Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
16 C 107/2024-28
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce: právnická osoba., se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0, IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0, zastoupený tituly před jménem. Jméno zainteresované osoby 0/0, tituly za jménem., advokátem, AK adresa, proti žalované: Jméno zainteresované osoby 1/0, narozená datum, hlášena na adrese adresa, o zaplacení částky 137.082,- Kč s příslušenstvím, takto:
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 80.500,- Kč s úroky z prodlení ve výši 12,75% ročně z této částky od 10.7.2024 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se pro částku 56.582,- Kč, úrok ve výši 8.486,61 Kč, úrok ve výši 21,39% ročně z částky 85.528,23 Kč od 28.9.2023 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 15.644,54 Kč a úrok z prodlení ve výši 15% ročně z částky 85.528,23 Kč od 28.9.2023 do zaplacení zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 80.500,- Kč s úroky z prodlení ve výši 12,75% ročně z této částky od 10.7.2024 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se pro částku 56.582,- Kč, úrok ve výši 8.486,61 Kč, úrok ve výši 21,39% ročně z částky 85.528,23 Kč od 28.9.2023 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 15.644,54 Kč a úrok z prodlení ve výši 15% ročně z částky 85.528,23 Kč od 28.9.2023 do zaplacení zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaného dne 4.4.2024 domáhal zaplacení částky 137.082,- Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 15.644,54 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 8.486,61 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% z částky 85.528,23 Kč od 28.9.2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 21,39% ročně z částky 85.528,23 Kč od 28.9.2023 do zaplacení. Svůj nárok opíral o skutečnost, že žalovaná uzavřela dne 13.10.2021 s právním předchůdcem žalobce (právnická osoba) smlouvu o spotřebním úvěru č. hodnota. Právní předchůdce žalobce splnil svou zákonnou povinnost (s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet zápůjčku), a to především na základě hodnocení informací získaných od žalované před uzavřením smlouvy. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a byly ověřeny doklady uvedenými v části „ověřené dokumenty“. Dle smluvních podmínek zákazník prohlásil, že poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti zákazníka splácet poskytnutou zápůjčku a dále prohlašuje, že je schopen splatit celkovou dlužnou částku v souladu se smlouvou. Na základě odborného posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě tohoto odborného vyhodnocení byla teprve s žalovanou uzavřena smlouva o zápůjčce. Na základě uzavřené smlouvy poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 90.000,- Kč, které žalovaná převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce poplatek ve výši 58.847,- Kč (úrok za poskytnuté peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 44.288,- Kč, odměnu za zpracování úvěru ve výši 1.500,- Kč, odměnu za službu komfortní a flexibilní splácení ve výši 13.059,- Kč). Žalovaná se zavázala souhrnnou částku odpovídající součtu poskytnutého úvěru, poplatku a pojištění uhradit v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po 8.270,- Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na 13.4.2023. Žalovaná sjednané splátky nehradila řádně a včas. Na úvěr žalovaná uhradila celkem 9.500,- Kč. Ke dni 9.7.2022 činila dlužná jistina částku 85.528,23 Kč a dlužný poplatek částku 51.553,17 Kč. Po tomto datu žalovaná na pohledávku neuhradila ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21.9.2023 uzavřenou mezi původním věřitelem jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem byla předmětná pohledávka postoupena žalobci s účinností ke dni 27.9.2023. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem. Žalobce požaduje zaplacení částky 137.082,- Kč, skládající se z jistiny ve výši 85.528,23 Kč a poplatku ve výši 51.553,77 Kč, s příslušenstvím skládajícím se z úroku a úroků z prodlení. Před podáním žaloby zaslal žalobce žalované upomínku.
V podání ze dne 13.7.2024 žalobce uvedl, že dle zákaznické karty právní předchůdce žalobce ověřil majetkovou situaci žalované z výpisu z bankovního účtu (8,9,/2021), současně z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. S ohledem na informace, které žalovaná uvedla, že má příjem ze státní podpory, její měsíční příjem činí 39.000,- Kč, žije ve vlastním bytě/domě bez zástavy, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. S ohledem na výši jejího příjmu a výši požadované částky, dospěl právní předchůdce žalobce k názoru, že schopnost žalované splácet tento úvěr je dostatečná (právní předchůdce žalobce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, kdy v případě uvedení nepravdivých údajů by mohlo jít o trestný čin úvěrového podvodu dle ust. § 211 tr. zákoníku).
Soud z dokladů předložených žalobcem zjistil, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.9.2023 společnost právnická osoba převedl pohledávky vzniklé ze smluv o půjčce a smluv o zápůjčce specifikované v Příloze č.hodnota a to se všemi právy s nimi spojenými. Žalobce dále doložil, že pohledávka, která je předmětem tohoto sporu, je uvedena v Příloze č.hodnota, a to pod číslem hodnota Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 29.9.2023, odeslaným dne 27.10.2023.
Žalovaná se k jednání soudu nedostavila. Dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalované byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. § 49 odst. 4 o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu (§ 46b písm. a) o.s.ř.). K jednání soudu se nedostavila a ani svou nepřítomnost neomluvila. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v její nepřítomnosti.
Soud má za prokázané tyto skutečnosti:
V listině označené jako zákaznická karta žalovaná uvedla své osobní údaje – je svobodná, má středoškolské vzdělání, má dvě vyživovací povinnosti, bydlí ve vlastním, je na mateřské dovolené. Finanční údaje (příjem 12.000,- Kč, další čisté příjmy domácnosti – 27.000,- Kč, celkem 39.000,- Kč a běžné měsíční výdaje – 5.000,- Kč, žalovaná nemá kreditní kartu ani zápůjčky u jiné společnosti). Zástupce právního předchůdce žalobce ověřil tvrzení žalované z výpisu z bankovního účtu (8,9/2021). Zákaznická karta je dne 13.10.2021 podepsaná žalovanou a zástupcem právního předchůdce žalobce.
Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne 13.10.2021 a smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce má soud za prokázané, že dne 13.10.2021 byla mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce uzavřena smlouva o úvěru, kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku ve výši 90.000,- Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit v souvislosti s úvěrem poplatek v částce 58.847,- Kč. Poplatek se skládá z úroku ve výši 44.288,- Kč, částky za zpracování, spotřebitelského úvěru 1.500,- Kč a částky za rozšířenou službu komfortního a flexibilního splácení 13.059,- Kč. Celková částka, kterou se žalovaná zavázala na základě smlouvy zaplatit, činí 148.847,- Kč (zápůjčka a souhrnný poplatek), které žalovaná splatí v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po 8.270,- Kč, při poslední splátce ve výši 8.257,- Kč. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že převzala v hotovosti celou částku úvěru.
Z listiny označené jako tabulka umoření soud zjistil, že žalovaná uhradila 9.500,- Kč.
Právní zástupce žalobce vyzval žalovanou výzvou k plnění ze dne 15.2.2024 k zaplacení pohledávky ve výši 173.403,28 Kč nejpozději do 1.3.2024. Dále bylo žalované oznámeno, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.9.2023 byla pohledávka včetně příslušenství postoupena na žalobce. Dopis byl odeslán dne 16.2.2024.
Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:
Dne 13.10.2021 byla mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku ve výši 90.000,- Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit v souvislosti s úvěrem poplatek v částce 58.847,- Kč. Žalovaná se zavázala na základě smlouvy zaplatit celkem částku 148.847,- Kč v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po 8.270,- Kč a při poslední splátce ve výši 8.257,- Kč. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že převzala v hotovosti celou částku úvěru. Žalovaná na zaplacení úvěru uhradila celkem 9.500,- Kč. Následně bylo žalované dopisem ze dne 29.9.2023 oznámeno postoupení pohledávky na žalobce a žalovaná byla dopisem ze dne 16.2.2023 vyzvána k uhrazení dlužné částky.
Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.
Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.
V projednávané věci uzavíral právní předchůdce žalobce s žalovanou úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.
Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Schopnost žalované splácet žalobce prověřil na základě prohlášení dlužníka. Příjmy žalované ve výši 12.000,- Kč a další příjmy domácnosti ve výši 27.000,- Kč (celkem příjmy ve výši 39.000,- Kč) měly být ověřeny z výpisů z bankovního účtu (8,9/2021). Žalobce však žádný z výpisů z účtu soudu nepředložil. Soud tak nemohl spolehlivě posoudit, zda výše příjmu odpovídá údaji uvedeného žalovanou či nikoliv. Dále žalovaná uvedla jako další čistý příjem domácnosti částku 27.000,- Kč. K této skutečnosti však opět žalobce nepředložil žádný důkaz a ani nebylo uvedeno, co tyto příjmy tvoří. Nadto je třeba také uvést, že tento další příjem domácnosti žalované nelze v rámci posuzování úvěruschopnosti zohledňovat, a to především proto, že osoba, do domácnosti žalované tímto příjmem přispívající, nebyla spoludlužníkem předmětného úvěru. Pokud jde o měsíční výdaje žalované, tak tyto byly odhadované na 5.000,- Kč. Žalobce k této skutečnosti opět nepředložil žádný důkaz. I kdyby soud vycházel z tvrzení žalované o těchto výdajích, které s ohledem na jejich výši lze považovat za reálně nízkou opět žalobce nepředložil jediný důkaz prokazující jejich výši. Žalovaná má také dvě vyživovací povinnosti, kdy uspokojování vyživovací povinnosti je povinností primární, až poté je možné přihlížet k dalším výdajům žalované (potřeby společenské, kulturní, sportovní a další). Žádný z dokladů, potvrzující další příjmy nebo další výdaje žalované, soudu předložen nebyly a ani z prohlášení dlužníka nevyplývá, že by je žalovaná předkládala. Právní předchůdce žalobce tedy bez bližšího prověření vycházel z nedoložených údajů o příjmech, výdajích žalované a o dalších příjmech domácnosti, kdy ze zákaznické karty není zřejmé, jaké údaje zjistil a zda obsahovaly příjmy a výdaje uváděné žalovanou v zákaznické kartě. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřil schopnost žalované poskytnutý úvěr spolu s poplatkem splatit, kdy ohledně příjmů a výdajů vycházel pouze z tvrzení žalované, aniž by je relevantním způsobem ověřil. To, že schopnost žalované splácet úvěr nebyla dostatečná, vyplývá i ze skutečnosti, že žalovaná úvěr splácela nepravidelně a uhradila pouze částku 9.500,- Kč. Ze strany právního předchůdce žalobce tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet (srovnej rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21.7.2020 sp.zn. 9Co 109/2020).
Podle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o.z. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně, a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp.zn. I. ÚS 199/11 a sp.zn. III. 4048/12) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o.z., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 o.z.).
Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
Podle ustanovení § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
Podle ustanovení § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
V řízení bylo prokázáno (žalovaná podpisem smlouvy potvrdila převzetí úvěru) že právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 90.000,- Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyla žalovaná smluvně zavázána ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedeného poplatku a úroků. Soud má za prokázané, že žalované byla poskytnuta částka 90.000,- Kč, tím žalované vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které je žalovaná povinna podle § 2991 odst.1 o.z. vydat. Z obsahu žaloby a tabulky umoření vyplývá, že žalovaná zaplatila na zápůjčku celkem 9.500,- Kč. Soud proto žalované uložil povinnost vydat bezdůvodné obohacení ve výši 80.500,- Kč (90.000 – 9.500) a pro zbývající požadované částky a nároky žalobu zamítl.
Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v občanském zákoníku určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván (§ 1958 odst. 2 o.z.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovanou k plnění, a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalované doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 8.7.2024. Nárok se stal splatným 9.7.2024 a žalovaná se dostala do prodlení od 10.7.2024. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 10.7.2024 v souladu s ust. nařízení vlády 351/2013 Sb. a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Úspěch účastníka podle § 142 odst.1 o.s.ř. v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3.12.2015 sp.zn. 23 Cdo 2585/2015). Nejvyšší soud tento právní názor přijal ve shodě s nálezem Ústavního soudu sp.zn. I ÚS 2717/08 (pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství). Žalobce požadoval celkem částku 189.267,05 Kč (částku 137.082,- Kč + úrok 8.486,61 Kč + 16.490,10 Kč – úrok 21,39% ročně z částky 85.528,23 Kč od 28.9.2023 do 21.8.2024 + úrok z prodlení 15.644,54 Kč + 11.563,80 Kč – úrok z prodlení 15% ročně z částky 85.528,23 Kč od 28.9.2023 do 21.8.2024). Žalobci bylo ke dni rozhodnutí soudu přiznáno celkem 81.709,10 Kč (jistina – 80.500,- Kč + 1.209,10 Kč – úrok z prodlení ve výši 12,75% ročně z 80.500,- Kč od 10.7.2024 do 21.8.2024). Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 43%, tomu odpovídá úspěšnost žalované ve výši 57%. Poměr úspěchu tedy činí 14% ve prospěch žalované. Dle obsahu spisu žalované žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.