Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

55 Co 89/2024-70

Městský soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Stibrala a soudců JUDr. Miroslava Stoklasy a JUDr. Andrey Venclíkové ve věci

žalobkyně jméno zainteresované společnosti, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0

se sídlem adresa zainteresované společnosti

proti

žalované Orgán veřejné moci, IČO IČO orgánu veřejné moci

se sídlem Adresa orgánu veřejné moci

o zaplacení 8 945 320,47 Kč s příslušenstvím

k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 1. listopadu 2023,

č. j. -38,

takto:

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady odvolacího řízení 900 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady odvolacího řízení 900 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 8 945 320,47 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 16. 10. 2022 do zaplacení a dále uložil žalobkyni povinnost nahradit žalované náklady řízení 1 800 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Žalobkyně v řízení tvrdila, že s žalovanou od roku 2007 postupně uzavřela tři smlouvy v rámci realizace veřejných zakázek. První a druhá smlouva obsahuje ujednání o smluvní pokutě, na kterou vznikl objednateli nárok v případě, pokud zhotovitel ve stanovené lhůtě nepředloží doklad o sjednání nové bankovní záruky po konci platnosti té předchozí nebo o jejím prodloužení. Žalobce po konci realizace projektu žalované vyfakturoval cenu díla z třetí smlouvy, žalovaná však uhradila tuto cenu díla částečně s tím, že si proti pohledávce žalobkyně započetla několik smluvních pokut, na jejichž uhrazení jí vznikl nárok v letech 2020-2021. Žalobkyně s takovým postupem nesouhlasila a žalovala úhradu rozdílu mezi skutečně uhrazenou částí faktury a tím co bylo žalovanou započteno z titulu smluvních pokut. Dle smlouvy žalované náležela pokuta ve výši 10 % ze sjednané ceny díla, nicméně žalovaná smluvní pokutu sama moderovala a namísto ní požadovala pokutu jen ve výši 0,5 % denně ze sjednané ceny díla za každý den prodlení. Spornou otázkou mezi stranami byl vznik nároku na úhradu smluvních pokut a platnost jejich započtení. Možnost započíst pohledávky z první a druhé smlouvy vůči kterékoliv jiné pohledávce byla ve smlouvách výslovně sjednána.

3. Soud I. stupně věc uzavřel tak, že žaloba není důvodná, když smluvní pokuta plnila funkci prevenční i sankční. Samotnou výši smluvní pokuty žalovaná řádně uplatnila a její výši moderovala. Učinila tak s ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu (usnesení tohoto soudu sp. zn. , , ). Soud věc uzavřel tak, že pokuta uplatněná a započtena žalovanou vůči pohledávce žalobkyně je přiměřená, přičemž nelze hovořit o neurčité a nejisté pohledávce, když smlouvy mezi účastníky jednoznačně stanovily způsob výpočtu pokuty a vymezily skutkové okolnosti, na které pokuta dopadá a žalobkyni tak muselo být zřejmé, jaké porušení povinností zakládá oprávnění žalované tento nárok uplatnit. Žaloba byla proto zamítnuta a o nákladech řízení rozhodnuto dle úspěchu ve věci.

4. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, v němž namítla, že nárok na zaplacení smluvních pokut považuje za neopodstatněný z důvodů, které rozvedla již před soudem I. stupně. Dle jejího názoru soud I. stupně nedostatečně zjistil skutkový stav věci, když nepřihlédl ke všem skutečnostem tvrzeným žalobkyní a věc nesprávně právně posoudil. Jednání státu považuje žalobkyně za šikanózní a v rozporu se zásadou poctivého obchodního styku, jakož i se zásadou o dobrých mravech. Navíc autonomie vůle žalobkyně při uzavření smlouvy s žalovanou byla omezená, neboť reálně neměla možnost na smluvním textu cokoliv měnit. Navrhla, aby v odvolacím řízení byl napadený rozsudek změněn a žalobě vyhověno, případně zrušen a věc vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení.

5. Žalovaná se k odvolání žalobkyně písemně vyjádřila s tím, že se ztotožnila se skutkovými i právními závěry soudu I. stupně a navrhla, aby v odvolacím řízení byl napadený rozsudek potvrzen.

6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání dle , , 5 a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

7. Vycházel přitom ze skutkových zjištění soudu I. stupně, která považuje za úplná a neshledal důvod pro opakování či doplnění dokazování. Ztotožnil se v zásadě i s právními názory a závěry soudu I. stupně.

8. Skutková zjištění se opírají o korektně provedené dokazování, když účastníci řízení byli v průběhu doby řádně poučeni ve smyslu i , když soud I. stupně správně nepřihlédl k tvrzením a důkazům při koncentraci řízení. Rozhodnutí bylo řádně odůvodněno a nelze ho považovat za nepřezkoumatelné, když jeho odůvodnění vychází ze zásad uvedených v

9. Z řízení byla osvědčena existence nároku žalované na úhradu smluvních pokut, které byly platně započteny na pohledávku žalobkyně a tu lze proto ze strany soudu považovat za zcela uhrazenou. Započtená výše smluvních pokut nebyla nijak nepřiměřená s ohledem i na shora uvedenou judikaturu nejvyššího soudu. Námitka žalobkyně, že pokuty představují nejistou a neurčitou pohledávku není důvodná za situace, kdy obchodní zákoník v době uzavření těchto smluv takovou právní úpravu neznal.

10. Rozhodnutí soudu I. stupně nelze považovat za nepřezkoumatelné i z toho důvodu, když soud I. stupně srozumitelně vysvětlil, proč nepovažuje ujednání o smluvní pokutě za neplatné a zabýval se přiměřeností výše pokut. Bylo nepochybně smluvní povinností žalobkyně v dohodnuté lhůtě doručit žalované bankovní záruku. Pokud tak žalobkyně neučinila porušila svou povinnost, k níž se zavázala ve smlouvě. Vyžadování plnění smluvních povinností ze strany státu nelze hodnotit jako zneužití práva dle či jednání v rozporu se zásadou o dobrých mravech.

11. Jak bylo již bylo shora uvedeno výše smluvních pokut byla žalovanou moderována, a to i s odkazem na závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , který dospěl k závěru, že moderaci nelze chápat jako zvláštní případ obsahové kontroly smlouvy, nýbrž jako způsob dodatečné kontroly přiměřenosti konkrétního nároku, když bylo přihlédnuto i k jiným okolnostem než pouze k těm, které byly dány při sjednání smluvní pokuty. Navíc lze souhlasit i s argumentací žalované s odkazem na citovanou judikaturu Nejvyššího soudu, dle níž se každá smluvní pokuta vyznačuje preventivní (nátlakovou funkcí) neboť vytváří na protistranu dodatečný nátlak, aby smluvní povinnosti dostál a neporušil ji. Pokud tyto skutečnosti v obecném rozsahu obvodní soud uvedl, jedná se o obecné vysvětlení institutu smluvní pokuty a o pojmenování jeho základních funkcí, nikoliv o odlišný právní názor ve vztahu k judikatuře nejvyššího soudu s nutností poučení dle ustanovení , navíc tohoto poučení se v dostatečném rozsahu odvolatelce v průběhu celého řízení dostalo.

12. Ze všech těchto důvodů odvolací soud postupoval dle a v obou napadených výrocích shledal rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný a potvrdil ho.

13. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vyplývá z ustanovení a a Procesně úspěšné žalované byly přiznány náklady za 3 úkony právní služby v paušální výši po 300 Kč dle (vyjádření k odvolání, příprava a účast u odvolacího jednání).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 1 za podmínek ustanovení