Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
23 C 62/2024-31
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Krumlovou ve věci
žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0
pro zaplacení 17 409,59 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, dle které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku částka s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka, s kapitalizovaným úrokem ve výši částka, se zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do datum, s úrokem ve výši 18,48 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, dle které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, , s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do , datum, , s úrokem ve výši 18,48 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky celkem částka s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba, IČ IČO uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru č. tel. číslo. Nedílnou součástí smlouvy jsou smluvní podmínky. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku, a to vyhodnocením informací získaných od žalovaného. Informace o majetkových, rodinných a pracovních poměrech ověřila pracovní smlouvou ze dne datum, výplatními páskami za březen a duben 2021. Z informací poskytnutých žalovaným právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že žalovaný je zaměstnán na plný pracovní úvazek jako zámečník u zaměstnavatele právnická osoba. spol. s.r.o., jeho měsíční příjem činil částku ve výši částka, žil v nájmu, neměl vyživovací povinnosti k žádné další osobě. Žalovaný neměl úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti, neprocházel lustrací insolvenčního rejstříku. S ohledem na výši příjmu a výši požadované zápůjčky tak právní předchůdkyně žalobkyně došla k závěru, že schopnost žalovaného splatit zápůjčku je dostatečná. Na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši částka v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v 45 týdenních splátkách po částka spolu s úrokem ve výši částka, částkou za zpracování zápůjčky ve výši částka a poplatkem za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši částka. První splátka byla stanovena ke dni datum, poslední splátka byla stanovena na datum. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, ke dni poslední splátky byl v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami, neboť řádně a včas neuhradil ani první splátku. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum postoupila právní předchůdkyně žalobkyně výše uvedenou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne datum. Žalovaný na svůj dluh ani přes předžalobní upomínku zaslanou mu právním zástupcem žalobkyně nic neuhradil.
2. Žalobkyně podáním ze dne datum vzala žalobu částečně zpět, a to co do části kapitalizovaného zákonného úroku ve výši částka. Soud proto v rozsahu zpětvzetí žaloby řízení částečně zastavil usnesením č.j. spisová značka. V řízení proto soud rozhodoval pouze co do výše kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši částka (částka – částka).
3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
právnická osoba projednání věci soud nařídil jednání. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, přestože mu bylo předvolání k jednání řádně doručeno. Žalobkyně se z jednání řádně omluvila. Soud proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.
5. Z provedených důkazů soud došel k následujícím skutkovým zjištěním.
6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. tel. číslo ze dne datum a ze smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru má soud za prokázané, že žalovaný podepsal s právní předchůdkyní žalobkyně téhož dne listin u označenou jako smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši částka a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky právní předchůdkyni žalobkyně vrátit a zaplatit jí úrok ve výši částka, poplatek za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši částka a poplatek za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši částka (z toho částka bylo na službu komfortního splácení). Dle čl. 2 .7 smluvních podmínek se komfortním splácením rozumí splácení spotřebitelského úvěru v hotovostní formě s využitím služeb obchodního zástupce. Žalovaný se zavázal celkovou dlužnou částku ve výši částka hradit formou 45ti týdenních splátek ve výši částka, poslední splátka měla činit částka. Sjednaná úroková sazba činila 88%, RPSN 21087%. Úvěr byl žalovanému poskytnut v hotovosti ve výši částka.
7. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne datum má soud za prokázané, že žalovaný požádal právní předchůdkyni žalobkyně o úvěr ve výši částka. Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně v žádosti uvedl, že pracuje na plný úvazek jako zámečník na adresa, jeho čistý měsíční příjem činí částka měsíčně, další příjmy neměl. Měsíční výdaje odhadl celkem ve výši částka. Žalovaný uvedl, že žije v nájemním bytě, na žádosti udával faktické bydliště v adresa. Dle údajů v žádosti byl žalovaný svobodný, bez vyživovacích povinností, s dosaženým učňovským vzděláním. Žalovaný uvedl, že nemá kreditní kartu ani úvěr u jiné společnosti. Jiné dluhy, případně probíhající exekuční řízení nebyly zjišťovány. V žádosti je uvedeno, že k ní byla doložena pracovní smlouva z datum a výplatní pásky za březen a duben 2021.
8. Z tabulky umoření vyplývá, že žalovaný na splátkách úvěru (6. sloupec zleva) uhradil celkem částka, na úhradě nákladů na sjednání a správu úvěru, které nejsou financovány úvěrem (5. sloupec zleva) uhradil celkem částka. Dohromady tedy částku částka.
9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní včetně seznamu postupovaných pohledávek má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným ze smlouvy o úvěru č. tel. číslo na žalobkyni (žalovaný je v seznamu uveden pod položkou 2654). Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne datum a podacího lístku ze dne datum soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a rovněž žalobkyně žalovaného informovaly o změně věřitele a vyzývala jej k úhradě dlužné částky. Na podacím lístku je uvedeno podací číslo zásilky RR2705976302F.
10. Z předžalobní upomínky ze dne datum a podacího lístku ze dne datum má soud za prokázané, že právní zástupce žalobkyně vyzval před podáním žaloby žalovaného k úhradě dlužné částky.
11. Z rozsudku Krajského soudu v právnická osoba č. j. spisová značka ze dne datum soud zjistil, že bylo rozhodováno ve věci žalobkyně proti žalovanému, jehož jméno bylo v rozsudku začerněno. Soud rozhodoval o smlouvě o zápůjčce z roku 2015 a z roku 2016. Vzhledem k tomu, že se jednalo o rozhodnutí v jiné právní věci zřejmě jiných účastníků, soud z rozsudku nezjistil žádná skutková zjištění relevantní v souzené věci.
12. Soud věc posoudil po právní stránce podle následujících ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku („o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru („zákon“).
Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy, tj. ke dni datum, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Podle odst. 2 téhož ustanovení, posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění do datum poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění od datum, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
13. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši částka, který se žalovaný zavázal vrátit v 45 měsíčních splátkách po částka. Finanční prostředky žalovaný obdržel v hotovosti. Žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jedná se o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá reálnou možnost je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele.Poskytovatel spotřebitelských úvěru je mimo jiné povinen ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona posoudit s náležitou péčí schopnost spotřebitele splácet úvěr. Posouzení se má primárně zakládat na informacích získaných od spotřebitele, subsidiárně je možné použít informace z jiných zdrojů, typicky z lustrace spotřebitele v příslušných databázích. Je přitom třeba dbát na to, aby byly dostatečným způsobem zjištěny nejen příjmy spotřebitele, ale rovněž jeho výdaje, a to včetně celkové dluhové zátěže.
14. V dané věci v řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně stran prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného v žalobě tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala z jeho vlastních tvrzení, z pracovní smlouvy, dvou výplatních pásek a lustrací v insolvenčním rejstříku. Z doložených listinných důkazů vyplynulo, že žalovaný v rámci žádosti o úvěr právní předchůdkyni žalobkyně sdělil, že dosahuje příjmu ve výši částka měsíčně coby výdělku ze zaměstnání. Jiný příjem žalovaný neuvedl. Žalobkyně nicméně nepředložila žádný důkaz, z nějž by bylo možné učinit závěr, že ověřila, že žalovaný skutečně dosahoval měsíčního příjmu v takové výši a že z tohoto příjmu nebyly strhávány srážky ze mzdy. Z žádosti o spotřebitelský úvěr plyne, že žalovaný pouze uvedl, že nemá kreditní kartu a spotřebitelský úvěr u jiné společnosti, jeho další dluhy však ověřovány nebyly, přičemž soud lustrací řízení vedených na jméno žalovaného zjistil, že proti němu bylo vedeno několik exekučních řízení např. sp. zn. spisová značka, sp. zn. spisová značka, spisová značka atd. Žalovaný uvedl, že je svobodný, bez vyživovacích povinností. Stran jeho bytových podmínek uvedl, že žije v nájemním bytě v Praze. Stran výdajů žalovaný uvedl, že jeho celkové měsíční výdaje činily částka. Z důkazů ani tvrzení žalobkyně se však nepodává, že by tyto skutečnosti právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy jakkoli zkoumala. Žalobkyně v řízení ani netvrdila, že by skutečné výdaje žalovaného jakkoliv zjišťovala (např. nájemní smlouvou za situace, kdy si žalovaný pronajímá byt v Praze, výpisy z účtu s výdaji atd.) a že by je následně porovnala s příjmy, jak jí ukládá § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Je evidentní, že žalobkyně namísto z reálných nákladů spotřebitele, které běžně má, vycházela z ničím nepodložených informací od žalovaného, byť měsíční výdaje ve výši částka, které žalovaný tvrdil, by soud v případě, že by žalovaný nebyl zadlužen, považoval za věrohodné. Právní předchůdkyně žalobkyně však zadlužení žalovaného, případně to, zda jsou proti němu vedena nějaká exekuční řízení nijak blíže nezkoumala, a to za situace, kdy žalovaný žádal splácet úvěr v hotovosti, přičemž za tuto službu se zavázal zaplatit poplatek ve výši částka. Celková dluhová zátěž žalovaného měla být posuzování úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně zjištěna, zohledněna a patřičně vyhodnocena. Z předložených listin stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného tedy dle soudu nebylo možno jakkoliv dovodit, zda je žalovaný schopen splácet spotřebitelský úvěr, když žalobkyně nezjistila a neověřila skutečné příjmy a výdaje žalované, resp. toto v řízení nedoložila.
15. Pokud by se žalobkyně dostavila na jednání, poučil by ji soud dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o. s. ř. stran povinnosti prokázat, že úvěruschopnost žalovaného řádně zkoumala. Jelikož se však žalobkyně k prvnímu nařízenému jednání konanému dne datum nedostavila, vzdala se tak dobrodiní poučení. Soud není povinen poskytovat poučení žalobkyni písemně, obzvláště ne tehdy, je-li strana zastoupena advokátem (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka: „ustanovení § 118a o. s. ř. o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání.“).
16. Soud proto v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru shledal smlouvu o spotřebitelském úvěru neplatnou. Přestože žalovaný nevznesl námitku neplatnosti smlouvy, přihlédl soud k neplatnosti smlouvy, neboť důkazní břemeno ohledně posouzení úvěruschopnosti spotřebitele spočívá na poskytovateli úvěru. Ve znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platného a účinného od datum je výslovně uvedeno, že soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Dle původního znění platného a účinného ke dni datum (tedy v době uzavření smlouvy) mohl spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, i toto znění zákona však bylo nutno interpretovat tak, že soud přihlédne k neplatnosti smlouvy i bez návrhu, a to v souladu s judikaturou vyšších soudů, dle které důkazní břemeno ohledně posouzení úvěruschopnosti spotřebitele spočívá na poskytovateli úvěru, tj. soud je povinen k neplatnosti smlouvy přihlédnout i bez návrhu (srov. rozsudek SD EU ve věci C-449/13 a C-679/18, či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ).
17. S ohledem na absolutní neplatnost posuzované smlouvy by tak žalobkyně měla dle citovaného ustanovení pouze nárok na vydání poskytnuté jistiny v požadované výši částka v době přiměřené možnostem žalovaného. Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně před podáním žaloby ničeho neuhradil, proto mu na jistině zbývá zaplatit částka částka. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl v průběhu celého řízení zcela pasivní, nemohl soud blíže zkoumat jeho majetkové poměry pro určení splatnosti jistiny. Soud proto stran splatnosti jistiny vycházel z první výzvy k peněžitému plnění, která byla prokazatelně odeslána do sféry žalovaného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve lhůtě deseti dnů od doručení dopisem ze dne datum, který byl žalovanému odeslán datum prostřednictvím poštovní přepravy pod podacím číslem RR2705976302F (podací lístek s tímto podacím číslem byl soudu doložen). Soud k tomu poznamenává, že žalobkyně tvrdila, že zásilku zaslala pod podacím číslem RR2709784753F, tento podací lístek však k důkazu nebyl označen a soud má za to, že jej žalobkyně pouze chybně v doplnění žaloby označila. Soud tak vycházel z doloženého podacího lístku s datem odeslání datum. Výzva tak byla dle § 573 o.z. žalovanému doručena dne datum. Splatnost jistiny proto nastala marným uplynutím lhůty k plnění dnem datum a dnem následujícím se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením nesplacené části jistiny, tj. dne datum. Žalobkyně má proto nárok na úrok z prodlení od datum z částky částka a v tomto rozsahu jí ho proto soud dle § 1968 a § 1970 o.z. přiznal, přičemž jeho výše vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
18. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud vyhověl žalobě co do zaplacení částky ve výši částka s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, jak uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku.
19. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku, a to z důvodů shora popsaných, kdy je-li neplatná smlouva o spotřebitelském úvěru, pak včetně všech ujednání o úrocích, smluvní pokutě, poplatků a náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením (s uplatněním pohledávky).
20. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. je nutné považovat za předmět řízení nejen žalovanou jistinu, ale též její příslušenství (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci z datum, sp. zn. spisová značka). V řízení byl úspěšnější žalovaný, avšak žádné náklady mu v řízení nevznikly, když byl po celou dobu řízení pasivní. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.