Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 95/2024-35

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce: právnická osoba., se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0, IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0, zastoupený tituly před jménem. Jméno zainteresované osoby 0/0, tituly za jménem, advokátem, AK adresa, proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 1/0, narozený datum, hlášen k pobytu na adrese adresa, o zaplacení částky 148.006,47 Kč s příslušenstvím, takto:

takto:

I. Žalovaný Jméno zainteresované osoby 1/0 je povinen zaplatit žalobci částku 109.872,87 Kč s úroky z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 8.7.2024 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se pro částku 38.133,60 Kč, pro kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 5.820,12 Kč, pro úrok z prodlení ve výši 15% ročně z částky 148.006,47 Kč od 2.11.2023 do zaplacení, pro úrok z prodlení ve výši 16,99% ročně z částky 139.684,08 Kč od 2.11.2023 do zaplacení, pro úrok ve výši 16,99% ročně z částky 5.885,90 Kč od 2.11.2023 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náklady řízení ve výši 9.465,- Kč k rukám tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem, AK adresa, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný , Jméno zainteresované osoby 1/0, je povinen zaplatit žalobci částku 109.872,87 Kč s úroky z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 8.7.2024 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se pro částku 38.133,60 Kč, pro kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 5.820,12 Kč, pro úrok z prodlení ve výši 15% ročně z částky 148.006,47 Kč od 2.11.2023 do zaplacení, pro úrok z prodlení ve výši 16,99% ročně z částky 139.684,08 Kč od 2.11.2023 do zaplacení, pro úrok ve výši 16,99% ročně z částky 5.885,90 Kč od 2.11.2023 do zaplacení zamítá.III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náklady řízení ve výši 9.465,- Kč k rukám , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , AK , adresa, , do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 148.006,47 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5.820,12 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 148.006,47 Kč od 2.11.2023 do zaplacení, úroky ve výši 16,99% ročně z částky 139.684,08 Kč od 2.11.2023 do zaplacení, úroky ve výši 16,99% ročně z částky 5.885,9 Kč od 2.11.2023 do zaplacení. Žalobce svůj nárok opíral o skutečnost, že právnická osoba. (dále jen „právní předchůdce žalobce“) uzavřel s žalovaným dne 15.6.2022 smlouvu o úvěru, na jejímž základu byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 140.418,- Kč. Žalovaný se zavázal právnímu předchůdci žalobce úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách spolu s úroky ve výši 16,99% a poplatky. Žalovaný sjednané splátky nehradil řádně a včas. Žalovaný byl právním předchůdcem žalobce opakovaně vyzýván k uhrazení dlužné částky. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný nehradil řádně a včas využil právní předchůdce žalobce svého oprávnění a úvěr s účinností ke dni 23.7.2023 zesplatnil. O této skutečnosti byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 23.7.2023 a byl vyzván k uhrazení dluhu. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 31.10.2023, s účinností ke dni 1.11.2023 byla pohledávka za žalovaným včetně příslušenství a práv s pohledávkou spojených postoupena žalobci. Ke dni postoupení činila pohledávka za žalovaným celkem 153.826,59 Kč (jistina – zůstatek úvěru ve výši 139.684,08 Kč, úrok z úvěru ve výši 5.885,90 Kč, úrok z prodlení ve výši 5.820,12 Kč, poplatků 2.436,49 Kč). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem odeslaným doporučeně dne 22.11.2023. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo na předmětnou pohledávku ničeho hrazeno. Žalobce požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny 145.569,98 Kč, tj. neuhrazený zůstatek úvěru ve výši 139.684,08 Kč, neuhrazené úroky z úvěru ve výši 5.885,90 Kč, neuhrazené úroky z prodlení ve výši 5.820,12 Kč (kapitalizovaných ke dni postoupení pohledávky) a poplatků ve výši 2.436,49 Kč. Žalobce dále požaduje zaplacení úroků z úvěru a zákonných úroků z prodlení. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky.

V podání ze dne 30.6.2024 žalobce doplnil, že úvěr měl být použit na konsolidaci úvěru v celkové výši 58.193,- Kč (částka 30.893,- Kč na splátkový úvěr u právnická osoba. a částka 27.300,- Kč na úvěr čerpaný prostřednictvím kreditní karty právnická osoba.), zbývající prostředky ve výši 82.225,- Kč mohl žalovaný použít dle svého uvážení. Žalovaný se zavázal splácet úvěr v pravidelných 94 měsíčních splátkách ve výši 2.731,- Kč vždy k 10.dni každého kalendářního měsíce, první splátka bude zaplacena dne 11.7.2022. Na předmětný úvěr bylo žalovaným uhrazeno celkem 30.545,13 Kč. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného tak právní předchůdce žalobce vycházel z informací získaných od žalovaného. Žalovaný uvedl, že je svobodný, žije u rodičů, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, je zaměstnán u zaměstnavatele právnická osoba, jeho měsíční příjem činí částku 21.756,- Kč, kdy s ohledem na výši příjmů a výši požadovaného úvěru dospěl právní předchůdce žalobce k závěru, že žalovaný bude schopen úvěr řádně splácet. Žalobce dále odkazoval na rozhodnutí právnická osoba ze dne datum, č.j. spisová značka týkající se listin z nichž jsou ověřovány informace poskytnuté žadatelem, kdy tyto byly předloženy ke dni sepsání smlouvy, pak není pochyb o tom, že byly doloženy a dále rozhodnutí právnická osoba ze dne datum, č.j. spisová značka týkající se situace, kdy žalovaný neuvede měsíční platby domácnosti, pak je v pořádku posouzení výdajů dle ekonomického modelu. Obě rozhodnutí vycházejí z právní úpravy

Soud z dokladů předložených žalobcem zjistil, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 31.10.2023 postoupil právní předchůdce žalobce na žalobce pohledávky specifikované ve smlouvě s účinností od 1.11.2023. Žalobce dále doložil, že pohledávka, která je předmětem tohoto sporu, jsou uvedeny v seznamu pohledávek (v příloze 1 smlouvy pohledávka žalovaného pod č. hodnota). Dopisem ze dne 21.11.2023 bylo postoupení pohledávek na žalobce oznámeno žalovanému.

Žalovaný se k jednání soudu nedostavil. Dle ust. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovanému byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu ( ). K jednání soudu se nedostavil a ani svou nepřítomnost neomluvil. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v jeho nepřítomnosti.

Soud má za prokázané tyto skutečnosti:

Ze žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 13.6.2022 bylo zjištěno, že tímto žalovaný žádal právního předchůdce žalobce o úvěr ve výši 350.000,- Kč. Žalovaný uvedl své osobní poměry, kdy tento je svobodný, bydlí u rodičů, v tříčlenné domácnosti, je zaměstnán u společnosti právnická osoba od 1.3.2022 na dobu neurčitou, s měsíčním příjmem ve výši 21.756,- Kč, výdaje na nájem a ostatní výdaje je uvedeno 0,- Kč.

Z potvrzení o příjmu bylo zjištěno, že je žalovaný zaměstnán u společnosti právnická osoba od 1.3.2022 na pozici operátor, na dobu neurčitou, s průměrným čistým měsíčním příjmem (za posledních 12 měsíců) ve výši 21.756,- Kč.

Z posouzení úvěruschopnosti klienta ze dne 13.6.2022 bylo zjištěno, že žalovaný v žádosti uvedl příjem ve výši 21.756,- Kč, který byl ověřen z potvrzení o příjmu zaměstnavatele. Žalovaný dále nebyl v době úvěrové žádosti v aktivním insolvenčním rejstříku, zaměstnavatel žalovaného nebyl v insolvenčním řízení,, z informací z CBCB byla ověřena předchozí splátková morálka klienta. Žalovaný neměl žádné záznamy s negativní informací. Žalovaný uvedl výdaje 0,- Kč, proto právní předchůdce žalobce stanovil životní výdaje žalovaného na základě dat sdělených žalovaným (počet členů domácnosti, způsob bydlení atd.) v kombinaci s interními informacemi, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na 7.292,- Kč. Žalovaný uvedl splátky ve výši 0,- Kč. Právní předchůdce žalobce zjistil, že žalovaný měl v době úvěrové žádosti osobní úvěr mimo ČS se splátkou 600,- Kč (zkonsolidován v rámci žádosti), kreditní kartu splátkovou mimo ČS s limitem 26.000,- Kč a orientační splátkou 780,- Kč (zkonsolidováno v rámci úvěrové žádosti), osobní úvěr mimo ČS se splátkou 3.796,- Kč. Splátka nového úvěru tak měla činit 2.731,- Kč, nové splátkové zatížení pak mělo činit 6.527,- Kč.

Z výpisů z účtů č. č. účtu za období od 12.2.2022 do 11.3.2022 soud zjistil, že v únoru 2022 byl počáteční zůstatek ve výši 2.024,45 Kč, konečný zůstatek 48,55 Kč, dne 15.2.2022 byla evidována příchozí platba ve výši 18.063,- Kč (mzda – právnická osoba) a dne 21.2.2022 příchozí platba ve výši 30.000,- Kč. V období od 12.2.2022 do 11.3.2022 byly na účtu provedeny plusové operace ve výši 48.763,- Kč a mínusové operace ve výši 50.739,10 Kč. Za období od 12.3.2022 do 12.4.2022 byl počáteční zůstatek 48,35 Kč a konečný zůstatek 19.975,76 Kč. Dne 15.3.2022 byla evidována příchozí platba ve výši 11.793,- Kč (mzda – právnická osoba) a dne 4.4.2022 příchozí platba ve výši 211.000,- Kč (čerpání úvěru). Dále byla evidována odchozí platba ve výši 108.000,- Kč a příchozí platba ve výši 22.520,- Kč (mzda – právnická osoba), dne 8.4.2022 odchozí platba ve výši 58.599,35 Kč. Za období od 12.3.2022 do 12.4.2022 byly na účtu provedeny plusové operace ve výši 250.313,- Kč a mínusové operace ve výši 230.385,59 Kč.

Za období od 13.4.2022 do 12.5.2022 byl počáteční zůstatek 19.975,76 Kč a konečný zůstatek 6.195,52 Kč. Dne 15.3.2022 byla evidována příchozí platba ve výši 21.507,- Kč (mzda – právnická osoba). Za období od 13.4.2022 do 12.5.2022 byly na účtu provedeny plusové operace ve výši 23.107,- Kč a mínusové operace ve výši 36.887,24 Kč.

Ze smlouvy o úvěru ze dne 15.6.2022 bylo zjištěno, že tuto dne 15.6.2022 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobce, kdy právní předchůdce žalobce se zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 140.418,- Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit nejpozději do 10.4.2030, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 2.731,- Kč, vždy v 10. den každého kalendářního měsíce. První splátku je třeba zaplatit 11.7.2022. Úroková sazba byla dohodnuta ve výši 16,99% ročně, RPSN ve výši 19,05%. Účelem úvěru byla konsolidace úvěrů či půjček žalovaného, a to konkrétně splátkového úvěru u právnická osoba. ve výši 30.893,- Kč, úvěr čerpaný prostřednictvím kreditní karty u právnická osoba. ve výši 27.300,- Kč. Na splacení výše uvedených konsolidovaných dluhů bude použita částka 58.193,- Kč. Smluvní strany se dále dohodly, že úvěr a další dluhy bude žalovaný hradit inkasem z jeho úvěrového účtu. Dále se dohodli, že v souvislosti s úvěrem bude žalovaný hradit ceny dle ceníku, zejména cenu za vyřízení úvěru ve výši 1.404,- Kč. Celková částka poskytnutého úvěru a nákladů činila 257.241,- Kč. Smlouva je podepsána oběma smluvními stranami.

Z výpisů z úvěru účtů za období od 15.6. – 31.12.2022 bylo zjištěno dne 15.6.2022 čerpání úvěru ve výši 82.225,- Kč na bankovní účet žalovaného (č. účtu), dne 20.6.2022 čerpání úvěru ve výši 30.893,- Kč (úvěr u právnická osoba.) a ve výši 27.300,- Kč (úvěr u právnická osoba.).

Z poslední výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 21.6.2023 bylo zjištěno, že touto byl žalovaný vyzván k uhrazení dluhu po splatnosti na úvěrovém účtu, a to ve výši 8.221,- Kč nejpozději do 23.7.2023. žalovaný byl upozorněn, že v případě neuhrazení dlužné částky dojde k okamžitému splacení celého úvěru, která ke dni 21.6.2023 činí 138.359,- Kč.

Z rozhodnutí o okamžité splatnosti ze dne 23.7.2023 bylo zjištěno, že tímto právní předchůdce žalobce oznamoval žalovanému, že v důsledku neuhrazení pohledávky na jeho úvěrovém účtu došlo ode dne 23.7.2023 k zesplatnění celého úvěru v celkové výši 142.143,- Kč.

Z podkladů pre súdne konanie bylo zjištěno, že se jedná o interní dokument, kdy k zesplatnění úvěru došlo dne 23.7.2023 pro částku 142.142,08 Kč.

Právní zástupce žalobce vyzval žalovaného výzvou k plnění ze dne 16.1.2024 k zaplacení pohledávky v aktuální výši 163.734,73 Kč nejpozději do 31.1.2024. Dle poštovního podacího lístku byla výzva žalovanému odeslána dne 17.1.2024.

Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:

Dne 15.6.2022 byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce uzavřena smlouva o úvěru, kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 140.418,- Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit nejpozději do 10.4.2030, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 2.731,- Kč, vždy v 10. den každého kalendářního měsíce. Účelem úvěru byla konsolidace úvěrů či půjček žalovaného, a to konkrétně splátkového úvěru u právnická osoba. ve výši 30.893,- Kč, úvěr čerpaný prostřednictvím kreditní karty u právnická osoba. ve výši 27.300,- Kč (celkem částka 58.193,- Kč) ostatní finanční prostředky ve výši 82.225,- Kč byly poskytnuty přímo žalovanému. Dle tvrzení žalobce žalovaný uhradil celkem částku 30.545,13,- Kč.

Podle (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. , že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

V projednávané věci uzavíral právní předchůdce žalobce s žalovaným úvěrové smlouvy jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný je uzavíral jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Schopnost žalovaného splácet právní předchůdce žalobce prověřil na základě informací poskytnutých žalovaným. Žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů, nemá žádné vyživované osoby, je zaměstnán od 1.3.2022 u společnosti právnická osoba na pozici operátor, příjmy žadatele – mzda 21.756,- Kč (ověřeno z potvrzení o příjmu zaměstnavatele, výpisů z účtu žalovaného). Celkové měsíční výdaje nebyly žalovaným uvedeny, a tak právní předchůdce žalobce stanovil životní výdaje žalovaného na základě dat sdělených žalovaným (počet členů domácnosti, způsob bydlení atd.) v kombinaci s interními informacemi, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na 7.292,- Kč. Tvrzenou majetkovou situaci žalovaného právní předchůdce ověřil z potvrzení o příjmu zaměstnavatele a výpisů z účtu žalovaného. Předchůdce žalobce neprověřil tvrzení žalovaného o jeho bydlení (zda a případně jakou výší se podílí na úhradě bydlení u rodičů), dále jaké další výdaje vynakládá žalovaný v souvislosti s uspokojováním ostatních životních potřeb. Byť měl právní předchůdce žalobce k dispozici výpisy z účtu žalovaného tyto skrz výdaje žalovaného neprověřil a výdajovou stránku žalovaného, resp. jeho výši stanovil s odkazem na využití statistických modelů. Soud má za to, že využití dat ze statistických modelů je v rámci posouzení úvěruschopnosti možné, avšak nikoliv jako metodu jedinou, ale jako metodu podpůrnou. S ohledem na výše uvedenou skutečnost, nelze než uzavřít, že v tomto nebyla úvěruschopnost žalovaného zkoumána s řádnou péčí. Taktéž z procesu posouzení úvěruschopnosti žalovaného nevyplývá, do jaké míry byly právním předchůdcem žalobce zohledněny výdaje žalovaného představující splátky ostatních závazků žalovaného. Předchůdce žalobce tedy bez bližšího prověření vycházel z nedoložených údajů o výdajích žalovaného. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru a věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřil jeho schopnost poskytnutý úvěr spolu s úrokem a dalšími poplatky v celkové výši 183.630,29,- Kč splatit, kdy ohledně výdajů vycházel pouze ze statistických údajů, aniž by jejich relevantní způsob ověření byl soudu prokázán. Ze strany právního předchůdce žalobce tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele.

Podle ustanovení , (dále jen „ “). je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně, a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp.zn. a sp.zn. ) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje , neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu ( ).

Podle ustanovení , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

Podle ustanovení neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

Podle ustanovení dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

Podle ustanovení po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 140.418,- Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyl žalovaný smluvně zavázán ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě úroků a ve smlouvě uvedených poplatků. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 140.418,- Kč, tím žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byl žalovaný povinen podle § 2991 odst.1 vydat. Dle tvrzení žalobce žalovaný zaplatil částku 30.545,13 Kč. Soud proto žalovanému uložil povinnost vydat zbývající bezdůvodné obohacení ve výši 109.872,87,- Kč (částka poskytnutá 140.418,- Kč – částka žalovaným zaplacená 30.545,13 Kč). Celkem soud proto žalovanému uložil povinnost vydat zbývající bezdůvodné obohacení ve výši 109.872,87,- Kč a pro zbývající požadované částky a úroky u obou nároků žalobu zamítl.

Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván ( ). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovaného k plnění, a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalovanému doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 6.7.2024. Nárok se stal splatným 7.7.2024 a žalovaný se dostal do prodlení od 8.7.2024. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 8.7.2024 v souladu s ust. nařízení vlády 351/2013Sb. a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. , kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Úspěch účastníka podle v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3.12.2015 sp.zn. ). Nejvyšší soud tento právní názor přijal ve shodě s nálezem Ústavního soudu sp.zn. (pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství). Žalobce požadoval celkem částku 183.630,29 Kč (částku 140.006,47 Kč + částku 5.820,17 + 17.882,40 Kč – úrok z prodlení ve výši 15% ročně z částky 148.006,47,- Kč od 2.11.2023 do 21.8.2024 + 19.115,90 Kč – úrok 16,99% ročně z částky 139.684,08 Kč od 2.11.2023 do 21.8.2024 + 805,40 Kč – úrok 16,99% ročně z částky 5.885,90 Kč od 2.11.2023 do 21.8.2024 ). Žalobci bylo ke dni rozhodnutí soudu přiznáno celkem 111.599,97 Kč (částka 109.872,87 Kč + 1.727,10 Kč – úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 109.872,87 Kč od 8.7.2024 do 21.8.2024). Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 61 %, tomu odpovídá úspěšnost žalovaného ve výši 39 %. Poměr úspěchu tedy činí 22 % ve prospěch žalobce. Náklady řízení v dané věci činí zaplacený soudní poplatek ve výši 7.401,- Kč, mimosmluvní odměna zástupce žalobce za čtyři úkony právní služby ( , d) advokátního tarifu - převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva, účast na soudním jednání 21.8.2024) po 7.060,- Kč, čtyři náhrady hotových výdajů zástupce žalobce za čtyři úkony právní služby ( , d) advokátního tarifu - převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva, účast na soudním jednání 21.8.2024) po 300,- Kč ( , 3 vyhl. č. ) s připočtením 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 6.182,40,- Kč ( ). Celkem 43.023,40,- Kč, kdy 22 % činí částka 9.465 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.