Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
No categories available
18 C 228/2024-72
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlínou Černou ve věci
žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno s.r.o., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0
o 14 664,43 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 360 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 6 360 Kč od datum do zaplacení, a to ve splátkách po 500 Kč měsíčně splatných vždy nejpozději do 25. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky ve výši 2 754 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 114 Kč od datum do datum, s úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 9 114 Kč od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 2 754 Kč od datum do zaplacení a částky ve výši 5 550,43 Kč, zamítá.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 960 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 360 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 6 360 Kč od , datum, do zaplacení, a to ve splátkách po 500 Kč měsíčně splatných vždy nejpozději do 25. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky ve výši 2 754 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 114 Kč od , datum, do , datum, , s úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 9 114 Kč od , datum, do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 2 754 Kč od , datum, do zaplacení a částky ve výši 5 550,43 Kč, zamítá.III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 960 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.
1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky ve výši 14 664,43 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 114 Kč od datum do zaplacení. Žalobkyně uplatněný nárok odůvodnila tím, že žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne datum prostřednictvím internetových stránek žalobkyně www.creditstar.cz smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, jejíž nedílnou součástí byly úvěrové podmínky. Totožnost žalované a účet, na který byl úvěr vyplacen, byl ověřen prostřednictvím aplikace Kontomatik a občanským průkazem žalované. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč. Žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky žalobkyni vrátit spolu se sjednanou úrokovou sazbou 0,90 % denně z vypůjčené částky, kdy termín splatnosti byl sjednán ke dni datum. Celková částka, kterou byla žalovaná povinna žalobkyni uhradit, činila 20 754 Kč. Žalovaná žalobkyni uhradila toliko částku ve výši celkem 11 640 Kč. Žalovaná částka ve výši 14 664,43 Kč sestává z nesplacené jistiny ve výši 9 114 Kč a z částky 5 550,43 Kč představující smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny 9 114 Kč od datum do datum Kč. V rámci příslušenství žalobkyně uplatnila úrok z prodlení v běžící výši 15 % z částky 9 114 Kč od datum do zaplacení.
2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne datum uvedla, že vzhledem ke své náhlé tíživé životní a finanční situaci byla nucena vyhledat finanční pomoc od různých bankovních a nebankovních subjektů. V této souvislosti uzavřela s žalobkyní dne datum smlouvu o úvěru, na základě které jí žalobkyně poskytla peněžitou částku ve výši 18 000 Kč. Uzavřenou smlouvu však považuje žalovaná za absolutně neplatnou, neboť žalobkyně při uzavírání smlouvy nedostatečně posoudila úvěruschopnost žalované (prakticky nikterak), pročež je uvedená úvěrová smlouva neplatná. Z poskytnutého výpisu z účtu žalované muselo být žalobkyni zřejmé, že příjmy žalované nejsou dostatečné při zohlednění veškerých výdajů, navíc z něho vyplývá, že v době uzavírání smlouvy žalovaná hradila splátky dalších úvěrů. Dále uvedla, že smlouva o úvěru je též neplatná pro zjevný rozpor s dobrými mravy, neboť její celková konstrukce, kontraktační distanční proces i obsahové náležitosti ve svém celku jsou v rozporu s dobrými mravy, když jediným cílem žalobkyně bylo nepřiměřené obohacení se na úkor žalované, jakožto slabší smluvní strany. Ve svém podání ze dne datum potom žalovaná ke svým majetkovým poměrům uvedla, že její měsíční výdaje převyšují měsíční příjmy. Výdaje žalované zahrnují nájemné ve výši 4 920 Kč, zálohy na elektřinu ve výši 1 460 Kč, náklady na telefon, televizi a wifi ve výši 4 500 Kč, náklady na jídlo, ošacení a hygienické potřeby pro sebe a svou nezletilou dceru ve výši cca 10 000 Kč, splátky věřiteli ASIS team ve výši 14 000 Kč a splátky Exekutorskému úřadu adresa ve výši 1 500 Kč. Exekutorský úřad adresa navíc provádí exekuci srážkami ze mzdy žalované. Žalovaná je schopna hradit výše uvedené položky pouze s pomocí své matky. Podobné byly majetkové poměry žalované v době uzavření úvěrové smlouvy s žalobkyní. S ohledem na své neutěšené majetkové poměry požádala žalovaná soud, aby jí povolil případnou úhradu dluhu z titulu bezdůvodného obohacení v měsíčních splátkách ve výši 500 Kč.
3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř. “), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalobkyně i žalovaná se z jednání omluvily a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasily.
4. Soud na základě provedeného dokazování učinil následující skutková zjištění: Žalobkyně a žalovaná sjednaly přes internet smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 18 000 Kč, a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit spolu s úroky ve výši 0,9 % denně do 17 dnů ode dne odeslání finančních prostředků žalované. RPSN bylo ve výši 2 025,75 %. Totožnost žalované žalobkyně ověřila kopií občanského a řidičského průkazu /viz shodná tvrzení účastníků, smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota na č. l. 17 spisu, Individuální podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru na č. l. 17 p. v. – 18 spisu, všeobecné obchodní podmínky uložené v elektronickém systému CEPR, Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru na č. l. 15-16 spisu, Faktura ke smlouvě o spotřebitelském úvěru č. tel. číslo na č. l. 8 spisu, kopie OP žalované na č. l. 9 spisu, kopie ŘP žalované na č. l. 54 spisu, výpis z OR k žalobkyni na č. l. 12 spisu/. Žalobkyně převedla částku 18 000 Kč na bankovní účet žalované dne datum /viz výpis z účtu žalobkyně na č. l. 55 spisu, výpis z účtu žalobkyně uložený v elektronickém systému CEPR, sdělení UniCredit bank na č. l. 33 spisu/. Žalobkyně k žalované evidovala, že je žalovaná svobodná, bydlí ve vlastním domě, je zaměstnána u společnosti Kardiologie s.r.o., její celkový čistý měsíční příjem činí 55 000 Kč, její celkové měsíční výdaje činí 20 000 Kč a splácí jiné závazky ve výši 15 000 Kč /viz údaje o žalované na č. l. 19 a na č. l. 56 spisu/. Výši příjmu od zaměstnavatele právnická osoba doložila žalovaná výplatními páskami za období říjen 2020 až leden 2021 s tím, že v říjnu 2020 činila její čistá mzda 87 581 Kč, v měsíci listopadu 2020 částku 31 033 Kč, v prosinci 2020 částku 46 308 Kč a v měsíci lednu 2021 částku 56 316 Kč /viz kopie výplatních pásek žalované na č. l. 13-14 spisu/. Žalobkyně evidovala, že žalované v minulosti poskytla pět obdobných úvěrů (ve výši 10 000 Kč, 15 000 Kč, 4 500 Kč, 5 000 Kč a 7 000 Kč) /viz smlouvy o jiných úvěrech vedených u žalobkyně na č. l. 38-47 spisu/. Žalobkyně měla rovněž k dispozici výpisy z účtu žalované, z nichž vyplývá, že žalovaná splácí, kromě půjček od žalobkyně, velké množství dalších půjček a úvěrů (Air Credit, Provident Financial, Zaplo finance, COOL credit, Orange finance, RERUM, CFIG SE, Modrá pyramida, PROFI credit, De Vriese group, THE PAY) a současně o další nové půjčky a úvěry stále žádá. Jen v měsíci listopadu 2020 zaplatila žalovaná na splátkách půjček a úvěrů nejméně 121 490 Kč a zažádala o nové půjčky a úvěry ve výši nejméně 110 000 Kč. Obdobně tak v měsíci prosinci 2020, kdy splatila nejméně 51 475 Kč a naopak si půjčila nejméně dalších 20 000 Kč /viz Bank statement data na č. l. 48-53 spisu a uložené v elektronickém systému CEPR/. Žalovaná nesplatila úvěr řádně a včas. Na svůj dluh uhradila toliko 11 640 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu výzvou k úhradě dlužné částky ze dne datum (v řízení není doloženo, kdy se výzva dostala do dispozice žalované) /viz předžalobní upomínka na č. l. 11 spisu, potvrzení o odeslání na č. l. 10 spisu/. Žalobkyně hradí za byt měsíčně 4 920 Kč. Má dceru, které je 15 let /viz předpis měsíčních úhrad za užívání bytu na č. l. 63 spisu a kartička pojišťovny na č. l. 70 spisu /. Dále hradí zálohy elektřiny ve výši 1 460 Kč a vyúčtování za telefon /vyúčtování za elektřinu na č. l. 64 spisu a vyúčtování za služby – paušál na č. l. 67 spisu /. Na její majetek je vedena exekuce pro vymožení částky 111 751,87 Kč /viz exekuční příkaz na č. l. 65-66 spisu a příkaz k úhradě nákladů exekuce na č. l. 68-69 spisu/.
5. Na základě provedeného dokazování učinil soud o skutkovém stavu následující závěr: Žalobkyně a žalovaná sjednaly dne datum smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované dne datum částku ve výši 18 000 Kč, kterou měla žalovaná splatit, spolu se sjednaným úrokem, do 17 dnů od odeslání peněžních prostředků, tj. do datum. Před uzavřením smlouvy evidovala žalobkyně ve své databázi údaje o žalované (příjmy a výdaje), měla k dispozici výplatní pásky a výpisy z účtu žalované, jakož i věděla, že si žalobkyně v minulosti u žalované úvěry opakovaně brala. Žalovaná uhradila celkem 11 640 Kč.
6. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 29. 5. 2022 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).
7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
9. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
10. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.
11. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
15. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
16. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 18 000 Kč. V řízení bylo dále prokázáno, že žalobkyně a žalovaná projevily vůli uzavřít smlouvu o úvěru, ve které by se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 18 000 Kč, a žalovaná by se zavázala vrátit žalobkyni jistinu úvěru spolu s příslušenstvím. Úvěrová smlouva však nebyla sjednána platně, neboť žalobkyně v řízení neprokázala, že řádně (s odbornou péčí) zkoumala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru. K tomu soud uvádí, že není postačující, aby žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o jejích osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří /srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018/. Žalobkyně v daném případě zjistila a ověřila pouze výši příjmů žalované. Žalobkyně však vůbec nezohlednila skutečnost, že příjmy žalované jsou nestabilní a velmi kolísavé (ve sledovaném období od 87 000 Kč do 31 000 Kč měsíčně). Na kontrolu výdajů, a to i těch podstatných, pak bylo rezignováno zcela. Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Žalobkyně se podrobněji nezajímala o výdaje žalované na bydlení, jako základní a podstatnou položku výdajů, kterou je vždy třeba pečlivě zjišťovat. Přestože žalovaná poskytla žalobkyni informaci, že splácí další závazky ve výši 15 000 Kč měsíčně, žalobkyně skutečnou výši a strukturu závazků žalované žádným způsobem neprověřila. A to ani přesto, že z výpisů z účtu žalované, které měla žalobkyně k dispozici, vyplývalo, že žalovaná splácí, kromě půjček od žalobkyně, velké množství dalších půjček a úvěrů. Žalobkyně ani nezkontrolovala, zda není na majetek žalované vedena exekuce. Soud s ohledem na výše uvedené uzavřel, že žalobkyně poskytla ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je taková smlouva neplatná. Platnost smlouvy z uvedeného důvodu je přitom soud povinen zkoumat z úřední povinnosti /srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 v řízení OPR-Finance s.r.o. proti GK/.
17. Jelikož soud uzavřel, že smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky uzavřena platně, došlo na straně žalované na úkor žalobkyně k bezdůvodnému obohacení, a proto je povinna toto obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z. žalobkyni vydat. Žalobkyně v řízení uvedla, že eviduje od žalované platby v celkové výši 11 640 Kč. Žalovaná je tak povinna vrátit vyplacené finanční prostředky ve výši 6 360 Kč (rozdíl mezi 18 000 Kč vyplacenými a 11 640 Kč vrácenými), o které se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě předžalobní výzvou ze dne datum. Doručení výzvy žalobkyně žalované však nebylo prokázáno (že se výzva dostala a kdy do dispozice žalované), a proto byla žalovaná povinna plnit až od doručení žaloby soudem, kdy byla o této povinnosti informována. Žaloba se do sféry dispozice žalované, v souladu s ustálenou judikaturou, dostala dne datum, kdy byla zásilka žalované doručována /srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 2. 2019, sp. zn. 26 Cdo 3144/2018 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2016, sp. zn. 26 Cdo 1239/2016/. Za lhůtu bez zbytečného odkladu soud považuje lhůtu 3 dny, kterážto uplynula datum. Od následujícího dne, tedy od datum, je žalovaná v prodlení a žalobkyni od tohoto dne náleží nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné částky.
18. K žádosti žalované soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , části věty za středníkem, o možnosti plnit tento dluh ve splátkách ve výši 500 Kč měsíčně. K tomu soud přistoupil zejména s přihlédnutím k majetkovým poměrům žalované a k žalovanou navržené výši splátek v porovnání s celkově přiznaným žalovaným nárokem a současnými majetkovými poměry žalované. Žalobkyni se tak jejího nároku dostane v přiměřené době, a proto nebylo na místě splátkám nevyhovět. Zvláště byly-li finanční prostředky vyplaceny žalované v postavení spotřebitele, které je třeba poskytnout vyšší stupeň ochrany a rovněž umožnit dluh uhradit a snížit tak riziko, že bude třeba nárok vymáhat exekučně a tím dále zvyšovat náklady, které by byla žalovaná povinna platit (výrok I. tohoto rozsudku). Ve zbylém soudu nezbylo, než nárok žalobkyně zamítnout, když nebylo v řízení prokázáno uzavření platné smlouvy o úvěru, ani dřívější dojití výzvy k plnění (výrok II. tohoto rozsudku).
19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 960 Kč, přičemž tato částka představuje 24 % z jejich celkové výše 4 000 Kč (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 38 % a úspěchu žalované v rozsahu 62 %). Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 , či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08 , přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna ve výši celkem 3 400 Kč za dva úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne datum) po 1 700 Kč/úkon a paušální částka náhrady hotových výdajů ve výši 600 Kč za dva úkony právní služby po 300 Kč, to vše podle § 1 odst. 2 , § 2 , § 6 odst. 1 , § 7 , § 8 odst. 1 , § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.“). Pro úplnost soud dodává, že nepřiznal náhradu za podání ze dne datum, když veškeré tvrzení obsažené v tomto podání již mohla a měla být součástí vyjádření ze dne datum (zároveň se jednalo o omluvu z nařízeného jednání, v této části se tak ani nejednalo o podání ve věci samé). Zaplacení náhrady nákladů soud žalobkyni uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. a k rukám zástupce žalované jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. (výrok III. tohoto rozsudku).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku.
Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. o. s. ř. nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb. , exekučního řádu.