Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 Co 719/2024-475

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jany Šalomounové a soudkyň Mgr. Jitky Lukešové a Mgr. Miroslavy Jarošové ve věci

ž alobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0: 1. Anonymizováno Anonymizováno a.s., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0

o zaplacení částek 300 000 Kč s příslušenstvím a 25 200 EUR s příslušenstvím

k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Tachově ze dne Anonymizováno. 4. Anonymizováno, č. j. -435

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni plnou náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 44 770 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni plnou náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 44 770 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem vyhověl žalobě na vydání bezdůvodného obohacení z pěti smluv o půjčkách z roku 2013, neplatných podle ust. (dále jen považoval žalovaný smlouvy za platné, připouštěl přijetí peněžních prostředků a započítával vůči žalobnímu nároku svůj nárok na náhradu škody, který mu měl vzniknout ze smlouvy o dílo uzavřené mezi ním a společností Anonymizováno s.r.o.; později začal předání peněz popírat. Soud prvního stupně doplnil dokazování ke spornému tvrzení o poskytnutí plnění, zabýval se dostupnými částmi účetnictví žalovaného a vyslechl žalobkyni, předsedkyni představenstva žalovaného jméno FO a svědkyni jméno FO, která pro žalovaného vedla účetnictví. Žalobkyně ve své výpovědi potvrdila poskytnutí peněžních prostředků, zatímco předsedkyně představenstva žalovaného je popřela a vypověděla, že neposkytnutí peněz bylo odhaleno dodatečně v souvislosti se zjištěním chyb v účetnictví, pokladna nesouhlasila v podstatě nikdy a peníze, které v ní chyběly, se řešily půjčkami, o sporných půjčkách mluvila s auditory a právníky, ale jiná opatření neučinila. Svědkyně jméno FO potvrdila, že žalovaný běžně čerpal půjčky od řady osob včetně žalobkyně. Soud prvního stupně na základě doplněného dokazování s přihlédnutím k vývoji procesní obrany žalovaného dospěl k závěru, že žalobkyně unesla svoje důkazní břemeno k prokázání tvrzení o poskytnutí plnění, když neuvěřil paní jméno FO, že při uzavření smluv nekontrolovala předání peněz v hotovosti. Na základě závazného právního názoru soudů vyšších stupňů shledal, že smlouvy o půjčkách byly uzavřeny neplatně pro rozpor s ust. obchodního zákoníku, v souladu s pokynem odvolacího soudu nezohlednil kompenzační námitku žalovaného a žalobě vyhověl v rozsahu nesplacené jistiny a zákonného úroku z prodlení. O nákladech řízení rozhodl podle procesního úspěchu ve smyslu ust. tak, že právo na jejich náhradu přiznal žalobkyni.

2. Žalovaný ve včasném odvolání namítl, že soud prvního stupně dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, nedodržel pokyny odvolacího soudu, když neprovedl žádné důkazy, jimiž by byl prokázán vznik bezdůvodného obohacení, dovodil jej pouze nepřímo z předchozích tvrzení žalovaného o řádném uzavření smluv, aniž by zjistil, zda skutečně došlo k poskytnutí plnění, a nepřihlédl ani k tomu, že žalobkyně tehdy byla finanční ředitelkou žalovaného s přístupem k jeho účetnictví. Účetnictví mělo charakter nepřímého důkazu, zaúčtování faktury má evidenční povahu a neovlivňuje existenci pohledávky. Podle žalobkyně mělo dojít k předání peněz vždy v den uzavření smlouvy, ale jedna ze smluv je datována datum, kdy v sídle společnosti nebyl přítomen žádný zástupce žalovaného, a podle další smlouvy mělo dojít k předání hotovosti dne datum, kdy paní jméno FO čerpala dovolenou. Žalovaný proto navrhl změnu napadeného rozsudku, případně jeho zrušení.

3. Žalobkyně považovala napadený rozsudek za správný, soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, vznik bezdůvodného obohacení byl prokázán, plnění podle smluv o půjčkách bylo reálně předáno do pokladny žalovaného a potvrzeno pokladními doklady, které žalobkyně nemá k dispozici. Žalovaný zneužil situaci zadržováním účetnictví, jeho tvrzení o nepředání peněžní hotovosti se jevilo jako účelové. Žalovaný o půjčkách řádně účtoval, účetnictví schvalovala a podepisovala paní jméno FO, závazek vůči žalobkyni se promítal i ve výročních zprávách. Jediným důkazem, který svědčil proti předání finančních částek, byl výslech jméno FO, ale ten byl natolik rozporuplný, že mu soud prvního stupně neuvěřil.

4. Žalovaný v replice k žalobkyninu vyjádření zopakoval důvody svého nesouhlasu s napadeným rozsudkem, podle něj žalobkyně neprokázala vznik bezdůvodného obohacení a soud prvního stupně nerozhodl ve věci správně.

5. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle ust. a a dospěl k závěru, že odvolání nebylo podáno důvodně.

6. Předmětem sporu je nárok na vydání bezdůvodného obohacení z pěti smluv o půjčce uzavřených v roce 2013 v rozporu s ust. § 196a obchodního zákoníku bez předchozího souhlasu valné hromady. Ve všech smlouvách bylo shodně uvedeno, že peněžní prostředky budou předány v hotovosti v den podpisu smlouvy, ale chyběla kvitance či jiný průkaz o splnění povinnosti. Podle oboustranně podepsaných potvrzení ze dne datum a datum vrátil žalovaný 7. Odvolací soud podrobně shrnul dosavadní průběh řízení ve svém předchozím rozhodnutí v této věci ze dne datum, č. j. spisová značka, na které nyní pro stručnost odkazuje. V předchozích fázích řízení byla závazně posouzena neplatnost předkládaných smluv o půjčce pro rozpor s ust. obchodního zákoníku a také byla shledána včasnost námitky žalovaného o neposkytnutí plnění pro absenci poučení podle ust. a ze strany soudu prvního stupně před vydáním jeho prvního rozsudku v této věci. Žaloba s nárokem, který Anonymizováno využil ke kompenzaci, byla v mezidobí pravomocně zamítnuta rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne datum, č.j. spisová značka, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne datum, č. j. spisová značka. Předmětem dalšího dokazování a navazujícího právního posouzení tak v posuzované věci zůstalo jen obranné tvrzení žalovaného o neposkytnutí plnění. Důkazní břemeno k této skutkové okolnosti spočívalo na žalobkyni jako na ochuzené (podrobněji viz citované rozhodnutí odvolacího soudu v této věci ze dne 22. 9. 2023).

8. Soud prvního stupně v dalším řízení v souladu se závazným právním názorem odvolacího soudu doplnil dokazování ke vzniku bezdůvodného obohacení, když předtím poučil účastníky podle ust. a vyzval žalobkyni k prokázání tvrzení o složení částek uvedených v žalobě a žalovaného k prokázání tvrzení o spornosti listin předkládaných žalobkyní.

9. Žalobkyně jako účastnice řízení potvrdila svoji skutkovou verzi, uvedla také, že při předání půjček byly vystaveny pokladní doklady, kterými již nedisponuje. Předsedkyně představeného žalovaného paní jméno FO popřela předání peněz, smlouvy sice podepsala, ale bez předchozí kontroly, a až s odstupem času zjistila problém v účetnictví a na pokladně, který právními kroky vůči žalobkyni neřešila. Svědkyně jméno FO, která v minulosti vedla účetnictví žalovaného, potvrdila, že žalovaný čerpal vícero půjček od žalobkyně i od paní jméno FO, ale ani v jednom případě nebyla u předání peněz a o věci nic nevěděla. Z dostupných částí účetnictví žalovaného plynulo, že žalovaný účtoval o dlouhodobých závazcích, včetně půjček od jediného akcionářky paní jméno FO.

10. Soud prvního stupně neprovedl řadu důkazů navržených žalobkyní k prokázání širších okolností vztahů mezi účastníky, a třebaže výslovně nevysvětlil, proč se jimi nezabýval, z kontextu věci plynulo, že je považoval za nadbytečné, když měl nárok ve věci samé za prokázaný ostatními důkazy.

11. Hodnocení důkazů v odůvodnění napadeného rozhodnutí odpovídalo ust. , soud prvního stupně v něm nastínil, proč některé důkazy považoval za věrohodné, a jiné nikoli, nepochybil ani při vytváření skutkových závěrů a z provedeného dokazování vyvodil správné právní závěry. Za chybu při vytváření skutkového závěru by bylo možno považovat, pokud by vzal v úvahu skutečnosti, které z dokazování či z tvrzení stran nevyplynuly a nevyšly v řízení najevo ani jinak, nebo pokud by opominul hodnotit skutečnosti vyplývající z dokazování či pokud by neprovedl důvodně navrhované důkazy. Chybou by dále bylo, kdyby se v hodnocení důkazů objevil logický rozpor, důkazy by byly hodnoceny zjevně nepřiměřeně nebo by nebyla dodržena pravidla vytčená v ust. – 135 Takových chyb se soud prvního stupně v zásadě vyvaroval, byť lze připustit, že hodnocení důkazů provedl stručně a při vytváření skutkových závěrů přihlédl i k vývoji procesní obrany, třebaže žalovanému v jejích změnách z procesního hlediska nic nebránilo.

12. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně shledal, že žalobkyně unesla svoje důkazní břemeno a prokázala vznik bezdůvodného obohacení. Poskytnutí peněžních prostředků podle neplatných smluv o půjčkách vyplynulo zejména z výpovědí slyšených osob, jejichž obsah byl soudem prvního stupně hodnocen řádně podle ust. Zatímco žalobkyně vypovídala konzistentně a věrohodně ve shodě svojí skutkovou verzí, tak předsedkyně představenstva žalovaného paní jméno FO nevysvětlila dostatečně věrohodně, proč po zjištění nesouladu poměrně vysoké částky, neučinila žádné relevantní kroky k vyřešení daného problému. Jako nevěrohodné se jevilo i její tvrzení, že veškeré y předkládané žalobkyní k podpisu, včetně smluv o půjčkách, podepisovala bez kontroly a bez výhrad. Pokud by skutečně postupovala způsobem, který popsala ve své výpovědi, pak by nejednala s péčí řádného hospodáře, a proto se spíše nabízel závěr, že šlo o tvrzení účelová, vytvořená pro potřeby obrany v tomto řízení.

13. Případný nesoulad mezi daty uzavření smluv, uvedenými na smlouvách a faktickými daty podpisu smluv nebyl pro posouzení existence uplatněného nároku na vydání bezdůvodného obohacení relevantní. Posuzované neplatné smlouvy byly nesporně podepsány, a i kdyby fakticky došlo k podpisu v jiný den, než který v nich byl uvedený, nemělo by to pro závěr o vzniku bezdůvodného obohacení žádný význam. Také otázka faktické doby kontroly složení peněz na pokladně byla zcela nerozhodná.

14. Účetnictví žalovaného posloužilo v řízení jen jako nepřímý a podpůrný důkaz, navíc soud prvního stupně měl od žalovaného k dispozici jen jeho fragmenty. Žalovaný ale v zásadě nesporoval, že o půjčkách od žalobkyně účtoval, ostatně z tohoto předpokladu vycházela i jeho skutková verze. Údaje o závazcích žalovaného, evidované v jeho účetnictví, samy o sobě nemohly prokázat jejich existenci, ale ve spojení s ostatními provedenými důkazy přispěly k ucelenějšímu obrazu o vztazích mezi účastníky, a vzhledem k obsahu výpovědí slyšených osob bylo možno ve věci bez pochybností uzavřít, že žalobkyně prokázala vznik bezdůvodného obohacení podle ust. , které žalované vzniklo přijetím plnění ze smluv o půjčkách neplatných pro rozpor s ust. obchodního zákoníku.

15. Soud prvního stupně tedy o věci rozhodl správně, když uložil žalovanému vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení podle ust. , odůvodnění jeho rozsudku v zásadě vyhovělo požadavkům upraveným v ust. a jevilo se jako přezkoumatelné. Odvolací soud proto napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil podle ust.

16. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. a tak, že právo na jejich náhradu bylo přiznáno úspěšné žalobkyni, která odvolací řízení vynaložila tři úkony právní služby, a to poradu s klientem, vyjádření k odvolání a účast na odvolacím jednání. Výše odměny za tyto úkony činila podle příslušného kurzu EUR ke dni jejich provedení za poradu 11 980 Kč, za vyjádření 12 020 Kč a za účast u jednání 12 100 Kč, ke každému z úkonů náležela paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč a také DPH. Celkově náklady odvolacího řízení činily 44 770 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Proti tomuto rozhodnutí je možno podat dovolání k Nejvyššímu soudu ČR do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.