Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

230 C 56/2024-27

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní Mgr. Marií Ťoupalíkovou Bredovou ve věci

žalobkyně: Anonymizováno., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0

sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0

proti

žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0

Adresa zainteresované osoby 0/0

o zaplacení částky 25 722 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 452 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 452 Kč za období od 14. 12. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 12 270 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 270 Kč za období od 14. 12. 2023 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 452 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 452 Kč za období od 14. 12. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Co do částky 12 270 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 270 Kč za období od 14. 12. 2023 do zaplacení, se žaloba zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 25 722 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným dne 20. 10. 2022 uzavřela smlouvu o úvěru ve výši 27 270 Kč (skládající se z půjčené částky 15 000 Kč a souhrnného poplatku 12 270 Kč), na základě které měl žalovaný splácet úvěr po 455 Kč týdně s tím, že první splátka bude uhrazena do 7 dnů od podpisu smlouvy. Žalovaný zaplatil celkem částku 1 548 Kč, kterou žalobkyně započetla na úhradu nákladů soudního či mimosoudního vymáhání dluhu, úhradu sjednaných a vyměřených pokut, úhradu poplatků za prodlení se splacením úvěru, úhradu poplatku za zpracování a doručení úvěru, úhradu poplatku za hotovostní inkaso splátek a dále na jistinu a na úrok za poskytnutí úvěru. Žalovaný se následně dostal se svým závazkem do prodlení, přičemž ani po učiněných výzvách ze strany žalobkyně závazek zcela neuhradil. Žalobkyně se dále podanou žalobou domáhá vedle zaplacení dlužné částky ve výši 25 722 Kč také zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně od 14. 12. 2023 do zaplacení. Schopnost žalovaného předmětný úvěr splácet žalobkyně zkoumala v databázi neplatných dokumentů Ministerstva vnitra, kontrolovala rodné číslo žalovaného prostřednictvím společnosti právnická osoba, nahlížela do insolvenčního rejstříku, provedla telefonickou kontrolu zaměstnání žalovaného, kontrolu jeho platební historie a vyhodnotila aktuální finanční situaci dle vyplněných podkladů žalovaného včetně kontroly předložených dokumentů.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Ve věci se konalo dne 29. 7. 2024 jednání, na které se žalovaný, ač řádně předvolán, bez odůvodněné a včasné omluvy nedostavil. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a požádala, aby soud o věci rozhodl v její nepřítomnosti. Soud proto věc projednal a rozhodl nepřítomnosti účastníků ( , , /dále jen „ “/).

4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 20. 10. 2022 a z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový hotovostní úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet formou 60 týdenních splátek po 454,50 Kč s tím, že úvěr byl navýšen o úrok ve výši 2 970 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru ve výši 4 500 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 70,89 % ročně a roční procentní sazba nákladů (RPSN) činí 212,77 %. Žalovaný se tak zavázal žalobkyni vrátit celkovou částku ve výši 27 270 Kč. Žalovaný svým podpisem na smlouvě potvrdil, že od žalobkyně převzal v hotovosti celou jistinu úvěru ve výši 15 000 Kč.

6. Z evidenční karty klienta bylo zjištěno, že žalobkyně při ověření schopnosti žalovaného úvěr splácet vycházela z tvrzení žalovaného, který uvedl, že pobírá starobní důchod ve výši 18 200 Kč a je vlastníkem bytové jednotky, ve které bydlí. Žije sám a jeho měsíční výdaje činí 9 492 Kč. Příjem žalovaného byl doložen oznámením ČSSZ ze dne 23. 8. 2022 o zvýšení starobního důchodu, ze kterého byla zjištěna výše důchodu 18 200 Kč.

7. Z přehledu plateb bylo zjištěno, že žalovaný zaplatil na poskytnutý úvěr v nultém týdnu splátkového kalendáře částku 548 Kč, v třetím týdnu částku 500 Kč a v pátém týdnu rovněž částku 500 Kč. Celkem tak zaplatil 1 548 Kč.

8. Z předžalobní výzvy neuvedeného data bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky do 7 dnů od doručení upomínky. Výzva byla žalovanému odeslána dne 11. 10. 2023.

9. Soud po provedeném dokazování dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Žalovaný a žalobkyně uzavřeli dne 20. 10. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet v 60 týdenních splátkách po 454,50 Kč s tím, že úvěr je navýšen o úrok a poplatky v celkové výši 12 270 Kč. Úrok z úvěru byl sjednán ve výši 70,89 % ročně, RPSN činila 212,77 %. Žalovaný na úvěr dosud zaplatil pouze částku 1 548 Kč. Žalobkyně řádně posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. V rámci procesu zkoumání úvěruschopnosti zjistila, že žalovaný pobírá starobní důchod ve výši 18 200 Kč měsíčně, což ověřila z oznámení ČSSZ o zvýšení starobního důchodu, a jeho měsíční výdaje činí necelých 10 tisíc Kč.

10. Soud právně posoudil spor za použití , (dále jen „o. z.“).

11. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

13. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Po právní stránce soud dospěl k závěru, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., přičemž s ohledem na skutečnost, že žalovaný v daném právním jednání vystupoval jako spotřebitel ( o. z.) a žalobkyně jako podnikatel, tedy osoba vykonávající samostatnou výdělečnou činnost spočívající v poskytování půjček ( o. z.), soud smlouvu posoudil jako smlouvu spotřebitelskou, která podléhá rovněž režimu , o spotřebitelském úvěru.

16. Soud se nejdříve jako předběžnou otázkou zabýval platností smlouvy o úvěru, když dospěl k jednoznačnému závěru, že se jedná o smlouvu nemravnou.

17. Rozpor s dobrými mravy způsobující neplatnost smlouvy o úvěru působí přitom dle judikatury Ústavního soudu taková ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna bez možnosti slabší strany zasahovat do těchto ustanovení a kterými jsou slabší straně vnucována nevýhodná smluvní ujednání. V daném případě byla sjednána nominální úroková sazba ve výši 70,89 % ročně (tento údaj byl ve formuláři smlouvy již předtištěn), dále byl sjednán poplatek za zpracování a doručení úvěru ve výši 4 500 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč s tím, že celková roční procentní sazba nákladů činí 212,77 %. Porovná-li soud takto stanovenou úrokovou sazbu s daty České národní banky z databáze ARAD, je patrné, že úroková sazba spotřebitelských úvěrů činila v říjnu 2022 v průměru 10 %, z čehož vyplývá, že sjednaná úroková sazba v daném případě je sedmkrát vyšší než výše obvyklá. Sjednaná výše úroku natolik převyšuje jeho obvyklou výši, že nelze než uzavřít, že je v rozporu s dobrými mravy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. ). K tomu nutno rovněž přihlédnout k výši sjednaných poplatků za zpracování úvěru a za hotovostní inkaso, která představuje 62 % poskytnuté částky úvěru. Celková RPSN pak dosahuje 212,77 %. V daném případě se sice jedná o nebankovní úvěr, nešlo ale o žádnou specifickou situaci, která by takto vysokou sazbu odůvodňovala (např. mikropůjčku na velmi krátkou dobu či kontokorent se specifickými smluvními podmínkami).

18. Překročení nejvyšší přijatelné výše úroku dle judikatury tak již samo o sobě zakládá kolizi s dobrými mravy, resp. rozpor se zákonnými principy ochrany spotřebitele. K posouzení výše úroku a jeho souladu s dobrými mravy je pak potřeba zabývat se nejen posouzením nominální výše úroku, ale rovněž všemi rozhodnými okolnostmi konkrétního případu (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. ). Je tak třeba rovněž zohlednit průběh samotného procesu sjednání úvěrové smlouvy, tedy skutečnost, že předmětná úvěrová smlouva je na předtištěném formuláři žalobkyně, do nějž se vypisují jenom základní údaje o osobě klienta a parametrech úvěru, přičemž jinak do textu smlouvy nemůže spotřebitel žádným způsobem zasáhnout. V daném případě je zřejmé, že žalovaný jako spotřebitel neměl žádnou možnost v procesu uzavírání úvěrové smlouvy podílet se určitým způsobem na tvorbě jejího obsahu, neboť celá smluvní situace je postavena kategoricky na závěru, že je zde pro spotřebitele – pokud chce dosáhnout poskytnutí určité půjčky, resp. úvěru – pouze jediná možnost, a to zcela a bezvýhradně akceptovat návrh na uzavření úvěrové smlouvy. Za takové situace nebyly naplněny podmínky ochrany spotřebitele coby slabší smluvní strany.

19. Všechny shora uvedené závěry, tedy samotný obsah úvěrové smlouvy (výše úrokové sazby, poplatky), dále způsob uzavření smluv na formuláři s vyloučením možnosti žalovaného jakkoli ovlivnit obsah smluvních ujednání považuje soud za dostačující důvod pro závěr, že v dané věci je smlouva o spotřebitelském úvěru v rozporu s dobrými mravy (§ 580 o. z.).

20. Rozpor sjednané výše úroku s dobrými mravy je v daném případě natolik zjevný, že způsobuje absolutní neplatnost ujednání dle § 588 o. z. Tato neplatnost se netýká pouze ujednání o výši úroku a poplatcích, ale celé smlouvy, neboť nelze ve smyslu § 576 a § 577 o. z. předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

21. Uvedené soud konstatuje s vědomím zásady, že na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné ( o. z.). Zásada pacta sunt servanda je nedílnou součástí principů právního státu plynoucích z y. Ochrana autonomie vůle nicméně není absolutní, pokud se se střetává s jiným základním právem jednotlivce, ústavním principem nebo ústavně zakotveným veřejným zájmem. V těchto případech lze autonomii vůle proporcionálně omezit (srov. nález Ústavního soudu ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. ). V daném případě je nepoměr vzájemného plnění smluvních stran z důvodu nemravně vysokého úroku z úvěru natolik závažný a očividný, že je třeba princip autonomie vůle smluvních stran korigovat zásadou ochrany dobrých mravů.

22. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany.

23. S ohledem na výše uvedené soud úvěrovou smlouvu shledal jako absolutně neplatnou a nárok žalobkyně posoudil dle ustanovení o bezdůvodném obohacení. Žalobkyně žalovanému bez platného závazku poskytla peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, zatímco žalovaný na úvěr splatil toliko 1 548 Kč. Co do částky 13 452 Kč se tedy jedná o plnění bez platného závazku (§ 2993 o. z.), jímž se žalovaný na úkor žalobkyně obohatil a je proto povinen je vydat. Splatnost se v případech bezdůvodného obohacení obecně řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. ). Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky dne 11. 10. 2023 do 7 dnů od doručení. Žalobkyně však v žalobním návrhu požadovala úrok z prodlení až ode dne 14. 12. 2023 a od tohoto dne jí tedy náleží zákonný úrok z prodlení podle a o. z. ve výši určené

24. Ze shora uvedených důvodů tedy soud žalobě vyhověl v rozsahu, ve kterém se žalobkyně domáhala zaplacení částky 13 452 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 452 Kč za období od 14. 12. 2023 do zaplacení. Lhůta k plnění se opírá o

25. Ve zbývající části nároku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

26. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěch žalobkyně a žalovaného je v zásadě stejný.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kladně.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuční návrh.