonymizováno adresa ze dne 15. 12. 2021 vyplývá, že pro stavbu zdi nebylo třeba stavebního povolení ani ohlášení stavebnímu úřadu, tudíž žalobkyně nemohla být informována o stavebním řízení, které neprobíhalo. Žalobkyně se bránila tím, že dala podnět ke stavebnímu úřadu a podala trestní oznámení v době, kdy oplocení již bylo zbudováno. To, že následně stavební úřad dospěl k závěru, že betonová zeď je postavená v souladu se stavebním zákonem, ještě neznamená, že žalovaní touto stavbou nezasáhli do výkonu práva z věcného břemene odpovídající služebnosti cesty a stezky. Za nepodstatné shledal, že služebný pozemek není přímo spojen s veřejnou cestou, ani že žalobkyně může využívat k přístupu ke své nemovitosti Anonymizováno. hodnota, když uvedené námitky lze uplatnit pouze v řízení o zrušení věcného břemene. Uložení povinnosti odstranit vybudované oplocení za situace, kdy žalobkyně má jiný přístup ke svému pozemku z veřejné cesty, není v rozporu s dobrými mravy. V daném případě žalovaní jako vlastníci služebného pozemku vytvořili stav bránící výkonu služebnosti a jde o stav protiprávní. Podle ustálené judikatury platí, že nikdo nemůže těžit ze svého protiprávního jednání (nálezy Ústavního soudu sp. zn. , sp. zn. a rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ). K námitce žalovaných, že služebnost není zapsána v katastru nemovitostí soud prvního stupně odkázal na o. z. a o. z. s tím, že soudním rozhodnutím byla potvrzena existence věcného břemene odpovídajícího služebnosti stezky a cesty, kdy právo stezky a cesty bylo mimořádně vydrženo. Služebnost nevznikne zápisem do katastru nemovitostí, neboť již vznikla, existuje, pouze nebyla do současné doby zapsána do veřejného seznamu, což však nebrání tomu, aby o žalobě bylo rozhodnuto. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle , , (dále již jen „”) a přiznal je v řízení plně úspěšné žalobkyni. Do náhrady nákladů řízení zahrnul zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč a náklady zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle , a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právní služeb (dále již jen advokátní tarif) stanovená z tarifní hodnoty 35 000 Kč v sazbě 2 500 Kč za každý z pěti poskytnutých úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, vyjádření k podání ze dne 26. 10. 2023 a účast na jednání soudu dne 24. 10. 2023 a dne 23. 2. 2024), spolu s náhradou hotových výdajů po 300 Kč, tj. 1 500 Kč.

3. Proti tomuto rozsudku podali žalovaní včasné odvolání z důvodů uvedených v , e) a g) a namítali především jeho neurčitost a nepřezkoumatelnost. Mají za to, že soud prvního stupně své rozhodnutí odůvodnil zcela nedostatečným způsobem, když není zřejmé, jakými úvahami se při svém rozhodnutí řídil, jaký závěr učinil o skutkovém stavu a jak věc právně posoudil. Vyjádřili přesvědčení, že se soud prvního stupně nedostatečně zabýval přiměřeností zásahu do jejich vlastnického práva a rozporu s dobrými mravy. Konstatovali, že plot ohraničující jejich pozemek byl vybudován již v roce 2021, tj. v průběhu řízení o žalobě na zřízení nezbytné cesty (následně po připuštění změny na žalobu určovací o existenci služebnosti), a to pro bezohledné chování osob navštěvujících žalobkyni a agresivní chování psa žalobkyně. Rozsudek okresního soudu byl poté potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 10. 2022, č. j. -370, z těchto rozhodnutí vyplývá, že právo stezky a cesty přes jejich pozemek ve prospěch žalobkyně bylo mimořádně vydrženo ke dni 1. 1. 2019. Z uvedeného je zřejmé, že o existenci služebnosti bylo uvedenými soudy rozhodnuto se zpětnou účinností, resp. že v době vybudování plotu o existenci řešené služebnosti neměli povědomí. Opakovali, že zbudované oplocení pozemku v jejich vlastnictví plně odpovídá veškerým právním předpisům a technickým normám. Jsou přesvědčeni, že tato časová posloupnost, jakož i další specifické okolnosti dané věci, měly být ze strany soudu prvního stupně vzaty v potaz, což se nestalo. Trvali na své dosavadní argumentaci, že uložení povinnosti odstranit vybudované oplocení, při jehož výstavbě nebyli upozorněni, že by jeho výkonem mohli rušit výkon práva služebnosti (tvrzení žalobkyně ohledně držby práva užívání bylo provedeno až po koncentraci řízení po změně žaloby při druhém rozhodování soudu prvního stupně), nepochybně nepřiměřeně zasahuje do jejich vlastnického práva a nadto je takové rozhodnutí v rozporu s dobrými mravy. Vytýkali soudu prvního stupně, že zcela rezignoval na posouzení, zda požadavek žalobkyně na odstranění oplocení odpovídá principu, dle něhož je při výkonu práv a povinností vyplývajících z věcného břemene třeba dbát na to, aby byl výkon vlastnického práva k věci břemenem obtížené omezen jen v nezbytně nutné míře. Mají za to, že se soud prvního stupně měl podrobně zabývat otázkou přiměřenosti uplatněného nároku a zhodnotit, zda by k ochraně služebnosti nepostačovalo mírnější opatření nežli odstranění celého oplocení, např. vybudování brány do oplocení, jež by současně zajistilo ochranu jejich života a zdraví. Vytýkali soudu prvního stupně, že neprovedl všechny navržené důkazy, především je pak nevyslechl a neprovedl místní šetření, v důsledku čehož byl neúplně zjištěn skutkový stav věci. Úvaha soudu prvního stupně o tom, že provedení dalších důkazů by na jeho závěrech nemohlo nic změnit, je mylná, neboť na základě místního šetření a jejich výpovědí by soud prvního stupně dospěl k závěru o existenci jiných přiměřených opatření vedoucích k zajištění výkonu práva žalobkyně. Důrazně nesouhlasili s úvahou soudu o tom, že neučinili žádná opatření vedoucí k zajištění výkonu služebnosti, když zahájili činnost k vybudování brány v oplocení. Navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení nebo, aby jej změnil tak, že žalobu zamítne.

4. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalovaných nesouhlasila s tím, že by rozsudek byl snad nepřesvědčivý, neurčitý, nesrozumitelný a nepřezkoumatelný, když má všechny náležitosti vyžadované Poukazovala na to, že článek II. odůvodnění odvolání žalovaných je zcela identický s článkem II. odůvodnění odvolání žalovaných coby žalobců v řízení vedeném pod sp. zn. u Okresního soudu v Ústí nad Labem, v němž se žalobci domáhají zrušení věcného břemene, přičemž jejich žaloba byla rozsudkem ze dne 18. 3. 2024, č. j. -91 zamítnuta. Nesouhlasila s argumenty, že se soud prvního stupně nezabýval přiměřeností navrhovaného zásahu do jejich vlastnického práva a rozporu s dobrými mravy. Předně nejsou tyto argumenty pro posouzení věci relevantní, nadto neodpovídají realitě. Pokud bylo soudy rozhodnuto o tom, že služebný pozemek žalovaných je zatížen věcným břemenem ve prospěch jejího pozemku, pak se tak stalo z důvodu mimořádného vydržení, přičemž soudy vycházely z toho, že jak ona, tak její právní předchůdci právo odpovídající věcnému břemeni prakticky od poslední světové války vykonávali, a to v kontextu případu samozřejmě několikrát denně. Sotva se tak žalovaní mohou hájit tím, že by o výkonu práva věcného břemene nevěděli a že by snad taková okolnost měla být posuzována s ohledem na dobré mravy. Žalovaní v žalobě ve věci vedené pod sp. zn. uvádějí, že ji již v roce 2013, kdy pozemek nabyli, vyzývali, aby si přístup zajistila jinak. Žalovaní samozřejmě od samého počátku velmi dobře věděli, že přes jejich pozemek žalobkyně a osoby ji navštěvující procházejí a přejíždějí, že ona nemá k dispozici žádnou jinou cestu, byli si vědomi i vlastnictví a charakteru Anonymizováno hodnota, který přesto vydávali za pozemek vhodný k alternativnímu přístupu. Jsou to naopak žalovaní, kdo po tři roky hrubým způsobem jednají proti dobrým mravům. Poukazovala na svůj věk (Anonymizováno Anonymizováno) a tomu odpovídající zdravotní stav, včetně omezení hybnosti, a na to, že předmětnou zdí a plotem ji žalovaní zcela odřízli od jejich blízkých, ale i z dosahu složek integrovaného záchranného systému. Těžko se předem mohla bránit v jakémkoli správním řízení, když zeď ani plot nepodléhají stavebnímu povolení. Věcné břemeno nevzniklo zpětně, neboť toto bylo denně vykonáváno dlouhá desetiletí předtím, než se žalovaní do místa přistěhovali a žalovaní nepřistoupili k obezdění z jiného důvodu než právě proto, aby jí výkon práva z věcného břemene vědomě a zcela úmyslně znemožnili. Pokud namítají údajné bezohledné chování dalších osob k nim, jde o pouhá tvrzení, k nimž nebyly navrženy žádné důkazy. Soud prvního stupně se řádně vypořádal i s tím, proč některé navržené důkazy neprovedl. Popřela tvrzení žalovaných, že zahájili činnost směřující k vybudování brány v oplocení, tak tomu doposud není, od samého počátku jde o pouhé jejich tvrzení. Pokud tvrdí, že tuto vůli mají, už ji dávno mohli uskutečnit, neboť nepotřebují stavební povolení. V průběhu řízení nevznesli žádný smírný návrh, který by umožnil vyřešit záležitost dohodou, domáhali se pouze zamítnutí žaloby. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

5. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno proti rozhodnutí soudu prvního stupně oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě ( ), že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné ( ), přezkoumal rozsudek spolu s řízením jeho vydání předcházejícím podle , a odvolání žalovaných nepřiznal z níže rozvedených důvodů oprávněnost.

6. Základní námitkou žalovaných byla jimi tvrzená nepřezkoumatelnost rozhodnutí soudu prvního stupně. Náležitosti odůvodnění rozsudku upravuje a odvolací soud neshledal, že by přezkoumávaný rozsudek těmto kritériím neodpovídal, když je z něj zcela patrné, čeho se žalobkyně domáhala a z jakých důvodů, jak se ve věci vyjádřili žalovaní, stručně a jasně vyložil, které skutečnosti má prokázány, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce. Nejvyšší soud České republiky v usnesení ze dne 30. 6. 2021, sp. zn. vyložil, že měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. V daném případě je z odvolání žalovaných zcela zřejmé, jaké uplatnili odvolací důvody, když v odvolání polemizuji s přijatými skutkovými závěry soudu prvního stupně i s jejich právním posouzením. Odvolací soud proto uzavírá, že námitka nepřezkoumatelnosti rozhodnutí není důvodná.

7. V posuzované věci se odvolací soud ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně, které učinil po řádně provedeném dokazování zaměřeném na zjištění pro rozhodnutí podstatných skutečností, a proto je možné na jeho závěry pro stručnost odkázat. Pro řešení dané věci je podstatné, že žalobkyně je vlastnicí Anonymizováno a žalovaní jsou vlastníci Anonymizováno. Byť žalovaní poukazují na časovou posloupnost, kterou míní zdůraznit, že zeď mezi těmito pozemky zbudovali ještě před rozhodnutími soudů, čímž se snaží navodit stav, že to mělo být v době, kdy o věcném břemenu nevěděli, je třeba uvést, že soudními rozhodnutími bylo určeno, že Anonymizováno pozemek je zatížen služebností stezky a cesty ve prospěch Anonymizováno pozemku. Těmito rozhodnutím byla pouze deklarována existence věcného břemene, nikoli jeho konstituování (založení). Jinými slovy řečeno věcné břemeno nevzniklo až rozhodnutím soudů, nýbrž již dávno předtím. Žalovaní si již od koupě své nemovité věci museli být vědomi uspořádání poměrů v daném místě, tedy toho, že žalobkyně i osoby ji navštěvující, či ji poskytující služby, přecházející a přejíždějí přes jejich pozemek a že tak činí denně již po desetiletí. Přesto tento desetiletí trvající pokojný stav výrazně narušili tím, že postavili vysokou neprostupnou betonovou zeď, která není opatřena žádným možným prostupem (branou, vraty apod.).

8. Jako nedůvodnou pak odvolací soud shledal námitku žalovaných, že se soud prvního stupně neměl dostatečně zabývat přiměřenosti zatížení služebného pozemku a ochrany všech jejich práv coby vlastníků tohoto pozemku. Soud prvního stupně vyšel ze skutkových zjištění a za přihlédnutí k judikatuře Nejvyššího soudu, na kterou odkázal, vyhodnotil, že pokud žalovaní vybudovali mezi Anonymizováno a Anonymizováno pozemkem betonovou, více jak dvoumetrovou, zeď, nelze hovořit o přiměřené ochraně majetkových či jiných práv žalovaných, nýbrž jde o nastolení protiprávního stavu, jímž je žalobkyni zcela znemožněn výkon věcného břemene. Žalovaní se snaží vzbudit dojem, že chtějí žalobkyni tento výkon umožnit, přičemž uvedli, že žalobkyni nabídli finanční prostředky ke zbudování cesty přes jiné pozemky a oslovili firmu, která by vybudovala vrata. Stejně pak argumentují i v odvolání, nicméně při odvolacím jednání na dotaz soudu zástupce žalovaných uvedl, že takové práce neprobíhají, nejsou ani objednány, protože žalobkyni nabídli finanční vyrovnání. Z uvedeného je patrné, že žalovaní nejsou vedeni snahou žalobkyni výkon věcného břemene bezproblémově umožnit, hledají pouze důvody, pro které to možné není.

9. Soud prvního stupně se řádně vypořádal i s námitkou žalovaných, že by uložení žalobou požadované povinnosti bylo v rozporu s dobrými mravy tak, že pokud žalovaní jako vlastníci služebného pozemku vytvořili stav bránící výkonu služebnosti, jde o stav protiprávní. Podle ustálené judikatury platí, že nikdo nemůže těžit ze svého protiprávního jednání. Odvolací soud se i s tímto závěrem zcela ztotožňuje. Jsou to žalovaní, kteří vybudováním více jak dvoumetrové neprostupné betonové zdi, narušili několik desetiletí trvající pokojný stav užívání stezky a cesty vedoucí k domu žalobkyně, ačkoli si museli být vědomi nejen takového způsobu užívání, ale i věku žalobkyně, toho, že jde o ženu, která žije sama a kterou s ohledem na její věk mohou trápit závažné zdravotní problémy, jež může být nezbytné řešit i za pomoci lékaře či složek integrovaného záchranného systému. Přesto při vědomí všech těchto skutečností vybudovali neprostupnou betonovou zeď. Rozpor s dobrými mravy tak odvolací soud vnímá v chování žalovaných, nikoli v požadavku žalobkyně na odstranění překážek, které jí brání ve výkonu věcného břemene.

10. Odvolací soud ze všech shora rozvedených důvodů dospěl k závěru, že napadený rozsudek, včetně nákladového výroku, je věcně správný, a proto jej za užití potvrdil.

11. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle a , neboť žalovaní nebyli v odvolacím řízení úspěšní, a právo na náhradu těchto nákladů proto náleží žalobkyni. Ta byla zastoupena zástupcem z řad advokátů, který v odvolacím řízení učinil dva úkony právní služby (podání vyjádření k odvolání, účast u jednání odvolacího soudu). Sazba odměny za úkon právní služby činí částku 2 500 Kč, celkem odměna představuje částku 5 000 Kč a vedle odměny advokáta náleží do náhrady nákladů řízení náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč dle odst. l, 4 advokátního tarifu, tj. 600 Kč. Celkem náklady za zastoupení v odvolacím řízení představují částku 5 600 Kč, kterou jsou žalovaní povinni zaplatit společně a nerozdílně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (dle odst. l věty prvé ) k rukám zástupce žalobkyně ( odst. l ).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem.