Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
9 C 416/2023-43
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Kvízovou v právní věci
žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0,
se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1
zastoupeného advokátem: Anonymizováno.,
se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0,
proti
žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0
o zaplacení 19 130,01 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 400 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 13 730,01 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 068,85 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 144,92 Kč a úroku z prodlení ve výši 15% ročně z částky 7 750,91 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení a z částky 7 199,76 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 400 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se co do částky 13 730,01 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 068,85 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 144,92 Kč a úroku z prodlení ve výši 15% ročně z částky 7 750,91 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení a z částky 7 199,76 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 29. 11. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 19 130,01 Kč s příslušenstvím a rovněž tak povinnost nahradit vzniklé náklady řízení s odůvodněním, že dne 15. 9. 2021 žalovaná uzavřela se společností právnická osoba., IČO: IČO (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), smlouvu o úvěru č. hodnota (dále jen "Smlouva"), jejíž přílohu č. hodnota tvořil Předpis splátek pro žalovanou zvolenou variantu úvěru. Na základě Smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr ve výši 9 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala vrátit dlužnou částku (skládající se z jistiny 9 000 Kč, úroku ve výši 866 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru 4 410 Kč, úhradu za administrativní činnost 834 Kč a úhradu za umožnění splátky v hotovosti ve výši 1 620 Kč), celkem tedy 16 730 Kč ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 195 Kč. Doba trvání úvěru byla stranami sjednána na 14 měsíců. Žalovaná sjednanou částku neuhradila řádně a včas. Tímto vznikla žalované povinnost zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně jistinu a smluvně sjednané příslušenství a povinnost zaplatit účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání spojeným s uplatněním pohledávky za žalovanou. Poslední splátka ze strany žalované byla uhrazena dne 30. 11. 2021 ve výši 1 200 Kč. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní byla dne 2. 8. 2023 uzavřena smlouva o postoupení pohledávek s účinností od 7. 8. 2023. Na základě této smlouvy pak došlo k postoupení pohledávky za žalovanou, o čemž byla žalovaná vyrozuměna. Celková hodnota pohledávky je tak představována nesplacenou jistinou ve výši 7 199,76 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 551,15 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši 3 449,42 Kč, úhrady za administrativní činnost ve výši 657,03 Kč, úhrady za umožnění splátky v hotovosti ve výši 1 272,65 Kč, smluvní pokuty ve výši 6 000 Kč, kapitalizovaného úroku od 16. 11. 2022 do 11. 7. 2023 ve výši 1 144,92 Kč, zákonného úroku z prodlení od 11. 7. 2023 ve výši 1 068,85 Kč. Žalovaná dluh neuhradila i přes zaslání předžalobní upomínky žalobkyní.
2. Žalobkyně následně doplnila, že se její právní předchůdce při uzavírání smlouvy řádně zabýval schopností žalované splácet předmětný úvěr, především vyzdvihl informace zaznamenané jejím právním předchůdcem v souvisejících listinách o příjmech a výdajích žalované. Dále uvedl, že pokud by žalovaná konečně uvedla nepravdivé údaje, jednalo by se o trestný čin úvěrového podvodu, přičemž dle občanského zákoníku má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a má se za to, že kdo jednal určitým způsobem, činil tak v dobré víře. Právnímu předchůdci žalobkyně byly pro posouzení schopnosti splácet úvěr poskytnuty listin y, které byly zaznamenány v žádosti o úvěr. Dále žalobkyně odkázala na rozhodnutí Krajského soud v právnická osoba, č.j. spisová značka ze dne 31. 7. 2020, kde bylo shledáno, že pro posouzení úvěruschopnosti klienta není rozhodné, zda má poskytovatel dané osvědčující listin y fyzicky k dispozici, ale postačuje postup, kdy tyto listin y byly prověřeny v rámci uzavírání smlouvy, což následně obě smluvní strany stvrdili svým podpisem.
3. Při jednání soudu žalobkyně setrvala na žalobě a na svém stanovisku k věci. K výzvě soudu, nechť prohloubí dokazování v otázce zkoumání úvěruschopnosti uvedla, že již žádnými dalšími důkazy nedisponuje. Žalovaná se k jednání soudu nedostavila.
4. Ze smlouvy uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba. a žalovanou dne 15. 9. 2021 pod č. hodnota vyplynulo, že jejím předmětem byl úvěr ve výši 9 000 Kč, které se žalovaná zavázala splatit spolu s poplatkem shora uvedeným a úrokem rovněž shora uvedeným ve 14 měsíčních splátkách po 1 195 Kč. Žalovaná zároveň svým podpisem stvrdila, že zmíněné finanční prostředky při uzavření smlouvy v hotovosti převzala.
5. Dále žalobkyně doložila žádost o úvěr ze dne 15. 9. 2021, kde žalovaná oproti svému podpisu prohlásila údaje o svých měsíčních příjmech a výdajích s tím, že je zaměstnána s příjmem ze mzdy ve výši 26 972 Kč. Ohledně měsíčních výdajů prohlásila, že tyto činí 12 351 Kč, z toho 3 000 Kč výdaje na bydlení a energie, 3 860 Kč na dopravu, jídlo a osobní náklady, 5 491 Kč splátky půjček. Dále zde bylo zaškrtnuto, že co se týče druhu bydlení, žalovaná žije v nájmu, je svobodná, má bankovní účet a nemá vyživovací povinnost. Za žalobkyni tuto listin u podepsal zde uvedený obchodní zástupce s tím, že žalovanou byly poskytnuty následující dokumenty: výplatní pásky, pracovní smlouva. K tomu žalobkyně dále doložila dvě výplatní pásky žalované za období červenec 2021, srpen 2021, z nichž vyplynul příjem ve výši 19 816 Kč, resp. 21 016 Kč. Z pracovní smlouvy vyplynulo, že je žalovaná zaměstnána jako dělník v lisovně u společnosti právnická osoba. Z dodatku k pracovní smlouvě ze dne 31. 7. 2019 vyplynulo, že její pracovní poměr byl uzavřen na dobu neurčitou.
6. Z výpisu plateb, transakční historie, označeného shora uvedeným číslem úvěrové smlouvy vyplynulo, že žalovaná v souvislosti s předmětnou smlouvou uhradila 3 600 Kč.
7. Z oznámení ze dne 15.8.2023 vyplynulo, že právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba., oznámila žalované, že pohledávka z předmětné smlouvy byla postoupena žalobkyni a zároveň ji informovala o výši dluhu.
8. Z výzvy k plnění adresované žalované právním zástupcem žalobkyně ze dne 1. 11. 2023 vyplynulo, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání. Dle přiloženého podacího lístku byla tato výzva žalované odeslána dne 2. 11. 2023.
9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 2.8.2023 mezi žalobkyní a společností výše specifikovanou bylo soudem zjištěno, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek na žalobkyni, mj. včetně předmětné pohledávky za žalovanou.
10. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Právní předchůdce žalobkyně s žalovanou uzavřel smlouvu, jak je shora specifikována, na jejímž základě žalovaná obdržela 9 000 Kč. Žalovaná na základě této smlouvy uhradila pouze 3 600 Kč. Právní předchůdce žalobkyně se při uzavírání smlouvy zabýval schopností žalované úvěr splácet způsobem, který zaznamenal v žádosti o úvěr, jak je shora specifikována. Pohledávka z předmětné smlouvy byla následně postoupena žalobkyni, žalované byla zaslána předžalobní výzva, jak je shora uvedeno.
11. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník ), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o SP “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o SP , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že právní předchůdce žalobkyně s žalovanou uzavřel smlouvu o úvěru, jak je shora specifikována, na jejímž základě žalovaná obdržela 9 000 Kč. Žalovaná na základě této smlouvy uhradila 3 600 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.
13. V projednávané věci uzavírala žalobkyně s žalovanou úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatelka úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.
14. Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86 , 87 zákona o SP , ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně sice po formální stránce učinila určitá šetření, nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotila.
15. Žalovaná sice deklarovala a doložila poměrně obstojný příjem kolem 26 000 Kč čistého měsíčně, nicméně žalobkyně se ani nepozastavila nad nepravděpodobně nízkými a nijak nedoloženými měsíčními výdaji (výdaje na bydlení činila částka 3 000 Kč). Žalobkyně sice ověřovala příjem žalované, avšak pouze dvěma výplatními páskami žalované za období červenec 2021 a srpen 2021. Žádné jiné podklady k prokázání výše příjmů a výdajů žalované nebyly žalobkyní doloženy. Údaje uvedené o nákladech na bydlení nejsou bez dalšího zcela věrohodné, stejně tak celkové výdaje žalované na domácnost. Soud si je vědom, že možnosti poskytovatele úvěru v pohledu zkoumání poměrů klientů nejsou bezbřehé a tyto samozřejmě musí být přiměřené okolnostem, zejména ve vztahu k výdajům, které jsou na rozdíl od příjmů komplikovaněji doložitelné. Na druhou stranu ale nelze připustit, aby na zkoumání výdajů poskytovatelé úvěrů rezignovaly zcela, jistě se např. nejeví jako nijak komplikované, opatřit si od žadatele např. výpis z bankovního účtu za období několika měsíců, který může poskytnout celistvý obrázek o majetkových poměrech daného spotřebitele nebo dále doklad o úhradě nákladů na bydlení, zvláště pokud jsou tyto deklarovány v poměrně nízké částce. Soudu tak nezbylo nic jiného než přijmout závěr, že se žalobkyně zkoumáním úvěruschopnosti žalované nezabývala, resp. tuto skutečnost nijak nedoložila, a že tedy předmětný úvěr byl poskytnut v rozporu s § 86 zákona o SP .
16. Polemika žalobce o hypotetické možnosti spáchání trestného činu úvěrového podvodu není pro daný občanskoprávní spor vůbec podstatná a tuto otázku, nechť si případně kladou orgány činné v trestním řízení. Pokud žalobce odkazuje na obecné zásady poctivosti v právním styku, tak v daném případě není objasněno, za jakých okolností a z jakého důvodu má vyplněná zákaznická karta stávající podobu. Podstatné ale je, že poskytoval spotřebitelských úvěrů má dle dikce zákona sám aktivně v daném ohledu postupovat a především pak, a to mimochodem i v ryze vlastním obchodním zájmu, jednostranné informace o poměrech spotřebitele náležitě ověřovat, k čemuž v daném případě, alespoň dle doložených důkazů, jejichž portfolio žalobce i přes seznámení se shora uvedeným právním názorem soudu, nijak nerozšířil, nedošlo (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 a navazující usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1742/15 ze dne 8.7.2015).
17. S odkazem na § 87 odst. 1 je pak žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jejím možnostem, v daném případě je tedy povinna vrátit částku 5 400 Kč představující rozdíl mezi obdrženými financemi a již uhrazenou částkou, když ve zbytku žalovaného nároku spočívajícího v nárocích pramenících ze samotné neplatné smlouvy soud žalobu zamítl. Pro úplnost soud dodává, že se v daném případě nejedná o bezdůvodné obohacení na straně žalované dle zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , neboť úprava obsažená v zákoně o SP je ve vztahu k obecné úpravě obsažené v občanskému zákoníku úpravou speciální. Žalobce tak touto optikou nemá ani nárok na úroky z prodlení (§ 1968 , § 1970 občanského zákoníku ), když dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 splatnost zbývající jistiny úvěru zatím nenastala a tedy nemohl ani vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení, když specifický nárok poskytovatele úvěru dle § 87 zákona o SP spočívající v nesplacené jistině úvěru má novou dobu splatnosti, buď mezi účastníky dohodnutou nebo soudem určenou, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení. S ohledem na minimální výši dluhu soud tento uložil žalované uhradit ve standardní lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř. ).
18. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalovaná byla v řízení většinově úspěšná a měla by tak vůči žalobkyni právo na náhradu poměrné části nákladů řízení dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Jelikož však žádné náklady řízení neuplatnila, rozhodl soud o nákladech řízení, jak je shora uvedeno.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Nesplní-li povinný dobrovolně uloženou povinnost, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozsudku.