Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 C 92/2024-54

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Strnadem ve věci

žalobce: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0

proti

žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0

o zaplacení 35.261 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci 22.000 Kč.

II. Žaloba se zamítá v části žádající zaplacení

a) 13.261 Kč,

b) kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 4.845,74 Kč,

c) kapitalizovaného úroku ve výši 6.748,75 Kč,

d) ročního úroku z prodlení ve výši 15 % jdoucího z částky 26.835,67 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení,

e) ročního úroku ve výši 29,49 % jdoucího z částky 26.835,67 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci 22.000 Kč.II. Žaloba se zamítá v části žádající zaplacenía) 13.261 Kč,b) kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 4.845,74 Kč,c) kapitalizovaného úroku ve výši 6.748,75 Kč,d) ročního úroku z prodlení ve výši 15 % jdoucího z částky 26.835,67 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení,e) ročního úroku ve výši 29,49 % jdoucího z částky 26.835,67 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 4. 4. 2024 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení 35.261 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4.845,74 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6.748,75 Kč, zákonného úroku z prodlení jdoucího z částky 26.835,67 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úroku ve výši 29,49 % ročně jdoucího z částky 26.835,67 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Žalobu opřel o tvrzení, že jde o nesplacenou část úvěru poskytnutého na základě smlouvy uzavřené dne 24. 11. 2021 mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba Předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě této smlouvy hotovostní úvěr v částce 35.000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit kromě jistiny také úroky a poplatky. Podle tvrzení žalobce žalovaný zaplatil na uvedený úvěr 13.000 Kč a dosud dluží na jistině, úrocích, poplatcích a úrocích z prodlení částky uplatněné žalobou.

2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil.

3. Soud nárok posuzoval veden právním názorem Krajského soudu v Hradci Králové vyjádřeném v obdobné věci projednávané pod sp. zn. . Odvolací soud ve svém rozsudku ze dne 27. 4. 2021, č. j. -80, uvedl, že ve sporech z úvěrových smluv musí soud z úřední povinnosti zjišťovat, zda poskytovatel úvěru dostatečným způsobem zkoumal úvěruschopnost budoucího dlužníka.

4. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

5. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

6. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Jak ale uvedl Krajský soud v Hradci Králové ve shora uvedeném rozhodnutí, „judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C-679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. ). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v d. Existuje totiž nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele, ale i společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnosti dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“

8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru (založené na č. l. 17-18 soudního spisu) soud zjistil, že předchůdce žalobce, společnost právnická osoba, poskytl žalovanému dne 24. 11. 2021 hotovostní úvěr ve výši 35.000 Kč. Ve smlouvě byly dojednány úroky a poplatky v celkové výši 12.358 Kč. Téhož dne byla sepsána karta zákazníka, obsahující údaje o žalovaném a jeho majetkových poměrech. V kartě (na č. l. 15 soudního spisu) je uvedeno, že žalovaný má jeden zdroj příjmů, jeho čistý měsíční příjem v podobě mzdy činí 14.967 Kč a jeho výdaje činí 3.650 Kč. V kartě je rovněž bez bližšího vysvětlení uvedeno, že domácnost žalovaného má další příjem ve výši 18.000 Kč. Žalovaný bydlí v nájemním bytě nebo domě a má jednu vyživovací povinnost. Příjem žalovaného byl ověřen ze dvou výplatních pásek, které žalobce soudu předložil (viz č. l. 46 soudního spisu) a z nichž vyplynul čistý příjem v září 2021 ve výši 12.270 Kč a v říjnu 17.663 Kč. Není zřejmé, jak předchůdce žalobce ověřoval zmíněný další příjem domácnosti žalovaného nebo jeho výdaje v podobě jednak úhrad za nájemní bydlení, jednak na živobytí. Z pouhé životní zkušenosti je zřejmé, že výdaje žalovaného ve výši 3.650 Kč na nájemní bydlení a další živobytí při existenci další vyživovací povinnosti jsou naprosto nereálné. Žádné další důkazy týkající se ověření úvěruschopnosti žalovaného vyjma zmíněné karty klienta a dvou výplatních pásek žalobce soudu nepředložil.

9. Z výše uvedeného nelze než uzavřít, že předchůdce žalobce nevěnoval při sjednávání úvěrové smlouvy řádnou pozornost zjišťování úvěruschopnosti žalovaného. Úvěrová smlouva uzavřená mezi předchůdcem žalobce a žalovaným je tak absolutně neplatná.

10. Protože z provedených důkazů vyplynulo, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 35.000 Kč, avšak úvěrová smlouva byla shledána neplatnou, lze konstatovat, že na straně žalovaného došlo ke dni převzetí hotovosti k bezdůvodnému obohacení ve výši 35.000 Kč ve smyslu § 2991 o. z. (neboť žalovaný obdržel majetkový prospěch bez právního důvodu). Žalobce v žalobě tvrdil, že žalovaný zaplatil na úvěr 13.000 Kč. Žalobce má tak nárok na vrácení rozdílu mezi částkou, kterou vyplatil žalovanému jeho právní předchůdce a částkou, jež byla na dluhy uhrazena, tedy na 22.000 Kč.

11. Ve zbytku, tj. co do všech nároků, jež žalobce spojoval se smlouvou, jež byla shledána neplatnou, musel soud žalobu zamítnout, a to včetně uplatněného nároku na zaplacení úroku z prodlení s ohledem na konstitutivní charakter tohoto rozsudku (k tomu viz blíže rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. ).

12. Právo na náhradu nákladů řízení by podle (při zohlednění nemalého žalobou uplatněného příslušenství ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ) náleželo žalovanému, tomu ale žádné náklady v souvislosti s řízením nevznikly. Proto soud o nákladech řízení rozhodl tak, jak uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání. Odvolání se podává u nadepsaného soudu ve lhůtě patnácti dnů od doručení rozsudku, odvolacím soudem je Krajský soud v Hradci Králové.

Nebude-li povinnost uložená pravomocným rozsudkem splněna dobrovolně, může být vymáhána cestou soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.