Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 94/2023-54

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Kvízovou ve věci

žalobkyně: Anonymizováno IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Anonymizováno zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0

proti

žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0

o zaplacení 12 171,17 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba o zaplacení částky 12 171,17 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 11 274,34 Kč od 18. 7. 2022 do zaplacení a částky 358,04 Kč se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení

Odůvodnění:

I. Žaloba o zaplacení částky 12 171,17 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 11 274,34 Kč od 18. 7. 2022 do zaplacení a částky 358,04 Kč se zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 8. 2. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí celkem 12 171,17 Kč spolu s tam blíže specifikovaným úrokem z prodlení, smluvní pokutou a náklady. Žalobkyně uvedla, že na základě návrhu označeného žádost/smlouva o úvěru s žalovaným uzavřela dne 7. 11. 2018 smlouva o úvěru na spotřebitelské zboží. Žalovaný byl tímto zařazen do seznamu žadatelů o poskytnutí úvěrového rámce a úvěrové karty. Žalobkyně žádost žalovaného vyhodnotila kladně a zaslala žalovanému tzv. Anonymizováno s kreditní kartou a dalšími podklady. Tímto byla uzavřena smlouva o poskytnutí úvěrového rámce o úvěrové karty tel. číslo na jejímž základě byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal částku vyčerpanou z úvěru splácet formou pravidelných měsíčních splátek, splatných vždy k 15.dni příslušného kalendářního měsíce. K prvnímu čerpání úvěrového rámce prostřednictvím úvěrové karty došlo dne 31. 5. 2019. Žalovanému bylo celkem poskytnuto 18 138,78 Kč. Žalovaný se opakovaně dostával do prodlení se splacením splátek, a proto jej žalobkyně opakovaně vyzývala k jejich uhrazení. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou více jak tří měsíčních splátek a s ohledem na to mu žalobkyně v dopise ze dne 27. 6. 2022 sdělila, že v souladu se smlouvou došlo k zesplatnění všech závazků žalovaného vyplývající mu ze smlouvy. Žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván k uhrazení dlužné částky.

2. Na výzvu soudu, jakým způsobem žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného žalobkyně reagovala podáním ze dne 13. 4. 2023 s tím, že si je své povinnost zkoumat schopnost klientů splácet úvěr dobře vědom a bez zbytku tuto naplňuje. Všechny získané informace pak komplexně analyzuje, jeho postupy jsou také předmětem kontrol České národní banky. Žalobkyně takto vyhodnocuje informace získané především z registru rizikových subjektů právnická osoba, registru SOLUS (registr dlužníků, členy jsou zejména banky, pak nebankovní finanční instituce, telefonní operátoři, atd.), ostatních registrů a databází, interní platební morálky klienta, interního jméno FO společnosti právnická osoba., insolvenčního rejstříku, neplatných dokladů MVČR, registru hledaných osob, příjmů a výdajů žalovaného, výdajů na splátky úvěrů, finanční rezervy / disponibilní příjem, demografických a statistických informací (skóringového modelu). Následně žalobkyně zevrubně popsala jednotlivé registry shora uvedené. Co se týče příjmů, tak žalovaný uvedl, že pobírá 13 718 Kč měsíčně jako kvalifikovaný dělník u společnosti právnická osoba Co se týče výdajů, tak žalovaný uvedl, že náklady na bydlení u něj vyjdou na 4 500 Kč měsíčně (typ bydlení uvedl u známých nebo příbuzných) a splátky dalších úvěrů na 1 024 Kč měsíčně. Protože žalovaný uvedl vyšší výdaje, než vyplývají ze statistických dat, žalobce počítal s výdaji uvedenými žalovaným. Žalovaný dále uvedl, že je svobodný, ostatní měsíční výdaje nemá žádné. Žalovaný v žádosti uvedl, že všechny jím uvedené údaje jsou pravdivé a skutečné. Ze shora uvedeného je pak zřejmé, že žalobkyně se nespolehla pouze na informace od žalovaného, ale sama zjišťovala hodně informací a tyto systematicky analyzovala. I spotřebitel má povinnost uvádět pravdivé informace, opak může být kvalifikován i jako trestný čin. Právní úprava ani judikatura nestanovuje žádná striktní konkrétní pravidla, co se týče způsobu zkoumání úvěruschopnosti, což potvrzuje i judikatura. Žalobkyně byla taktéž soudem vyzvána ke sdělení, kolik bylo žalovaným na úvěr uhrazeno, kdy k tomuto sdělila, že je to věcí procesní obrany žalovaného, aby toto tvrdil.

3. Žalovaný se k jednání soudu nedostavil. Dle ust. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovanému byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu ( ). K jednání soudu se nedostavil a ani svou nepřítomnost neomluvil. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným v jeho nepřítomnosti.

4. Soud má za prokázané tyto skutečnosti: Z CD hovoru se zaměstnavatelem žalovaného bylo zjištěno, že průměrná výše čistého příjmu žalovaného plynoucí z pracovního poměru u společnosti právnická osoba činí 13 718 Kč měsíčně. Pracovní smlouvu má žalovaný uzavřenou na dobu určitou, a to na dobu 1 roku. Z úvěrové smlouvy č. Anonymizováno ze dne 7. 11. 2018 spolu s formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že byla uzavřena mezi společností právnická osoba. a žalovaným smlouva o úvěru. Žalobce se zavázal poskytnout žalovanému úvěr na koupi zboží, a to mobilního telefonu. Výše úvěru činí 10 678,- Kč, výše splátky (jistina a úrok) činí 1 262 Kč, roční úroková sazba činí 22,65%, RPSN 25,14%. Ve smlouvě je dále uvedeno bydliště a rodné číslo žalovaného, jeho zaměstnavatel (právnická osoba), kdy je zaměstnán na dobu určitou, jako kvalifikovaný dělník. Čistý měsíční příjem žalovaného činí 13 718 Kč, měsíční příjem domácnosti 47 000 Kč, výdaje na bydlení činí 4 500 Kč, splátky ostatních úvěrů činí 1 024 Kč, ostatní měsíční výdaje 0,- Kč. Žalovaný uvedl, že je svobodný, nemá vyživovací povinnost a bydlí u známých nebo příbuzných. Na základě uzavření této smlouvy byl žalovaný zařazen do seznamu žadatelů o poskytnutí úvěrového rámce a úvěrové karty. Jelikož žalobce vyhodnotil žádost kladně, zaslal žalovanému tzv. Anonymizováno a tímto procesem byla uzavřena smlouva o poskytnutí úvěrového rámce a úvěrové karty tel. číslo, což soud zjistil z přiložených výpisů z úvěrové karty ze dne 5. 6. 2022, ze dne 5. 5. 2022, ze dne 5. 4. 2022, ze dne 5. 3. 2022, ze dne 5. 2. 2022, ze dne 5. 1. 2022, kde je vždy k danému datu výše čerpané a splatné částky. Z přehledu plateb a tvrzení žalobkyně soud zjistil, že žalovaný vyčerpal celkem částku 18 138,78 Kč. Z přehledu plateb dále soud zjistil, že žalovaný zaplatil celkem částku 20 583,53 Kč. Z upozornění ke smlouvě č. tel. číslo ze dne 25. 2. 2022 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné splátky ve výši 584,99 Kč a dalších poplatků. Upomínkou ze dne 25. 3. 2022 žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné splátky splatné ve výši 2 327,03 Kč a dalších poplatků. Upomínkou ze dne 26. 4. 2022 žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné splátky ve výši 3 134,22 Kč a dalších poplatků. Současně ho upozornila, že pokud nebude dlužná částka uhrazena, může žalobkyně prohlásit všechny dosud nesplatné dlužné částky za okamžitě splatné. Dopisem ze dne 27. 6. 2022 žalobkyně oznámila žalovanému, že v důsledku jeho prodlení došlo 27. 6. 2022 k zesplatnění dosud nesplatných dlužných částek a k vyčíslení celkové pohledávky ve výši 12 153,91 Kč, které má uhradit nejpozději do 20 kalendářních dnů od data vystavení dopisu. Tento dopis byl žalovanému doručen dne 1. 7. 2022. Dne 5. 1. 2023 žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu.

5. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: žalobkyně na základě výše uvedené smlouvy o úvěru dne 7. 11. 2018 poskytla žalovanému revolvingový úvěr, ze kterého žalovaný dosud vyčerpal peněžní prostředky v celkové výši 18 138,78 Kč. Žalovaný svůj závazek splácet úvěr v pravidelných peněžních splátkách neplnil a žalobkyně úvěr dopisem ze dne 27. 6. 2022 zesplatnila. Žalovaný uhradil celkem částku 20 583,53 Kč. Žalobkyně řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěru neprokázala.

6. Podle (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

7. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-právnická osoba. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

10. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp.zn. , že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

11. V projednávané věci uzavírala žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatelka úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

12. Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Schopnost žalovaného splácet, žalobkyně prověřila na základě prohlášení dlužníka a porovnání tvrzení žalovaného se statistickými údaji. Ve smlouvě žalovaný uvedl svého zaměstnavatele, kdy je zaměstnána od 1.9.2017 na dobu určitou, čistý měsíční příjem ve výši 13 718 Kč, který žalobkyně ověřila telefonickým rozhovorem se zaměstnavatelem. Příjem domácnosti ve výši 47 000,- Kč, výdaje na bydlení 4 500 Kč a ostatní měsíční výdaje 0 Kč, splátky ostatních úvěrů 1 024 Kč. Soudu nebyl předložen žádný doklad, potvrzující měsíční příjem domácnosti a výdaje žalovaného. Podle tvrzení žalobkyně informace poskytnuté žalovaným následně konfrontovala s výstupy z celé řady registrů. Ze smlouvy nevyplývá, že by žalovaný nějaké doklady o svých příjmech a výdajích předkládal, žalobkyně pouze ověřovala tvrzení žalovaného se statistickými údaji. Žalobkyně se ani nezajímala, co tvoří měsíční příjem domácnosti ve výši 47 000 Kč a ani se nepozastavila nad nepravděpodobně nízkými a nijak nedoloženými ostatními měsíčními výdaji ve výši 0 Kč (výdaje na bydlení činila částka 4 500 Kč). Žalobkyně sice ověřovala příjem žalovaného telefonickým hovorem se zaměstnavatelem, avšak nikterak se nezabývala skutečností, že ji zaměstnavatel upozornil na skutečnost, že žalovaný má pracovní smlouvu uzavřenou na dobu určitou, přičemž tato doba činí dobu 1 roku. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru a věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřila schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splatit, kdy ohledně příjmů a výdajů vycházel pouze z tvrzení žalovaného, aniž by je relevantním způsobem ověřil nebo vycházel ze zjištěných údajů, když vůbec nezohlednil ani pracovní smlouvu uzavřenou na dobu 1 roku. Ze strany žalobkyně tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele.

14. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o.z. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně, a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp.zn. a sp.zn. ) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o.z, neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 o.z.).

15. Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. V řízení bylo prokázáno (přehledem plateb a tvrzením žalobkyně), že žalobkyně poskytla žalovanému revolvingový úvěr ve výši 10 000 Kč, přičemž žalovaný načerpal celkem 18 138,78 Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyl žalovaný smluvně zavázán ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedeného úroku a smluvních pokut a poplatků. Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 18 138,78 Kč, tím žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byl žalovaný povinen podle § 2991 odst. 1 o.z. vydat. Z přehledu plateb vyplývá, že žalovaný zaplatil celkem částku 20 583,53 Kč. Protože žalovaný zaplatil žalobci vyšší částku, než činilo jeho bezdůvodné obohacení, soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. , kdy žalovaný byl v řízení úspěšný a vzniklo mu právo na náhradu nákladů řízení. Z obsahu spisu je zřejmé, že žalovanému náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.